Axxym

Komedie to není ani náhodou, humor tam není konverzační ani situační (a že by se že srážky dvou úplně jiných světu dalo jistě něco vymacknout...). Scénáristicky impotentní - debilní dialogy, ploché a nezajímavé postavy, zápletka je šestkrát přihřátá gulášovka z minulého úterý. Písničky tam na můj vkus působí dost uměle. Srovnání s Pretty Woman nebo Notting Hill je urážka dobrého vkusu. Nedodíval jsem se...

Naprosto tendenční a na emoce zaměřený pseudokument, který prezentuje téměř výhradně argumentu v neprospěch Woodyho Allena a v závěru se z něj stane už jen ubulená limonáda, kterou jsem měl problém dodívat do konce. Jedno z dětí (Moses) na svém blogu celkem barvitě popisuje jiný úhel pohledu (přečíst to celé zabere asi hodinu, nicméně doporučuju, pokud vás příběh zaujal). Autoři tento blog sice zmiňují, ale vybrali z toho všechno jen dva argumenty, které je velmi snadné vyvrátit. Po světě běhá spousta lidí, kteří mohli mít podobný zážitek jako Dylan Farrow, ale jen Dylan Farrow si z toho udělala životní program a i po 30 letech ji to pořád dojímá k slzám (dlužno říct, že ona sama neumí přesně popsat, co jí Woody udělal, ale ví naprosto PŘESNĚ, že to bylo sexuální zneužití). A kromě životního programu si na tom Dylan založila i slušný kariérní růst, protože jinak by nikoho nezajímalo, jestli napsala nebo nenapsala knihu a kdy chystá pokračování. Nebo jinak - kdyby ten sexuální násilník nebyl Woody Allen, ale Jarda Galda od sousedů, veselý strýček s knírkem, tak by na tom nebylo nic tak motivujícího, aby se tím mohla Dylan zabývat celý zbytek svého života. Mimochodem, ona sama v posledním díle explicitně řekla, že ji vadí pozornost, která se dostává Woodymu, ale jí ne (!). A to, že Allen nereagoval na žádost o interview neospravedlňuje autory "dokumentu" k tomu, aby se nesnažili do příběhu vnést alespoň trochu objektivity. Celý tenhle příběh padá s jedním argumentem: porucha sexuální preference je systematická, tzn. pokud je někdo schopen dosáhout sexuálního uspokojení pouze s malou holčičkou, tak to bude dělat opakovaně - a bude to mít takřka obsedantní charakter (viz frajeři V síti, kteří tohle dělají opakovaně a dlouhodobě, byť teda tady nešlo o úplně malé děti). Ale kromě Dylan se nenašel nikdo jiný, kdo by na Woodyho ukázal prstem. A věřím tomu, že o tomhle věděly celé USA. Chápu dobrou pohnutku zabývat se tématem zneužívání dětí, ale prodat to na tomhle příběhu a tímto způsobem strašlivě smrdí touhou po box office úspěchu.

Emzácká detektivka střihnutá (novo)mexickou telenovelou. První série byla celkem dívatelná, ta kriminální linka táhne děj dopředu, ale srdceryvné scény o středoškolské lásce až za hrob mi do tohohle seriálu prostě neseděly. Člověk musí občas zkousknout naivni představy o možnostech vědy (jakože vytvořit sérum proti mimozemským schopnostem... uff...) a v druhé půlce série čím dál častější debilní chování postav s obtížně pochopitelnou motivací. Je tam vlastně všechno - tajemná zápletky, zvraty, konspirace vlády, láska, samozřejmě nějaké rasové a sexuální menšiny (bez toho snad už dneska ani nejde nic natočit). Ale nějak to nefunguje. Ta naivita to zabíjí. Jakoby to psal někdo ze střední školy. Ale OK, dodíval jsem se, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Dopadlo to... no podle mě debilně. A v druhé sérii už z kriminální linky není nic a zůstává jen telenovela. Vydržel jsem dva díly a pak to vypnul. To fakt ne. Nicméně na první sérii se dá dívat - tam bych s přimhouřeným okem dal 4 hvězdy.

Velmi slušná práce na to, s jak malým rozpočtem film vznikal. Podle mě je to velmi úctyhodné zvládnutí ne zcela originální zápletky a těch 90 minut hezky uteklo. Slušné 3 hvězdy a pokud jste na horrory, tak můžete jednu přidat. Na koukatelný horror člověk nenarazí každý den.

Scénáristická impotence. Slabé herecké výkony. Nulový smysl pro humor a pointu. Nic víc vědět nepotřebujete. Nedoporučuju, a to ani "zdarma" na Netflixu.

Viděl jsem celou první sérii a musím říct, že mně to hrozně lezlo na nervy. Za prvé je to zbytečně natahovaná stopáž -nadbytečné obrazy a dialogy, které nejsou podstatné pro příběh a vlastně ani zajímavé... (např. matka co chlastá). Za druhé, nic moc herecké výkony a sympatický mi byl asi jen ten malý kluk. Za třetí (a to je to nejhorší!) se celou dobu všichni chovají kreténsky: našli kouzelné klíče, ale za celý příběh je nikdo nepoužije konstruktivním způsobem, aby se posunul děj nebo aby bojovali s hlavním padouchem. Úplně to bilo do očí, jak by se klíče daly používat. Ale oni je použili jen jednou a to k tomu aby ztrapnili namyšlenou spolužačku. Kudos, opravdu. Myšlenka klíčů a jejich moci je úplně zabitá. Další demence: když se v závěru série partička dozví, že existuje jen jedna cesta, jak záporáka porazit, tak udělají něco úplně jiného (a celé to poserou). Přitom by to napadlo debila, že to dopadne Š-P-A-T-N-Ě. Často mi nebyla jasná motivace postav - jsem např. ochoten přijmout, že se někdo chová debilně, pokud k tomu má nějaký vnitřní důvod. Ale tady jsem se to nedozvěděl. Takže mi postavy lezly na nervy a vlastně jsem ve finále skoro fandil voldemortovi. A ten konec? To byla jako katarze? No nic. Slušný nápad, ale provedení o ničem. Pevné nervy, pokud se odhodláte dívat. Už samotný fakt, že mě to donutilo po hodně dlouhé době napsat komentář je důkazem mé frustrace.

Jako fanoušek žánrů jsem viděl už stovky horrorů a vždycky jsem si přál vidět film, jako je Děsivé dědictví, který by dokázal pomocí kamery a hudby vytvořit tak hutnou atmosféru, že budete vražení do sedačky celé dvě hodiny. V dětství jsem odrostl na herní sérii Silent Hill, kde vás víc děsila vlastní představivost a očekávání, než gore efekty. A přesně takový dojem v divákovi vyvolá Děsivé dědictví. Žádné laciné lekačky a schémata známá z "komerčních" horrorů posledních let, ale poctivý přístup k horroru audiovizuálním způsobem. Že skoro až dokonce nevíte, jak to vlastně celé je (byť tušíte) a že pointa není zas tak originální, to mi vůbec nevadilo. Naopak jsem ocenil, že někdo dokáže klasické téma pojmout úplně jiným způsobem. A závěrečná scéna dokázala vysvětlit pointu vlastně beze slov - ono tam nakonec je explicitní slovní vysvětlení příběhu, asi aby to pochopili všichni, ale klidně to mohlo zůstat tak. Herecké výkony byly skvělé, Toni Collette pochopitelně lezla na nervy, ale psychotickou hysterku zahrála výborně. Kdyby po mně někdo chtěl vybrat jeden jediný horror natočený za posledních 5 let, který bych mu doporučil, tak by to bylo Děsivé dědictví. Doufám, že Ari Aster dostojí své vysoce nastavené laťce a že se od něj ještě máme na co těšit.

Kdyby film vyšel v roce 1978, tak by jej sektář Jim Jones mohl použít jako motivační video pro svoje ovečky, kdyby snad spatřil na jejich tváři váhání před tím, než spolkli směs kyanidu a sedativ během největší hromadné sebevraždy historie. Pokud byste se chtěli utvrdit v představě světa jako prázdného místa bez obsahu, kde je chování lidí ploché, bez motivace, a z každého okamžiku je patrná kapitalistická snaha z vás vysát nějaké peníze, a to celé v naivním přeslazeném hávu, pak je toto ten pravý film, který vám sebere poslední zbytky důvěry v lidstvo. Film je směskou samoúčelnosti, umělé snahy o propojení písniček ABBA do smysluplného celku, absencí jakékoliv uvěřitelnosti chování postav nebo jejich motivace, a celkově z filmu prýští jednoznačná snaha vykřesat z úspěchu prvního dílu další peníze. Kdo je cílovou skupinou tohoto filmu? Naturel filmu by napověděl, že třináctiletá děvčata, ale ta by bez pomoci Googlu nevěděla, kdo je to ABBA. Chápu, že existují žánry, kde se nehraje na realismus, ale i ty pohádky mají svá pravidla a uvěřitelnost postav v rámci jejich role - každý např. chápe, že čert je zlý, protože to je čert. Ale on má svou motivaci a poslání, pokoušet lidi a hříšníky brát do pekla - a to je svým způsobem sympatické. Nevím ale jaké sympatie má vzbudit koc, která se během pár dní vyspí se třema náhodnýma borcama způsobem, že ani netuší kdo z nich by mohl být otcem jejího dítěte, a přitom se na jednoho z nich rozzlobí, že ji tak nějak zapomněl říct, že je vlastně zasnoubený - byť od svého života a snoubenky utekl na pustý ostrov, aby si utříbil myšlenky. Pak má ten chudák takové výčitky svědomí, že v chatrči na ostrově zůstane do konce života. Že ho hraje Pierce Brosnan a že je fakt velký zážitek ho slyšet zpívat, to už je věc jiná. Když už si člověk říká, že scénárista vyčerpal svou invenci ohledně toho, jak víc uměle do příběhu protlačit nějakou další švédskou hitovku, tak se na scéně objeví Cher, která vypadá jako oživlá figurína sebe sama z muzea Madame Tusseaud, a astronomickou shodou okolností tam objeví svou dávnou lásku jménem Fernando (jak jinak, že...). Možná by filmu pomohla kratší stopáž (asi tak o 114 minut), a mohl to být příjemně strávený čas. Ale takhle jsem jen hlídal hodinky a čekal, kdy ten trapas skončí.

Nemohl by mi někdo vysvětlit, čemu jste se smáli? Strašlivá, ale naprosto strašlivá kravina, která nemá žádné tempo, ani nápad, ani nic. Nudil jsem se, zasmál (spíš pousmál) jsem se asi dvakrát. Já se dokážu zasmát i u přízemní pubertální komedie, ale tohle nebyla přízemní komedie, to byl paskvil. Nebyla tam žádná nadsázka nebo vtip. Byla tam jen debilní vymyšlená zápletka a fekální humor, který absolutně nezapadal do kontextu toho prostředí. Psychologie postav je z prdele, scénář je debilní, nepropracovaný, a celé to končí naivním, nesmyslným a nelogickým happy-endovým mišmašem. Myšlenkový salát nějakého rádoby scénáristy. Z celého filmu jsem se nejvíc nasmál tady na ČSFD, když jsem si přečetl komentář uživatele verbal. Jedna hvězda je za Bryana Cranstona.

Já upřímně moc dobře nerozumím tomu, co komunita na ČSFD považuje za vtipné. Snažili jsme se mrknout se na nějakou odlehčenou komedii a asi tři jsme museli po půl hodině vypnout, protože to bylo debilní a nudné (a přesto měly tady na ČSFD hodnocení kolem 70% - btw jedna z nich byla Proč on? od autora legendární série Fotr je lotr - co je na ní vtipné, to fakt nevím).Shodou náhod jsem během jednoho víkendu viděl hned tři komedie od autorského dua Cohen - O'Brien, kteří mají kromě Brlohu na svědomí i Sousedi a Sousedi 2. Všechny mají hodnocení kolem 55% a u všech jsem se opravdu upřímně zasmál - ano, místy je to pubertální humor, místy trochu trapný, ale jsou tam i dobré fóry. A hlavně - je to nápadité, je to zábavné a je to vtipné! Musím souhlasit s komentáři některých ostatních zde - nevím o co vám jde. Kdybyste viděli nějakou pseudointelektuální melodramatickou komedii o tom, jak někdo má rakovinu a jaké vtipné situace z toho v jeho životě vyplývají, tak byste si chrochtali blahem, jakou to má hloubku. Hovno to má. Lidi mají rakovinu a umírají na ni, ale hloubka za tím není, vtipné to taky není. Někdy prostě stačí zatlačit nos trochu dolů a upřímně se zasmát nějaký blbosti, která má myšlenku, spád a vtip. Ale za to by nás Mirka Spáčilová nepochválila.