Poslední recenze (206)
Karaoke blues (2023)
Karaoke blues patří k těm subtilnějším a niternějším filmům Kaurismäkiho, nejvíc mi asi připomíná Děvče ze sirkárny. Výrazově je to opět setkání se "starým dobrým známým", v tomto ohledu se Aki nemění, přitom ale neztrácí vypravěčský um. Po dlouhých letech tu navíc vrátil Jarmuschovi poctu z Noci na zemi, když cituje jeho The Dead Don't Die. Kinozákusek nejen pro cinefily.
Avatar: The Way of Water (2022)
Druhý Avatar je nejen důslednou syntézou stylu a témat Avatara prvního, ale v závěru tak činí i při odkazování na celou Cameronovu tvorbu (Propast, Titanic, Terminátor ... you name it). Je druhý Avatar dobrý film? Ano. Stálo na něj čekat celých 13 let? Pravděpodobně ne. I tak ale Camerona v tomto přístupu obdivuju, nemá v něm totiž konkurenci.
V rytmu srdce (2021)
Film výrazně herecký, který ovšem nepřináší nic zásadního v ostatních kategoriích. Udělení sošky v té hlavní (pojměte, že to "cinklo" i za scénář) bohužel jenom nahrává kritickým hlasům označujícím současná rozhodnutí akademie při udílení Oscarů za ryze tendenční.