Mouzon

"Chci, abyste mi před setměním donesl pitevní náčiní. - Chcete jí pitvat? Lucy? - Ne, ne tak docela. Chci jí pouze useknout hlavu a vyjmout srdce." Předestřená postmoderní drákulovská variace u mne z hlediska Stokerových adaptací bude pro příště pravděpodobně na čele. Důvodem je zajisté to, že horory nemám rád, a tento žánrový i stylistický propletenec zvládl díky své postmoderní hravosti překonat i můj odpor k danému druhu filmů. Možná v tom jistou roli hrál i fakt, že Gary Oldman má v Transylvánii mnohem lepší manikéry než Max Schreck. Svou roli perfektně sehrál (v obou významech toho slova) také Anthony Hopkins, jehož Van Helsing pro mne zastínil všechny, nevyjímaje režijně i herecky výtečně pojatou titulní postavu. Navíc - pod "nablýskaným" (mno...) povrchem lze stopovat dál. Tato variace je, i díky svým významovým posunům oproti předloze, komplexní a nikoli pouze efektní. Svou invencí povýšili Coppola s Hartem historku o chlápkovi, který přijede do Anglie v bedně s hlínou, na hrozivou (opět v obou významech toho slova) audiovizuální smršť o "člověku", který miloval za všechny myslitelné hranice, aby se nakonec stal svým vlastním pokřiveným odrazem a monstrem. Je to děsivé a zároveň děsivě tragické.

Formule 1 okolo mne doposud frčela značnou rychlostí, Daniel Brühl však mezi mými oblíbenci pravidelně dojíždí na předních příčkách - a toto je Daniel Brühl at his best... Mimo jiné.

"You never know..."

Neuvěřitelně vtipný a (ačkoli nerad jakkoli komentuji hodnocení dalších diváků) dle mého soudu dost nepochopitelně podhodnocený film. Na geniální povyšuje BUFFALO BILLA zejména závěr v duchu zcizujícího efektu a samozřejmě spousta vynikajícího humoru. Skvělé je též organické propojení americké národní hrdosti s ála westernovým výzorem - když Altman dekonstruuje jedno, zákonitě musí dekonstruovat i druhé. Resp. v dekonstrukci westernového hrdinství se vysmívá americkým hodnotám a naopak.

Viděno vše v jednom dni - série, která nemá slabšího místa.

Rosebud...

Jestli existuje něco jako nejlepší western vůbec, jmenuje se DIVOKÁ BANDA. Líp to s kulometem neumí ani Franco Nero.

Na poprvé jsem to emocionálně nerozdýchal. "...paní od telefonu doufá, že tentokrát to bude holčička..." A já doufám, že ať to bude holčička nebo kluk, nepotká v životě žádnou výbušninu. I když, kdoví, jak by to bez nich celé bylo...

Na POSLEDNÍM POKUŠENÍ KRISTA je nejcennější to, že se nejedná o laciný snímek. Příležitostí k tomu má mnoho, ale ani jednu nevyužije. Jinými slovy - tento film nechce šokovat, ale přemýšlet. Kromě toho je to také skvělá ukázka vyprávění v duchu postmoderních autorů. Coby věřícímu člověku se mi líbilo, že se POSLEDNÍ POKUŠENÍ nesnaží Ježíšovu osobnost prvoplánově podrývat (ŠIFRA MISTRA LEONARDA), ale neprvoplánově pochopit. Z dost odlišného úhlu pohledu, než bývá obvyklé, ale velmi poctivě. Mnohé myšlenky fungují nejen ve spojení s tématem filmu, ale jsou aplikovatelné i za hranice snímku, v běžném životě. Hudba Petera Gabriela skvěle padne a i sama o sobě je úžasným zážitkem.

Nejlepší je hříva Vladimíra Dlouhého! Teprve dnes jsem si uvědomil, proč mám tolik rád některé konkrétní pohádky - všechny je natočil Ludvík Ráža a hudbu k nim skládal Petr Hapka. Opravdu se jedná o výrazně konzistentní styl.