Chudobka

Agathu Christie mám přečtenou skoro celou (na chuť jsem jí přišla ale poměrně pozdě), Hadí doupě jsem znala. Kniha je klasická dobrá Agatha, filmové zpracování je však zdlouhavé a  Max Irons bohužel nudný a nevýrazný, postrádající charisma. Zaujala mě hlavně Glenn Close. Navíc jsem udělala chybu a sledovala film na Nova Cinema. Proložený reklamami se nekonečně vlekl, takže jsem se nedodívala. Pokud bych si chtěla připomenout závěr, sáhnu si raději do své knihovny. Ale nebylo třeba. Nepamatuji si vždy všechny pachatele, ale tohoto (tuto) ano.

S některými názory Šárky Homfray i já jako seniorka souhlasím. Věřím, že se její kniha setkala s ohlasem, ženy na mateřské dovolené jsou přetížené, jejich péče o děti je nedoceněná, postrádají pomoc, péče o dítě je vlastně celodenní (někdy i noční) směna. Uvítaly by dostupnost jeslí, školek nebo např. i většího pochopení ze strany zaměstnavatele. Názor, že matka může být vyhořelá, když se stará o dvě nebo tři  děti minimálně do jejich tří let, sice chápu, ale já jsem před těmi mnoha lety na nějaké vyhoření neměla čas. Obě dcery šly do školky ve třech letech a do té doby bych je nikomu nesvěřila. Měla jsem pro to silný důvod. Vychovávala mě babička, a i když matka s námi bydlela, nemám na ni z dětství téměř žádné vzpomínky. Babičku jsem milovala, k matce se mi nepodařilo za celý život si vytvořit vztah. Myslím si tedy, že být s dítětem první tři roky doma je radost a matce se to v budoucnu rozhodně vrátí. Příklad ženy seniorky nebyl podle mě vhodně zvolený. Žena, která si třikrát po sobě vybere jako partnera alkoholika, je za své stáří odpovědná z velké části sama.

Dokumentem Radúze Činčery jsem byla naprosto fascinována. Pozorovat Otomara Krejču při přípravě legendární inscenace (kterou jsem bohužel neměla možnost vidět),sledovat herce, jak tvoří své role, byl pro mě zážitek. Jan Tříska a půvabná Marie Tomášová, Luděk Munzar se slunečními brýlemi jako Mercuzio, paní Olga Scheinpflugová jako chůva (mluvila o tom, jak před lety ztvárnila Julii), další herci, tak krásně mladí a nádherná hudba Jana Klusáka. Slova Pana Krejči o toleranci mně vehnala slzy do očí. (Někdo zde  označuje Shakespeara za mluvku. Jak smutné.) Děkuji za možnost vidět tento skvost.