Jirkacek

První trilogie Návrat do budoucnosti jsem viděl v průběhu těch let, co uplynuly od jeho natočení v roce 1985 už několikrát a nikdy jsem nebyl zklamán či znuděn. Možná moje nadšení plynulo zejména z toho důvodu, že ve filmu hrál důležitou roli faktor cestování časem, což bylo vždycky moje nejoblíbenější filmové téma. Už od dětství mne lákala představa, že když člověk udělal nějakou chybu, dostal zanedlouho šanci ji napravit, uvést vše do pořádku a vést tak život podle svých představ, pokud možno bez následků. Ne vždy se totiž našinec i cizinec v životě rozhodne správně a události jej pak semelou a vedou jiným směrem, i když si myslím, že do určitého bodu člověk dojde vždy a tyto body jsou jasně předem dané, jen je otázka, kterou stranou a za jakou cenu se tak stane. Návrat do budoucnosti pojal takovou možnost velmi zábavnou a komediální formou a podle mne se tak celá tato trilogie stala ve filmovém průmyslu legendou a jedním z nejlepších počinů žánru cestování časem. V prvním díle, který se odehrával v roce 1985, jsme se na začátku seznámili se sedmnáctiletým studentem střední školy jménem Marty McFly (Michael J. Fox), který chodil na školu spolu se svou milou dívkou Jennifer Parkerovou (Claudia Wells). Díky svému vlažnému přístupu ke studiu měl problémy s učitelem Stricklandem (James Tolkan), ale to Martyho moc netrápilo. Jeho nejlepším přítelem byl podivný doktor a vědec Emmett Brown (Christopher Lloyd), který po 30 letech bádání vynalezl stroj času, který zabudoval do auta značky DMC DeLorean. Jedné noci pozval Martyho na parkoviště před supermarketem, kde poprvé úspěšně vyzkoušel na svém psovi Einsteinovi cestu čase. Vzápětí na místo přijeli libyjští teroristé, kterým doktor ukradl plutonium, jenž potřeboval jako palivo pro stroj času. Zatímco doktora Arabové zastřelili. Martymu se podařilo v DeLoreanu ujet, jenže se náhodou spustil stroj času a dostal se tak do roku 1955. Po dramatickém přesunu do města, které teprve začalo vznikat, vyhledal doktora z roku 1955, kterého přesvědčil, že opravdu přijel z budoucnosti a od té chvíle se oba snažili vymyslet způsob, jak Martyho vrátit do jeho doby. Jenže to nebyl jediný problém, protože se Marty náhodou setkal se svými rodiči Georgem (Crispin Glover) a Lorraine (Lea Thompson) a jeho matka se do něho zamilovala místo do otce. To Marty musel napravit, aby zachránil existenci vlastní rodiny i sebe samotného, a tak musel dát své rodiče dohromady, díky čemuž došlo na nejednu absurdní situaci. Na společné rodinné fotce, kterou měl s sebou, totiž pomalu začali mizet postavy jeho starších sourozenců Davea (Marc McClure) a Lindy (Wendie Jo Sperber). Přes různé peripetie nakonec dosáhl svého a jeho rodiče se poprvé políbili na školním večírku a zamilovali se do sebe. Budoucnost celé rodiny tedy byla zachráněna, zbývalo ještě dostat se zpět do budoucnosti. Proto z večírku Marty spěchal k radnici, do jejíž hodin měl v přesný čas uhodit blesk, který měl dodat energii pro stroj času, protože plutonium v roce 1955 nešlo nijak sehnat. Marty ze své současnosti věděl, že právě v roce 1955 silný blesk udeřil do radnice a zničil její hodiny. Na poslední chvíli se jim plán podařilo realizovat a Marty se vrátil do své původní doby. Na stroji času si nastavil dobu o 11 minut dříve, než rok 1985 opustil (1:35 AM -> 1:24 AM), aby tak zachránil doktora před Libyjci. Když se ale na místo dostal, jen viděl opakování scény, v níž doktor po střelbě klesl k zemi. Nebyl však mrtev, protože na sobě měl neprůstřelnou vestu. Marty mu totiž v minulosti roku 1955 nechal varovný dopis, doktor ho sice původně před Martym roztrhal, protože svoji budoucnost nechtěl znát. Po Martyho odcestování však dopis slepil a zachránil si tak život. Doktor Martyho zavezl domů a se svým strojem času vyrazil vstříc budoucnosti roku 2015. Doma Marty zjistil, že jeho výlet do minulosti měl na jeho rodiče velký pozitivní dopad. Na rozdíl od stavu, z něhož časem odcestoval, byl jeho otec úspěšným spisovatelem, rodina byla bohatá a i Martyho starší sourozenci byli šťastnější a v životě úspěšnější. Biff Tannen (Thomas F. Wilson), který původně byl šéfem George McFlye, mu nyní leštil před domem auto. Když se Marty chtěl se svojí dívkou Jeniffer vypravit k jezeru, objevil se doktor s tím, že s ním oba musí do budoucnosti, protože se jedná o jejich děti. V doktorově vylepšeném stroji času odletěli vstříc druhému dílu série. Paradoxně pro mne byl první díl trilogie Návrat do budoucnosti nejslabší, ačkoliv tomu obvykle bývá naopak. Možná je to proto, že jsme se nejdříve museli seznámit s postavami snímku a také místem děje, potažmo strojem času. Domnívám se, že Christopher Lloyd v roli potrhlého doktora zde zahrál možná nejlepší scénář své herecké kariéry, samozřejmě spolu s tou ve snímku Adamsova rodina. A ty jeho hlášky - třeba ,,u všech Skotů " ty mne opravdu pobavily !!!! Michael J. Fox za ním nezůstával pozadu a také ztvárnil skvělou postavu mladíka, který pro svou rodinu a dívku udělal tolik dobrého - ale o tom nikdo z nich nesměl dozvědět !! Vždycky mě pobavilo, jaký měl člověk z budoucnosti problém chovat se v roce 1955 jinak než je zvyklý, protože některé věci ještě neexistovaly a někteří lidé nebyli těmi, kteří žili o třicet let později. A Pepsi Cola prý v té době byla tak drahá, že ji běžně neprodávali. !!!! Každopádně se jedná celkově o perfektní a originální zápletku, která by si zasloužila i více dílů než jen tři. Vzhledem k tomu, že se mi film tak líbil, zakoupil jsem si jej v červnu 2019 na blu-ray disku a pochopitelně jsme se doma na něj podívali znova. Kouzlo prvního překvapení bylo sice pryč, ale alespoň jsem si mohl více vychutnat samotný průběh filmu. Znovu jsem se tak ujistil, že se režiséru Robertu Zemeckisovi povedlo v roce 1985 natočit velmi zábavný a dokonale provedený film, který jsem viděl již několikrát a pokaždé mě hrozně bavil. Suma sumárum, Návrat do budoucnosti 1 ode mne získal pět budoucích hvězdiček *****.

Dobrodružný snímek Dobyvatelé ztracené archy jsem v dobách komunismu viděl v kině a do dneška si pamatuji, že jsem byl po rozsvícení v sále nadšen. Ovšem vhledem k tomu, co se vyskytovalo v té době na TV obrazovkách nebo v kinech se nebylo až tak čemu divit, což ovšem nijak nesnižuje klady tohoto amerického filmu z roku 1981 z produkce režiséra Stevena Spielberga. O mnoho let později se film objevil na DVD a tak jsem si jej musel samozřejmě koupit, neboť se mezitím stal kultovní záležitostí nejen pro mne, ale i pro miliony dalších lidiček, kteří celou sérii o neohroženém muži s přezdívkou Indiana Jones viděli. Po zakoupení DVD jsem se na film podíval podruhé, pak už jsem viděl sem tam úryvek, když jej některá z TV stanic vysílala. Přes větší počet vrásek a obrovské nabídce dalších a dalších podobných filmů s neohroženými hrdiny se mi snímek Dobyvatelé ztracené archy líbil a já spokojeně musel konstatovat, že přes ty roky od jeho natočení neztratil nic ze své přitažlivosti. Uběhlo několik dalších let a kvůli objektivnímu hodnocení a kvalitnímu komentáři jsem se doma na něj podíval ještě potřetí. A vůbec jsem nelitoval dalších 115 minut, které jsem s oběma hlavními hrdiny strávil. Ptáte se, kdo byl ten druhý ? První byl samozřejmě Indiana Jones (Harrison Ford) a tím druhým, tedy spíše druhou, byla jeho staronová přítelkyně Marion (Karen Allenová). Příběh začal v roce 1936 v Jižní Americe, kde v džungli Indiana Jones objevil zlatou sošku a za dramatických okolností ji vynesl ven z jeskyně. Ta obrovská koule, valící se za ním byla úžasná a stala se inspirací třeba pro tvůrce videoher. Vzápětí mu sošku ukradl úhlavní nepřítel a další archeolog Belloq (Paul Freeman) a nás kladný hrdina měl co dělat, aby utekl před divokými jihoamerickými indiány. Poté jej na vysoké škole, kde vyučoval zamilované studentky a další žáky, navštívili agenti americké tajné služby, kteří zachytili německou depeši. Bylo v ní uvedeno, že nacisté hledají v Egyptě biblickou Archu úmluvy a že se jim podařilo objevit bájné město Tanis, kde má být podle legendy uložena. Jones byl pověřen úkolem najít Archu dříve než Němci, a poté ji bezpečně dopravit do Spojených států. Indianu při pátrání doprovázela jeho bývalá přítelkyně Marion, kterou po letech navštívil v její horské hospodě v Nepálu, neboť dívka po otci zdědila součást berly, otevírající cestu k Arše. Museli tak společně poprvé čelit nacistickým silám, což pokračovala v Egyptě, kam se spolu přesunuli. Jones se zde spojil se svým přítelem Sallahem (John Rhys-Davies), který ho informoval o tom, jak s pátráním pokračují nacisté. Němci se pak pokusili Indianu otrávit, nicméně přitom zemřela jen ochočená opice a tak unesli Marion. Když auto, které ji odváželo explodovalo, náš hrdina se domníval, že je mrtvá. Ač sklíčený žalem, pokračuje v pátrání a pak se mu podařilo Archu najít. V tom okamžiku se však objevili Němci s Belloquem a ta se ocitla v jejich rukou. Indiana s nasazením života zničil letadlo, kterým chtěli nacisté Archu úmluvy odvézt Hitlerovi a zmocnil se auta, které ji převáželo. Následovala další nebezpečná akce, během níž archu opět získal Indiana Jones, který ji nechal odvézt na loď, aby ji převezla do Anglie. Jenže nacisté připlavali se svou ponorkou a archa opět měnila majitele. Vše pak vyvrcholilo na jakémsi ostrově, kde archu nacisté otevřeli, aby objevili její tajemství. To však neměli, dělat…..Konec již neprozradím, stejně je film notoricky známý, ale kdyby jej přece jen někdo neviděl...Nicméně co můžu prozradit je fakt, že se v něm střídá jedna akce druhou, nechybí ani špetka humoru a vlastně mi ani nevadilo, že americký hrdina s notnou dávkou štěstí a odvahy ničí jednoho německého vojáka za druhým jakoby se nechumelilo. Tedy ono se chumelilo jen v těch Himalájích na začátku filmu, pak už převažoval horký egyptský písek. Na filmu se nejvíce líbili právě ti záměrně přihlouplí Němci, bez kterých čtvrtý díl Indiany Jonese už nebyl tím pravým ořechovým. To se však netýká prvních tří dílů, které jsou všechny naprosto, ale naprosto úžasné. Suma sumárum, Dobyvatele ztracené archy nemohu hodnotit jinak než pěti archaickými hvězdami *****.

Tak tyto Bobule si nechám líbit !!! Už dlouho jsem čekal na pěkný film české produkce natočený v exteriérech někde na Moravě a konečně se mi moje přání splnilo. Pravda, začátek této božsky odpočinkové letní komedie se odehrával v Praze, ale budiž, dlouho jsme se zde s tvůrci nezdrželi a utekli do nádherného prostředí Pálavských vrchů. A s námi tam utekli také dva hlavní hrdinové Bobulí a to Honza, kterého si zahrál můj oblíbený Kryštof Hádek a jeho kamarád Jirka v podání Lukáše Langmajera. Oběma bylo hlavní město moc malé, protože po nich kvůli kšeftování a podvodům šla policie. Proto se na čas přesunuli k dědečkovi Honzy, kterého ztvárnil vynikající herec Lubomír Lipský starší. Jak je čas relativní se oba přesvědčili na vlastní kůži, protože jejich pobyt se nečekaně protáhl. Stalo se tak kvůli tomu, že dědeček byl vážně nemocný a tak se Honza rozhodl splnit mu jeho sen - koupil mu letenku do Argentiny, na kterou peníze získal jako jinak než vtipným podvodem. Vůbec celou postavu autoři filmu zrežírovali tak, že ačkoli Honza a Jirka správně čekal trest ve vězení, mně jako divákovi nic takového nepřišlo na mysl a přál jsem jim, aby trestu unikli. Po odletu dědy se začal hlavně Honzík starat o vinohrad, ačkoli s tím neměl žádné zkušenosti a podle toho to také vypadalo. Nastala celá plejáda komických situací, která nás doma vždy pobavily. Zároveň nám tvůrci nabídli pěkné záběry na Pálavu, osázenou vinohrady, což oceňuji, jelikož takových filmů je málo. Co se týče dalších postav, první na řadě je Tereza Voříšková, která se Bobulemi u mne poprvé vryla do paměti a ačkoli nepatří mezi mé nejoblíbenější, myslím že se pro roli dcery velkovinaře Mikulici moc hodila a celý děj jí hodně sedl. Její otec Václav Postránecký zde zazářil svými vtipnými průpovídkami a komentáři na adresu novopečeného vinaře Honzy, který se do slečny Mikulicové zamiloval. A také Miroslav Táborský jako chemik a ne vinař Kozderka mi přesně do prostředí vinic seděl, což se možná odrazilo později tím, že dostal roli v seriálu Vinaři. V něm hrál i Marian Roden, v Bobulích to byl strejda slečny Mikulicové a majitel vinařství U kapličky - což je skutečný název vinařství u Zaječí a které si zahrálo v již zmíněném seriálu Vinaři a neslo jméno Vlčkovo vinařství. Nesmím zapomenout ani na dvojici popletených policistů z Prahy, kteří odjeli na Moravu oba výtečníky hledat a sami přitom poznali pohostinnost i svéráznost tohoto kraje. Jan Skopeček by se na mne mohl zlobit, tak i o něm se zmíním - on si zde zahrál menší roli dědy, jenž věčně popíjí víno před sklepy se svými kamarády a sem tam pronese něco hodně moudrého. Zkrátka Bobule jsou komedií s jednoduchým letním příběhem, který člověka nijak neobohatí, ale prodlouží mu život, díky smíchu, který chtě nechtě ze sebe divák prostě musí vydat. Bobule jsem viděl již několikrát a tento fakt musím potvrdit, možná bych řekl, že čím více jsem film viděl, tím více mne bavil. A hrozně moc bych chtěl mít doma v garáži Citroën 2CV aneb kachnu, která si ve filmu také zahrála. Ale musím vás varovat - policisté nejsou na Moravě tak hodní, jak by se po shlédnutí filmu mohlo zdát - protože jak zde zaznělo z úst Václava Postráneckého - opilý řidič je veselý vrah. Tož tak, hlášek je zde plno. A protože jsem si Bobule zařadil mezi mé oblíbené filmy a jako jeden z mála jej mám doma blu-ray disku, musím jim udělit plný počet pěti vínových hvězd *****.

Pohádka S čerty nejsou žerty je pro mne ta nejlepší, jenž v naší malé zemičce byla zatím kdy natočena. A když vidím, jaké snímky se nyní točí, nevěřím, že by ji někdo někdy překonal. Ale neříkej nikdy, třeba se to někomu povede. Každopádně je to pro mne nejoblíbenější pohádka, sršící vtipem, nápadem i akcemi a hlavně spoustou pohádkových bytostí, tedy především těch rohatých. Zkrátka čerti jsou moji nejoblíbenější postavy z pohádek, i když nevím jestli to něco neznamená...Samozřejmě, že máme doma film na DVD, ale i pokud je v TV a mám čas, rád se na ni podívám. A tak doma sledujeme jak chamtivá macecha připravila nebohého starého mlynáře o život a svého nevlastního syna Petra o všechen majetek a jak pak Petr na útěku před vojáky potkal dcery zdejšího knížete. Do jedné z nich se zamiloval, bohužel si ze dvou vybral tu nepravou, což poznal až ke konci pohádky a vše dobře dopadlo. Mezitím si však doslova musel projít peklem, což mu nakonec paradoxně změnilo život k dobrému. Je to prostě výborná pohádka s řadou výborných herců, i když Vladimíra Dlouhého moc nemusím. Vše zachraňují úžasní čerti Ondřej Vetchý a hlavně lucifer Karel Heřmánek, můj oblíbený herec. Kaprál Petr Nárožný v službách stárnoucího knížete Josefa Somra své role zahráli také bez chyb. A nesmím zapomenout ani správce Viktora Preisse, který se mi líbí čím dál více a hříšnici Jaroslavu Kretschmerovou, kteří oba propadli peklu a u mne spadli mezi nesmrtelné postavy této pohádky. Za ty léta se z některých frází filmu staly známé hlášky, které i my u nás doma používáme. Tak třeba : čert Drápal: Dorota Máchalová, to je stránka tisíc dvacet sedm, osmý řádek, vlevo dole. Lucifer: Já vidím. čert Drápal: Osmý řádek, vlevo dole. Lucifer: Říkám, že vidím. Mrknu a vidím. čert Drápal: Ano, to je tady. Lucifer: Jsi drzý čert. Anebo správce: Milosti, já osobně žádám...kaprál: Ať jde na vojnu! Na deset let! Já už ho zkrotím! správce: (šeptem) Na doživotí, na doživotí. To jako do konce života ? kaprál: Tak na dvanáct. Anebo : kaprál: Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. Nebo : kaprál: Zas ti to spadlo. Asi vítr ne? Postav to, no. Nebo : čert Drápal: Na myšlení jsme tady my. Lucifer: No ty rozhodně ne, Drápale! čert Drápal: Že ne? Lucifer: Ne! Určitě tyto věty znáte. Staly se součástí našich domácností, což dokazuje jak je tato pohádka nesmrtelná a dokonalá. Mám ji prostě rád ! A tak nemohu jinak a uděluji ji pět čertovských hvězd, i když bych jí dal í vice, kdyby to šlo *****.

Snímek Nevědomí z roku 2013 se mi zalíbil hned po prvním shlédnutí a po čase jsem se rozhodl podívat se na něj ještě jednou. A opět jsem z něj byl doslova nadšen, hlavně tedy z jeho vizuální stránky a výborně postaveného příběhu. Neustále se něco dělo a když už jsem měl pocit, že děj upadá, přišel nějaký šok a zlom, který linku filmu posunul o kus dál. A hlavně jsme se doma nemuseli dívat na nějakou dlouhou předehru, nýbrž se šlo hned na věc a to pěkně zostra. Náš příběh začal v roce 2077 na jadernou válkou totálně zpustošené planetě, ze které se přeživší odstěhovali na planetu Titan a na níž zůstalo jen pár lidí, kteří plnili pětiletou misi. Měli hlídat těžní věže, které čerpaly mořskou vodu a přeměňovaly ji na pohonné hmoty pro vesmírnou loď, jenž měla poté odletět na novou planetu. Jednu z věží hlídal v sektoru 49 Jack Harper, kterého si zahrál vynikající Tom Criuse. Paradoxně ho zrovna moc nemusím, ale Nevědomí bylo už několikátým filmem z poslední doby, který ode mne získal pět hvězd. Ale nepředbíhejme. Harper na hlídací věži v oblacích plnil funkci jakéhosi údržbáře, který létal moderním vrtulníkem a opravoval poškozené drony, nebo je i hledal, když se je povedlo vetřelcům sestřelit. Ti se skrývali někde v podzemí a hlavně v noci vylézali ven a působili škody na dronech a těžních věžích. Ač to původně vypadalo, že se bude jednat o mimozemské tvory či spíše potvory, byli to další přeživší lidé, které v jejich rebelii vedl můj velmi oblíbený herec Morgan Freeman. Zhruba v polovině filmu se ukázalo, že měli pravdu a jejich povstání bylo vlastně velmi důležité, protože nic nebylo jak se mohlo zdát. Odhalování tohoto tajemství probíhalo velmi pozvolna a hodně mne bavilo, což však neznamenalo, že by mne děj nějak nudil, spíše naopak. Napětí zvyšovaly zneklidňující sny či vzpomínky údržbáře Jacka, kterému byla povinně vymazána paměť. Vše se dostalo do pořádných obrátek v momentě, kdy nouzové přistála lidská vesmírná loď, jejíž havárii přežila jediná členka posádky Julie, kterou si zahrála Olga Kurylenko a která tvrdila, že ji s Jackem pojila společná minulost. Jack ji zachránil z trosek lodi, když ostatní členy posádky zabily drony a přivezl ji na hlídací věž, což se však nelíbilo jeho kolegyni Victorii, kterou si střihla Andrea Riseboroughová. Právě ona seděla v jejich hypermoderním příbytku, komunikovala s ženou Sally v centrále a snažila se vždy Jackovi pomoci s hledáním dronů. A protože zároveň byla i jeho milenkou - o tom jsem se přesvědčil v pěkné nahaté scéně v bazénu na základně - jako správná žena cítila v Julii sokyni. A pak se začaly dít věci, přičemž Jack postupně zjišťoval, že vše bude úplně jinak, než si myslel. Byla to zkrátka výborná zábava od začátku do konce, jen byla škoda že můj oblíbený Morgan Freeman neměl více prostoru v tomto dvouhodinovém filmu, ale pomalu si na to začínám zvykat. Další pro mne méně známí herci odvedli také skvělou práci a líbila se mi také fantastická krajina zničené Země, těžní věže, futuristický vrtulník, drony či motorka. Zkrátka Nevědomí jsme si zařadili do zlaté škatulky sci filmů a vše vyvrcholilo zakoupením filmu na blu-ray disku, z něhož jsme si ve full HD kvalitě film již potřetí náležitě vychutnali. Suma sumárum, při plném vědomí a na základě dobrého svědomí uděluji filmu Nevědomí plný počet pěti uvědomělých hvězd *****.

Snímek Výplata jsme si doma pustili náhodou, aniž bychom předtím věděli o co v něm jde, nebo jaké má hodnocení zde na CSFD. O to více jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že nemá zrovna moc procent a i v komentářích lze vyčíst hodně negativních poznatků. U tohoto filmu tedy musím jít proti proudu, protože mně se tedy hodně líbil a dokonce s přibývajícím dějem jsem pak byl i nadšen. Souhlasím pouze s názorem, že Uma Thurman v roli Rachel nevypadal vůbec dobře vizuelně a na to, aby předvedla lepší herecký výkon zde neměla moc času. Ten dostala až na závěr celého filmu. Nicméně hlavní roli zde hrál Ben Affleck, tradičně strnulý jako medvěd bez mimiky, ale docela jsem si na něj zvykl a nevadí mi. Ben se zde stal vynikajícím inženýrem Jenningsem, kterého si najímají počítačové a vývojářské firmy, aby jim pomohl vytvořit nový hardware nebo program. Podstatou filmu bylo, že aby pak nic neprozradil, vždy mu pak byla po dokončení práce vymazána paměť o tu dobu, kdy na projektu pracoval a za to je velmi dobře placen. Na začátku snímku od svého starého známého dostal nabídku, která by ho zajistili do konce života, ale musel by obětovat tři roky života, s čímž nakonec souhlasí. Během práce se seznámil s již zmiňovanou Rachel, se kterou také navázal milostný vztah. Po třech letech úspěšné práce mu vymazali paměť a dle dohody Jennings očekával přírůstek 90 miliónů dolarů na své konto. Místo krásné sumičky mu v bance ale dali obálku plnou náhodných předmětů a zároveň mu oznámí, že se sám před měsícem svého honoráře vzdal. Jennings pochopitelně nechápal proč se vzdal tolika peněz, ale neví co má dělat. A zde mne začal film bavit, od této chvíle jedna akce střídala druhou a postupně jsme spolu s inženýrem odhalovali, proč vyměnil peníze za obálku s dvaceti zdánlivě obyčejnými věcmi. Navíc je zatčen FBI a vyslýchán, i když vůbec o ničem neví. Během výslechu se mu podaří jakoby náhodně utéci a vzápětí o jeho život usilují agenti firmy, pro kterou pracoval. Brzy pochopí, že když mu věci z obálky umožnily útěk z policie a několikrát mu zachránily život, nebude vše jen dílem náhody. Musí tedy přijít na čem pracoval a proč jej stíhá policie a proč jej chtějí zabít dříve, než se tak stane ! Byla to prostě fantastická podívaná bez hluchých míst a zbytečných vykecávek, jedna akce vystřídala hned další a moc nás to doma bavilo. Nemůžu jinak, než že snímku Výplata velice rád vyplatím na konto pět hvězd budoucnosti *****.

Nejsou pasažéři jako Pasažéři a ti filmový z roku 2016 mne velmi zaujali, i když jsem to od nich moc neočekával. Celý snímek by se dal rozdělit do třech částí. V té první jsme se doma seznámili s Jimem, jehož ztvárnil Chris Pratt a který se probudil z hibernace na palubě luxusní lodi. Podivili jsme se tomu, že byl na celý lodi jako jediný vzhůru, zatímco zbytek 5000 pasažérů a posádka stále spala. Chvíli mu trvalo než zjistil, se probral předčasně po třiceti letech letu na novou planetu, kterou měli pasažéři osídlit. V šoku pak Jim zůstal, když se dozvěděl, že let potrvá ještě dalších 90 roků ! Následovalo množství více či méně destruktivních akcí, které Jim podnikl - marné pokusy vniknout na velitelský můstek, výlet na laně do volného vesmíru či pouhé užívání si jídla a pití. Společnost mu dělal barman, ovšem ten nebyl člověk, ale robot android, což osamělému Jimovi nestačilo. V zoufalství takto strávil rok, aniž by se smířil s tím, že zde bude do konce života sám a opuštěn jako trosečník na ostrově. Po pokusu o sebevraždu náhodou narazil na spící novinářku Auroru, krásnou ženu, kterou si zahrála Jennifer Lawrence a jeho myšlenky od té doby patřily jen jí. Trvalo však několik měsíců, než se rozhodl ji vzbudit tím, že jí poškodil hibernační modul a tím ji vlastně odsoudil ke společnému životu na lodi ve dvou a také smrti ve vesmírném plavidle. Tak začala druhá část filmu, nazval bych jí romantickou na nejvyšší úrovni. Oba mladí lidé se zanedlouho spřátelili a dokonce se Aurora do Jima také zamilovala. Bohužel pro něj, barman nedokázal držet svůj umělý jazyk za umělé zuby a novinářce prozradil pravdu o jejím probuzení. Romantický vztah byl pryč a začala fáze nenávisti, nijak menší láska v předchozích měsících. Když už válka mezi nimi začala být nudná, nastala třetí část filmu, ta opravářská. Loď byla totiž před více než rokem poškozena meteority, což byl také důvod Jimova předčasného probuzení a její závady začaly být natolik vážné, že již ohrožovaly samotnou existenci vesmírného plavidla. V tom se probudila filmová hvězda Laurence Fishburne v roli jednoho z důstojníků, dá se říci že v pravý čas, aby se nová trojice dala do oprav poškozené lodi. Z nudy se stala napínavá podívaná a já samozřejmě již nebudu další děj prozrazovat, abych vás nepřipravil o zábavu a okousané nehty. Po 116 minutách při závěrečných titulcích jsem si uvědomil, že mne celý snímek velmi bavil a nudil jsem se jen malou chviličku uprostřed dění. Spojení Sci-Fi, které mám jako žánr nejraději a romantiky dokonale zafungovalo. Navíc bych ocenil nápady filmařů, kteří vytvořili perfektní vizuální stránku vesmírné lodi a skvěle vymysleli zajímavé situace - robot jako barman, jídlo či káva dle hodnosti nebo postavení, zákaz vstupu na můstek pokud to nebyl důstojník a další....A už vůbec nevadilo, že se zde ve větších rolích objevilo pouhých pár herců, dá se říci že jen tři lidé a jeden robot s lidskou tváří. Zkrátka Pasažéři mne mile překvapili po všech stránkách, takže jsem jim rád uděluji plný počet pěti hvězd. V lednu 2020 jsem si film koupil na blu-ray disku a hned v ten den jsme si Pasažéry vsunuli do přehrávače, usadili se na sedačce a začali sledovat jeho průběh už podruhé. Leccos jsem si z děje snímku z roku 2016 pamatoval a tak kouzlo prvního překvapení nenávratně odvál čas, nicméně jsem se docela na druhé shlédnutí těšil. Příběh začal představením Avalonu, obrovské vesmírné lodi, přepravující 5 000 kolonistů a 258 členů posádky v hibernačních lůžkách, která byla na cestě k planetě Homestead II, přičemž jejich cesta měla trvat 120 let. Po třiceti letech putování ovšem loď narazila na roj meteoritů, které loď poškodily a srážka způsobila, že palubní počítač probudil jednoho cestujícího, strojního inženýra Jim Prestona (Chris Pratt). Chvíli mu trvalo než zjistil, se probral předčasně po třiceti letech letu na novou planetu, kterou měli pasažéři osídlit. V šoku pak Jim zůstal, když se dozvěděl, že let potrvá ještě dalších 90 roků ! Následovalo množství více či méně destruktivních akcí, které Jim podnikl - marné pokusy vniknout na velitelský můstek, výlet na laně do volného vesmíru či pouhé užívání si jídla a pití. Společnost mu dělal barman (Michael Sheen), ovšem ten nebyl člověk, ale robot android, což osamělému Jimovi nestačilo. V zoufalství takto strávil rok, aniž by se smířil s tím, že zde bude do konce života sám a opuštěn jako trosečník na ostrově.Jim uvažoval o sebevraždě, dokud si v hibernačním lůžku nevšiml krásné mladé ženy jménem Aurora Lane (Jennifer Lawrence). Jim se o tuto mladou spisovatelku začal zajímat a prohlížel si její životopis na tabletu. Dlouho bojoval s myšlenkou na její probuzení, protože si byl vědom, že ji tak odsoudí k smrti na Avalonu, ale nakonec neodolal a učinil tak. Když se s ní po probuzení setkal, řekl jí že její lůžko bylo stejně jako jeho porouchané a zároveň požádal barmana, aby jí nic neřekl. Aurora šokovaná nutností prožít svůj život na lodi, se neúspěšně pokusila znovu vstoupit do režimu spánku a později rezignovala na situaci a začala psát knihu o svých zkušenostech. Během příštího roku se Jim a Aurora sblížili a nakonec se do sebe zamilovali. Jim se rozhodl Auroru požádat o ruku, ale Artur jí nechtěně řekl pravdu, takže se šokovaná Aurora stáhla do sebe a střídala různé nálady, úzkost, střídavě nadávala, vyhýbala se Jimovi, jehož jednou málem zabila. Zuřivě odmítala Jimovy prosby o odpuštění a tak se oba přestali stýkat. Brzy poté došlo k dalšímu selhání lodních systémů, což probudila probudí Guse Mancusa (Laurence Fishburne), hlavního důstojníka, který brzy objevil několik poruch v počítači. Oběma sdělil, že pokud nebude opravena, bude loď i nadále trpět kritickými poruchami systému a nakonec by na ní mohli všichni zahynout. Gus se pokousil opravit loď s pomocí Jima a Aurory, ale brzy smrtelně onemocněl, kvůli selhání jeho lůžka při probuzení. Automatický doktor při jeho prohlídce zjistil, že léčba Guse není možná a že mu zbývá pouze pár hodin života. Před smrtí dal důstojník Jimovi a Aurorovi identifikační čip pro přístup do oblastí pouze pro posádky a opravu lodi. Pak se oba bývalí milenci pustili do hledání závad na lodi a brzy objevili poškozený trup korábu.Také počítačový modul starající se o fúzní reaktor napájející loď byl kriticky poškozen, což způsobilo kaskádové poruchy lodi, protože všechny ostatní systémy odváděly energii směrem k reaktoru. Jim a Aurora vyměnili poškozený modul, ale když počítač nedokázal odvzdušnit reaktor, aby uhasil jeho masivní hoření, musel ho Jim odvzdušnit otevřením průlezu z vnější strany lodi, zatímco Aurora pomáhala zevnitř. Po odvzdušnění reaktoru se Jimův postroj zaklapne a jeho poškozený skafandr ztratil kyslík, nicméně Aurora vstoupila do volného vesmíru a podařilo se jí zachytit Jima, jehož mrtvé tělo vzápětí odtáhla k automatickému doktorovi, který ho zase oživil. Pal jí Jim řekl, že tento doktor může fungovat jako provizorní hibernační modul pro jednu osobu, takže by Aurora mohla zbytek cesty prospat. Když si Aurora uvědomila, že už nikdy Jim neviděla, rozhodla se s ním zůstat vzhůru, a on jí předal prsten, který vytvořil a ona jej přijala. O 80 let později se posádka lodi probudila podle plánu, krátce před příjezdem na novou planetu. Objevili malý dům uprostřed bujné flóry v oblasti velké haly lodi. Posádka našla knihu Aurory zobrazující nádherný život, který spolu s Jimem měli na Avalonu a byl konec. I druhé podívání mne bavilo a investice do modré krabičky jsem tak nemusel litovat. Suma sumárum, snímek Pasažéři ode mne i po druhém shlédnutí obhájili pět pasažérských hvězdiček *****.