Lavran

Velmi sporný film. Na jednu stranu je to cukrkandlovitější než nejsladčí výrobek Willyho Wonky, na druhou to dokáže zvláštně okouzlit a vyvolat družné vzpomínky na veselé reklamy společnosti Coca-Cola. Jde si však Polární expres opravdu zamilovat? Odpověď by jeden pohledal. Dobře, jedním jsem si jist: Silvestriho hudba mě velmi pozitivně poznamenala. Skládejte tak všichni a na Zemi bude Ráj a mír a klid a všechny zbraně se promění ve vysílačky!

Ne že by to bylo přímo špatné... ono je to tragické. Anderson staví na hlavu veškerá pravidla hry, demoluje léta budovaný odkaz a střílí do vzduchu za vydatné pomoci výkvětu českého. Imbecilem je v jeho vidění každý: vetřelci, predátoři, lidské postavy, ale hlavně diváctvo, které bylo tak krátkozraké a za zpětné financování téhle blamáže se musí vyrovnávat s těžkou neurózou. Už jen vzpomínka na podezřelé přátelské pouto mezi vesmírným lovcem (schopného opravdových citů) a lepou amazonkou bez bázně a hany (povolné nechat se skarifikovat za polárním kruhem), které oscilovalo na hraně sexuálního sebezapření, mi na zdraví nepřidává. Jediné, co na filmu funguje v mezích obstojného, to je příjemně lezavá atmosféra a efektní monster mač, kde si jeden z predátorů zatrénoval na olympiádu v hodu kl...vetřelcem (?). Nedivte se proto, že napříště mám z jakýchkoli crossoverů (v pařátech neosvícených) obavu předem. "A vzpamatovávají se z toho až do dnes..." tak pravil moudrý Zaratushtra-Yutani.

Doslova a do písmene pouze rozpohybovaná okénka komiksu bez špetky novátorství, invence, režijní bravury, místy tupé, suché a hlavně emocionálně sešněrované otrockou formou. Ve výsledku však bez okolků naděluji čtyři hvězdičky z lásky k původnímu komiksu páně "Em", jinak též udělené za úplné "Há" ve velkém stylu, které bohudík plní svou funkci na výbornou, čistě atmosféricky a esteticky. Drsné s Bohem bez Boha, co 100% zabaví, nebetyčně rozhorlí, přesto pohladí u fanouškovského srdce. P.S. 1. film "patvořiče" Rodrigueze, který jsem vydržel do konce, bez psychické újmy...

Doslova Pánubohu do oken hvězdně obsazená parodie historického velkofilmu, kterou, jak odhodlaně předpokládám, nemysleli ani tvůrci samotní doslovně. Něco málo sice zachraňuje slušná akce na zamrzlém jezeře a Zimmerova heroická hudba, přetěžko to ale ospravedlňuje tu ohromnou paletu amatérských prasečin. Co ta kamera? Co ten scénář? Co to splachovací herectví? Co ta prsní bandáž? Panenko skákavá! Třebaže se amatér Fuqua poměrně zdárně popasoval s řadou drobných gangesterek na jedno použití (viz. překousnutelný Training Day), jeho připouštění k rozsáhlejším projektům dokazuje, že na něco podobného nemá a nikdy nebude mít ledví. Jerry, konečně si to také uvědom a dej mu spočinout na hřbitově filmových patolízalů...

Učiněný balzám na duši!

Určitě jeden z nejkrásnějších snímků, jaké jsem kdy viděl, to pravím bez jakékoli nadsázky, zcela při smyslech, aniž by ze mne mluvil milovník O'Brianových a Foresterových knih. Viděl jsem jej asi 100x, ba možná i vícekrát, a dodnes jsem v jeho výstavbě i řemeslném zpracování nenalezl jediné slabé místo, jediné zaškobrtnutí v režii, jedinou přebytečnou scénu, jediný bezprizorní záběr. Dokonalá je kamera Russella Boyda (za kterou byl po právu oceněn zlatou soškou), dokonale je zvolená nepůvodní dobová hudba, dokonalá je i hudba původní, fantastická je zvuková kulisa (po právu oceněná zlatým plešounem), fascinující je historická věrnost a smysl pro detail, nezapomenutelně jsou vykreslené vztahy mezi postavami i jejich jednotlivé charaktery (netýká se pouze lidí), bezchybné jsou herecké výkony a to nejen ústředního dua doktor (Bettany) x kapitán (Crowe), tedy dvou názorově protichůdných směrů, jejichž složitá konfrontace je ústředním bodem vyprávění (stejně jako pronásledování přízračného Acheronu z rozkazu Admirality), ale i ostatku skvěle vytypované posádky, úchvatné jsou námořní bitvy, atmosféra, přírodní lokace a mohl bych pokračovat do nekonečna. Málokdo v dnešní rychlokvašné době věnuje přípravě a výrobě snímku takovou láskyplnou a pedantskou péči jako Peter Weir a je to zatraceně znát.

Navzdory mému obdivu k dílu A. Asimova, říkám: YES!!!

Aneb jak Spielberg dokáže dokonale vyrazit dech a čelisti nebohých fanoušků nechat svěšeně viset dokořán. Jako již dříve se projevuje jeho nadání na šíření hrůzy z něčeho, co je úplně mimo záběr. Jen ať divákova imaginace pracuje, jen ať zveličuje, drásá nervy, napíná ho k nevydržení. A pak, když už se člověk domnívá, že nemůže přijít nic lepšího než předchozí scéna (např. po mumraji na křižovatce), že už nemůže Spielberg vyrukovat s ničím lepším, znovu povolá na pomoc všechny své temné filmařské síly a společně s geniální hudbou Johna Williamse a kumštem kameramanského poloboha Janusze Kaminskiho rozpoutá dokonalou audiovizuální bouři. A k tomu všemu nabízí Válka i slušnou psychologickou nástavbu s odyseou do nitra lidské duše, duše schopné pro svou záchranu páchat ty nejhorší zvěrstva. Gigantické, precizní, úchvatné!

"Rozluč se s budíkem, hajzle!"

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman.