Gemini

Blomkamp rozhodně je frajer. Ale že by redefinoval žánr nebo natočil nejlepší sci-fi posledních desetiletí, to teda promiňte, ale ne. Ano, chtělo to něco syrového, a zároveň dostatečně neuvěřitelného, a díky hereckému výkonu Sharlta Copleyho, práci s kamerou a nevím čemu ještě, se daří diváka strhnout, a místy si můžete říkat, že jo, sakra, takhle by to klidně mohlo být, a je to i pěkně znepokojivé. A jako obvykle, co není okoukané, to nám přijde lepší;) Má to šťávu, má to tempo, má to emoce. Ale taky to má trochu moc slzopudný přerod z povýšeného hubitele kreveťáků na jejich přítele (a následně přímo na jednoho z nich), divoké přestřelky, dalšího ikonického jihoafrického hajzložoldáka, a tak vůbec. Ano, chci hrozně moc, aby tenhle chlápek zfilmoval HALO, ale i tak dám "jenom" 80%. A nemůžu se zbavit dojmu, že z hlediska nastavení zrcadla rasismu a xenofobii to líp fungovalo v pilotním kraťasu.

Podivný mix pohodového seriálu o cool sympatických superzlodějích/podvodnících a něčeho trochu vážnějšího. Režiséři a scénáristi prostě vůbec nevychytali, co vlastně vytvářejí - osobní věci kolem Timothyho Huttona (a je to zatraceně dobrý herec) jsou v naprostém nesouladu s tím, jak je jednak formálně podáno provedení jednotlivých akcí, a hlavně jak se všechno zvládá levou zadní skrzevá geniální hackerství a hrubou sílu (samozřejmě bitky jeden sympatický drsoň versus deset záporných drsoňů s pistolemi se odehrávají mimo záběr, vidíte jen "před" a "po"). Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou mi sympatické a baví mě, ale celkově mám k Leverage takový odpor, který mi brání dívat se na každý další díl, i když dobře vím, kdy je dávají, a mám v tu dobu i čas. 60% a víc ani ránu. I když je to místu opravdu vtipné, mně víc sedí britský Hustle.

Filmoví vědci, teoretici, kritici, hledači plánů a vykladači vůle zákonodárce - tedy pardon, režiséra - tohle je něco pro vás. Pro mě ale rozhodně ne. Nevím, co vidíte vy, ale já vidím jen dlouhé hádé záběry přírody, neproniknutelné pohledy, hrátky s nadpřirozenem, a nafrčené křesťany v Americe. To vše vlaje ve větru a tichu rušeném občasným pazvukem. Že by tam někdo měl něco nacházet ve svém nitru, to jsem si nevšiml. Pokud to nebyl jeden z těch vykuchaných - ona tam totiž taky teče krev. A ne málo. Takže asi takhle: až bude film, tak mi dejte vědět. Se symbolistickými cvičeními pro skupiny lidí zmíněné v první větě mě nezdržujte. Pokud je Refn nový Malick, tak musím konstatovat, že nová generace přešla přes hranici srozumitelnosti až kamsi daleko - zřejmě do nového světa. 40%, protože vizuálně to mělo nesporné kvality, a herecké výkony byly přesné - pouze pro mě totálně bezobsažné.

Vzletem vrtulníku s tím, co zbylo z Lisbeth, začíná poslední část trilogie o - nikoliv psycho, ale "pouze" - sociálně narušené geniální dívce a šťouravém novináři. Poslední díl, kde se Larsson už úplně urval ze řetězu a rozjel špionážní thriller, kterému vévodí záporáci důchodového věku. Kupodivu jsem neměl ohledně konspirační zápletky pocit, že si ze mě někdo dělá dobrý den, což je rozhodně kvalitativní posun oproti prostřední části, ale na náhody a všemocné hackery jsem už nějaký čas poněkud alergický, a tady je máme zas a znovu, tudíž opakovaně. Přesto mě uzavření příběhu Noomi Rapace, pardon, Lisbeth Salander, příjemně překvapilo a vcelku s ním nemám problém. Důstojné zakončení - nic víc, nic míň. Knižní Milénium mi nepřijde jako žádná legendární událost, a filmová trilogie je na tom podobně (a zásluhou skoro trapného druhého dílu v celkovém hodnocení hůře). Skoro celou dobu mě film držel, a rád se někdy podívám znova. Ale ne tak rád jako na jedničku:) 70%

Hitchcockova genialita nebo spíš černá magie v praxi. Kdo jiný vezme knihu, o které nikdo nikdy neslyšel, a zfilmuje ji tak, že vám v polovině vysvětlí, jak to vlastně celé je, a zbylou hodinu vás drží jako přikované u obrazovky, abyste nakonec mohli zůstat sedět a nevěřícně zírat na to, co se dělo? Neskutečné. Ale stále ne dokonalé, vždyť třeba taková "Miss Ellie" tu byla naprosto zbytečná. Co tu ovšem chybět nemohlo a také nechybělo, to byla opět pekelná hudba, kamerové vychytávky, ikonické záběry, a femme fatale, jejíž roli zde zastala Kim Novaková (a její gigantická obočí). Dostalo mě to víc než Psycho, ale postrádal jsem ten jeho spád. Proto i tady dávám 80%.

Western, který na mě víc než jako co jiného působil jako pohádka. Asi to bude tím vypravěčem. Nutno dodat, že to byla pohádka dosti ukecaná a zbytečně přelidněná - to druhé jenom během první hodiny;) Během té druhé hodiny se ale nějak stane, že se western překlopí na dobrodružný film, a to se všemi tehdy asi ještě originálními, dnes ale zoufale klišoidními dějovými "rekvizitami". Co je originální i dnes, je rozhodně práce s postavami a s kamerou. Nevzpomínám si, že by někde jinde byly použity záběry z koňského hřbetu nebo "sekaná" sekvence obrazů zlaté horečky. Bohužel s ohledem na to, kolik těch dobrodružných snímků jsem už viděl, nemůžu strpět to už téměř směšné schéma, pokud se odehrává ve druhé polovině víc než dvouhodinového filmu. Kvalitu si i po všech těch letech drží hudba a především filmová píseň. To mě opravdu bavilo. Výsledek je ale někde na sedmdesáti procentech, a je mi šumák, jestli je to z historického hlediska křivda.

Kenneth Branagh se zas jednou rozjel...a jím zvolená (precizně "vytvarovaná") forma zcela pohltila obsah. Divadelní původ Slídila naprosto bije do očí a herecká dvojexhibice je to taky taková, že málem cítíte kapky potu odlétající z Lawových vlasů až do druhé řady. Ano, jsou oba - každý svým vlastním způsobem - urvaní ze řetězu a je zajímavé to sledovat, ale o čem to jako vlastně bylo? S touhle otázkou a nálepkou "na mě moc umění bez reálného obsahu" nastupuju do výtahu a dávám 60%.

Lahodně trpký komorní psychologický koncert pro umělecké duo (a retrospektivně vkládaný doprovodný orchestr). Kdo Se Bojí Virginie Woolfové zkombinované s reálným socialismem a normalizační intersoudružskou paranoiou. Bujaré večírky a recepce, Soudruh, morální kvality každého druhého prominenta - tohle prostě nevyhnutelně muselo do trezoru. Syrové, bez poetiky Skřivánků Na Niti nebo Všech Dobrých Rodáků, ale z hlediska výpovědní hodnoty i formy co do výsledku stejně precizní. 90%

Dobrých ročníků vyprodukovalo světové vinařství bezpočet. Tak velký, že vám splývají, pokud nejste skutečný znalec. Tady vám ale ani znalectví nepomůže, žádný jedinečný buket nečekejte. Ridley Scott totiž natočil řemeslně jak jinak než precizní produkt bez chuti či zápachu. Lehce omšelý čtyřicátník Crowe - který tu má s ohledem na věk hlavních romantických postav být možná i mladší než ženská hrdinka - se tu má bezhlavě na první pohled zamilovat (tedy na první pohled fyzicky, na druhý potom i srdcem) do třicetileté Marion, a objevit krásu a pohodu života v Provence. Jako reklama pro zmíněný subdepartement vynikající. Jako romantická komedie nefunkční. Chemie schází, a biofarmařením to rozhodně neodůvodníte;) Příběhové peripetie nebyly špatné,a pokud jde o hlavní linii, tak musíte jednoznačně vědět, do čeho jdete, pokud jste někdy nějaký film z daného žánru viděli, ale byl začátek, byl prostředek, byl konec, a já jsem šel pryč bez jediného okamžiku, kdy bych si řekl "jo, tak tohle je fajn" - jen jsem se uchechtl žlutému Smartu a Lanci Armstrongovi. Znám lidi, kterým to celé přijde úžasné, ale taky znám jejich filmový vkus a lásku k Francii;) Klobouk dolů za odvahu pana Scotta, že se vydal vstříc jemu zatím neznámému žánru, ale odvaha se cení jen do určité míry. A ta míra je rozhodně kratší než pomalu dvě hodiny. O HODNĚ kratší. 60%.

Velmi svérázný způsob - svědčící o kritériích výběru programové náplně - zvolila TV Nova k "uctění památky" srpnové invaze (čtvrthodinový blok reklam a upoutávek před začátkem included;)). ČT nasadila Ucho a poněkud rozporuplné Rebely, ale i tak tento její "výkon" ční do nebeské výše nad tímto snímkem, který byl bezpochyby vedení Novy nabízen jako česko-polská komedie o srpnu 68 s plejádou známých českých tváří. Co na tom, že Jacek Glomb je téměř výhradně divadelní režisér, navíc podle profilu divadla experimentálního, a že si chtěl splnit svou "lidskou povinnost" dát našim národům k pochopení to, jak to tehdy prožívali řadoví vojáci. Takovéto snahy nemusí končit katastrofou - pokud jste Spielberg nebo někdo takový. Ale ani Spielberg toto neprovedl formou zfilmování vlastní divadelní inscenace. Výsledek? Operace Dunaj nabízí v úvodní kasárenské čtvrthodině pouze sled jebání, hoven, prdelí a kurev, což je pro polské osazenstvo příznačné až do konce. Poté, co hlavní hrdinové dorazí do české dědiny, se můžeme "začít kochat" stereotypním humorem a archetypální sestavou vesnických postaviček (byť třeba výkon hysterické revolucionářky Marthy Issové mě v její nesnesitelnosti bavil). S blížícím se koncem se množí návraty manželské dvojice polských důstojníků (fuck genderová jazyková korektnost;)) a Lynchovské momenty s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Některé hlášky jsou zapamatovatelné, ale bez výjimky sledujeme něco, co už tu bylo, a leckdy to hráli i ti samí herci (viz Jaroslav Dušek a Pupendo). Čtvrt hodiny před koncem pak dojde ke zlomu - nikoliv ovšem dějovému, ale žánrovému, kdy máte pocit, že si režisér našlehal kromě zmíněného Lynche i Hlavu XXII, a navrátil se na divadelní scénu, ze které vzešel. Tato Operace zkrátka skončila fatálním neúspěchem a z diváckého hlediska jde o naprostou ztrátu času. Aspoň že dívat se na to dá, polský státní fond pro podporu kinematografie si ale z výsledku musí zoufat. Chvíli jsem uvažoval o 40% za některé izolované herecké momenty, ale vzpomínka na zlověstnou hudbu z invazního úvodu mě přesvědčila o tom, že tohle prostě nemá nárok na nějaké pozitivní ohlasy. Kdybych na to nějakou haluzí vyrazil do kina, litoval bych každičké koruny - takhle lituju jen každé minuty svého času, kterou tento "film" usmrtil. 20%