Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční

Oblíbené filmy (10)

Klub rváčů (1999)

Vzbudíš se. Někde. Někdy. Na datu nezáleží, den jako den. Celá tvoje zkurvená existence je dopředu nalajnovaná. Systém rozhoduje za tebe. Pak se jednou vzbudíš a řekneš Srát na pravidla. Celej svět na tebe čumí a tobě se to líbí. Jo, líbí se ti to. Jsem Jackovo adrenalinem napumpovaný tělo. Vidíš Fight Club a víš, že v tom nejseš sám. Jsem Jackovy užaslý obličejový svaly. Chceš nakopat pár zmrdů a cítit se okey. Konečně seš nezávislej. Nepotřebuješ peníze. Věci. Lidi. Na tobě záleží. Pak se zase vzbudíš. Čumíš na svět. Systém zmizel, tobě se to nelíbí. Najednou. Změna pohledu. Jsem Jackův studenej pot. Vidíš Fight Club. Jackovy obličejový svaly sou pořád užaslý.

Počátek (2010)

Inception je neuvěřitelně precizní dílo, které mi svou chladnou odtažitou dokonalostí připomnělo (mnohem víc než tolikrát zmiňovaný Matrix) to nejlepší od Kubricka. Takhle by vypadalo heistové The Killing smíchané s Vesmírnou Odyseou. Scénář přehledně operuje s tolika snovými úrovněmi, že by si na tom 99% současným režisérů i scenáristů vylámalo zuby, Nolan však už pár let nemusí nikomu vůbec nic dokazovat. Tohle je extratřída. Spletitý děj je díky jeho mistrovství krásně pochopitelný, alespoň na té nejzákladnější úrovni. Já po tom filmu půl noci nespal a tápal nad několika nesrovnalostmi. Některé filmy řešení nemají a smysl dávat nebudou, ať se divák snaží jakkoli, u Inception ale imho platí pravý opak. Řešení bude víc a všechny mohou být správné (podle mne je zbytečné to s teoretizováním přehánět, pravdivý bude ten nejjednodušší výklad, které se vyloženě nabízí, přičemž detaily - spadne / nespadne - a proč - zůstanou na doladění každému divákovi zvlášť). Další projekce je každopádně nutná. Neodvažuji se posoudit, jaké místo v Nolanově filmografii Inception zabírá (co se týče jeho kvalit), každopádně mě dostalo mnohem víc, než přehajpovaný, jednoduchý (ale taktéž skvělý) film s názvem The Dark Knight. PS: Má smysl se zmiňovat, že celé osazenstvo hraje naprosto úžasně (nejvíc mě zaujal Joseph Gordon-Levitt a Cillian Murphy)? Edit: Tak napodruhé úplně nádherně přehledný zážitek. Emocí je ve filmu plno, akorát je člověk při prvním zhlédnutí nemá šanci pochytit (protože nezná pointu) - aneb Nolanovo pravidlo opakovaných projekcí platí i zde.

REC (2007)

Tenhle film je naprostej masakr. Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký horor takhle vtáhl do děje, abych se bál. REC je asi nejlepší a nejoriginálnější zombiárnou, jakou jsem kdy viděl, v rámci autentičnosti je myslím ze všech těch "ruční kamerou natočených" filmů dokonce nejdál. Narozdíl od Blair Witch ani chvilku nenudí (opravdu, od začátku až do konce film "šlape" a nemá ani jedno hluché místo), postavám jejich strach, vyděšení a nevědomost bez problémů věříte, jejich chování je logické a uvěřitelné (naopak od Cloverfieldu). Ten starý dům a fakt, že nebezpečí může číhat za každými dveřmi, dávají snímku neskutečnou atmosféru, kterou je třeba si pořádně užít sledováním o samotě a v úplné tmě. Jsem nucen upravit svůj žebříček nejoblíbenějších hororů. Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. Horror movie of the year

Hanebný pancharti (2009)

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin.

Texaský masakr motorovou pilou (1974)

Velice intenzivní film plný násilí a špíny v osobitém pojetí Toba Hoopera. Hodně mě udivilo, že v porovnání s remakem je tohle úplně jiný film, sázející na atmosféru, která je sice vyvolávána násilným chováním kanibalské rodinky, ale na tak prvoplánově jako v remaku (všude samá krev a vnitřnosti), nýbrž pouze náznaky brutality. Tudíž divák nic přesně nevidí a fantazie může pracovat na plné obrátky, a to je mnohem horší, než když jsou nám ta střeva a krev přímo ukázána. Horror movie of the year

Děsivé dědictví (2018)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku.

Čarodějnice (2015)

(50th KVIFF) Ač fanoušek hororu, nezařazuju většinou žánrové filmy na špici různých žebříčků, protože současný horor nedosahuje zpravidla takových kvalit, rozpočtů a myšlenkových podhoubí, aby mohl soutěžit s filmy jiných žánrů. The Witch je pro mě nicméně opravdu jeden ze tří nejlepších, ne-li vůbec nejlepší film padesátého karlovarského filmového festivalu, ačkoli možná úplně neodpovídá tomu, co někteří nalití diváci čekají od filmu z půlnoční sekce. Takhle dokonale režijně zvládnutý horor se totiž vidí jednou za uherský rok. The Witch není zábava - je to temný, děsivý, depresivní film. Absolutně přesvědčivé prostředí Nové Anglie sedmnáctého století, postavy i jejich jazyk, respektive témata o kterých se baví. A až hmatatelný strach z neznáma ukrytého v lesích, z čarodějnice, pomocnice ďábla, která ústřední rodinu ohrožuje a svádí ji do šílenství. Eggers čarodějnici ukazuje velmi zřídka, ale když už ji v krátkých, ale působivých prostřizích ukáže, tak to stojí za to. Fuj. Mnohem víc se zabývá otcem, matkou, dcerou a synem. Zobrazuje, jak střet s nadpřirozenem poznamenal jejich vztahy, jak se mezi ně vkrádá nejistota a podezřívavost. Záběr na rozrušeného otce, jak uprostřed noci štípá dřevo, je díky Eggersovu mistrovství podobně děsivý a nepříjemný, jako záběr na čarodějnici provádějící rituál s bezbranným batoletem. Při scéně uzdravování Caleba jsem se vyloženě vynervovaně vrtěl v sedačce a po zádech mi šel mráz. Film naštěstí na rozdíl od mnoha jiných hororů neklopýtne ani v závěru, jeho finále je zcela uspokojivé. Po projekci mi došlo, že takovýhle hororový film jsem chtěl vždycky vidět, ačkoli jsem si to ani neuvědomoval. 100 %

Insidious (2010)

Nejdřívě bych shrnul pár negativ, aby nedošlo k dojmu, že považuju Wanovu novinku za geniální filmové dílo. Pár scén je docela nešikovně sestříhaných, herci občas nepůsobí úplně přesvědčivě a i scénář by mohl být trochu důmyslnější, jednu malou pointu jsem rozuzlil hned, když se na ni snímek začal připravovat. Ale čert vem tyhle malé chyby na kráse, protože od REC (2007) jsem se u filmového hororu takhle strašně nebál. Co se týče vzbuzování strachu, pak opravdu platí "INSIDIOUS is insidious". Už v úvodních titulcích je pomalu víc atmosféry a paranormálních jevů než v celém Paranormal Activity a už v první klidnější půlhodince jsem sebou u dvou lekaček tak trhnul, že mi bylo jasné, že tenhle film v zapomnění neupadne. A pozor, tohle nejsou žádné laciné lekačky, kdy bubák vybafne za zvuku o hlasitosti milionu decibelů. Tady bubák prostě tiše stojí v koutě a vy se ho leknete až tehdy, když si ho všimnete (společně s postavami). No a v druhé polovině se to pak rozjede pořádně - seance a astrální cestování - to už jsem sebou nervózně škubal takřka nepřetržitě. Saw mě svého času šokovalo a nadchlo, Dead Silence příjemně překvapilo, ale pravý hororový klenot natočil Wan až nyní. Insidious není žádným módním videoklipovým hororem 21. století, nýbrž pravá křišťálově čistá hrůza jak od starého mistra. Jako horor 10/10. Horror movie of the year

Pád do tmy (2005)

Nejlepší horor roku 2005. Po průměrném vlkodlačím béčku se Neil Marshall pochlapil a stvořil film, jenž je dokonalým skloubením atmosférického napínáku a krvavých jatek. Pokud chcete na vlastní oči vidět místní potvory, doporučuji návštěvu jeskyně Rieseneishöhle v masivu Dachstein poblíž Hallstatu v Rakousku. V jednom ze sálů zde na stěnu promítají takovéhoto "gluma" a vypadá to sakra realisticky. Horror movie of the year

Reklama

Reklama