Gemini

Od první minuty zaděláno na kriminální crazy komedii (jakkoliv to označení nesnáším, je jediné vhodné), a ono se to poměrně záhy zvrhne v přes pouhých devadesát minut trvání neskutečně nastavovanou vyprávěnku o jednom kouzelně zmateném dni na pražské VB. Tolik skvělých herců předvádí ve svých maličkých segmentech výborné výkony (zejména Josef Bek je perfektní), a hlavní persóna Jiří Sovák neskutečně válí především v poloze cholerického "užnemocdlouhomanžela", ale všechno zabíjí scénář, který ty dobré věci nedovede propojit, pořádně zamíchat, a něco pamětihodného z nich vytěžit. Veliká škoda, ryze průměrných 50%.

Půl století poté, co váš i můj dědeček byli takoví mladí sekáči jako Jiří Vala zde, má Žižkovská Romance hodnotu spočívající ve vyobrazení propracované mozaiky života obyčejných lidí v už tehdy specifické části Prahy, a poskytnutí možnosti obdivovat herecký talent ledva zletilé Jany Brejchové - která tu má ovšem jen vedlejší roli. Společenská kontroverze stigmatu matky samoživitelky a s jejím tehdejším postavením spojenými téměř hysterickými záchvaty všech zúčastněných, když přišlo na nějaké ty vztahy, je v dnešní době nepochopitelná, a musíte si neustále připomínat, že tehdy byla doba zcela jiná, a prostě to tak bylo, i když je to tak (relativně) nedávno. Když člověk uváží, jaké filmy vznikaly v době, kdy už se soudruzi vypořádali s tím zavšiveným třídním nepřítelem, a socialismus v naší zemi už už vítězil (viz "slavná" Ústava z roku 1960), nezbývá než zatleskat Zdeňku Brynychovi, že vykřesal takovéhle nezpolitizované dílo. Ano, samozřejmě, je tu úlitba ve formě celozávodní rady a blablabla, ale hlavní hrdinka nevykřikuje nic o výdobytcích socialismu a emancipaci žen (která je podle ideologů "mírového socialistického tábora" vynálezem VŘSR;)) a jen se snaží být lidsky šťastná. Ponechme stranou, že paní Olárová představovala vizuální prototyp ženy té doby, a že mi přišla značně neatraktivní, svoji roli "splnila" velmi dobře. Běžnému divákovi bych Žižkovskou Romanci nedoporučil, na to je dnes už příliš archaická. Pokud ale máte zájem o nedávnou historii nebo jste nějak zaujati pro filmovou vědu a teorii (nezoufejte, prý se to už dá léčit), pak je to kus pro vás. Já dávám 70%, protože těch sto minut bylo přece jen poněkud mnoho.

První díl mě naprosto rozsekal. Bohužel dalších devět bylo skoro kompletně ztrátou času. Ale jedenáctý mě zase dostal:) Každopádně to není nejlepší poměr, že. Klobouk dolů, jak si s tím borci vyhráli, ale prostě to nefunguje zdaleka tak jak by mohlo - viz první dvě věty. 60%

Naprosto afyzikální (včetně optiky, protože ty barvy jsou k poblití neskutečné) pro epileptiky smrtící a ostatním lidem bolehlav působící dlouhá předlouhá šílenost, která má vše, včetně "srandovní" dvojice opičáka a nemotorného kučeravého tlouštíka. A je mi jedno, jestli je to věrný remake, a jestli to nechápu správně;) Chápu jenom to, že burziánské mamutí společnosti jsou špatné, áááno, a že vláda a její s tímto sport devastujícím zlem bojující orgány jsou dobré, áááno. A že čest a rodina jsou nade vše, ánoánoáno. Hlavou mi (kromě příšerného "kšchukšchukšchu" skákacích zvedáků místních hotvílzů) vrtá jenom jediná věc - kdo by si nechával přišít ksicht Matthewa Foxe (dobře, pro desetileté děti to možná je spoiler, ale dnešní děcka stejně nečtou nic delšího než 180 znaků z čehož půlka musí být znakové sestavy pro emotikony, takže se stejně nic nedozví;)), když se všeobecně ví, že tenhle i po čtyřech měsících na pustém ostrově stále čtyřdenním strništěm vyzbrojený chlapák musí na svoji citlivou pleť používat zvláčňující hydratační gel Nivea, aby po ránu vypadal svěže? Nehledě na to, že jeho postava tady vypadá jako Daredevil, ehm... Tohle je zkrátka naprostý úlet neřízené střely (viz třeba úvodní flashbacková půlhodina), a v kině bych se z něj i bez 3D určitě pozvracel. Jednoznačně pozitivně hodnotím jen totálně k sežrání byvší Christinu Ricci a fakt, že mě příběh dokázal v jednom případě překvapit (a ne, nebylo to v místě souvisejícím s plastickou chirurgií;)). 40% a už nikdy ani v "haz-mat" kvádru.

Fanynky "pro přátele Jerryho" Butlera se konečně dočkaly, z jejich objektu touhy se stal regulérní bůh. Co bůh, kříženec Chucka Norrise se Zlatanem Ibrahimovičem. Má tuny peněz, je expert na zabíjení na dálku, a v jednom člověku zastane práci celé hordy profesionálních vrahounů:) Jo a měl by taky vzbuzovat soucit, protože utrpěl hroznou ztrátu a systém s ním vyjebal. Jamie Foxx je proti němu jen klasickým šablonovitým politikařícím Asistentem Distrikta Etornyho (abych držel českou "překladatelskou" tradici), který trousí prázdné kydy slyšené za posledních padesát let asi tak padesáttisíckrát. Mix "gonna get those bitches a svoji spravedlivou pomstu na systému" a jisté mysterióznosti umírá na vykrvácení z děr ve scénáři, který se bohužel jaksi rozlomil vejpůl a nic nedotáhl do toho správného konce. Do poloviny filmu se nám totiž rýsuje slušné kontroverzní - byť krapet moc na efekt a za každou cenu na krev - kriminální drámo, ale pak se to zvrhne v regulérní fantastiku. G. Butler s J. Foxxem holt nejsou S. L. Jackson s K. Spaceym, a F. Gary Gray holt není dost silná režisérská osobnost, aby dokázal šílenství Kurta Wimmera vykompenzovat, a aby z toho byl pořádný thriller. Škoda, kdyby z toho byla další Ultraviolet, a Butler měl fialové háro, byla by to aspoň sranda, a konečně bychom se dočkali té krve, kterou ze svého pseudokomiksu Wimmer laboratorně odpreparoval:P 60% a víc ani ň.

Hlavně fofrem, fofrem, ať u toho proboha nikoho nenapadne přemýšlet... Tohle si bezpochyby říkal DJ Caruso, když mixoval tenhle svůj set - a kupodivu mu to i celkem vyšlo. Zasmát jsem se dokázal jen na pár místech, jako třeba když se nahackované dráty vysokého napětí roztrhly a efektně usmažily maníka, který se v té scéně objevil, jen aby mohl být efektně usmažen;) Ve zbytku mi to přišlo dostatečně cool a od hlavního záporáka chytře vymyšlené, abych se pobavil tím správným způsobem. A myšlence umělé inteligence korigované americkou Ústavou (která skutečně má vznešené ideje a už Asimov nás naučil, že stroje to chápou daleko lépe než my a nekurví se postupem času a rostoucím počtem svých "nezbytných" kompromisů) tleskám, z nějakého důvodu mi to bylo sympatické. Dost možná to byl kontrast takové malé podivnosti se zhovadilostí überbratra, jeho zhola bezúčelných ale zato všemocných zlatých koulí a úvodní dvojčecí premisy:) Bohužel DJ nemá ten správný beat, kromě těch vtipných a "designových" si nepamatuju jedinou scénu ani záběr, prostě nemít hledajícího a nacházejícího se Shiu aka Jerryho Shawa, může se tenhle jeho Nepřítel Státu Evo 6 jít zahrabat. Váhám mezi šedesáti a sedmdesáti procenty, ale vzpomínka na sprint policajta chodbou do sněmovní síně mě přece jen vede k té vyšší hodnotě. Takže 70%.

Když chvíli po úvodní startovací scéně s nalezením mrtvoly vidíte těsně před úvodními titulky epizody závěrečnou "vraždící" scénu (tedy potenciální vraždu další), nevyhnutelně vám hlavou proběhne kompletní - značně omezený - počet možných rozuzlení. 1) Ten, kdo je ukazován jako vrah, je vrahem původním, a jeho aktuální oběť je v poslední sekundě zachráněna. 2) Totéž, ale další vražda se taky povede. 3) Nejde o původního vraha, ale o oběť nebo komplice, a domnělá oběť je tím původním vrahem - vyústění scény jsou stejná jako v případech 1 a 2. Ano, jsou možné jisté nuance, a nevyhnutelně k nim při vymýšlení dalších a dalších dílů dojde, ale mně osobně to tedy rozhodně nestojí za to, abych čekal přes reklamy před začátkem, a jedny či dokonce dvoje reklamy během dílu. Šokem pro mě bylo zjištění, že ani nejde o původní německé dílo, ale o zakoupenou licenci španělského o dva roky staršího seroše Cuenta Atrás. Ale Němci točí Ingo Lenssena, takže co od nich můžete v ohledu nějaké soudnosti čekat, že?:) Myšlenka "je to něco jako Columbo" je na místě, jenže Columbo měl styl a především stál na deduktivním procesu titulní postavy. Tady sledujeme naprosto normální německou televizní kriminálku, jakých je kýbl (BTW krásné české slovo), ozvláštněnou jen a pouze těmi problesky a odpočítáváním, které je naprosto zbytečné, když znáte myšlenku celého seriálu a umíte hodiny:P Jediné, co je tu pozitivní, je mladá ústřední dvojice, která má šmrnc (byť On je mně celkem nesympatický floutek) a fungující chemii. Rutinní výplň programového vakua, téměř bez chuti a bez zápachu. 50%

Tento "film" má vše - Vikingy, roztomilého klučíka v roli hlavního hrdiny, "legrační" zvířátko, které neustále šíleně gestikuluje nebo někam padá, muziku jako z akčních pasáží Terminátora (tedy disharmonické strojové pazvuky), písniček zpívaných nepochybně záměrně po vikingsku falešně, a především animaci, která by urazila i toho nejposlednějšího z tvůrčího týmu PRVNÍHO Gabriel Knighta, o Broken Swordu ani nemluvě:P Urážka dospělých diváků, týrání dětí. 20%, protože nestojí ani za jedinou minutu vašeho času, a protože z důvodu působení téměř fyzické bolesti se u toho nemůžete ani perverzně bavit.

Ve své době zatraceně efektní - a adrenalinový - thriller v podstatě pro celou rodinu (až bude Kevin Bacon po někom střílet, můžete dětem zakrýt oči;)). Dnes kvalitní žánrová podívaná s Meryl Streepovou v nejlepší formě. Byť je to samozřejmě poněkud předvídatelné, Curtis Hanson tyhle věci umí, a tak máte na co se dívat. Když už na nic jiného, tak na přírodu. No a nezmínit nádhernou hudbu Jerryho Goldsmithe, to by byla v podstatě svatokrádež. Když si vzpomenu, jak jsme v kině tleskali - hm, moment, kdo vlastně tohle pustil jako školní projekci???:)) - nemůžu nedat 80%. Dobré herectví v thrilleru si to totiž zaslouží.

Konečně! Floutkovský "rozpustilý" Psych ani hezounský Mentalista mi neseděli. Prostě musel přijít Pan Herec, aby sociální inženýrství a (pseudo)věda zvítězily a donutily mne sledovat pokud možno každý díl. Dodávání zdání (a občas nejen zdání) stoprocentní reálnosti používáním skutečných osobností tomu dává ještě o trochu víc šťávy, a narozdíl od mnoha jiných seriálů mám pocit, že - alespoň hlavní - postavy žijí. Kontroverze je tu sice taková umírněná, ale je to prostě sympatické. A co na tom, že bez House by to pravděpodobně nikdy nevzniklo;) Skvělá "seriózní" zábava. 80%