Eldrick

Posun odnikud nikam. Prázdné, ničím zajímavé postavy bez motivace. Kámen úrazu dramaturgie. Ale Ironsova divadelní parafráze zrodu Doctora Manhattana pobavila.

Rozhodně zajímavý převedení do současnosti, ale problém tkví v načrtnutí zbytečně mnoha postav najednou v úvodní epizodě, takže se v tom člověk snadno ztratí a není úplně jasný, jak která postava souvisí s kterou, protože nejsou natolik zajímavý, aby udržely Vaši pozornost. Je to tak sice naschvál, aby to působilo sofistikovaně, ale na úkor kvality vyprávění.

Film, který mi celá léta unikal, jelikož jsem o něm neměl páru, protože se o něm dodnes moc nemluví a v bedně ho nekroutili každý měsíc jako jiný. Nepochopitelně podhodnocený umělecký thriller (zřejmě proto, že je složitý na pochopení a nic nevysvětluje), který figuruje vysoko v různých žebříčcích top filmů všech dob (BFI, The Times... ) a hlavně v topkách tvůrců samotných. Jeden z mála filmů, o kterých se učí na filmových školách, jenž Vám může opravdu něco dát. Od střihu, symbolismu, využití lokace, zakomponování Nietzscheho filosofickýho (m)učení a dalších. V každé sekundě nepředvídatelný a s každým dalším zhlédnutím stále objevný film.

Rádoby umělecký australský sriller, co má dokonce buzikální vsuvky, aby pro pruměrný dementní publikum vypadal ještě víc ártově.

Nostalgie jako svině. Bylo mi 10, ve školách se neučilo, místo toho se koukalo na hokej. V 90. letech byl hokej součástí dětství skoro každého kluka. Hrál se na parkovištích, na sídlištích. Sbírali se kartičky. K hokejistům se vzhlíželo jako k bohům, protože to dotáhli do NHL. Politický podtext jsem tehdy nevnímal. Dneska to má pro mě hlubší význam. Zpětně lze ono vítězství chápat také jako morální odplatu proti okupaci a probuzení národa. Konečně měl člověk důvod být hrdý na to, že je Čech. Symbolismus v podobě Petra Svobody, který ilegálně utekl do Kanady, aby o 20 let později rozhodl finále proti Rusku. Náhoda? Nemyslím si. Všechno to do sebe krásně zapadá. Hezky jsem si hrdě pobrečel.

Výborný minalistický kraťas bez dialogu hrající na klaustrofobní strunu dlouhými nepřetržitými záběry a těmi správnými zvukovými efekty. Glazerova metafora dnešní společnosti a politické situace. Hodně to připomíná GET OUT v dobrém slova smyslu.

Lék na nespavost. Když se banda senilních důchodců za zenitem rozhodne společně natočit 10. variaci na CASINO a GOODFELASS s 30letym zpožděním a je kolem toho mnoho povyku pro nic. Všechny předchozí Martyho gangsterky jsou mnohem lepší. Nezpochybnitelný fakt. Tady není nic, pusto, prázdno a mauzoleum digitálních důchodců. CGI je vyloženě k smíchu. Martyho nejlepší filmy jsou intenzivní a magnetické, THE IRISHMAN je však neskutečná zívačka, u který jsem 2x zachrápal. Vykreslení přátelství mezi postavami neexistuje. Tak nějak to zachraňuje Pacino, který jediný vyzařuje nějaký emoce, zbytek ansámblu hraje tužku bez emocí zakopanou katastrofálním CGI. De Niro je úplně koženej a připomná spíš medvídka Haribo, než nájemného zabijáka. Keitel vypadá pořád stejně, ale nemá co hrát a Pesci je zcvrklej, starej trpaslík, kterýmu už chybí ta démonická vizáž, takže je tentokrát fakt směšný. Film by chtěl být tak strašně moc old-school, ale díky přestárlým hercům a špatným efektům je spíš k politování. Při pohledu na vysoký hodnocení mi zůstává rozum stát - vzhledem k porovnání s Martyho předchozí tvorbou. Jdu si radši pustit maratón GOODFELASS, CASINO a THE DEPARTED.

Emily podvedla Aarona a tak ji Aaron za odměnu zabookuje týdenní dovolenou v italský vile za 600 dolarů na noc (!), kde ji hodlá požádat o ruku (!). Bohužel barák je přemrdaný kamerama, za kterýma mrská šulínka voslizlý makarón z JOHNa WICKa 2, jenž na Aarona ve sklepě narafičil středověký porno, aby v něm probudil touhy po trojce. Chuděra Emilka si jde ráno zaběhat, aby si udržela svých 50 kilo i s postelí, ale jelikož je slabá jak její vlastní stolice, na cestě upadne a odře si své modelkokurevské koleno. Čirou náhodou ale kolem ní projíždí italská mánička, co ji pomůže. Emilka je tak uhraněna ztepilým pohledem cikána, že háže jeden lacině kurví pohled za druhym... Jak to asi může dopadnout? Typický rádoby thriller, jichž se v 90. letech točily stovky. V každym záběru předvídatelný, ani už tu nahotu v dnešní zaprdlý době čekat nemůžete, o potenciální trojce ani nemluvě. Ale u snídaně, při práci z domu se to dá přežít.

Antimarvelovská psychologická sonda pozadí vzniku stěžejní komiksové postavy, která je vylíčena Scorseseho syrovostí spolu s schizofrenností FIGHT CLUBu. Wa-keen překonává Ledgera svou naprostou přirozeností a autentičností podepřenou vlastní pochmurnou minulostí. Jestli působily Nolanovky ve srovnání s Burtonem jako zasazení do reality, ve srovnání s JOKERem vyznívají jako pohádky pro děti. Chytře napsané propojení batmanovského universa se Scorseseho špinavostí (De Nirova postava je prostě do držky bijící navázání na THE KING OF COMEDY a některý scény jsou přímo doslovnou parafrází TAXI DRIVER a THE KING OF COMEDY).

Soderbergh stál za kamerou (jako kameraman) a taky stříhal, vy chytráci, co se tu vometáte moudrama, že někdo parazituje na jeho jméně. Právě díky jeho formě se na to dá koukat, i když to nemá vůbec žádnej děj. Přiznám se, sám bych na to dobrovolně nekoukal, ale moje holka má ráda toho profi neherce, Čuníka Tatůma, takže jsem ji po kvalitní mrdačce taky udělal radost. Co si z toho pamatuju, je, že banda homokládsky vypadajích navštěvníků posilovny objíždí Ameriku v přívěsu a buzerantsky se kroutí na různých večírcích, od domova důchodců pro starý rašple, až po rozlučky se svobodou. Čuník u toho simuluje tanečními pohyby prcání všech zúčastněných, ale přitom bych chtěl mrdat starou Willa Smithe, která vypadá pořád zachovale. Akorát z podvozku už má zřejmě stejně vjezd do pískovny. Naštěstí mi ale ztopořila intelekt účast Amber Heard.