4daPeace

Pětice mužů se jednoho rána vzbudí v chemické továrně a zjistí, že si toho kromě svých jmen nepamatují téměř nic. Stoprocentně však vědí jednu věc: Chtějí odtud pryč, a to rychle. Pří útěku ven a pátrání, co se u všech svatých vlastně stalo, se však vyplatí být obezřetný – ani jeden z nich nezná ty druhé a je více než pravděpodobné, že někdo tady nehraje zrovna čistou hru…

George (vlkodlak) a Mitchell (upír) se spolu nastěhují do bytu, aby vzápětí zjistili, že jejich nový domov obývá Annie, duch bývalé nájemnice.

Jedná se o první realitu show na světě, v současnosti (2009) se vysílá její 21. série. Každý rok vezmou tvůrci 7 různých lidí okolo 20 let, pocházejícíh z odlišných zemí, prostředí, kultury, poskytnou jim dům ve městě a u toho je natáčí. Města se každou sérií střídají, od Havaje, přes Boston až po Paříž.

V roce 2005 se ve Velké Británii prodalo více vibrátorů než praček a sušiček dohromady. Jednoho druhu vibrátorů se ovšem prodalo mnohokrát více než jiných. Ŕíká se mu The Rabbit/Králíček. A o něm je tento film.

Kidulthood – before adulthood comes. Tenhle podtitul nese vynikající britský film, který letos spatřil světlo světa. Na triku ho má mladý britský režisér Menhaj Huda, který vás ve svém snímku zavede do západního Londýna, kde se Trife, hlavní hrdina filmu, pere se životem plným fetu, předsudků, násilí a zbraní.

Produkce pověstného filmu „Der Ewige Jude“ je dnes zakázána a tento film může být promítán pouze za splnění předem stanovených podmínek. Film Věčný Žid je jedním z názorných prostředků, na kterých lze demonstrovat přípravu holocaustu nacistickým režimem. Protože tento film má silný propagandistický obsah, může být uváděn pouze na uzavřených vědeckých seminářích a musí být doprovázen vysvětlujícím komentářem. V Německu se toto omezení týká asi 40 filmů vzniklých v období 1933 – 1945. Režisér Fritz Hippler označil tento film po skončení války jako „Negaci všeho lidského a humánního“. Při jeho premiéře dne 28. 11. 1940 hovořil však v této souvislosti o „symfonii odporu a hrůzy“.

Věčný Žid je druhem štvavé propagandy proti příslušníkům židovského národa, který nebyl jiným filmem nikdy překonán. Je považován historiky jako část propagandistické přípravy na tzv. řešení židovské otázky. Velký podíl na vzniku tohoto filmu měl ministr propagandy Joseph Goebbels, který v říjnu 1939 nařídil zhotovit tento antisemitský propagandistický film.

Der ewige Jude se v období Třetí říše promítal ve dvou verzích: 1. verzi pro dospělé, 2. verzi pro děti (byla promítána od 16 hodin a neobsahovala scény rituálního podřezávání dobytka). Taktika snahy o „odlidštění“ nepřítele: „znázornění lidí, kteří už nejsou lidmi, nýbrž zvířata nebo obtížní hmyz, který může být a musí být zničen.“ (Hans Jürgen Brandt)

Peter Bucher označuje tento film jako „osvětový film, s jehož pomocí měly být připraveny a provedeny plánované deportace.“ Film sám sebe nazývá dokumentárním, o dokumentární film se ale nejedná, nýbrž pouze o krajně tendenční kompilaci, která byla vytvořena z různých materiálů:

1. Filmový materiál z polských ghett, který byl pořízen v říjnu 1939 – zobrazení chudoby panující v lidmi přeplněných ghettech
2. Prosionistické filmové záběry z Palestiny, které ale byly použity v jejich protikladném smyslu
3. Ukázky z hraných filmů (Německo, USA), původní komentář se stal objektem manipulace
4. Trikové záběry – které měly znázornit diasporu Židů
5. Fotografie – z archivu Institutu pro studium židovské otázky