Esgalnor

Horor ustupuje psychologickému dramatu konečně se soustřeďujícímu na matčin osud a v druhé polovině se překlápí v něco nepředstavitelně smutného. Silná epizoda, hodně silná.

Po Žitovi mi tohle i přes odrazující název spravilo chuť. Na téměř vyčerpaném poli televizních pohádek jde o solidní dávku originality, příběh přímočarý a jednoduchý, přitom zajímavý, jasně pochopitelný a dává prostor všemu ostatnímu. Výprava skvělá (i triky byly fajn, věřím, že Žito měl větší rozpočet a víme jak to vypadalo), herci i neherci mi ničím nevadili, vtipné figurky snesitelné... Prakticky mě nenapadá, co tomu vytknout, s dosavadní slovenskou produkcí se to nemůže měřit a já se na to rád kouknu i příští rok. Spokojené čtyři hvězdy. A čarodějnice konečně se správným mixem odpornosti a humoru!

Z "té navíc" se během jednoho dílu stává nejlepší a nejzajímavější postava seriálu. Navíc Theo ztvárňuje vynikající herečka! Seriál má pomalejší tempo, neservíruje horor v pravém slova smyslu, ale zaměřuje se na osudy a traumata jednotlivých postav a skrze flashbacky přenáší nepříjemnou tísnivou atmosféru. Dojde na pár docela silných scén a závěr láká dál. Slabší scénář jsem tentokrát skoro nevnímal - pořád mě uchvacuje řemeslná stránka, režie a práce s detaily (postavy stojící v pozadí při "paranormálních" jevech v Hill House jsou neuvěřitelně creepy!).

Nehodnotím, ze série jsem viděl jen tenhle díl (po minulé sérii jsem rezignoval) a strašně jsem se bavil. Především celá část s člověkem přivázaným ke zvonu byla brilantní komedií! Vrah ho tam musel nějak vyzvednout a zároveň i nějak přivázat, načež zachránci začnou s odřezáváním u nohou, jen aby pak jako správní elitní policisté zaječeli "Padáme!" a nebohého padoucha tam nechali mlátit do stěn zvonu. Smál jsem se pořádně, tak snad to byl účel. :)))

Velkolepé drama, které dovede být komorní i při těch největších koncertech. Lady Gaga má teď na kontě filmový debut desetiletí, podává perfektní výkon a vděčnou rolí trochu zastiňuje vypjaté herectví Bradleyho Coopera. Ten jako režisér servíruje poctivý romantický hudební film, který se soustředí výhradně na ústřední hereckou dvojici a až na dvě figurky je zbytek herců už jen tak do počtu. Vztah Jacksona s Ally dodává dynamiku a diktuje tempo celého filmu a ve finále má divák pocit, že místo velkolepého příběhu sledoval jen životní etapu jednoho člověka, která s přimhouřenýma očima působí, jako by se přece jen mohla odehrát. Tak civilně ten film působí. Ano, na klišé dojde, především rýpání do zkaženosti a povrchnosti hudebního průmyslu je od hollywoodského filmu poměrně úsměvné, ale budiž. Bradley přináší jeden z nejlepších a největších režisérských debutů všech dob a zároveň divákovi nabízí strhující emocionální jízdu, při které stihne přirozeně nabídnout melodrama, snílkovství, ryzí depku, skvělé písně, velkolepé koncerty i silně komorní scény zcela beze slov. A celé to v těch více než dvou hodinách hrozně rychle uteče. Druhá projekce je pro mě povinností a písničky budu poslouchat ještě hodně dlouho, zainteresovat Lady Gagu byl skvělý tah.

Nezajímavé případy, zkreslené vyšetřovací metody, idiotské nepřirozené dialogy a neustále se opakující vytrácení dějových linek. Seriály s více než 20 epizodami prostě nechápu. Hvězdička za snaživou ústřední dvojici, ale jinak je to fakt tuctová epizodní kriminálka nejtuctovitějšího kalibru.

Hodně, hodně slabé čtyři hvězdy především za potenciál, než za zpracování první epizody. Úvod mizerný, televizní část s moderátorem směšná. Většina nováčků se herecky vůbec nechytá, slušné to začíná být až zjevením uhrančivé Sarah Paulson. Oproti prvním řadám zase pokulhává scénář a dost mizerné jsou tentokrát i efekty (zaostávají i v porovnání se starším Asylum). Po příchodu původní herecké gardy, nástupu nějaké atmosféry a naznačení zajímavějšího příběhu to ale působí slibně. Každopádně místy to hraničí až se sebeparodií, v úvodu a především při scéně "The stew is Stu" (to jsem teda fakt vyprskl), tak snad jde jen o chytrou sebereflexi tvůrců. Námět má kam směřovat, tak hlavně ať to neztroskotá jako... posledních pár sérií.

Snězte svoje jídlo dokud vám nepřeroste přes hlavu, toť pointa příběhu. Samozřejmě, ta "pravá" metafora asi pěkná, ale zpracování úděsné. Pohlaví hlavní postavy jsem odhalil až po návratu domů, animace nijak oslnivá a pocitově to mělo tak půl hodiny.

Mezi Marvel filmy vlastně docela fajn. Jistě, neláme to hranice, pořád se to drží universovských klišé, superhrdinského patosu a popcornové snaze zavděčit se všem trapným humorem - přesto jsou vtípky občas docela úderné, záporák v rámci možností dobrý a CGI tradičně senzační. Zmenšování zajímavé a vzniklé situace jsou nápadité, a i když tradičně dochází na nesmyslnosti a nelogická jednání, postavy jsou i tak sympatické. Díky skvělému tempu pak člověk překousne i ohranou berličku v podobě rodinné linky.

Kvalitní následovník předchozí vypiplané série, který ji vlastně v lecčem převyšuje. Ač je pokračování o 3 epizody delší, pocitově je mnohem kratší a to hlavně díky větší svižnosti celého seriálu, kdy děj a jeho posun dostává tentokrát o něco víc prostoru než v první řadě, která především rozvíjela charaktery jednotlivých figurek. Známe je tedy už? Nebyl bych si tím tak úplně jistý, i tentokrát budete v jednu chvíli každou postavu nenávidět a v druhou milovat. Čeho si ale cením především je fakt, že nejde o nastavovanou kaši. Pokračování vyznívá smysluplně a je logicky vystavěno. Činy postav jsou opodstatněny jejich charaktery, scénář je precizní a během 13 epizod jsem si všiml pouze jediné drobné berličky. Přidejte si k tomu opravdu uchvacující herecké výkony - a tentokrát nejen fantastické Elisabeth Moss, ale více prostoru svědčí především Yvonne Strahovski, jejíž Serena je dle mého nejlepší postavou příběhu. Zdatně jim sekundují prakticky všichni, jen na výkonu Alexis Bledel stále nevidím nic dech beroucího. Navrch připočítejte skvělou výpravu, úžasnou scénografii a vhodný hudební doprovod... pokud se v dalších sériích nic dramaticky nezhorší, máme tu jeden ze seriálů desetiletí.