Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Poslední recenze (515)

plakát

Tisícročná včela (1983) 

Poetické i epické, ale na první zhlédnutí až příliš těžkopádné. Drama všedních dnů i obyčejných lidí v kombinaci s prvky symbolismu i magického realismu je sice esteticky opojné, avšak po stránce dramatické se téměř tříhodinové dílo chvílemi rozpadá. Jakkoliv mě Jakubiskovo nahlížení světa podvědomě fascinuje (stejně jako celá jeho autorská osobnost), nedokážu ho stále plně uchopit. Tisícročná včela, představující pomyslný vrchol Jakubiskovy tvorby 80. let, je filmem dramatickým, zaznamenávajícím souboje všedních dní i obyčejných lidí, vizuálně podmanivým, navíc doprovázeným báječnou hudbou Petra Hapky. Dohromady však Jakubiskův film působí spíše jako sáhodlouhé plátno magických obrazů, fantaskních i realistických, nežli jako dramaticky přesně vystavěná rodinná freska. Určitá scenáristická rozvolněnost je vůbec pro Jakubiska typická, a mně to v souvislosti s jeho uměním připadá jako velká škoda. Málokdo by totiž zasloužil titul "filmový kouzelník" jako právě Juraj Jakubisko, slovenský Fellini. V budoucnu se určitě k Tisícročné včele ještě vrátím; tentokrát spíše v její seriálové podobě.

plakát

Skřivánci na niti (1969) 

Jestliže jsou Ostře sledované vlaky a Postřižiny všeobecně považovány za vrchol spolupráce Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala, pak musím s čistým svědomím i uctivým respektem k oběma jmenovaným titulům označit za tento vrchol Skřivánky na niti, jež sice nevynikají až tak silnou formální přesností jako "Vlaky," ani půvabnou nostalgií jako Postřižiny, ale spojují v sobě hrabalovskou poetiku, jeho laskavost i zájem o člověka s kritickým pohledem na temná léta padesátá, kdy i ti největší intelektuálové byli ze dne na den odstaveni, a kdy se budoucnost bytí začala jevit jako značně nejistá. Scéna s hrdiny stojícími za deštivého počasí okolo ohně, ve snaze se alespoň trochu zahřát, je přesným ztělesněním toho, co mám na tvorbě Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala tak nekriticky a upřímně rád.

plakát

Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) 

Živelná hříčka plná absurdna a bláznovství. S Jakubiskovým filmem mám podobný problém jako s ranými díly Věry Chytilové (Sedmikrásky); totiž, že jakkoliv jsou na vnější pohled esteticky přitažlivé, umělecky atraktivní a netendenční, upřednostňují až úzkostlivě vnitřní, filosofický význam před dějovostí, což má za následek to, že přinášejí jen určité funkční momenty, ale jako celek funkční podoby nenabývají a jejich myšlenkové poselství není naplněno. Ve zkratce řečeno, tvůrci skrze myšlenku vyjadřují příběh a lehkomyslně jej přizpůsobují vlastní umělecké vizi. Vtáčkovia, siroty a blázni jsou filmem půvabně groteskním i hořce vyznívajícím, je v nich patrná neobyčejná autorská ruka Juraje Jakubiska, v rovnováze s řídící ideou přinášejí zajímavé vizuální, výtvarné i herecké zpracování, a v závěru se skutečně dostavuje symbolický náznak existenciálního přesahu, byť jeho aktuálnost zůstává svázaná s kontextem doby 60. let. Hrdinové filmu se oprošťují od tradičního způsobu bytí, podnikají ztřeštěnou cestu plnou bláznivých situací a tím nacházejí skutečnou svobodu. V závěru je však - zcela v souladu s pravidly klasického dramatu - potkává tragédie.

Poslední hodnocení (1 584)

Hanin kufřík (2009)

19.04.2022

Tisícročná včela (1983)

25.03.2022

Skřivánci na niti (1969)

15.03.2022

Vtáčkovia, siroty a blázni (1969)

13.03.2022

Člověk z mramoru (1977)

08.03.2022

Romance pro křídlovku (1966)

03.03.2022

Silnice (1954)

01.03.2022

Devadesátky (2022) (seriál)

15.02.2022

C'mon C'mon (2021)

09.02.2022

Reklama

Poslední deníček (207)

Viděl jsem

Dnes večer jsem viděl snímek C'mon C'mon od nezávislého režiséra Mikea Millse s Joaquinem Phoenixem v hlavní úloze. Krom toho, že bych chtěl vyzvednout Phoenixův jako vždy skvělý herecký výkon, rád bych také dodal, že mě tento snímek velmi mile překvapil. Nikoliv však jako formalisticky zajímavé filmové dílo bez jakékoliv vnitřní dynamiky, ale coby audiovizuální esej na téma vztah dospělého člověka a dítěte a jeho vize budoucnosti. "Mezigenerační příběh" který nás hojně provází již od dob Chaplinova "Kida" zde nabírá zase o něco jiného významu a více než o srdceryvnou kino senzaci mu tentokrát jde o nalezení duševní rovnováhy a spokojenosti v nitrech svých hrdinů, tak v duších diváků. 7/10. Neo-formalistickou analýzu C'mon C'mon nebude lehké provést. Jen málokterý film - i z končin nezávislé produkce - se totiž takto vymyká zavedeným formám narace i pojetí filmového média coby prostředku k vyjádření myšlenky.

Reklama

Reklama