Gemini

Extrémní produkto a bulváro-celebritoplacementový terorismus, brought to you by Karel Janák, zvěstovatel moderních trendů (alespoň podle jeho vlastního vnitřního přesvědčení). Položíte-li si otázku, proč je děj tak zoufale slabomyslný a nelogický, budiž vám odpovědí za prvé: že celou tuhle věc zaštiťoval právě ten Mr. Janák, který je dodnes přesvědčen, že svými Snowboarďáky (2004) učinil z "okrajového adrenalinového sportu pro pár vyvolených" (v roce 2004!!!) "masovou záležitost" - což jak doufal, mělo díky Veni, Vidi, Vici potkat i golf, omg. A za druhé: že si všichni herci a štáb natáčení mocinky moc užili, nejvíc Sandra Nováková, která si tady narazila producenta Nejedlého (ke kterému zahořela čistou nefalšovanou láskou od srdíčka, jak jinak;)). Byli jste varováni... tohle je čiré české filmové ZLO. Zdá se, že nejzajímavější rolí Filipa Tomsy (to je ten jak si ho nikdo nepamatuje z Kvasky, kde měl taky hlavní roli) bude reklama na krekry TUC:) Zbytečných, na divákovu šrajtofli odporně nalíčených a pro mozkové buňky smrtelně nebezpečných 20%.

Takový malý český Fear Factor, vedený bez velkých gest a rozpočtu typicky českou cestou podle hesla mučeníčko, to je moje potěšeníčko. Velmi komornímu prostředí vévodí jako maják (všeho jiného kromě naděje) Iva Pazderková, která trousí na adresu soutěžících komentáře správně na hraně nevinné, téměř kamarádské, vtipné urážlivosti, a navíc je hojně doplňuje podezřele často vtipnými slovními hříčkami se zadávanými otázkami nebo odpověďmi soutěžících (na které se skutečně namnoze nedá připravit:)). Ne že bych se každý týden tetelil v očekávání dalšího dílu, ale jednou do měsíce žádný problém... rozhodně mě to těší víc než třeba taková Hodina Pravdy na ČT;) A vlastně proč ne, na červenou to má. 70%

Doktor Bohdan Pomahač je nejlepší reklamou na Českou republiku, jaká může existovat (naštěstí ne jedinou). Je jistě vynikajícím odborníkem, velkým profesionálem, a zdá se, že i poměrně normálním manželem a otcem. "Bohužel" je jeho práce, posunující hranice možností (lékařské) vědy natolik fascinující, že se samotným Panem Doktorem těžko můžete točit o něčem jiném - jako dokument je tedy tento film zoufale neobjevný. Skoro by se chtělo říct, že je to od režiséra trochu srabárna, vydat se natočit film o něčem, k čemu nemusí vůbec nic dodávat, aby to zajišťovalo veškerou pozornost diváka a jeho obdiv k tomu, nač se dívá. To, že je to vlastně velmi povrchní dílo s mluvícími hlavami, které přináší jen základní informace o práci a osobním životě svého objektu, je prostě fakt. Takže asi takhle - můj nebetyčný respekt k doktoru Pomahačovi, i k těm, kdo tvoří jeho tým. Ale mám-li hodnotit dokumentární film o něm, tak můžu režiséra jakž takž omluvit televizními možnostmi a stopáží, ale i tak to nic nezmění na tom, že promrhal šanci natočit něco působivého, na čem by měl vlastní tvůrčí zásluhu. 60% za slušné řemeslo.

Je to neuvěřitelné, ale i na poli příšerných televizních velekatastrofických audiovizuálních děl (označení "film" je přece jen trochu příliš...) existuje konkurence mezi stanicemi. A tak, když NBC natočilo dvojitou dávku zemětřasného běsnění živlů (10,5 stupně a 10,5 stupně: Apokalypsa), v CBS si řekli, že na to přece mají taky, a vrhli se na supermegagigatotálbrutál bouření a tornádování a hurikánování a tak vůbec. A sehnali si k tomu taky zajímavou hereckou sestavu, a překvapivě nacpali dost peněz do vizuálních efektů, takže třeba likvidace karavanové osady tornádem vypadá opravdu působivě. V první polovině se dokonce dá mluvit o jakés takés filmové kvalitě a určitém podvratném záměru, protože se mimo jiné dočkáte nevybíravé kritiky protekčních hajzlíků vychovávaných programově pro vedoucí funkce, a taky pranýřování amerického fenoménu televizních kazatelů (výborní James Brolin a Swoosie Kurtzová) - musíte se sice povznést nad to, že tornádo zmastí Eiffelovku, a že Tom Skeritt bude nahánět megabouře v SR-71 Blackbirdu (v čem taky jiném, to je jako kdybyste chtěli točit western bez gatlingu:)), ale to jsou v tomhle žánru už takové samozřejmosti, že;) Zlom mezi prvním a druhým dílem téhle "minisérie" ale taky znamená návrat "k tomu nejlepšímu, co žánr nabízí" - je tu otřesně animovaná zkáza Sochy Svobody, naprostá zhovadilost pohodového popojíždění auty po městě zmítaném "kataklyzmatickou bouří", a pak taky akční scény při řešení dramatu unesených VIP ratolestí, průhledná antibushovská ekologická agitka, a spousta dalších věcí... Ten sešup je tak výrazný, že vzhledem k objektivně zajímavé (byť hodně svérázné) první polovici bych režiséra skoro podezíral, že šlo o záměr. Ani ten ale nevysvětluje to, že Stupeň 6 byl tak hrozná srágora, takže sázím spíš na "pomocného režiséra";) S čistým svědomím říkám, že ze všech televizních katastrofických ubohostí je tahle první, kterou bych mohl označit za zajímavou. A pro její opravdu velmi perverzní charakter dávám krásných nula bodov, protože to je tak blbé, že byste to měli vidět. A hraje v tom Gina Gerschon, takže kdyby vás to hodně iritovalo, můžete vypnout zvuk a chvíli se na ni jen dívat:) 0%

Kuchařská reality soutěž inspirovaná soutěží Master Chef Remcajícího (Fl'aše) Górdna - kterou o pár let později svým pro drahé licence tradičním způsobem zhajpovala a do směšnosti zrajtovala TV Nova. TV Prima využila "svého" Zdeňka Pohlreicha, pojala věc relativně skromně ("relativně" je klíčové slovo, a dojde vám díky nedostatku porovnatelného materiálu možná jen při seznámení s nováckou velkoprodukcí), a neomezila výběr soutěžících striktně na amatéry, laiky či chcete-li ne-profesionály. Vznikly tím zajímavé možnosti srovnání děvčete vařícího (a hlavně pečícího) pro zábavu, skutečného borce ze závodní jídelny, gurmánského kuchaře na objednávku, atd. atd. Jelikož nemám nic proti Romanu Vaňkovi a paní Filipová mi nevadila, a hlavně ze všech tří porotců netrčel režií naordinovaný umělohmotný odpor k tomu soutěžícímu póvlu (který by se časem opět režijním zásahem měnil v restek-p), díval jsem se na každý díl, a vždycky se slušně pobavil. Rozhodně to nebylo ideální, ale na sympatických 70% to bohatě stačí. Taky nedejte červené hodnocení pořadu, kde padají zásadní existenciální otázky jako: "Máme tu zelený marcipánový dort s nápisem Jarda Jágr. Proč?":)

No nevím, mám z celého tohohle česko-slovenského pojetí reality show ne-profesionálních kuchařů dost rozpačité dojmy. Daniela Peštová ať si je desetkrát "milovníčkou varenia", režie z ní udělala mluvící věšák na předěly a uvítací řeči. Trojice porotců je pro změnu až do posledních dílů naprosto k smíchu s těmi svými napevno nastřelenými výrazy "no ty vole, tak já teda ten tvůj hnus jako pozřu, ale varuju tě..." (což s postupem času čím dál více střídají s "no ty vole, to je naprosto profesionální epes rádes kus žvance" úsměvy ála měsíček na hnoji), a každých patnáct sekund ukazované explodující logo pořadu je už jen takovou tečkou na závěr, která dává vzpomenout na nejhustější časy Železné vlády nad TV Nova (kdy když se řeklo, že Zajíc ZaZa je kchůl, a proto ho budeme ukazovat úplně všude, tak prostě byl kchůl, a ne zhulenecká fantazie čtrnáctiletého streetartisty). Jakkoliv chovám respekt k více či méně úlisným soutěžícím, respektive jejich kuchařskému umění, koncept "navaříme tisíce jídel z ingrediencí, o kterých jste v životě neslyšeli", kdy se o samotném vaření zas tak moc nedozvíte, mi prostě neseděl. Ale co je mi největší záhadou, to je délka jednotlivých dílů. Originál trvá standardních padesát minut (jistě, s reklamami v origoš americké frekvenci by to byla hodina a půl), ale "naše" verze zabere bez reklam něco pod dvě hodiny. A výsledek je přitom takový, že se hodně žvaní a pak při samotném vaření hodně hodně hodně stříhá, aby se pak zase mohlo žvanit, é, pardon, hodnotit a obhajovat (kdy se konečně dozvíte, proč je to jídlo takové a ne onaké). Podle mě prostě těžce nezvládnutý pořad, někdejší podstatně kratší a podstatně míň namachrované Na Nože mi vyhovovalo víc. Dávám neutrálních padesát procent, protože pár večerů jsem u toho strávil (byť se nejednalo o hlavní náplň těch večerů:)), a netrpěl jsem... moc;) 50%

Nejsem žádný expert na Vetřelčí vesmír, tak to kdyžtak berte s rezervou, ale Prometheus je podle mě asi takovým "bezprostředním prequelem" Vetřelce jako Epizoda III "dokonalým uzavřením kruhu":P Klobouk hned několikrát dolů před Panem Režisérem, jak hardcore a jak moc oku libou sci-fi buduje v první hodině (interiéry jsou jako z Nostroma;)) - samozřejmě za vydatného přispění dokonale umělého Davida, jehož úsměv dosahuje takřka HALovských parametrů (jen kdyby mi ještě někdo vysvětlil, NA CO SI HERGOT BARVÍ VLASY?). Smeknuté širáky ovšem musí být odmrštěny několik světelných let do dáli po zvrácení všeho až dosud poctivě budovaného do naprosto elementární logiku postrádajícího filozoficko-mystického vyvražďovacího a demoličního gigakolotoče, který by musel nevyhnutelně dostat na prdel, i kdyby nebyl součástí Aliení série. Nemám nic proti Scottovým úvahám o hledání odpovědí na "základní otázky bytí", o zázraku stvoření života, o obavách stvořitelů z vlastního výtvoru atd. Ale způsob, jakým se je snaží přetavit ve film, který by se nakrásně měl odehrávat jenom nějakých čtyřicet let před blízkým setkáním nechutně přítulného druhu na LV-426, je prostě katastrofální. Spousta peněz a vynikajících hereckých výkonů se tu prostě vyhazuje přechodovou komorou. Jak jinak chcete nazvat to, že se brilantní věděcké mozky chovají jako naprostí kreténi nejenom že bez pudu sebezáchovy (protože první otevření hledí by ve skutečnosti vedlo k ráznému "Congratulations, doctor, you have now just earned yourself a trip-to-Earth-long quarantine."), ale i bez jakýchkoliv naprosto základních znalostí o vlastní práci (jako třeba, že když otevřete vzduchotěsné dveře, tak asi narušíte prostředí za nimi)? Je možné, že nějaký mega director's cut spraví ten "drobný problém" s provázaností Promethea s Vetřelcem a jeho mladšími sourozenci, ale na ty už zmiňované věci, naprostou absenci jakékoliv evoluční logiky a vlastně i na prapodivné motivace hlavních postav (hlavně Weylanda, Davida a Hollowaye) by musel natočit celý film znovu, a hlavně podle jiného scénáře. Scénáře, jehož hlavní rekvizita (černý sliz) nebude ověšená neónovými tabulemi "protože jsem guma, potřeboval jsem něco, čím můžu skrz nevysvětlitelnost vysvětlit úplně všechno to, co se mi nedařilo vymyslet":P Teoreticky je možné, že by pokračování Promethea mohlo leccos vysvětlit, ale zatím mám pocit, že se o Ridleyho Scotta začíná na stará kolena pokoušet Syndrom Davida Lynche. I tak je ale Prometheus jednou z nejvýraznějších filmových událostí minulého roku, a jak jsem už řekl, minimálně kvůli první hodině stojí rozhodně za vidění. Po vizuální stránce je to taková pecka, že se nemůžu donutit i navzdory obří hromadě scénáristické mrvy nedat červené hodnocení. Takže 70%.

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:)

No já tedy nevím, na horrory se dívám jednou za uherský rok, a kromě toho, že tu máme moderní adrenalinový zombie slasher (závěrečné odhalení dělá asi takový rozdíl jako jestli vás kosí zombáci s T-virusem nebo Las Plagas) kombinovaný s blérvičoidní kamerou a jasně danými limity prostředí (což ovšem taky není pravda, jak se neustále přesvědčujeme), nějak nevidím nic, co by stálo za stavění na takový či makový piedestal. Šlape to, to nepochybně. Postavy se ale chovají jako nepoučitelní žánroví idioti, to nepochybně také:) Tenhle typ horrorů na mě zjevně nefunguje, stejně jako ruční kamera... ani to, že kameraman má být "členem action týmu", mě nepřesvědčuje, že by měl dobrý důvod ve svém snažení vytrvat po CELÝ film, místo aby se chopil nějakého pádného argumentu (jako třeba toho perlíku, muhehe) a nechal zombákům okusit tu slanou rozkoš a vyzkoušel, jestli by se při fyziologické neusmrtitelnosti nedal problém uspokojivě řešit mechanickou cestou (dělej co dělej, zuby, které nejsou, nemůžou kousat, a na rozdrcených pahýlech se do schodů taky běhá hůř než obvykle;)). Ale abych jen nehaněl, momentka s rozpliznutým hašounem a realistický containment management veřejné moci mě opravdu zaujaly. To druhé tedy jenom do chvíle než se "deusex" rozhodl řešit problém vysláním JEDNOHO specialisty - to, že tvůrci už měli v hlavách (a střednědobém ekonomickém výhledu) druhý díl, který je právě o nasazení zvláštní jednotky, opravdu není omluva... Ale jako proč ne, první půlka, kdy se hlavní hrdinka pořád snaží dělat svoji práci, a odkrývá realistické společenské pozadí bydlení v "činžáku", mě opravdu bavila. REC rozhodně patří do červeného, ale ode mě víc jak sedmdesátku nedostane. Jestli jste ale horroroví fandové, tak (mám-li věřit Sašovi Michailidisovi) si šmáknete podstatně víc než já, protože mě opravdu v tomhle subžánru různé kamerové variace a obrazové kompozice nechávají chladným a suchým. 70%

Pohádka o tom jak oscarový především vztahový frajer nějakým kouzlem dokázal nebondovským stylem natočit skutečně nejlidštější a filmově nejzajímavější bondovku ze všech, a přitom použil nejen tradiční bondovskou nezničitelnost (závěr úvodní sekvence), ale i od pohledu vyšinutého a esteticky odporného superherce/superpadoucha (gaye, jak jinak), a ještě ukolébal diváka všech převážně klukovsky popcornových dobrodružství agenta 007 odkazy na "staré dobré předrestartové časy", aby dost výrazně naznačil, že je pomalu zatáhne i do hájemství Náčelníka Kamenného Ksichta. A jen tak mimochodem, téměř bezzvuková scéna se zrcadlově lesklými skly a odstřelovačkou je vizuální orgasmus - a další oscarová křivda pro Mistra Rogera Deakinse. Co dál? Třeba to, že si leckdo naivně myslí, že za bondgirl tu byla Bérénice Marlohe. K čemuž mám ještě drobné BTW - označování Toniy Sotiropoulou, která se objevila ve dvou záběrech, za hvězdu z bondovky - což se dělo mimo jiné v souvislosti s českým plesem v opeře - je naprostý výsměch... asi jako že Rytmus "hraje" v Die Hard 5;) V zásadě se dá říct, že mě Skyfall svojí zážitkovou hutností a přístupovou dvojakostí velice bavil. Přesto je pořád na čem pracovat, protože způsob jakým se děj posunul rozhodujícím způsobem kupředu (vypořádání tajné služby s nejhustopekelnějším hackerem na světě připojením jeho laptopu do svojí sítě, hahaha), je stále nedůstojný úrovně "moderní bondovky", i leckteré z těch starších. I tak ale říkám - excelentní bondovka/nebondovka, výborný film. 90%