Cinematrix

Betty Gilpin předvedla tak strašnej hereckej (nebo co to bylo) výkon, že mě tím úplně zblbla. Hned všechno věděla, každýho hned odrovnala a přitom u toho házela držky jako domorodec s hubou plnou listů koky. Tak mě to začalo bavit, protože tohle jsem ještě neviděl. Zkazil mi to na závěr až druhej domorodec s hubou plnou listů koky, což byla Hilary Swanková, která se tak ale díky své stavbě čelistí tváří normálně a i v komedii se snaží získat oskara za vážný výkon.

Podle mě to bylo skvělý. Já už prostě nevim, co dnešní divák, který jen pasivně něco sleduje a aktivně kritizuje, chce. Ať si to ten chytrák, co píše na ČSFD, zkusí sám, v padesáti někam popoběhnout a do něčeho trošku kopnout jako Vin Diesel, já osobně to vidět nechci. A ani číst to nechci, protože popoběhnout je jedna věc a naučit se gramatiku druhá. Akce tu podle mě byla slušná, příběh tu bude hledat jen debil, který si spletl žánr a dokonce jsem četl komentáře, že kdyby Diesel udělal roznožku, tak by to mělo úroveň filmů s VanDammem, takže poteš prdel nad zdejšími sofistikovanými komentáři. Uvědomte si, že není jen série Rychle a zběsile, na kterou stejně tak rychle a zběsile píšete komentáře, ale buďte sami sebou a dejte prostor svému názoru!

Původní polský polorachitický představitel zaklínače Michal Žebrovský nám v seriálu místo akce ukázal žebra. Nabušený Henry Cavill nám v nové verzi ukazuje to, že zaklínač není Somálec, což je chvályhodné, ale co je to platné, když tam má jen vedlejší roli, což je první kámen úrazu. Když se těším na seriál se zaklínačem, chci ho mít na plátně, nikoli jen v podvědomí. On se tam ten Cavill sice občas mihne, ale jen pro to, aby dal prostor plejádě levných, nesympatických herců včetně kurevníka s loutnou Marigolda, který byl pro mne dle knižní předlohy něco jako polobůh, tady ho však Joey Batey ztvárňuje jako polodebila. Škoda promarnéného potenciálu, nový Pán prstenů se v žádném případě nekoná, takže jdu oprášit PS4, kde zaklínač z obrazovky nesleze, má to hlavu i patu, temnou atmosféru, parádní akci a napětí, srozumitelný děj a neskutečně cool zaklínače, zkrátka všechno, co seriálu Netflix tak trošičku vdechnout nedokázal. A co mě taky ještě nasralo, je to, že hlavní devizou zaklínače jsou dva meče, jeden na boj muže proti mužům (zaklínač to totiž vždycky natře přesile - kromě jedné scény nikoli však v tomto seriálu) a druhý stříbrný na boj proti příšerám. Tady má jen jeden, ani nevíme, který z těch dvou to je, protože na druhý asi už nezbyly peníze anebo se s nim superman Cavill nechtěl během natáčení tahat.

Moc mě to nebavilo, ale to je můj problém. Asi mě nasralo, že Scorseese kritizuje Marvel, přičemž Marvel ani neví, kdo je Scorseese.

버지니아 영화

Já tyhle umělecký filmy prostě žeru. Diváka zbytečně neruší děj, klidně si u toho může bez pauzování odskočit, protože každej záběr trvá několik minut a vy si tak můžete dosytosti vychutnat například úchvatnej hereckej výkon Roberta Pattisona při ztvárnění muže vykonávajícího velkou potřebu. Děvčatům se jistě bude líbit pohled na to, jak si Robert artově honí lofase a fajnšmekři zase jistě ocení ozvučení, při kterém krásně vyniknou prdy, deroucí se z unavených podvlíkaček božského dědy Dafoea. Když k tomu ještě připočtu, že je to celý černobílý a v okulahodícím 4:3 formátu, pokoušejí se o mne euforické mdloby.

Olga Kurylenko sice moc hrát neumí, ale stačí dostat roli matky, která nemůže mít děti a hned tu máme Occarový výkon hodný každé ženy, která nemůže mít děti. To jsou pak emoce! ani k tomu neni potřeba herecká škola. Kevin Janssens taky moc hrát neumí, ale chce mít dítě, což na Oscara není, ale baví ho ho s Olgou dělat. Nebo alespoň tak mi to připadalo. Přestěhujou se tedy do baráku, kde by to dítě šlo dělat líp a v tom baráku je tajná místnost, která je tak tajná, že jí hned objevěj, aby se divák nenudil. Ta místnost plní přání a labilně výrazná Olga si hned přeje... ale to nechci prozrazovat. Důležité je, že od té chvíle to začalo být poměrně originální a to už jsem viděl hodně.

Decentní, inteligentní; i když bych si spíš představoval spojení jako svěrák a ponk, či uhlíř a putna...

Vůbec, ale vůbec jsem nepochopil, o čem to jako bylo. To se mi taky ještě nestalo. Hlavní hrdina je celou dobu sjetej nebo přivožralej, nejlépe obojí a místo bílejch myšek vidí šváby. Má to jednoduchou přímou úměru: čím víc vožralej, tím víc švábů. No, a pak si režisér řekne, že už těch švábů bylo dost, tak to vypne a vy s údivem zíráte na závěrečný titulky.

Taika Waititi přesně vystihl to, jak se z ustrašenýho kluka může stát idiot, když není správně sociolizovanej svými rodiči a do hlavy si místo toho pustí jako svého mentora Adolfa Hitlera. Námět je to rozhodně zajímavej, ale já ho opěvovat nebudu. Pasáže s fiktivním Hitlerem měly něco do sebe, sem tam to bylo vtipný až sofistikovaně fanatický, ale filmem mne pořád provázel pocit, že takhle přesně se rodí další zvrácenej opus na novýho ukřivděnýho maniaka. Kdyby to bylo celkově pojatý jako parodie, výborně se bavím, ale tenhle film mi kýžený pocit uvolnění nedal, protože ve chvíli, kdy jsem se bavil, začali tam umírat židi a já se styděl, že se tomu směju, protože to přešlo na vážnou notu. Zde je třeba si uvědomit, zda se chceme smát nebo truchlit, oboje dohromady mi v tomto podání prostě nesedlo, stejně jako se mi nezdál dobrý nápad vyvolat druhou světovou válku.