Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 077)

plakát

Battlestar Galactica: Plán (2009) 

Za pomoci vystříhaných scén z prvních dvou sérií, a při vědomí toho, co se seriáloví nadšenci mezitím dověděli, dává sám velký Bill Adama dohromady novou perspektivu některých klíčových událostí Cylonského úsilí o vyhlazení lidských otrokářů. Bohužel se mu to ale příliš nedaří, protože už je tak nějak dávno po všem, a víc než co jiného působí tenhle pomník Cavilovy bezbřehé nenávisti k lidem (a potažmo Final Five) jen jako pokus tvůrců BSG trochu uspokojit poměrně značně rozčarované diváky tvrzením, že se ve čtvrté sérii nezbláznili, ale měli to tak vlastně od začátku naplánované... čemuž úplně nekoresponduje třeba vyjádření Katee Sackhoff k závěru role Starbuck, takže prostě smůla, hoši, my váš perník stejně nežerem;) Ale nezajímavé to určitě není, a některé scény jsou při znalosti "budoucích" událostí skutečně hezky štiplavé. Rozhodně bych si ale pro ideové završení ságy lidsko-cylonského konfliktu představoval trošku onačejší náplň. Sice bych rád dal trochu víc, ale zůstanu na 60%.

plakát

Stalo se za bílého dne (1958) 

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80%

plakát

Total Recall (2012) 

Total Recall z roku 2012 je takřka unikátní double: vizuálně dokonalý - dokonalý shit. Vykrádající tuhle to a tu zase tohle, a občas laškovně pomrkávající na fanoušky původního Total Recallu (což jsem), kteří by ale panu Wisemanovi nejradši dali pěstí (což chci) - a co je nejdůležitější, nad jejíž nelogickou demencí se můžete začít nevěřícně smát už asi v osmé sekundě filmu a vydržíte s tím až do konce:) Svým způsobem je dobré, že manželka pána režiséra je stále sexy a její terminátorská hrdinka dává téměř nepřerušované naháněčce správné grády - ale tomuhle bezkrevnému debiláriu zatraceně chybí charismatický antihrdina jako byl Michael Ironside. BTW pochopil někdo, proč tam (v té delší verzi) vůbec byl Ethan Hawke??? Není důvod rozebírat koncepční dějové nelogičnosti nebo jednotlivé "zádrhele" - to ostatně výborně zvládl František Fuka - tenhle film je prostě i přes architektonickou nápaditost, naplno využitou pro účely 3D, trestuhodným zmrháním potenciálu, a to i když nebudeme porovnávat podvratný (ve své době taktéž řemeslně dokonalý) krvavý originál s touhle nafintěnou srágorou. Tvůrci mají opravdu velkou kliku, že si dali po řemeslné stránce tak záležet - jinak by to totiž nebyla ani ta šedesátka. Takže abych to na závěr trošku odlehčil - Len Wiseman, vieš zarobiť peniaze, a máš takú peknú bábiku - a za to ťa uznávam, a za to ťa rešpektujem; ale toto si zabil:) Myšleno česky "zabil", ne Rytmus-Marešovsky "zabil" = "cool". Vysvětlivka doplněna s ohledem na pravděpodobnou cílovou skupinu tohoto filmu...

plakát

Mamas & Papas (2010) 

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří.

plakát

Nevinné lži (2013) (seriál) 

Pod hladinou (1. díl): Alice Nellis opět na téma rodičovství - a tentokrát velmi zajímavě a zvládnutě. Výborně zahrané postavy, jejichž zkratkovité reakce a výbuchy "je radost" sledovat. Jistě že je to neutěšené a charaktery vyobrazených postav nelíbivé až nesympatické, ale i takový je život - zvlášť když máte problém a neřešíte ho... Daniela Kolářová byla vynikající, Tomáš Pavelka se svou kalendářovou úchylkou zbavující ho bezvýhradně politováníhodné role rovněž. No a sestry Geislerovy, ty to prostě tak nějak slušně "dávají". Na úvod možná nečekaně ponuré, ale rozhodně zajímavé dívání. Pevných 80% ----- Lež má rozbité auto (2. díl): Někdo řekne, že lehká letní veselá romance, někdo že laciná a předvídatelná vztahová srandička. Každopádně Vojtěch Kotek tohle cvičení rozhodně zvládl - a jak dokazují leckteré jiné současné komediální počiny, není to zase tak jednoduché jak si řada "lidí z branže" myslí. Body navíc tentokrát sklízí výborně vybraný dětský hrdina a na druhé straně výborný flower power (ovšem pozor, nezhulený) dědeček Boris Hybner. Matěj Rupert opět dokládá svůj střídmě využívaný komediální talent, a Jitka Čvančarová zase to, že by se za ní každý ohlédl, i kdyby byla takhle vycpaná trvale (a možná, že i v těch příšerných nesoudných módních kreacích) - a taky ten komediální talent;) Sice jsem Dykovi a Vilhelmové ani na vteřinu nevěřil, že by jim to mohlo vydržet (což si tak nějak myslím i o jejich reálném vztahu), ale fakt je, že chemie mezi nimi byla výborná - samozřejmě v mezích toho, že Táňa měla scénářem předepsaný skutečně dokonale nesnesitelný pesimismus a přístup nejenom k mužům. Takže asi tak - z první větou vymezených možností bych se spíš klonil k té druhé... jenže třeba taková scénka s Janů Babčákovou a následujícíma "klidnýma očima" byla zvládnutá tak výborně, že prostě nemůžu tenhle filmeček vyhodit z Červenohorského sedla. 70% ----- Druhý dech (3. díl): Petr Zahrádka rozehrává v třetím týdnu setkávání s nevinnými lháři podstatně vážnější a vlastně i intimnější notu. Protože co může být soukromnější než živobytí vlastní rodiny? Po pro malého českého lehce závistivého človíčka tak krásně hřejivé expozici od reality odtrženého - ovšem v kruzích žroutů many až příliš často dokonale reálného - hlavního "superhrdiny" nastoupí jeho kruté vystřízlivění (a divákovy vzpomínky na všechny ty, kterým radí, aby problémy řešili hned jakmile vzniknou...); a pak už jen naivně konstruovaný a rozhodně ne přírodně doslazovaný opětovný vzestup. Je to škoda, ale v daném časovém rámci to asi jinak udělat nešlo. Vynikající herci ve všech rolích zachraňují co jen mohou, ale i když tady zase "pro tým" černou práci odvádí borec jako Ondřej Malý, a i když je tu dokonalá do závěrečných titulků vložená analýza toho "proč" (taky jasně předvídatelná), schématická průhlednost a překotnost druhé poloviny filmu se odpustit nedá. 70% -----

plakát

O pokladech (2012) (TV film) 

Nedejte se zmást zvěstmi o steampunku - O Pokladech je normální (dobře, Liška, Budař a Polášek v ženských šatech úplně normální nejsou...:)) pohádka s několika steampunkovými dekoracemi. Ale i když zatím z toho pro svět, v němž se dobrodružství neherce Adama Krause (naštěstí vedlejší role) a jeho pohledné milé Jany Pidrmanové odehrává, nic nevyplynulo, je dobře, že na existenci tohohle stylu někdo producentskopíáristickou bandu přivedl. Třeba to příště dopadne tak, jak by si to země Karla Zemana zasloužila. Dá se říct, že O Pokladech je typická česká pohádka posledních let - řada "trendy" herců, komické figurky nadpřirozené i lidské, a děj při ignorování existence oněch figurek naprosto tradiční "láskapřekonávšechnapříkoříazlobudepotrestáno". Svoje děti bych k tomu klidně posadil, ale víc než jednou bych se s nimi asi nedíval. Ruku na srdce, kdyby takhle vypadaly všechny české pohádky, měli bychom důvod k radosti - ale pořád máme k čemu vzhlížet, a na co se v oboru tvorby pro děti (a celou rodinu) snažit dosáhnout. Bohužel si nemůžu pomoct, a vidím O Pokladech jako takové demo (však má taky hodinu a čtvrt se vším všudy), a moje očekávání vůči Vítu Karasovi opravdu nejsou malá. No a kdyby někdo natočil pohádkovou parodii s čarodějnicí Pavla Lišky, asi bych se u ní opravdu nemálo pobavil:) Takhle je to na pomezí 60 a 70%... a protože jsem měkota, dám těch 70%, což pro modrý film znamená čtyři hvězdy.

plakát

Kletba Měsíčního údolí (2008) 

Gábor Csupo po zajímavém Mostu Do Země Terabithia dostal na starosti koprodukční "menší" fantasy, a natočil... něco, o čem bych řekl, že je to standardní pohádka, kdybych tím svým způsobem neurážel to, co je na Moonacru zajímavého. Prostě je to obsazené kvalitními herci (BTW je zajímavé vidět, jak Dakota povyrostla, a jak by tedy mohla vypadat v pokračování Zlatého Kompasu, které nikdy nevznikne, a BTW2 nechápu, jak to Natascha McElhone dělá, ale vypadá, že od Truman Show nebo Ronina nezestárla), má to takové očekávatelné vtípky, standardní atmosféru a lehce netradiční stylizaci, celkem slušně se na to dívá, a díky hercům to docela funguje i ohledně emocí - ale scénář, respektive dramaturgie, mají bohužel k povedenosti docela daleko. Toho času nelituji, bylo to sympatické, byť ne úplně obvyklé (a evidentně to spoustě lidí vůbec nevyhovovalo), takže nemám problém dát 70%. Ale to je naprostý strop;)

plakát

Avengers (2012) 

Luxusní týmová zábava, která skutečně potřebuje svých 133 minut (pak jdou titulky), a u které můžeme jen děkovat, že se v ní sešli tak dobří herci, a že je vedl tak zručný popcorňák jako Joss Whedon - což je skutečný Director Fury (v tom nejlepším smyslu slova Fury;)). A že na to producenti dali takový balík;) Samozřejmě to není žádná velká kultura, ale díky těm komponentům výborně fungují masové bojové scény i "komorní" slovní i fyzické třenice hlavních hrdinů. Jejich odlišné charaktery dávají týmu Avengers takřka reálnou chemii, která není složená předvídatelně jako v jiných tradičních týmovkách. Byť jsou všichni výborní, když si hrají to svoje, tak nikdo nemá na Marka Ruffala - z toho jsem měl při scéně konfrontace v laboratoři SHIELDu opravdu husí kůži. A taky jeho Hulk u mě vyvolal jediné dva momenty hlasitého smíchu (samozřejmě poslední pěsťovka Thorovi a "Puny god.";)) Sice nevím, jestli se ještě někdy odhodlám podívat znova (možná před dvojkou), protože tuhle část Marveláckého univerza zas tak nežeru, ale jsem stoprocentně za, aby tu dvojka byla co nejdříve. Tedy vlastně ne - aby tu byla v ten správný čas, až bude všechno hotové minimálně ve stejné kvalitě jako předvedli Avengers. BTW Scarlett mi tu přišla poněkud dost vyzrálá... a sošná, abych ji neurazil:) Škoda, že G.I.Joe se s Avengery nemůže v žádném rozumné ohledu měřit - dámy totiž měl výrazně přitažlivější než Natašu;) Tak to už by asi stačilo - dám 80%, protože i když je to natočené "do plných", je to pořád jen nezávazná zábava bez hlubšího smyslu.

plakát

Dredd (2012) 

Shrnuto - On správná hláškující fašistická svině (BTW opravdu nesundá helmu), Ona dosti pohledná s taky docela dobrými hláškami (typová podobnost s Jennou Haze rozhodně není na škodu;)), hlavní záporačka správná odporná psychopatka, spousta barviček (jde tam přece jen o drogy, že), a hlavně spousta starého dobrého ultranásilí;) Vynikající nikam neodbočující žánrovka jdoucí si s trochou toho správně Dreddovsky černého humoru za svým. S ohledem na stopáž výtečná jednohubka, které vévodí nepochybně maskérsky dotvořená brada Karla Urbana (tak dolů stažené koutky jako má po většinu filmu by vyžadovaly buď těžkou mrtvici nebo neméně těžký reverzní lifting), kterému jen tak BTW tahle helma sluší víc než lidsko-elfský gay hybrid s chocholem z kobylího ocasu... Jede to jako namydlené ve svém úzce vymezeném prostoru tak hladce, že si ani moc nestihnete říkat, jaký je ten Dredd ultrafrajer, že mu třeba stačí zašít si průstřel jen z jedné strany;) Jako žánrové cvičení rozhodně parádní, a jeden z filmů, které je rozhodně potřeba vidět v co největším rozlišení (v kinech to prý opravdu ale opravdu nikdy v českých zemích neuvidíme). 80%, i když je to možná přece jen trošku nadsazené (ňadra Olivie Thirlby by vynesla plnou osmdesátku;)).

plakát

Občanský průkaz (2010) 

No, být trochu méně znalý praktik různých mediálních poradců, a nachytat se bez znalosti čehokoliv dalšího na heslo "od tvůrců Pelíšků", asi bych Českou televizi nevybíravě proklínal, že mi tohleto předhodila pěkně od osmi, ve svátek, když mám náladu právě na ty Pelíšky (že jo mámo). Je totiž nezvratným faktem, že Občanský Průkaz se vydává hodně jinými cestičkami - cestičkami, kde droboučké radosti a rebelie každou chvíli zasekne nějaká režimu podkuřující svině nebo sám systém, v němž si byli všichni rovni (dokud drželi hubu a krok a na nic se neptali a nic si o ničem nemysleli). Cestičkami undergroundu, náctileté rebelie, každodenního konfliktu s tím, že "je to složitější" (což leckdy bylo, ale někdy taky nebylo). Cestičkami toho, že sranda nejenom že někde končila, ale ani kolikrát nestačila začít. Pro mě je to velice dobrý a v mnohém poučný film, jehož tvůrci si ale nejspíš ukousli trochu větší sousto než předpokládali - i když chápu, že jde o adaptaci knihy psané formou deníkového záznamu, není podle mě pro tvůrce FILMU omluva, když se například vyjeví docela závažné skutečnosti ohledně postavy Jiřího Macháčka, a dál se to neřeší. Nebo když nastane magický realismus a Martin Myšička mluví ze spaní. Kromě tohohle ale není Občanskému Průkazu asi co vytknout - po technické stránce je to nádherná, atmosférická dobová podívaná (ze které jde v těch správných momentech i mráz po zádech), nevycepovaní mládežníci válí stejně jako zasloužilí matadoři svého oboru, a Kristýna Liška Boková roste do oslnivé krásy (herecké - do té fyzické už dorostla dávno;)). Jako divák bych si asi vybral ty líbivější, přívětivější a v podstatě pohodové Pelíšky. Z hlediska historického ale na plné čáře vyhrává Občiansky Preukaz. A takových filmů je nám taky zatraceně třeba. 80%, a první setkání určitě nebylo poslední...