giblma

giblma

Markéta Giblová

okres Uherské Hradiště
freelancer filmovědec

55 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Nebe nad Berlínem (1987)

    Geniální. Samotnou by mě zajímalo po kolikáté vlastně už...

  • poster

    Stalker (1979)

    "Stalker je takový chlapský film. Skupina borců někam jde, protože potřebují splnit přání a tím pošéfit své problémy. Jdou, jdou, cesta je krušná a když konečně dorazí do cíle, tak se zase otočí a jdou zpátky, protože my chlapi si přece umíme vyřešit své problémy sami." (LFŠ 2006)

  • poster

    Sunset Blvd. (1950)

    Zapomenutá hacienta skrytá mezi kopci Sunset Boulevardu. V ní v přepychu stovek fotografií starší žena, snící o návratu starých dobrých časů; muž, který se všeho vzdal jen kvůli ní; a taky jeden mladík, který se chystá na naivitě prvně jmenované něco vydělat. _______ Už jenom kvůli tomu množství filmových odkazů!

  • poster

    Aguirre, hněv Boží (1972)

    Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci.

  • poster

    Krtek (1970)

  • poster

    Rukopis nalezený v Zaragoze (1964)

    Ježíš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny fragmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, i když jste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španělská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný!

  • poster

    Imaginární lásky (2010)

    Jakkoliv by se zdálo, že sledujeme jen sled zpomalených záběrů na vystajlované hipstery, na mě to prostě působí, mě to baví a mě to oslovuje. Subjektivizace je totiž věc, která tu díky zpomaleným záběrům a nediegetické hudbě funguje. A i když film není ukecaný, dialogy se neplýtvá a nic není řečeno na plnou hubu (teda co se ústřední trojice týče), v daný moment přesně víte, co má která postava v hlavě a co cítí. A taky přesně víte, jak jednoduše si jde nevinná gesta interpretovat jako náklonnost a moc dobře rozumíte průstřihovým monologům, které sice do hlavního příběhu nepatří, ale přitom ho skvěle doplňují. Závěrečná, v kruh vše stáčející pointa je vtipná a sere pes na to, že mě napadla už v půlce filmu. Za tu snivou atmosféru, reklamu na cigarety a spoustu krásných obrázků ráda odpouštím.

  • poster

    Sladký život (1960)

  • poster

    Marketa Lazarová (1967)

    Čirá poezie. Má-li být československá kinematografie reprezentovaná tímto dílem, máme být sakra nač hrdí. Nedovedu si představit, kam výš by ještě Marketu mohla posunout původně zamýšlená linie s králem (viz Ostře sledované filmy).

  • poster

    Assa (1987)

    Šedivě zmrzlý Krym, na Nicka Cave odkazující ruský punk. Soc-kritická linie ústřední trojice a jejího okolí vs carský počátek devatenáctého století. Absurdita a závan surrealismu, abstraktní animace a brechtovké pomrkávání ve formě titulků. Tohle se mi prostě musí líbit, nehledě na to, že Solovjov mě s jeho poetikou ještě ani jednou nezklamal. Ale co dál? Začít se učit rusky? ///// Konec ledna 2014 a pokračování rozepsaného komentáře: Když Sergej Solovjov natočil v Kazachstánu Divokou holubici, byl pověřen tvz. kazašskou misí - středoasijská kinematografie dlouhodobě upadala, zejména kvůli nedostatku filmařů. Solovjov tehdy dostat za úkol vybrat si mladé talenty a těm předat své dovednosti. Assa je produktem této spolupráce a jí vděčíme za to, co oslnilo festivaly a čemu se začalo říkat "kazašská škola" či "kazašská nová vlna". Gorbačova přestavba byla v plném proudu, ale Solovjov se rozhodl zasadit děj do roku 1980, do období stagnace, nesvobodné doby, kdy se navíc rozmáhal nešvar propojování politiky a byrokracie s organizovaným zločinem. Hlavní hrdina Bananan (ztvárněný hudebníkem Sergejem "Afrikou" Bugajevem) je tedy perzekuován za banální nošení náušnice a postaršímu mafiánovi Krymovi (režisér Stanislav Govoručin) prochází všechny jeho nekalé činnosti. Mezi oběma se zmítá mladičká Alika (svého času manželka a vlajková herečka Sergeje Solovjova Taťjána Drubič), která si sice chce vybrat mladého hudebníka, ale Krymovy konexe sahají příliš daleko. Máme tu tedy rozpor oficiálních struktur a nově se rodícího undergroundového rockovo-punkového hnutí. Solovjov na filmu spolupracoval se např. se skupinou Akvárium (jedna z mála stále fungujících ruských skupin), jejichž hudba zazní v kouzelné lanovkové scéně) či Kinem legendárního Viktora Coje. Tomu navíc patří i buřičský závěr filmu - když odejde uprostřed kádrového pohovoru, aby s tisícihlavým davem (symbolizujícím národ) pěl "chceme změnu", člověk, jako by slyšel pomalé otáčení perestrojkových koleček.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace