Necrotongue

Pátá epizoda nebyla špatná, a přestože nebyla ani úžasná, proti předchozímu dílu šlo o výrazné zlepšení, které jsem musel ocenit jednou pěticípou navíc. Chudák Cassie má těch vnitřních hlasů prostě příliš mnoho, takže se té její schizofrenii ani nedivím. Já mám jen jeden vnitřní hlas a jsem si naprosto jistý, že mu rozhodně nesmím podlehnout, protože by mě jednoznačně přivedl na temnou stranu Síly. Navzdory tomu množství vnitřních dialogů mě děj tentokrát vcelku bavil. / Poučení: Alkohol je metla lidstva a někteří lidé obětavě zametají i za ty jedince, kteří jsou na tuto činnost příliš líní.

Čtvrtá epizoda pro mě byla vyloženě divná. Pravda, byla o poznání akčnější a rozpohybovanější, takže by se dalo předpokládat, že budu spokojen, jenže... Tvůrci se nechali nějak moc unést, takže se většina těch akčnějších scén posunula od tradiční naivity k úplné blbosti, a to, že si tvůrci velice vtipně dělají legraci ze svých vlastních postupů (Miranda ze stroje), jim u mě body rozhodně nenahnalo, protože to vyznělo až příliš lacině. No jo, no, tak zase o hvězdičku níž. / Poučení: Kam se na emoji hrabe Enigma.

Bez mučení přiznávám, že byla třetí epizoda dějově někde jinde než předchozí poněkud nezáživný díl. Tentokrát se příběh pohnul z místa (a nebylo to jen přeletem na Island), a když odhlédnu od obvyklých podivností, uznávám, že jsem se sice nenáročně (ale přesto vcelku dobře) bavil. Na lepší hodnocení by se u mě tvůrci museli ještě více snažit, ale tři kousky jsou tady, myslím, na místě. / Poučení: Co sníš na Islandu, to zůstane na Islandu. Jsem si tím téměř jistý.