giblma

giblma

Markéta Giblová

okres Uherské Hradiště
freelancer filmovědec

55 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 2.6.2015  23:43
    Whiplash (2014)
    **

    Ach jo, to neni hudebni film, to je sportovni drama!

    • 18.1.2015  23:17

    Hipstrovinka. Ono zmínění vajsíčku v úvodu je dostatečné varování, co očekávat, a hloubka to fakt nebude. Není to Jarmush, není to Dolan (který se slowmotionama a klipovitostí hodně dere na mysl) ale já sem cílovka a já se bavim. Třeba skvěle vycentrovanou kočkou, která si fakt zasloužila být uvedena v titulcích.

    • 3.1.2015  15:55
    Dealer (1996)
    ****

    Maďarský film Bence Fliegaufa, který se u nás objevil pod stejným festivalovým názvem, je kousavější.

    • 23.10.2014  20:56
    Leviatan (2014)
    *****

    "Hlavně nevžeňme Ukrajinu do všeobjímající náruče EU!" Politicky aktuální, až to bolí. Lidsky nadčasové, až to bolí.

    • 29.9.2014  01:37

    Jeden dýluje hulení v krysách a ve volném čase udílí hudební lekce teenagerům. Druhý má trochu úchylku na prsa. Třetí našel na dvoře zakopaný balík peněz, aby mu ho vyfoukla blonďatá kolegyně a rozfofrovala za botox a butiky. Další je jednooký černoch s nádorem na hlavě, co skládá hudbu, ale musí mu s tím trošku helfnout soused toho prvního, co pořád ne a ne umřít, i když už by teda sakra měl. Zapomeňte na Policejní akademii, tohle je alespoň fakt sranda!

    • 8.9.2014  08:18

    Markéto, neignoruj benelux, očividně mají nejdrsnější humor na planetě! Kořeny Ex Drummera nalezeny!

    • 23.8.2014  15:34
    Q (2011)
    *

    Po zhlédnutí jsem se nemohla ubránit pocitu, že naši předkové dobře věděli, proč ženské nepouštět z kuchyně. Antifeministkou snadno a rychle. (LFS 2014)

    • 27.7.2014  19:48

    Jestli nemáte rádi Nicka Cavea, tak se na tohle zrovna vyserte. Dvojice tvůrců, která s australským zpěvákem nespolupracuje poprvé, totiž nevede diváka za ručičku, zásadně netitulkuje a nevysvětluje. Četli ste Smrt zajdy Monroea? Tak vás pobaví Caveovo vypnutí rádia, když začne hrát Can't Get You Out Of My Head. Poznej Blixu, poznej Kylie, poznej Warena a další, co se zpěvákem jezdí autem a u toho ho zpovídají. Jasně, konec trošilinku zavání kýčem, ale Jubillee Street chceš slyšet z dolby soundu! (LFŠ 2014)

    • 17.7.2014  16:21

    Drogy nejsou sranda.

    • 17.7.2014  16:18

    Drogy sou sranda.

    • 14.4.2014  16:25

    Temnotou větrné noci se vynořují kužely světla z reflektorů aut. V nich projíždí krajinu turecké Anatolie skupina mužů a cosi usilovně hledají. Příliš se jim to nedaří, jediný, kdo může místo určit, byl předešlou noc opilý a nemůže (nebo možná ani nechce) si vzpomenout. Jeden z vyšetřovatelů myslí na svého nemocného syna, druhého tíží dávná záhada, třetí je příliš znechucený množstvím zla, co za dobu vykonávání svého povolání viděl a těší se na důchod. Každý z nich chce mít již vše za sebou, ale to nejděsivější teprve přijde a neprosvětlí to ani moment krásy starostovy dcery ve světle lampy. Zbytečně pokračující pitva se snaží zmírnit hrůzu brutální vraždy, přičemž se nad vším vznáší otazník o pravosti skutečného viníka.

    • 14.4.2014  16:20
    Kalkata 71 (1971)
    ****

    Mrtvý, tedy věčně dvacetiletý vypravěč nás provádí napříč časem, skrz dějiny chudoby, ponížení a z nich plynoucího hněvu. V první povídce si chce otec za deštivé noci ve slumu vybít zlost na psovi. Jakkoliv předtím rodina tvrdě bojuje za každé sušší místo v jejich chatrči, vztek je natolik silný, že otec náhle dlouhé minuty tráví v prudkém lijáku, jen aby umlčel vyjícího psa. Druhý příběh nás prostřednictvím vzdáleného příbuzného přivádí do domu, jehož obyvatelé jsou možná zajištěni, nikoliv však šťastni. Ženy zde sice mohou zůstat, aniž by platily nájem, vše je však vykoupeno třeba odloučením od syna, či splácením možnosti pobytu po nocích, a rozhodně ne se ctí. Tragika je o to výraznější, že do situace uvedla své dvě mladé dcery samotná matka a náhle zjevený příbuzný si sice životní příběhy obyvatel vyslechne, ale sám bude spěchat ke svému pohodlnému zaměstnání a ponechá ženy svému osudu. Třetí povídka zachycuje mladíky, kteří se živí pašeráctvím a krádežemi na železniční trati. Zatímco starší muži filozofují o Indii jakožto zbloudilém národu, který je třeba tlučením vychovat, mladíci pasažéry dráždí posměšky a výprask na sebe nenechá dlouho čekat. V posledním příběhu se ocitneme na večírku salónních levicových intelektuálů, kteří za zvuku rock‘n’rollu vzpomínají na nikdy nezažitou bídu a konstatují, že nová, moderní a spokojená Indie je konečně zrozena, což hned vyvrátí kontrapunktní dokumentární záběry chudinských čtvrtí. Nejvíc experimentální pasáž filmu je zakončena zjevením obličeje vypravěče. S upřeným pohledem do kamery se ptá diváků, zda-li tuší, kdo a proč ho tedy tolikrát zabil. Vyzývá k opravdové revoluci a vymýcení chudoby, ze které plyne zlo. Finální point of wiew záběr pronásledování vypravěče a jeho následné zabití dává tušit, že na vině je celý národ, každý divák, každý člověk.

    • 14.4.2014  16:18

    Podle románu spisovatele Burmana vznikl jeden z prvních bangladéšských filmů. Spojovacím prvkem, hybatelem děje je řeka Titás, životodárná, stejně jako příčina tragédií. Ústřední hrdinka Bashanti díky řece přijde o novomanžela, který zahyne během rybářské výpravy. Rajay Jhi stráví se svým chotěm Kishorem jednu rozechvělou noc, ze které vzejde syn, během převozu do Kishoreho vesnice jsou však přepadeni piráty, dívka končí ve vlnách řeky a muž propadá v domnění smrti své ženy šílenství. Jejich cesty se po dlouhých deseti letech spojí, Rajay Jhi se i se synem ocitá znovu ve své rodné vesnici. Kishore, stižen šílenstvím, ji však nepoznává a mladá žena je vyděděna ze společnosti, kvůli pochybnému původu syna. Když Kishore svou ženu konečně v agónii posledního dechu poznává, Rajay Jhi volí dobrovolnou smrt v řece, stává se bohyní Bhagavati a ve snové sekvenci se synovi zjevuje. O chlapce se stará Bashanti, která vidí v mateřství jediný smysl života, ačkoliv jí samotné nebylo osudem dopřáno. Řeka vysychá, ustupuje a vesnicí postupuje zmar.

    • 14.4.2014  15:02

    Být upírem v Jarmuschově bijáku je zaatraceně kůl. Procházet se v semišových rourách prázdnýma uličkama arabského města, dávat si srazíčky s Marlowem, který není jen tvůj přtel, ale i dealer, ležet v knichách. Sbírat kytary a nadávat na nedokonalé elektrické vedení, když Tesla přece vymyslel bezdrátovou žárovku už před sto lety. Jako jasně, epizody jsou poslepovány bez výraznější motivace a chybí mi v tom větší komplexnost. Ale týjo, zkrachovalý duchařský Detroit (aka má fascinace úpadkem a zašlou slávou), hudba, knížky, všechny ty kulturní odkazy, ... Skoro mám pocit, že on to Džarmuš točil speciálně pro mě! (Febio fest 2014)

    • 22.1.2014  12:37
    Jehla (1988)
    ****

    Kde Assa končí, tam Jehla pokračuje, takže já sama sebe ocituju: >> Když Viktor Coj odejde z kádrového pohovoru, aby před tisícihlavým davem, (symbolizujícím celý národ), zpíval: "Chceme změnu!", člověk jako by slyšel otáčení koleček Gorbačovy perestrojky.<< V Jehle jde postava Mora ještě dál - buzerující průvodčí mladík v černé s přehledem uzemní vztyčeným prostředníčkem, přepere jakoukoliv přesilu, vytáhne svou holku ze závislosti na morfiu a vůbec marně přemýšlím, jestli se někdy ve východním bloku zrodila víc kůl postava (možná se přibližuje rovněž na archetypu rockera postavený Maciek z Popelu a demántu)... Jehla je zkrátka divočejší, více čerpá z punkové estetiky a podvratnosti, stojí a padá s Viktrorem Cojem, neuvěřitelně populárním frontmanem skupiny Kino. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že ona v komentářích citovaná postmoderna a formální progresivnost je vlastně spíš neumětelství a nedostatečná řemeslná zručnost Rašida Nugmanova, vlajkového představitele právě zrodivší se kazašské nové vlny... Čtyry hvězdy za Coje, hudbu Kina, za to, že rocker je klaďas a slušňáci v tesilkách zlosynové. Ten kult plně chápu, ale na prvním místě pro mě zůstane Solovjova krymská lyrika.

    • 14.11.2013  17:50

    Dvě sestry a jeden muž, který se mezi nimi musí rozhodnout. Jedna je přímá a citově založená, wendersovsky obnažuje své nitro na kost. Druhá je složitá a zádumčivá, nedeklamuje, ptá se a po své otázce vždy sevře ústa, aby svým slovům dodala váhu. První trhliny vznikající propasti se objevily již v dětství díky bolestně rozdílnému vztahu matky k nim. Příchod muže vše jen dokonává. Hození korunou může na okamžik rozhodnout a utvrdit muže v lásce k té přemýšlivější, příroda ale míní jinak a šťastný ve výsledku nebude nikdo. (Fresh Film Fest 2013)

    • 7.11.2013  18:01

    La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším.

    • 7.11.2013  12:10
    České století (TV seriál) (2013)
    *****

    Velké bourání: *** Donutil přehrává Hubu, žjóva! // Den po Mnichovu: ***** Beneš je můj nejoblíbenější prezident a o Mnichovu se hrozně ráda hádávám, tak doufám, že teď už mi nikdo nebude tvrdit, jak se měla republika bránit. Respekt Landovi, že vzal roli Moravce, vidět totiž Landu v neděli večer ve veřejnoprávní televizi heilovat, to chceš! Skvělé, skvělé! // Kulka pro Heydricha: **** To mám tedy o čem přemýšlet a co přehodnocovat. V jednu chvíli je beznaděj vystupňována tak, že se až člověk diví, že má v občance nápis Česká republika. // Všechnu moc lidu Stalinovi: **** Miluju Vyorálka. // Zabíjení soudruha: ***** Nejlepšejší ze všeho. Ještě víc miluju Vyorálka. Jestli byl jeho Kléma v předešlém dílu hodně kůl, tak tady máte sto chutí ho pohladit po vlasech. Jednak se zde (pro věčné omílání mluvících hlav) i něco děje, jednak mě fascinuje kontrast krutosti a všednosti. Vojáci přihlížející Slánského popravě se o něm baví tak, jako by se prodavačky v pekárně divily, že si zákazník koupil jenom jednu housku. Srovnání noblesy demokratické první republiky s familiérností a vulgaritou komunistického jádra. Vždycky zajímavý rozpor povinnosti, respektive přežití a zrady. No a ten Uchovitý konec to všechno jen korunuje. // Sečteno podtrženo: nejlepší dramatická věc, co jsem u nás na obrazovkách v poslední době, vlastně dost možná kdykoliv, viděla. Dobře napsané uvěřitelné dialogy, žádné zástupy nounejmových modelek a konečně má televizní divák šanci se dozvědět, že je u nás víc než těch cca deset herců, kteří se protáčejí ve filmech furt dokola.

    • 30.10.2013  21:19

    Haitský šaman přijíždí na začátku osmdesátých let do komunistického Polska, kde se střetává s odlišnou kulturou, která vlastně tak odlišná není, pokud se tedy není nucen pohybovat v řadách paneláků a hluku aut. Jen voice-over knězových vzpomínek podkresluje fascinující koláž archivních záběrů: rozzrněná véháeska džungle. Kohouti v rukou Haiťanů vykreslují zobáky posvátné ornamenty do rudkové hlíny, aby následně vykrváceli jako oběť duchům. Černoši v transu, s vytřeštěnýma očima, tančí do démonického rytmu bubnů. Poláci v krojích oslavují práci a úrodu na socialistické velikášské stadionové akci. Anonymní tváře jezdí po eskalátorech v jakémsi nově otevřeném obchodním domě. Záběry, které sice zdánlivě s "dějem" nesouvisí, ale zároveň doplňují kontext. Hypnotické hučení či monotónní dunění bubnů dělají již tak znepokojivé záběry ještě znepokojivější. V Ecově Foucaultově kyvadle zažije hrdinka vytržení na woodoo rituálu kdesi v Karibiku, zbylé postavy společně propadají dojmu o nesmírné provázanosti světa, informací a událostí. Cítíte tu paralelu? (MFDF Jihlava 2013). P. S. - potřebuju nutně vědět, z jakého filmu je satanistická liturgie v lese na secesním přelomu století!

    • 30.10.2013  21:03
    Velká noc (2014)
    ***

    Kamil Fila v Respektu píše, že publikum se rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. Isherwood nade mnou říká zase to, že po projekci říkaly kuřácké skupinky jen "pecka" a "sračka" (má skupinka říkala "sračka"). Akorát že já teda jako fakt nevim. Nonstopy miluju a jsem dekadentně hrabalovsky fascinovaná hnusem a pohnutýma osudama, které tam člověk nad ránem u piva potká. V několika místech film vyloženě štípe - rozhovor dvou prostitutek o tom, jak začaly fetovat (ty vole!!!). Nezvládnuté lhaní transky, která nás diváky (a sebe) přesvědčuje, že ji vlastně šlapání baví a že by bez toho adrenalinu nemohla být. Když postarší ženu na didžině odstrkujou mladé holky... Ale něco je přes čáru a zavání kýčem, bulvárem, vyhroceností a šokem pro šok. Musím koukat na velký detail plačící tváře? Proč musím sledovat, jak si těhotná holka někde v pražském Sherwoodu střílí dávku? Možná se ale publikum rozdělilo kvůli formální stránce filmu. Velká noc fakt nevychází divákovi vstříc a třeba takové dlouhé toulání se transky kolem státních hranic musí spoustu lidí nasrat. Mě ale tahleta nekompromisnost baví a respekt producentům, že Hátlemu dovolili dělat si co chce. (MFDF Jihlava 2013) P.S. Já furt nevim.

    • 30.10.2013  20:49
    Show! (2013)
    ****

    Divácký hit festivalu zaručen! Parta lolitek je cepována svým manažerem, který mylně hledal v Bohdanově zájmu laciné píárko. Holky běhají, protože zpěvačka musí být krásná a netlustá. Holky se nenuceně fotí s barevnýma hodinkama od sponzora. Holky se musí vyfotit s Michalem Davidem, Darou a Mončou Absolonovou, i když by raději z hlediště pozorovaly tanečky Bena Cristovaa. Bizar a absurdita, obzvlášť pohybujete-li se v akváriu intelektuálů, kteří v kavárně nad dvojkou (s ádvojkou!) rozebírají poslední literární počin od Topola a volí zelené. A je sympatické, že Bohdan si tohle vakuum dobře uvědomuje - Michalovi Davidovi jsou kecy kulturní veřejnosti šumák a spousta lidí odebírajících Blesk řekne, jak je to pěkné, že na sobě holky makají a jdou si za svým snem. Dobře udělaná oddychovka s přesahem. Gratulace! (MFDF Jihlava 2013)

    • 17.10.2013  00:28
    Hlas krve (1959)
    *****

    Na potřetí ano! Možná z toho důvodu, že Hlas krve je nejvíc "evropský" - už se věčně neomílají existenční otázky, spíš ty existenciální, je tu láska a Apu konečně dospěl k tomu, že je rozháraný umělec, který v sobě cítí génia, ale nenachází sílu o tom přesvědčit svět (ehm!). S narozeninovou krizí další přesvědčení o tom, že umčo není důležité, život obohatí děti. (Jestli si tohle tyvole přečte nějaké moje randíčko, tak sem v hajzlu.) Ještě to budu přepisovat, aby to nebylo tak expresivní, ale to nadšení prostě muselo ven.

    • 8.7.2013  06:03
    Major (2013)
    *****

    Jen tak naokraj k uvěřitelnosti zápletky nad kterou tu mnozí polemizují - vzhledem k politickému režimu a zkostnatělosti struktury ruské byrokracie, vzhledem k příběhům co jsem slyšela od mých v Čechách žijících ruských známých, rozhodně bych Majora neřadila po bok komixových adaptací co se týče uvěřitelnosti. Pokud máš moc, projde ti všechno. To by prošlo i vedoucímu krajské policie, který spěchá za ženou, která právě rodí vymodlené dítě. Srazí ale jiné dítě a tím spouští sérii zahlazovacích stop, než si alibisticky uvědomí, že vlastně takhle to nechce a všechno ještě zkomplikuje. Být policistou ale není úplná švanda. Po tom co jste riskovali život ve válkách, chytáte agresivní opilce a zavíráte šlapky. Vytváří se svébytný kodex morálních pravidel, která pro komunitu platí (projeví se ve scéně, kdy na stanici naběhne naštvaný manžel a sbor nechce majora vydat na jistou smrt), ale kdokoliv trošičku kafkovsky odosobnělý stroj zadrhává, je bez milosti odstraněn. Je největší sviňák starý šéf dost pravděpodobně odkojený KGBáckými praktikami, co chce na svém teplém místečku v klidu dožít? Je největší sviňák podřízený, který začne hlavního hrdinu tahat z maléru a později svědomitě plní (byť krvavé, ale) rozkazy? Nebo je na tom nejhůř ten, kvůli kterému se celý kolotoč spustí a dost pravděpodobně by ani necekl, kdyby si nechtěl ulevit od svědomí? Je lépe zabít jednoho nevinného, aby se zabránilo dalším mrvým? Nejlepší film Varů o zle a o tom, jak si ho pěkně omluvit. (MFF KV 2013)

    • 8.7.2013  05:30
    Rogalik (2012)
    *****

    Móc dobré! Jen observační mód, kroužící a přeostřující kamera s vypouklou čočkou, cestující po domácnostech i veřejných místech, trans a hypnotičnost. Je moc zajímavé pozorovat, jak si postavy objektivu všimnou, aby ho následně opět ignorovaly. Klidně bych Rogalika brala jako celovečerák (k velké nelibosti ostatních), ony jsou totiž záběry rezignovaných výrazů ve tvářích lidí mnohem výmluvnější než kdyby půlhodiny žvanila mluvící hlava o tom, jak krušný má život. (MFF KV 2013)

    • 8.7.2013  05:17
    Duál (2013)
    ***

    Byla jsem šeredně napálená! Anotace slibuje prosluněný příběh o přátelství a já místo toho dostanu dost možná hit příštích Mezipater! Takže tak - mladá Chorvatka co je furt smutná, potká mladou Dánku, co je taky furt smutná. Když jsou ale spolu, najednou je všechno víc sluníčkové, rebelují pokřikováním v kavárně, narušují veřejný prostor obvazováním soch draků šátkem a vůbec by se k nim Amélie z Montmarteru určitě hrozně ráda přidala. Do toho se z nich hrnou hluboké pravdy o životě, jak vystřižené z mé oblíbené fejsbukové stránky "Láska k moudrosti". Naštěstí se ale Slovinka musí před vejletem sbalit a my jsme konfrontování s rodinou. Konečně se jde víc do hloubky a začínají se prokreslovat charaktery, SPOILER odchod Iben je nevyhnutelný KONEC SPOILERU. Převažuje však lítost, že ať už jsou postavy Tininy rodiny či kámoše Matise stokrát zajímavější, musíme drtivou většinu stopáže koukat na leklou zádumčivost ústřední dvojice. (MFF KV 2013)

    • 8.7.2013  05:06

    "Mančasta" dal světu spoustu čupr věcí. Buzzcocks, Chemical Brothers, Doves, Elbow, Happy Mondays, Joy Division a New Order, The Fall, The Smiths, nebo třeba Wu Lyf, podle kterých máme na bytě pojmenovanou wifinu. A pak jednu špatnou věc - Oasis. A samozřejmě ke kladům ještě patří The Stone Roses. Nemusíte být jejich sklaní fanoušek (já nejsem), nemusíte znát pozadí manchesterské scény a znát zkazky o Haciendě (pro hudební freaky viz také třeba Winterbottomův 24 Hour Party People o tomto legendárním klubu), ono to prostě funguje, pokud máte hudbu alespoň trochu rádi. Na fanouškovství totiž stojí celý film - když vidíte fanoušky s elpíčkem pod pažou utíkat pro lístek na koncert zadáčo. Režisér Shane Meadows je viditelně dojatý, když poprvé vstoupí do zkušebny skupiny. Euforie šťastlivců na extra koncertě a lítost těch, co se na představení nedostali. V raném rozhovoru pro televizi John a Ian odpovídají, že chtějí dosáhnout toho, aby člověk co příjde na jejich koncert, chtěl potom sám založit kapelu. Jako sorry, ale když Šutry spustí na úvod prvního koncertu po bůhví kolikati letech I Wanna Be Adored a tisícihlavý dav zpívá s nima, PROSTĚ CHCETE ZALOŽIT KAPELU!! (MFF KV 2013)

    • 20.6.2013  08:13
    Parade (2011)
    ****

    Chich, chich, národy bývalé Jugoslávie se spojují, aby chránily buzny.

    • 20.6.2013  08:07
    Klip (2012)
    ****

    Snímek Maji Miloš šokoval diváky nejen rotterdamského festivalu explicitními sexuálními scénami a krutostí každodennosti mladých z periferie Bělehradu. Hlavní hrdinka Jasna utíká od rodiny a těžce nemocného otce do kolotoče večírků a divokých sexuálních zkušeností. Objektem jejího zájmu je o něco starší Djole, dokonale naplňující (nejen) balkánský archetyp silného macha a alfa samce, stejně jako Jasna přijímá vzorec lascivní vyzývavé ženy, se kterým je konfrontována i díky zpěvačkám srbské taneční hudby. Nejde o to, že by byli hrdinové bezcitní, Jasna projevuje při praxi v sirotčinci i přes drogový rauš dávku empatie, Djolo se během náhodného setkání s Jasninou rodinou chová jako vzorný syn nejlepší kamarádky dívčiny matky. Mládí odkojené akčními filmy a pornem však na city nehraje, nasazuje masku surovosti, a tak je i happy end Klipu zakamuflován ránou pěstí a tekoucí krví.

    • 17.6.2013  02:16

    Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách.

    • 8.6.2013  08:52

    Děvkař Nikola zbouchne obrýlenou naivku Marinu. Její kámoška Buba převezme iniciativu a rozhodne se, že Nikolu přiměje se do Mariny zamilovat. Vše pozorují anděl s čertem, pro něž je zápletka předmětem sázky. Film vzniknl těsně před odtržením Slovinska od Jugošky před první fází války. Možná i proto byl poměrně úspěšný za hranicemi (filmový svět je k politické situaci dost solidární), nicméně nejpopulárnější je samozřejmě na Balkáně, kde má kultovní statut. Dost mi připomínal náš Kouř, ne sockritickým bacgroundem, ale prací s popkulturou. Stylizované večírky u bazénu, hudební čísla nadpřirozené dvojice, okouzlování znalostí Sartera a Hendrixe... Výtvarná stylizace je výrazná, těží z estetiky raných devadesátek, je vyhnaná na maximum a nejen ta mě naprosto okouzlila!

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace