prkalil

Francie - Kanada - Brno nebo totální rozjařovačka (a nemusíte milovat jazz) - ale pozor, nic pro xenofoby - tedy ne moc šťastný lidi, kteří se bojí všeho 'cizího'

Krásná pečlivá práce. Skvělý hudební dokres. Gradace do nejtemnějšího smutku. Vzpomínky pamětníků až na kost.

To bolelo. Stejně jako u Bludných kruhů jsem opustila první díl asi v polovině pevně rozhodnuta, že pokračovat nebudu. Abych po pár týdnech tomu dala druhou šanci. No, jsem ráda, že jsem se tím prodrala. Bacha - spoiler - začínám mít ty blbý americký hepyendy docela ráda! :)

Co se mi zdálo v noci po dokoukání filmu (musela jsem ho dát na třikrát - z nedostatku delšího úseku volného času, jinak bych ho, samosébně, zhltla najednou!): Přijela jsem k jakési hospodě. Vystoupím z auta - je to závoďák - jestli ferrari nebo ford, to vážně nevím - ale je kanárkově žlutý - krásně nizoučká placka je to. Jenže je tam málo místa na zaparkování. Tak ho zvedám - je lehoučkej - že ho opřu o zeď. Ale začne mi hlodat, že by ho někdo mohl objet korunou - nebo popadnout a odnýst! Tak ho zas dávám na zem a jedu za hospodu, je tam loučka a na ní ho umístím. Opodál pohrabuje listí týpek a povídá: to je moje auto, chtěl jsem ho darovat svý mámě... a já na to: safra, já zase tý svý - a on na to: to nevadí, já jich mám víc... :D

#Me Too a středověk? YES! Ridley - klobouk dolů (i s parukou). Mj. krásná hudba, kterou jsem si poprvé uvědomila až při závěrečných titulcích - a ten andělský hlas - ach.

Máte na to! (18 x)

Experimentální prasočlověk Donald Trump si rozhodně zaslouží zvěčnění v této mé ... recenzi, damned-kurnik. Dále - žádná Ukrajina neexistuje. Já tomu věřím. - nebo: Trump je prohlášen za nevinného a úžasného. Tyto perly musí být vyzdviženy z bahna do kterého jim ani nesmí být dovoleno zapadnout!

Fakt divný. Pro mě naneštěstí těsně pod hranicí, kdy míra divnosti je tak velká, že přechází do kategorie zajímavá ujetina. Ale krásná hudba. I ta mi tam ale připadala nepřípadná.

Tuhle věc hodnotit nebudu, i když je to celkem zdařilá propagandistická práce (přesvědčivá podlost). Mia je opravdu velká herečka a za týrání dětí to u posledního soudu šeredně schytá.

"Dear mom .... . and dad please don't see the film Eraserhead ... ... and don't tell anyone I did." - fotka téhle rukou psané cedulky je na nečíslované str. 629 knihy Místo snění (Room to Dream). Tak si ji tam najděte, je tam fakt dobře schovaná. ZaLynchovaná ... :) * * * Mimochodem, ta kniha je, jak by řekl David padesátkově, naprosto epesní! * * * "Ve Spokane jsem měl kamaráda Bobbyho, který bydlel v domě na konci bloku, kde stála taky bytovka. Jednou v zimě jsem tam šel v kombinéze, myslím, že jsem tehdy ještě chodil do školky. Měl jsem kombinézu a kamarád Bobby měl taky kombinézu, a jak jsme tak chodili venku, byla nám strašná zima. Bytovka stála trochu stranou a my jsme si všimli chodby ke dveřím do bytů a jedny dveře byly otevřené. Zamířili jsme tam a vešli do bytu, ale nikdo nebyl doma. Nějak nás napadlo dělat sněhové koule a zavírat je do šuplíků. Dali jsme je do psacího stolu i do všech ostatních zásuvek, na které jsme narazili, do každé jednu ledovku. Potom jsme se pustili do velkých koulí, asi půlmetrových, a pokládali je na postel. Stejně jsme pokračovali v dalších místnostech. Z koupelny jsme vytáhli ručníky a rozložili je po ulici jako dlaždice. Přijela auta a zpomalila, pak nějaký řidič řekl: 'Kašlu na to.' Prostě ty ručníky přejel. Koukali jsme, jak je dva vozy přejíždějí, a potom jsme udělali ještě pár koulí. Nakonec jsme šli domů. Byl jsem zrovna v obýváku, když zazvonil telefon, ale s tím jsem si hlavu nelámal. I když tenkrát telefon zvonil málokdy, nepovažoval jsem to za důvod k panice. Zvedla to máma, jenže když sluchátko převzal táta, z jeho tónu jsem začal mít divný pocit. Myslím, že chudák musel zaplatit dost mastnou škodu. Proč jsme to udělali? To bych taky rád věděl..."