dwbmb

Všichni si to buďto pamatujeme nebo je nám to ilustrováno ve školách, v knihách a ve filmech. Konec šedesátých let v Československu je období, které Bělorusko prožívá dnes. Období nesvobody, persekucí, hromadných zatýkání, strachu odpovídat na domovní zvonek a vycházet ven. Dokument sleduji osudy několika divadelních umělců, kteří se stali nepřáteli režimu proto, že hráli divadlo. Nejdříve působí jako intimní náhled do úzké společnosti, s postupem času rozšiřuje svůj záběr do národního a také mezinárodního kontextu. Víme, co se v Bělorusku děje? Zajímá Bělorusko vůbec někoho, když nemá ropu, plyn nebo důležité přístavy? I tyto otázky klade tento dokument, jež zachycuje i zatýkání novinářů a jehož záběry musely být ze země propašovány. Takto vám Bělorusko ukáže tento dokument. P.S.: Václav Havel v závěrečných titulcích included.

Decentní, surové drama s mírnou dávkou špionážky. Zvláště škatulka špionážního filmu dycky trochu vyděsí, protože zorientovat se v takových filmech bývá podobně složité, jako rozmotat kabel od sluchátek. Ne v tomto případě. Tady je zápletka jasná jako facka, lineární, bez potřeby vlastního úsudku. A tím, že vás film do žádného přemýšlení nenutí, vás zároveň činí apatickými vůči vyvrcholení a závěru. Prostě se na konci něco stane a vám je to putna, protože celou dobu jen tak pasivně přihlížíte, neztotožníte se se žádnou z postav, nic od zoho nečekáte. A přitom z dřívějška víme, že Carrého romány jdou zfilmovat velice nápaditě, jako se to povedlo např. Tomasi Alfredsonovi v Tinker, Tailor, Soldier, Spy, který byl napínavý jak kšandy. Tetsuo napsal, že to je protipól atraktivnímu Hollywoodu, což je zajisté pravda, ale takových jsou plná kina (kromě multikin, samozřejmě). Nicméně zjevně četl i knižní předlohu a po jeho srovnání to vypadá, že můj problém s tímto filmem pramení z předlohy a ne z filmařských schopností.

Tenhle film by si upřímně zasloužil dvojí hodnocení. Jedno od lidí, co viděli dabovanou verzi a druhé od těch, co viděli v originálním znění. A ne kvůli cool hlasům kdejakých známých herců, ale kvůli tomu, že tak polovina humoru se skládá z jazykových hříček, které v češtině nedávají smysl, už vůbec nejsou vtipné a často je překladateli pro jistotu ignorován (ono to mnohdy opravdu nejde). Film baví úplně stejně dobře, jako první díl, a i na třetí shlédnutí najdete nějaký nový drobný a vypiplaný detail, který vás pošle do kolen.

April Rain je další důkaz, že relativně slušný snímek lze natočit velice levně. Zpomalováky, hezký obraz, zpomalováky při západu slunce, další zpomalováky. No a to je asi tak všechno. Špatnej zvuk, špatná kamera v akčních scénách, pitomej scénář, strojové odříkávání dialogů (pitomých) a neuvěřitelně, ale opravdu mimořádně špatná režie z toho dělá vyloženě zábavnou sračku. Opravdu, když se budete pozorně dívat, co postavy dělají (například hra na honěnou na asi jednom metru čtverečním trávníku), budete se vyloženě bavit. Mít to o 80 minut méně a prezentovat to jako studentský film, možná by si to zasloužilo pozornost. Tohle je ale blitka.

Jeden z těch filmů, kdy si parta herců v Hollywoodu řekne "Hele, nemám do čeho píchnout, co zase natočit nějakej průjem, ať vytaháme nějaký kapesný od puberťáků? Dobrej nápad, zítra dáme pár pivek a do rána máme scénář.". Nevídaná píčovina, kde mělo být dostatečným varováním už herecké složení (sice je v posledních filmech vídáme i v opravdu povedených filmech, ale jejich vzájemná kombinace zjevně zůstává čistým zlem). Ani to už není vtipný, fakt ne.

Na film se dá nahlížet jako na ne-příliš velkolepou vesmírnou střílečku, která má v poměru ke kratší celovečerní stopáži nenormálně dlouhý a vleklý úvod, který evokuje domněnku, že více prostoru dostala ta levnější část filmu. Dá se na něj ale také pohlížet jako na nadstandardní doplněk k videohře (kterou jsem nehrál) pro potěchu fanoušků a možná i poodhalení pozadí dějů ve videohře (moje spekulace). A rekvizity vůbec nevypadají polystyrénově, akční scény a vizuální efekty jsou propracované a v kvalitě dražšího filmu. A i některá ta děcka hrála docela nadějně. Za mně, videohrou nepolíbeného, docela dobrý!

Opravdové hrdiny na ulici nepoznáte. I přesto má pan Miroslav Zikmund početný fanklub jak mezi pamětníky, tak mezi mladými. A jeho vyprávění opravdu povedeně ukazuje, proč tomu tak jen. Pan Zikmund je totiž nevídaný sympaťák, přátelský, s neobyčejnou chutí do života. Celý život kráčel vstříc osudu okolnostem navzdory a má o čem vyprávět. A vyprávění to není ani na vteřinu nudné, pobaví i dojme. Nasadil bych si na hlavu čtyři klobouky, jen abych je mohl smeknout před kamerou Pavla Otevřela. Natočit dokument, kde se nelze na vše důkladně připravit a kde nelze vše opakovat, na foťák, to chce koule. A přitom to téměř (zoom na fotografickejch objektivech je zlo) ani nepoznáte. Dokumenty o významných postavách naší historie nepatří na ČT2 ve tři ráno a nezvykle zaplněné kino to jen dokazuje.

Začnu takovým postřehem - film musel být opravdu hodně drahý. Rozhodně víc, než to vypadá. Asi 98% záběrů je točeno v exteriérech, přes velice řídké vnucování ruční kamery jsou patrné pohyby jeřábu a zničen byl i jeden celý traktor. Taková díra u ničeho, zřejmě na Islandu, kde lidi, jakkoli rozdílné povahy a hladiny alkoholu, spojují koně. Uvidíme koně prcající, zastřelené i za živa vykuchané kapesním otvírákem, komorní bizzare atmosféra však zůstává zachována. Neobyčejnou pozornost si zaslouží zvuk, který je dech beroucí a vymykající se současné tvorbě. Za střízliva pro intoše, po pár pivech pobaví i běžného konzumenta.

Po jednodenním odstupu a rozležení dojmů v mé hlavě můžu zodpovědně konstatovat, že nové Sin City přináší více z Roberta Rodrigueze a o něco méně z Franka Millera. To je pro mě zklamáním, přestože mám totiž Rodrigueze opravdu rád a snad kromě série Spy Kids na jeho filmy nedám dopustit, tady jsem však čekal něco přeci jen trochu jiného, než Grindhouse. Nechápejte to špatně, film má kromě grafiky nádech noir i ve výpravě, ale jen přibližně do poloviny. A jako se v polovině lámal například Od soumkraku do úsvitu, láme se, i když ne tak výrazně a okatě, v půlce i nové Sin City. A z líbivého vyprávění je čistá řežba 100% made by Rodriguez a veškeré noir, atmosféra, emoce a napětí jsou fuč. Jen krev a končetiny lítající z různorodých akrobatických vystoupení. Není to špatný film, to opravdu ne. Ale je z toho takové "Grindhouse: Sin City". A já se těšil jen na Sin City. Podívaná je to přesto pořád parádní. | Viděno na veřejné premiéře 2. 9. 2014

"Naprosto originální" příběh o tom, jak zarostlej, obézní a umaštěnej pobuda přijde k opatrovnictví úplnýho blbečka, ale nakonec se zkamaráděj a místo chlastu začnou po odpoledních honit králíky po poli. Co tento film odlišuje od podobných je ta nejistota, jestli se poblije jako první hlavní hrdina nebo vy při pohledu na něj.