capák

Jako fanouška punkový hudby mě trochu mrzí, že ve filmu nedostala větší prostor dějová linka s kapelou Sex Pistols, protože samotnej vztah Sida a Nancy mě nijak zvlášť nezaujal. Přesto mám ale celkovej dojem z filmu pozitivní. Jeho rámec tvořej především vynikající herecký výkony ústřední dvojice, zejména pak Garyho Oldmana, kterej do role vložil všechno, co v ní mělo bejt, a osobně jsem si užil i hudbu. Perfektní byly hlavně situace, ve kterejch docházelo ke konfrontaci pankáčů s většinovou společností. Naopak mě ve filmu příliš neseděly snový scény a druhá polovina mohla bejt klidně o něco kratší, protože v podstatě neukazuje nic jinýho než drogovou závislost hlavních aktérů. Filmu ale rád udělim čtyřy hvězdy, protože mě donutil zasněně přemejšlet o tom, jakej by to byl úžasně osvobozující pocit, bejt pankáčem v 70. letech v Anglii a žít podobnej život jako Sid Vicious. Sral bych na všechny konvence, choval se jako hulvát, veřejně bych posílal vládu a establishment do prdele, měl bych pořádný číro, celý dny bych se jen válel a chlastal a bylo by mi všechno jedno, protože bych byl nejsvobodnější člověk na světě. Bylo to příjemný zasnění.

Velmi zajímavej film o fenoménu skinheads, kterej zčásti ukazuje tuhle subkulturu bez rasovejch předsudků, který s původní ideologií neměly nic společnýho. V první části filmu se režisér zaměřuje především na životní styl, což je oproti většině skinheadskejch filmů, který se zabývaj převážně ideologií, vítaná změna, ve druhý části je pak důraz kladenej právě na ideologii včetně prvků rasismu, kterej nakonec rozdělí partu stejně tak, jako ve skutečnosti rozdělil celou subkulturu. Film obsahuje spoustu přesnejch tématickejch detailů včetně oblečení, odkazů na zlatej rok 69 a ideologickejch prvků jako jsou patriotismus, sociální nespokojenost nebo jednota. Velmi dobře je vybraná i hudba a herci, jejichž prostřednictvím nejenže konečně skinheads nejsou vyobrazený jen jako plešatý násilníci, ale taky je díky nim z filmu patrná spojitost skinů s jinejma subkulturama jako jsou punk nebo jamajský rude boys. Na postavě Shauna je navíc dobře vidět, proč se mladý lidi přidávaj k subkulturám, ať už jsou důvodem potřeba vzoru nebo problémy se sociálním přizpůsobením. Zatímco filmu Romper Stomper chybí výraznější myšlenka, kterou This is England má, oproti Kultu hákovýho kříže tady zase schází výraznější moment, kterej by vás posadil do sedaček. Jako objektivní výpověď o skinheads má ale This is England z týhle trojice jasně navrch.

Jsem rád, že se konečně někdo rozhodl aspoň touhle formou vypořádat s poválečným odsunem Němců, což je kapitola, na kterou my jako Češi pyšný bejt rozhodně nemůžeme. Jsem rád, že film dokazuje, že nejenom nacisti, ale i Češi byli během války a po ní pořádný svině. A taky jsem rád, že se Herz postavil k tomuhle kontroverznímu tématu čelem a natočil ho objektivně a bez obalu. Habermannův mlýn by podle mě mohl bejt klidně o půlhodinu delší, protože se mi zdálo, že některý postavy mohly bejt víc rozvedený a některý situace víc dotažený. Trochu mně v podobných filmech taky vadí to, když spolu dva Němci mluvěj česky a podobně, protože se tak výrazně vytrácí autenticita. Naopak musim jednoznačně vyzdvihnout herecký výkony, především pak ústřední dvojici Waschke - Roden, a skvělou hudbu. Herz natočil po dlouhý době něco, čím mě donutil uznale pokývat hlavou, a ať si každej řiká co chce, Habermannův mlýn je i přes několik nedostatků jeden z nejlepších a hlavně nejdůležitějších letošních českejch filmů.

Hodně působivej a bohužel taky stále aktuální film, kterej se pokouší o rekonstrukci prvního významnýho incidentu u nás, kterej splňuje atributy fotbalovýho chuligánství. Paradoxní je, že film chuligánství mezi mládeží spíš zpopularizoval, než aby ji od něj odradil, a násilnosti spojený s fotbalem se u nás postupně staly závažným společenským problémem. Smyczek si s vyobrazením tohohle problému nebral servítky a natočil ho přesně takovej, jakej je, včetně jeho negativních důsledků a mravního úpadku společnosti. A v tom je velká síla jeho filmu.

S tímhle filmem mám podobnej problém jako s Katyní - vidim v něm promarněnou příležitost, protože z tématu s tak velkým potenciálem se určitě dalo vytěžit víc. Film sleduje prakticky tři dějový linky, ale v každý z nich citelně chybí výraznější děj a jeho zakončení. V příběhu se nedočkáme téměř žádnýho dějovýho zvratu a snímek tak jen pozvolna směřuje ke svýmu konci, kterej je v podstatě jasnej už od začátku. Narozdíl od většiny zdejších hodnocení si nemyslim, že by dějový lince s izraelským vyšetřovatelem byl věnovanej zbytečně velkej prostor, ale rozhodně si myslim, že by měl bejt větší prostor věnovanej událostem kolem samotnýho Eichmanna, protože v tom by měl bejt stěžejní bod celýho filmu. Na druhou stranu musim vyzdvihnout hereckej výkon Thomase Kretschmanna a zajímavou hudbu. Jinak je ale Adolfa Eichmanna spíš škoda (filmu, nikoli člověka).

Inu, i takový příběhy dokáže život (a spisovatelé) napsat. Osud si po celou dobu nepřestane s hlavní hrdinkou zahrávat a klade jí do cesty jednu těžkou překážku za druhou. To, čím si Precious ve filmu projde, je skutečně zdrcující a docela mě mrzí, že ve mě film nedokázal vyvolat silnější emoce, protože pro to má dost velký předpoklady. Taky mě trochu rušily scény s Clarieecinýma představama a přišlo mi, že se sem vzhledem k depresivnímu ladění filmu moc nehoděj. Navíc si myslim, že režijně šlo film taky zvládnout o něco líp, ale všechny tyhle věci nechme stranou. Precious je film s výrazným sociálně-kritickým podtextem, kterej se nebojí ukázat natvrdo i druhou tvář života, a v tom má u mě velký plus.

Když se spojej nejlepší britský komici a nejlepší americká hudba, musí z toho zákonitě vzejít parádní komedie. A to se taky v tomhle případě stalo. Film je díky místě a době, ve který se příběh odehrává, dokonalým charakterům postav a nadupanýmu soundtracku z podle mýho názoru nejlepší hudební éry všech dob doslova přecpanej absurdníma a hlavně vtipnejma situacema. Několikrát jsem si během filmu řikal kurva, kéž bych mohl aspoň na chvíli bejt na tý lodi a jenom se tak válet, užívat si života, poslouchat tu úžasnou hudbu, kouřit jednoho jointa za druhým, spát s každou ženskou, která vstoupí na palubu, a na všechny společenský konvence z vysoka srát. Jenom škoda, že v některých místech se příběh trochu zasekává a ztrácí tempo. Finále á la Titanic mi zezačátku přišlo trochu kýčovitý, ale nakonec mě tvůrci stejně odzbrojili. Stejně tak jako celej film. Ať žijou sex, drogy and rock 'n' roll!

Těžce dekadentní a zároveň rozporuplnej film. Pokud vám dělaj problém například detailní záběry na klování zobákem do penisu, prasečí vnitřnosti, nekonečný zvracení nebo lidský orgány, zajděte si do kina radši na Bambiho. Těžko říct, jestli maj podobný scény ve filmu svý opodstatnění, nebo maj prostě jen za úkol šokovat. To už je na individuálním posouzení každýho diváka. Co mě osobně ale ve filmu chybělo, je nějakej výraznější děj nebo smysl. Jestliže se autoři snažili nastavit zrcadlo zvrácený době a společnosti, pak si nejsem úplně jistej, jestli je nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, natočit zvrácenej film. Na druhou stranu určitou výpovědní hodnotu o době, ve který se jednotlivý příběhy odehrávaj, tady určitě najdeme, a film tak vyvolává spoustu otázek k zamyšlení. Zdá se mi, že Pálfi zůstal ve vyprávění někde na půl cesty - buď měl položit větší důraz na dějovou linku, nebo na to, co můžeme takříkajíc vyčíst mezi řádky. Co mě naopak příjemně překvapilo, je nápaditá vizuální stránka filmu, výborná práce s kamerou a celkem slušná hudba. Svým způsobem je obdivuhodný i to, že ve filmu se neobjeví téměř žádná normální postava. Těžko říct, jestli Taxidermii doporučit nebo ne. Film má určitě spoustu zastánců na obou pólech pohledu. Jako zajímavost z dekadentního umění ale určitě stojí za to.

Tak už se nám Facebook přesunul i na filmový plátna. Fincher opět nezklamal a natočil precizní film, ve kterým nechybí napětí, konflikt a dějový zvraty. Především část, ve který Facebook vzniká, vás posadí do sedaček. Pomocí retrospektivního vyprávění vytvořil režisér zajímavou a efektivní dějovou strukturu se svižnýma dialogama a minimem scén, který by vyzněly do prázdna. Příjemně me překvapili taky mladý herci, zejména Justin Timberlake, kterej rozhodně líp hraje, než zpívá. Pokud si Fincher bude dál držet tuhle laťku, určitě se máme na co těšit. Uživateli capák se líbí film The Social Network.

Vlasy jsou víc než muzikálem především výpovědí. Výpovědí o generaci, která se nehodlala smířit s nesmyslností války, lhostejností, konvencema a předsudkama. Z filmu přímo vyzařuje láska, touha po životě, spontánnost a svoboda. Tematickej přesah díla v podstatě převyšuje muzikálový čísla, který vedle skvělý hudby a provokativních textů obsahujou na druhou stranu nepříliš nápaditou choreografii. Závěrečná scéna je zezačátku lehce úsměvná, ale o to víc vás na konci zamrazí. Forman odchodem do Ameriky udělal tu nejlepší věc ve svým profesním životě, protože jedině tady mohl naplno rozvinout svůj potenciál a dokázat, že patří ke světový špičce.