Florfila

Na první klapku to rozhodně špatné nebylo... Scarlett v roli žvejkající semetriky sedla báječně. Avšak scény s Julianne Moore, jež měly být klíčové byly až příliš umělé a nevýrazné, že nedokázaly přesvědčit prakticky o ničem... Na druhou stranu musím upřímně dodat, že v případě, že by se jednalo o zralého režiséra, tak bych tomu asi víc jak 2 hvězdy nedala. Ztrácelo se to i žánrově, tedy že na drama to moc dramatické nebylo, na komedii to také moc nepobavilo a romantiku jsem nepotkala ani náhodou... Téma jako takové bylo až příliš stupidní. Snad všichni moc dobře vědí, že porno s realitou nemá nic společnýho a hlavní hrdina byl na své pubertální přestárlé kousky na diskotéce a finálové zklamání z reálného sexu dost starý... To mu proboha nikdo za jeho x let neřekl, že to co hledá u laciného baru nenajde? No budiž... Ale všem nám bylo jasné co tím G-L chtěl říct... Ale proč tam proboha zapletl kostel, to se mi rozluštit nepovedlo... Ale jinak se mu povedlo vykouzlit velice nesympatické postavy a já teď jen budu čekat, co z něj vypadne dále... Kterýmpak směrem se náš režijní benjamínek dá?

U filmu jsem seděla jako přikovaná... Bylo to zábavné, parodické, ale hlavně zajímavé... Trochu mě mrzelo, že jsem celý film měla pocit, jako bych se dívala na řadu snímků jen do poloviny... Ale finále mě dokonale pobavilo... A Fish Story mi drnčí v uších ještě teď... :o)

Všechny začátky jsou stejně tak těžké, jako jsou krásné... Všichni potřebujeme šanci a je radost, že Hilly Krystal tu aspoň pro některé z nás byl... Díky melkinovi za jeho komentář...

Neuvěřitelně dokonalý film. Nenásilný ve všech směrech, ale přesto velice napínavý. Buñel dokázal vykreslit sexuální submisivitu, masochismus a prostředí vykřičených domů s takovou grácií, že to bylo až neuvěřitelné. Sexuální touhy a imaginace promítající se v andělském vzhledu Catherine, podtrhovaly falešnou buržoazní společnost s nesmírnou elegancí! Čistota snímku na pozadí nejniternějších tužeb udělala snímek neopakovatelným mistrovským dílem. Za mě téměř dokonalé, ale bohužel mi závěrečná scéna zůstává otevřena. Snad to při dalším ohledání dostane jasnější světlo.

Výborné vedlejší obsazení. To bylo na celém filmu asi to nejlepší. Ale Seyfried? No já nevím...nejdříve to vypadalo, že to bude založené na jejím vzhledu, ale pak se i tohle nějak zvrtlo. Ve chvíli, kdy si hrála u fotografa na přirozeně krásnou, rvala jsem si z té nepřirozenosti a umělosti vlasy... Co se postav týká, byly strašně špatně napsané... Vůbec nebylo možné vžít se do děje, nějak s nimi soucítit, nebo zkoumat pohnutky... Celkově mi přišlo, že se dívám na hodně špatný film z 60tých lech, nikoliv na film z roku 2013. A rozhodně to nebylo míněno účelově. Nejvíc ze všeho mi však vadila odtažitost od diváka. Pro mě největší zklamání tohoto roku...

Horko těžko jsem se do tohodle dokopala, protože kriminálky nejsou můj cup of tea, ale když si člověk zvykne na roztěkanou kameru, která má značit nejspíš autentičnost, nebo jen osvěžit, či ozvláštnit krimi žánr, tak jsem se ve výsledku docela bavila. Budu to pokládat za jeden z těch lepších...

Tenhle druh filmu mi nikdy moc neseděl... Ale tohle se povedlo! Žádné caviky kolem dokola, napětí mě nakopávalo prakticky od úplného začátku. Nebyla chvíle na vydechnutí. A Jake Gyllenhaal byl dokonalý... Vůbec bych se nebránila vidět ho příště v nějaké záporné roli. A konec mě překvapil. Až se závěrečným rozuzlením mi došel název Prisoners, do té doby jsem si s tím marně lámala hlavu...

Nebylo to špatné, ale nějak si nejsem jistá Samem Rockwellem... Celou dobu jsem musela přemýšlet na kolik je mi tenhle herec sympatický a nakolik bych ho nejraději trefila... Nakonec jsem usoudila, že mě vlastně ani nijak moc nenudil a občas jsem se i pobavila... Nenadchlo, neurazilo...

Od začátku až do konce jsem byla přikovaná k obrazovce. Po závěrečných titulcích jsem měla chuť vyhodit i mobil. Žijeme v době facebooku, skypu, watsupu, viberu. Děti už bez těchto technologií nedokáží udělat ani krok. Není potřeba se uchylovat k fyzické šikaně, stačí klávesnice a připojení. Film věděl co chce, zaměřil se na rizikovou skupinu lidí. Slabé, osamělé, protože jsou snadnou kořistí. Ale všechny tyhle problémy prakticky směřují do jednoho bodu. Lidé spolu neumí komunikovat, je pro ně snadnější vylévat si srdce do chladného stroje, než si popovídat s živou bytostí, je snadnější ublížit člověku, když se mu nedívám do očí. Jsme odcizení, osamocení, uzavření. Snímek nám přináší podobu dnešní společnosti hned v několika rovinách. Varuje před hroutícím se lidským kontaktem, varuje před zneužitím naší identity a nakonec ukazuje, že pomoc rozhodně na cestě není... Velice deprimující a strhující.

Božský film, božské děti, božské provedení... Do slova a do písmene. Od začátku až do konce jsem ždímala slzné kanálky. S jakou nevinností a dětskou urputností se Ali snažil odčinit svou chybu a postarat se o svou sestřičku. Jak byli ochotní spolu držet a být ohleduplní k rodičům, sami k sobě i ke svému okolí... Tenhle snímek mě tak nesmírně dojal! Dojal mě svou bezprostředností, vrátil mě na úplný začátek všech lidských potřeb a citů, zažehnul plamínky opravdového porozumění a opravdové lásky... Někteří z nás se narodili předurčení k bohatství a někteří k chudobě. A to na mě při pohledu do dětských očí dopadlo s mohutnou silou! Zejména když Ali tatínkovi pomáhal přivydělat si coby zahradník... Za cílovou páskou mi málem puklo srdce...