Vyrida

Další naprosto zbytečná smrt jednoho mladého člověka. Je naprosto nesmyslné, že pro pár peněz vás někdo dokáže jen tak zastřelit a to i přes to, že se řídíte jeho pokyny. Jestliže ani sám vrah nedokáže racionálně vysvětlit proč nakonec stiskl spoušť, tak na oplátku ani mu nikdo nemusí vysvětlovat proč by měl navěky shnít ve vězení. A já pevně doufám, že se tak i stane.

Dobře a detailně převyprávěný příběh ve kterém si lze k odsouzenému Davidovi lehce najít cestu porozumění a sympatií. Dětství neprožíval idylické a ten jeho nával vzteku a strachu musel být obrovský. To však neznamená, že musí spáchat chladnokrevnou vraždu, navíc u lidí u kterých se cítil vesměs v bezpečí. I když tvrdí, že si událost nepamatuje, vše nahrává k tomu, že jej prarodiče nazvali přinejmenším lhářem. Sice průběh vraždy není kvůli údajné amnézii útočníka popsán dopodrobna, ale s jistotou musel být nezvykle velmi brutální. Na pováženou pak rozhodně zůstává fakt, jak je možné, že si pedofil může jen tak adoptovat malé dítě? Opakovaně!

Odšpuntování druhé série nám začalo historicky prvním ženským příběhem, který sice nemá tak brutální průběh jako činy z první série, ale i tak končí vraždou mladého člověka. Co se týče vyšetřování a předložených důkazů, tak na mě tento díl působí dosti chudě. Pokud však budeme vycházet z toho, že i pitva potvrdila výpověď pachatelky ( o té se celý čas nikdo v dokumentu nezmíní ), tak mi přijde její její verze pravděpodobnější. Zavražděný Robert Mass byl totiž kus chlapáka a pochybuji, že kdyby nechtěl umřít, tak s Lindsay alespoň chvíli nezápasí o svůj holý život. Každopádně tyhle myšlenky vás nenapadnou jen tak ze dne na den. Je to dlouhodobý psychický proces a bylo by na místě kdyby se k tomu vyjádřili i další lidé kteří oběť osobně znali. Možná bychom se více dopátrali k pravdě a nemuseli tolik času poslouchat rodiče zavražděného mladíka, kteří působili místy rušivým dojmem.

Poslední episoda první série je stejně jako ta první malinko odlišná od toho zbytku, což se i promítá očividně v horším ohodnocení. Jako by diváci byli zásadně proti, aby vězni co chtějí umřít rukou popravčí čety si tento způsob odchodu nezasloužili. Za mě je to výborné happy endovské zakončení nadprůměrného dokumentového cyklu. Wayne Doty prosil o trest smrti? Dostal ho! Chce raději elektrické křeslo na úkor injekce? Obavám se, že tady to asi neklapne... :)

Další hutný a povedenější příběh z divokých 90satých let. Samotný popis vražedného činu na mě působí jednoznačnou záležitostí. Vražda byla předem důkladně naplánována, bylo tam X možností kdy se od ní mohli aktéři oprostit a i přesto ji vykonali do zdárného konce. To že Joshua Nelson měl těžké dětství ve kterém byl prakticky celou pubertu sexuálně zneužíván svým otčímem ještě neznamená, že musí jít a zákeřně napadnout kamaráda. Tyto dvě situace spolu prakticky nesouvisí a i když se tím režisér snaží vzbudit u diváka soucit pro obžalovaného, tak má smůlu. S trestem smrti v tomto případě všemi deseti souhlasím.

Už jen ten nápad přepadnout dva dospělé muže mi přijde postavený na hlavu. Když se oprostíme od všech těch nechutných zážitků z dětství, jako je zneužívání atd. ( které tu je prezentováno jako dobrovolné ), tak ten případ působí dosti chladnokrevně. Dva dobrosrdeční bezbranní muži střeleni opakovaně zblízka do hlavy je podle mě dostatečné odůvodnění na trest smrti.

Příběh člověka který názorně zobrazuje situaci co s vámi může udělat nepřetržitý život v paranoii. Jeho nemoc z povolání drogového dealera nakonec odnesli ti nejbližší a já doufám, že soudy budou nadále tak rozumné, že nedopustí jeho propuštění na svobodu mezi ostatní beztrestné lidi. V posledním záběru jde navíc jasně vidět, že se přes to všechno ještě nepřenesl a dusí v sobě vztek pomsty.

Tento případ je už tak stářím zaprášený, že i pan Lewis působí při rozhovorech unaveným dojmem. Osobně si myslím, že je jedno jestli mu hrozí trest smrti nebo doživotí, protože pokud se ty dohady o jeho mentálním stavu ponesou nadále v podobném duchu, tak stejně časem pojde stářím nežli onou smrticí injekcí. Jedna z těch slabších epizod, která ani náznakem nepřivodí špetku soucitu pro pana obžalovaného.

U toho to případu jsem ani na moment nezapochyboval o plné vině pana Thompsona. Jeho příběh je souhrn pohádek, za které by se ani sám H.Ch. Andersen stydět nemusel. Spíše mě překvapuje fakt, že se celý incident odehrál už v roce 1998 a do těchto chvil, ještě nebyl vykonán rozsudek trestu smrti.

Doposud asi nejzajímavější epizoda, která nejen zaujme poutavým monologem samotného vraha, ale i justičním systémem, kdy samotný vrah dostane polehčující trest na rozdíl od spolupachatele, který vlastně přímo nikoho nezavraždil. Jediný faktor který v tomto rozsudku hraje roli je věkový rozdíl obou pachatelů. Třešničkou na dortu je i tajemný nádech možné pedofilní orientace jedné z obětí...