capák

S tímhle filmem mám podobnej problém jako s Katyní - vidim v něm promarněnou příležitost, protože z tématu s tak velkým potenciálem se určitě dalo vytěžit víc. Film sleduje prakticky tři dějový linky, ale v každý z nich citelně chybí výraznější děj a jeho zakončení. V příběhu se nedočkáme téměř žádnýho dějovýho zvratu a snímek tak jen pozvolna směřuje ke svýmu konci, kterej je v podstatě jasnej už od začátku. Narozdíl od většiny zdejších hodnocení si nemyslim, že by dějový lince s izraelským vyšetřovatelem byl věnovanej zbytečně velkej prostor, ale rozhodně si myslim, že by měl bejt větší prostor věnovanej událostem kolem samotnýho Eichmanna, protože v tom by měl bejt stěžejní bod celýho filmu. Na druhou stranu musim vyzdvihnout hereckej výkon Thomase Kretschmanna a zajímavou hudbu. Jinak je ale Adolfa Eichmanna spíš škoda (filmu, nikoli člověka).

Mě osobně tedy Tim Burton rozhodně nezklamal. Jakmile se po krátkém úvodu Alenka ocitne v říši divů, začíná fantastická cesta po kouzelném světě plném nejrůznějších bytostí, postav a fascinujících možností, která v kombinaci s 3D zážitkem a krásnou hudbou způsobí, že se vám do reálného života nebude chtít zpátky. Přesně tak na mě působil i Alenčin návrat do světa nad káličí norou. Je sice pravda, že 3D technologie Burton poměrně často zneužívá (zejména díky postavě králíka, který po vás neustále hází všelijaké předměty), ale to na kráse magického světa nijak neubírá. Český dabing se poměrně vydařil a stejně jako například u Avatara vám umožní naplno si vychutnat vizuální efekty. Příběh je vcelku jednoduchý, což je vzhledem k tomu, že jde o pohádku, pochopitelné, ale přesto bych k němu jednu výhradu měl. Chápu, že dobro musí zvítězit nad zlem a každej záporák musí být řádně potrestán, ale trest, který stihne hlavního záporáka tady, bych nepřál ani nejlepšímu kamarádovi své přítelkyně. A co se týče hereckých výkonů, Johnny Depp si drží svůj standart a nijak výrazně nepřekvapí, zato Helena Bonham Carter je v roli zlé královny naprosto úchvatná a snadno jí tak odpustíte i to, že chce ve filmu neustále každému stínat hlavu. No a na Miu Wasikowskou v roli Alenky jsem se po celou dobu nemohl vynadívat a tajně jsem si přál, aby jí ty krásný modrý šaty po každém vypití kouzelného lektvaru spadly a ukázala nám pravou říši divů. Nic takového se ale bohužel nekonalo, a tak musím chtě nechtě ubrat jednu hvězdičku. Jinak ale krásný filmový zážitek.

Nerad používám tohle klišé, a obzvlášť u filmu jako je Alois Nebel, ale forma bohužel zvítězila nad obsahem. Asi není potřeba zmiňovat se o tom, že samotná animace a vůbec celá atmosféra filmu je úžasná a na český poměry nevídaná, to už je ostatně patrný i z traileru. Za pozornost stojí i zajímavá hudba, které onu melancholickou atmosféru perfektně podtrhuje. Uvnitř je ale Alois Nebel nečekaně prázdnej film, jehož scénář je pro mě velkým zklamáním. Příběh zachycuje v podstatě jen dvě dějový linie, přičemž první z nich není nijak zvlášť zajímavá a u druhý jsem já osobně její konec vytušil už někdy v polovině. Schází mu jakýkoli napětí a gradace a já jsem se navíc za celou dobu nedokázal ztotožnit ani s jednou postavou. Mrzí mě, že film, kterej stál tolik úsilí, ve finále kromě týhle snahy vlastně nemá moc co nabídnout. Po cestě z kina mě napadlo, jakej by Alois Nebel byl, kdyby šel k divákům hned po natočení hraný části, a došlo mi, že v takovým případě bych nejspíš ten večer do žádnýho kina ani nešel. Kvůli vizuální stránce určitě stojí za to Aloise Nebela vidět, kvůli obsahový stránce spíš ne. I přes to všechno však musím vyseknout Tomáši Luňákovi obrovskou poklonu, protože natočit jako debut něco takovýho, chce pořádnou dávku odvahy. Doufám, že se režisérovi podaří v budoucnu najít látku, která naplno ukáže jeho vysokej potenciál.

Zajímavá ukázka surrealismu ve filmové podobě. Šesnáctiminutový sled vzájemně (ne)souvisejících bizarních obrazů a symbolů ve vás vyvolá nějaký pocit, ať chcete nebo ne. Může jít o nadšení, údiv či znechucení - to všechno je u Andaluského psa pochopitelné. Pro milovníky tohoto směru jistě ohromující dílo, pro ostatní diváky jde spíše o zajímavost, že i takové filmy na přelomu dvacátých a třicátých let existovaly, a o doplnění mezer ve filmovém vzdělání. Já jsem zůstal asi někde mezi. Jinak doporučuji snímek sledovat bez hudby (byla k filmu nahrána až později), ta se k němu totiž vůbec nehodí - veselá hudba u scén s klavíry, či mravenci působí úplně opačným účinkem, než pravděpodobně původně režisér zamýšlel.

Výborná směs životních pravd nejen o vztazích, ale o životě vůbec, a typicky inteligentního humoru narážejícího na vše možné od krize středního věku až po politiku či kulturu. Allenova komunikace s diváky během děje film skvěle osvěžuje a vy máte díky tomu pocit, že jste jeho součástí. Zkrátka Woody Allen, jak ho máme rádi.

O nejnovějším a možná i posledním filmu "nejlepšího režiséra na světě" se po uvedení v Cannes mluvilo jako o jednom z nejkontroverznějším filmu všech dob. V tomhle směru nezbývá, než souhlasit. Ne každý divák totiž vydýchá detailně natočené provrtávání lýtka, krvavou ejakulaci, nebo ustřižený klitoris. Nemluvě o množství sexuálních, někdy až pornografických scén. Reakce diváků na projekci tomu také odpovídala. I hysterický smích u scén, které rozhodně k smíchu nejsou, je určitým vyjádřením emocí a pochopitelnou obrannou reakcí. Pokud pomineme tuhle kontroverzi, která je podle mě v tomhle snímku prvoplánová s jasným účelem - šokovat diváka a donutit ho, aby si snímek navždy zapamatoval - zůstane nám dech beroucí mysteriózní horor, který byl pro mě asi nejlepším snímkem letošních Varů. Herecké výkony ústřední dvojice jsou vynikající a často jsem měl pocit, že ti dva lidé na plátně nehrají, ale jsou skutečnými postavami. Už úvodní scéna je naprosto dokonalá a nejsem si jist, jestli jsem někdy ve filmu viděl tak skvěle natočenou scénu, navíc za použití tak podmanivé hudby. Prolog dokazuje Trierovu režisérskou genialitu. Ve většině filmu sledujeme psychický vývoj hlavní hrdinky po ztrátě dítěte. Trier si zde zručně pohrává s divákem a předkládá také množství symbolů, který si každý může vysvětlit po svém. I v tom je velká síla tohoto filmu. Závěr je pak esencí brutality a nechutností s celkem očekávaným koncem. Nedokážu se zbavit pocitu, že ony kontroverzní scény nemají v samotném příběhu příliš opodstatnění. Antichrist by bez nich rozhodně nebyl horším filmem. Nicméně mě Lars von Trier dokázal už od prvních minut přikovat k plátnu a nemohl jsem z něj spustit oči až do konce. To se u mě už dlouho žádnému režisérovi nepovedlo. P.S.: Film je tak kontroverzní, že mi šel ohodnotit až po absolvování ČSFD testu filmových znalostí.

Mistrovské dílo ve všech směrech - skvělá režie, úchvatná kamera, vynikající soundtrack, zvuk, výborné herecké výkony a dalo by se pokračovat. Tohle všechno dělá z Apokalypsy jeden z nejlepších válečných filmů vůbec. A k tomu navrch závěrečná půlhodina. Od chvíle, kdy se na scéně objeví Marlon Brando, je film neuvěřitelně hypnotizující a já jsem se u závěrečných titulků přistihl, že jsem od této chvíle nevnímal nic jiného, než obrazovku. Jako by reálný svět kolem mě vůbec neexistoval, jako bych se na okamžik opravdu ocitl v onom ďáblově místě, jako bych opravdu seděl vedle plukovníka Kurtze a poslouchal jeho monolog. Opravdu neuvěřitelné pocity, které dokáže tenhle snímek vyvolat.

S Avatarem jsem přišel o své 3D panictví a musím říct, že to byl pro mě zlomový zážitek (stejně jako když jsem přišel o skutečné panictví, i když tentokrát se to obešlo bez notné dávky alkoholu). Po technické stránce se Cameronova parta přiblížila tomu, čemu se říká dokonalost, tak jako ještě žádní filmaři před ní. Tady je nejlíp vidět, jak velkou cestu urazil film za 115 let své existence. Neskutečná vizuální nádhera, která eskaluje zejména v první polovině filmu, je navíc umocněna krásnou hudbou. Díky ní a díky 3D zážitku jsem měl často chuť být alespoň na chvíli v Jakeově/Avatarově kůži a objevovat ten nádherný svět plný fascinujících možností. Nutno dodat, že oné 3D technologie Cameron nijak výrazně nezneužívá jako ostatní 3D filmy, ale pouze mu slouží jako prostředek k dotvoření vizuálního zážitku. Technická dokonalost se dobře projevuje také na zobrazení domorodců. Kámenem úrazu v počítačových modelech často bývá prázdný pohled postav. Nic takového se ale u Avatara nekoná. Každá počítačová postava má pohled plný života a emocí a díky tomu Navi skutečně ožívají, čímž herci ustupují do pozadí. Jen trochu škoda dabingu, který na některých místech působí lehce úsměvně, byť nechtěně. Na druhou stranu vám umožní naplno si vychutnat vizuální efekty. Velkým kámen úrazu tak u Avatara představuje scénář, a to zejména ve druhé polovině filmu. Čekal jsem, že příběh tady bude hrát až druhou roli, ale nečekal jsem, že mi pokazí skvělý zážitek, který mi do té doby film poskytl. Příběh od začátku do konce tak předvídatelný plný absurdně jednoduchých zvratů, enviromentálního mentorování a nejrůznějších klišé mi prostě neumožňuje, abych vytáhl absolutní hodnocení. Je třeba si uvědomit, že k dobrému filmu nestačí jen brilantní technická stránka. Pokud chce Cameron konkurovat nejlepším filmům všech dob, což je podle zdejšího hodnocení patrné, musí předvést ještě něco navíc. Po technické stránce s velkou pravděpodobností dosud nejlepší film všech dob, po ostatních stránkách má k němu daleko.

Režijně velmi precizně natočený film s velkým citem pro práci s obrazem a hudbou. Herecky neuvěřitelný koncert Day-Lewise, který zde spolu s filmem My left foot podal svůj nejlepší výkon. Jeho Plainview je dokonale drsný, egoistický a vypočítavý parchant a z jeho pohledu běhá mráz po zádech. Pozadu ale rozhodně nezůstávají ani ostatní herci - pozoruhodný je především výkon Paula Dana. Vynikající sonda do duše člověka ovlivněného touhou po penězích a vidinou amerického snu.

Snímek, který v našich kinech dlouho chyběl. Velmi precizně natočený a historicky neuvěřitelně přesný film (stejné poznávací značky aut, stejný počet kulek, který byl podle policejních záznamů vypálen i ve skutečnosti, neuvěřitelná podoba herců a skutečných postav, či chirurgicky přesné rozestavení kulis na scéně), který si přitom po celou dobu udržuje od děje zdravý odstup a výhýbá se tak zbytečným emocím, které jsou u snímků tohoto typu spíše na škodu. K tomu navíc skvělí mladí herci a charismatický Bruno Ganz. Film je velmi důležitý, protože dává tu nejlepší možnou odpověď mladým lidem hlásícím se k levicové kontrakultuře, z nichž mnoho nosí trička s portrétem Che Guevary a ani pořádně neví proč. Víc takových filmů.