Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (3 459)

plakát

Stovky bobrů (2022) 

Připadám si trochu jako exot, že evidentně všemi autenticky milovaný bizarní film hodnotím tak nízko, jak hodnotím, ale já to tam prostě nevidím. A to jsem Bobrům dával šanci nadvakrát! Poprvé před pár týdny vzdáno po 15 minutách s tím, že mě to asi trefilo ve špatné náladě, dnes napodruhé zvládnuto do konce, ale prostě ne. Nezasmál jsem se ani jednou, a ani mi není jasné, čemu jsem se smát měl. Když zhulíte teletubbies a oblíknete je do černobílé, tak máte zhulený černobílý teletubbies. Pořád jsou to teletubbies, nikoli nezávislý filmový masterpiece.

plakát

Hlasy mrtvých (2023) 

Velmi, velmi špatné. Překvapuje mě, že se tu hodnocení drží docela vysoko nad 50 procenty. Režijně sterilní a bez nápadů, scenáristicky bolavé (postavy tupé, pravidla zmatečná, zvrat dlouho dopředu čitelný). Baghead na mě působí jako amatérský film, jehož tvůrci někde vyžebrali přesně tolik peněz, aby mu dokázali zajistit aspoň jakž takž technicky obstojnou fasádu.

plakát

První znamení: Přichází satan! (2024) 

Výrazně lepší, než by člověk od nevyžádaného prequelu sedmdesátkové klasiky čekal. Nell Tiger Free navazuje na krasojízdu ze seriálového Servanta a Arkasha Stevenson se jako celovečerně debutující režisérka představuje v pozitivním světle. Stylově je První znamení mnohem výraznější než konkurenční řadové studiové horory. Největším problémem tak je, že má film coby přímý dějový předchůdce původního Omenu jasně vykolíkované hřiště a určené mantinely, v nichž může hrát. Možnost překvapení je značně omezená, byť nutno uznat, že i s takto rozdanými kartami se tvůrci snaží (např. vysvětlení toho, proč se záporáci o výrobu antikrista snaží, je za mne naprosto super).

plakát

Neposkvrněná (2024) 

Za mne nakonec úplně v pohodě, finální třetinou si snímek obhájí právo na existenci. Immaculate je ve výsledku ryze béčková blbina, byť se zpočátku tváří, že by mohla mít vyšší ambice. Jakmile jsou karty rozdány a vyloženy, tak se to rozjede docela intenzivně, přičemž v poslední scéně tvůrci zašli trochu dál, než bývá v hollywoodských filmech zvykem, za to palec nahoru. Řemeslně fajn, herecky fajn, lokace fajn.

plakát

Vincent musí zemřít (2023) 

Nový přírůstek do mého oblíbeného subžánru filmů, v nichž hlavní postava následkem nevysvětlitelného jevu ztratí jistotu bytí a musí se s tím nějak vyrovnat. Výborný nápad dokázali tvůrci i za málo peněz přetavit ve funkční biják, oplývající paranoidní atmosférou a stupňujícím se pocitem bezvýchodnosti. "Hororových" scén jako takových tu člověk moc nenajde, ale "horor" to je v jádru silnější a působivější, než drtivá většina čistokrevných žánrovek. První půlka lepší než druhá půlka, souhlasím s výtkami ostatních, že v závěru snímek ne moc úspěšně hledá, kam se sebou.

plakát

Abigail (2024) 

Film naplňuje to, co slíbil trailer - nenabízí ani o chlup víc, ani o chlup míň. Bezproblémově natočená, komediálně hororově krvavá vybíjená mezi partou kriminálníků a malou upírskou baletkou ve starobyle působícím rodinném sídle. Radost mi prakticky kazí pár věcí, které v podstatě plynou z toho, že duo Radio Silence už něco takřka totožného natočilo dříve (a lépe). Krvavá nevěsta zůstává nepřekonaná, když nabídla zejména sympatičtější a charismatičtější hlavní hrdinku a taky o něco nápaditější dějové motivy. Abigail je čtyři pětiny stopáže za divákem, který viděl upoutávku. Až v samém závěru se stane pár zvratů, které člověk nutně nečeká.

plakát

Late Night with the Devil (2023) 

Sakra, byl jsem si takřka jistý, že budu nadšenější. Po zhlédnutí hype bublina docela hlasitě splaskla. Gró snímku je pastiš sedmdesátkových televizních pořadů, retro atmoška působí autenticky. Doufal jsem ale, že to bude reálně fungovat i jako horor. Bohužel, hrůzy je tu jen stopové množství. Dějově film ničím moc nepřekvapí, zvlášť s ohledem na těch pár úvodních vysvětlujících minut. A za mne tak trochu nepochopitelně a bizarně ani nedokáže dodržet svůj koncept, párkrát z něj vypadne. Ve výsledku tak "Late Night with the Devil" považuju maximálně za příjemnou, povšimnutíhodnou malou žánrovku. Za čímkoli zásadní dílo ani náhodou.

plakát

Opičí muž (2024) 

Tam, kde je John Wick jenom o vymazelné choreografii a pěkně nasnímané bombastické akci, přidává Monkey Man lidštějšího hrdinu s mně bližší motivací, živočišnost, neokoukané a atraktivní prostředí Indie, mystiku a podnětné sociální motivy (byť ty jen lehce nahazuje). Jo, v téhle podobě si "akčňák" užít dokážu. Audiovizuálně špička, fantastický režijní debut.

plakát

Gueules noires (2023) 

Řemeslně moc pěkně zvládnutá dobrodružná hororová naháněčka v podzemí. Výpravou skvělé prostředí pro horor, navíc to pracuje s indianajonesovským motivem objevování zapomenutých prostor po starých civilizacích - na papíře to zní, jak kdyby ten film vysoustružili přesně pro mě. Potěšilo mě také, že je v úvodu dostatek času věnován představení postav, a ty proto nepůsobí jen jako zaměnitelné maso na porážku. Proč tedy jen mírná žánrová spokojenost? Zaprvé, ten film je sice atmosférický, ale vůbec ne strašidelný. Příšera nadesignovaná docela pěkně, ale působí divně strnule ... a jako že když by do ní člověk jen lehce žďuchnul, tak se rozpadne. A zadruhé - a to pro mě byl větší problém - scénář je v druhé polovině filmu fakt bolest. Dlouhé minuty stopáže trávíme tím, že profesůrek chodí s deníčkem po jeskyni a velmi scenáristicky nuceně vypráví mytologii, aby divák věděl, s čím má tu čest. No a úplně se dojem scenáristické příčetnosti ztrácí ve chvíli, kdy se v tom profesorově deníčku (shrnujícím prý 27 let výzkumu) začnou hrabat ostatní postavy (v oboru nikterak kvalifikovaní horníci!) a úspěšně podle jeho poznámek luští starodávné písmo. To jsem v duchu tvůrcům vzkazoval, ať proboha nechaj ty postavy jen bezmyšlenkovitě běhat podzemními chodbami a nevymýšlí takové kraviny ...

plakát

Problém tří těles (2024) (seriál) 

Během prvních dvou epizod jsem uvažoval, že sledování ukončím - vůbec mě to nebavilo. Ty dva hlavní mysteriózní motivy řešené na ploše prvních dvou dílů mě vůbec nezaháčkovaly. Odpočet whatever, tajemná videohra mi vyloženě lezla na nervy. A moc tomu nepomáhaly ani postavy, u žádné se mi nezdálo, že by mi měla nějak přirůst k srdci. K zapnutí dalšího dílu mě vždy přinutilo až pár posledních minut se zajímavým cliffhangerem. No od epizody třetí, v níž se naplno ukáže, o co vlastně v celkovém měřítku jde, mě 3 Body Problem bavit začal. Ten námět je fascinující. Cítím ale i jako nečtenář, že se z knižní předlohy muselo výrazně škrtat. Řada věcí vzbuzuje otázky. Jsou to nevysvětlitelné nesmysly, nebo jen nevysvětlené jednotlivosti, které kniha na větší ploše dokázala podat lépe? Pokud se Benioffovi s Weissem neco povedlo, tak vzbudit ve mne chuť si knižní trilogii přečíst.