Eldrick

Pomalá 3hodinová emo-gotická noir detektivka prochcaná sexy depkou ústřední dvojice, u níž se dá chemie krájet. Matt Reeves smíchal BATMANa s BLADE RUNNERem a SE7EN. Dokonce si dovolil i doslovnou citaci scény z Fincherova majstrštyku a ty obroučky jako by si vypůjčili od Johna Doe. Možná trochu zbytečně dlouhé na úkor dynamiky, ale díky naprosto fantastické hudbě, která to celé táhne, si to člověk vychutnává až do konce. Jediné, co mi na tom vyloženě vadilo, bylo přestřelené použití close-upů (hlavně u honičky), v nichž se divák v prvních řadách kinosálu chvílema ztrácel. Z gauče to bude ale přehlednější zážitek.

Elevated horror? Spíš arthouse nuda na chcípnutí.

Původní THE TEXAS CHAIN SAW MASSACRE je i po skoro 50 letech stále stejně znepokojivý film, který neztratil nic ze své zhnusující autentičnosti. Naopak, připomíná nám, že přidané násilí v moderních hororových filmech je nedělá děsivějšími. Opět platí staré známé pravidlo, méně je někdy více. Od první sekundy je tu cítit silný tah na zneklidňující, smradlavou texaskou strunu. V celém filmu si Hooper udržuje úroveň miasmického, špinavého funku, který nemá v hororovém filmu obdoby. Někteří to nazývali brilantním komentářem post-vietnamské éry. Já tomu říkám dokonalá symbióza slasheru a hixploitation subžánru, jež tenhle biják spustil (navzdory tomu, že nebyl první, LAST HOUSE ON THE LEFT (1972)). To, co odděluje Texaský masakr motorovou pilou od svých následovníků, je jeho anarchická, cynická hysterie – jeho bizarní a temný šibeniční humor. Navzdory děsivé premise jsou krev a vnitřnosti omezeny na minimum pro film s hodnocením R. Když je někdo bodnut, nevidíme nůž zasahující do masa nebo krvavých orgánů. Diváci jsou nuceni použít svou vlastní představivost a tyhle prázdný místa zaplnit díky brilantní kombinaci střihu, zvuku a hereckých výkonů na pokraji šílenství. Díky tomu působí film extrémně hrůzně, odpudivě. Scény naháněček s motorovkou jsou obzvlášť intenzivní a scéna, ve které se Sally účastní rodinné večeře, je děsivá, protože můžeme vidět její čistou hrůzu - kamera přiblíží krevní cévy, které jí vystupují z očí, a bláznovství rodinky. Tenhle originál je mnohem lepší a reálněji působící (a přitom míň násilný) než remake z roku 2003. Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je fakt, že tu nejsou vůbec vykresleny charaktery postav. Ony to totiž nejsou postavy, fungují spíš jako objekty, který mají jedinou úlohu, a to záměrně navodit groteskně se rýsující špinavý napětí.

TENEBRE je Argentův amatérsky působící návrat k giallu, kde ale dějovou logiku nehledejte. Herci jsou příšerní a jejich dialogy jim moc nepomáhají. Je to cheesy as fuck, ale pořád je to slušná misogynní zábava (obzvlášť v dnešní pokřivený době) se sexy vraždama pěkných bab a slušnou dávkou gore.

Obskurní přehlídka bizarních rádoby italských přízvuků (kdo někdy žil v zahraničí a pracoval s Taliánama, ví, o čem mluvim) a maskérské práce v úsměvnym a nudnym biopicu, který nenabizí nic, co jsme již neviděli v mnohem zábavnějším pojetí mafiánských filmů. Totální mismatch pro Ridleyho režisérský styl.

Jak bylo ve SCREAM 4 správně poznamenáno, ačkoliv je většinou sprchová scéna z PSYCHO zmiňována jako katalyzátor slasher subžánru, byl to právě PEEPING TOM, který kdy přivedl diváky do P.O.V. perspektivy vraha, a to hned od úvodní sekundy. Na svou dobu velice kontroverzní film. Představil totiž blueprint pro příští generace v podobě bláznivého sériového vraha-filmaře, který vraždí ženy pomocí stativu svojí kamery (na stativu je nůž) a zároveň si to vše natáčí jako dokument. Peeping Tom je pečlivým, lidským a promyšleným filmem o mechanismech a emocionálních impulsech, které řídí proces filmování.

Jeden z Argentových nejkoukatelnějších bijáků a právem vysoce řazený film v rámci nejlepších slasherů. V podstatě se jedná o giallo ekvivalent THE PHANTOM OF THE OPERA plný P.O.V. shotů a odkazů na Hitchocka v podobě PTÁKŮ, ubodání ve stylu PSYCHA, fakeování smrti ala VERTIGO či Argento samotný jako vypravěč v italské verzi. Plátno Opery je poseto Argentovou charakteristickou barevnou paletou jasných, děsivých tónů a mordy jsou správně přehnaný. Výtečný nápad přidat do náplastí špendlíky. Co tomu kazí výsledný dojem je nepřesvědčivá hlavní herečka, příšerný anglický dabing a úplně zbytečná závěrečná scéna v horách ve Švýcarsku, která jako by vypadla z úplně jinýho filmu.

REQUEL v podání úplně jiného tvůrčího týmu než všechny předchozí díly a předávání pochodně mladší generaci postav, který jsou nudný a bez osobnosti. Vzhledem k tomu, že to netočil Craven, který už pár let prdí do hlíny a scénář nepochází z pera Kevina Williamsona (od tvůrců READY OR NOT jsem fakt nic nečekal), překvapila mě solidní úroveň, kterou si celé séria udržuje. Evidentně si to Williamson celý pohlídal z pozice výkonného producenta, i když by asi udělal mnohem líp, kdyby scénář vylepšil k obrazu svému a dal těm unylým puberťákům špetku zajímavosti. Nejsilnější postavou tak zůstává Dewey a jeho scéna v nemocnici je vrcholem celého bijáku. Film se snaží oslovit novou generaci také referencemi na filmy jako THE BABADOOK a HEREDITARY, který mě osobně neoslovily. Čím ale 5ka vyčnívá nad předchozími dily, jsou pěkně natočený gore mordy (podpořeny skvěle dávkovanou hudbou hrající si s diváckým očekáváním), při kterých kamera neodvrací zrak, hlavně ten propíchnutý nůž vylézající z krku se mi líbil, ale nad čím jsem kroutil hlavou, byl motiv a odhalení vrahů. To mi nedávalo zpětně moc logisticky smysl. To už i ve 4ce to působilo víc uvěřitelně, protože postava Emmy Roberts měla správně ujetý motiv, který pasoval na vydebilnělou FB generaci. Ale fajn nápad s návratem Billyho Loomise v prostřizích a celkově sympatický tribute Wesovi, který se určitě neobrací v hrobě. Nový SCREAM je o posedlosti prvním filmem ve franšíze a o tom, jak to může vést k toxicitě fanoušků.

PROM NIGHT je z historického hlediska důležitý slasher, protože inspiroval I KNOW WHAT YOU DID LAST SUMMER, v němž Kevin Williamson imituje hned několik nápadů z PROM NIGHT, ale nutno uznat, že je modifikoval v mnohem lepším podání než tady originál. Začátek sice začne slibně, budování atmosféry funguje, Jamie Lee Curtis je sexy jako svině, ale na úvodní regulérní mord se čeká přes hodinu, což je u slasheru zásadní. Snímání temných chodeb střední školy evokuje, že film měl mnohem na víc, kdyby se ho chopil schopnější režisér. Veškerý napětí totiž selhává při zdlouhavý naháněčce nemotornýho vraha se sekyrou a závěrečná melodramatická pointa mě docela zklamala. Slasher, jehož pověst je lepší než obsah.

Údajně v Americe populárnější vánoční film než HOME ALONE, což je dost s podivem, protože pojednává o Vánocích během 40. let. Možná, kdybych film viděl jako dítě, působil by na mě jinak, ale vyloženě mě iritoval ten voiceover vypravěče, co všechno dovysvětloval, protože film je určen vyloženě dětem. A navíc generaci, z který jsou dneska důchodci, nebo jsou už pod drnem. Za mě má Clarkův inovativní slasher, BLACK CHRISTMAS, mnohem lepší vánoční atmosféru než tahle obstarožnost.