Boulos

On n'est pas bien? Není nám snad dobře? Les Valseuses jsou možná můj úplně nejoblíbenější film vůbec. Easy Rider po francouzsku – dva grázlíci (Gérard Depardieu a Patrick Dewaere) neuznávají žádné hodnoty, snad kromě jediné: absolutní svobody. Při své bezhlavé hedonistické honbě za uspokojením svých tužeb se nezastaví před ničím, před krádežemi, ozbrojenými loupežemi, ani před sexuálním násilím (dost silná je scéna, ve které obtěžují kojící matku ve vlaku). I v nich se však postupně po poetických zážitcích s propuštěnou trestankyní probouzí pocit základní lidské pospolitosti a zodpovědnosti za druhé, v dobovém kontextu generační revolty se tak spolu s nim záhy ocitnete vlastně na stejné straně… To co na filmu šokovalo a dodnes stále šokuje, není ani tak nahota, či krev, jako spíše zdánlivá bezcitnost jeho postav a cyničnost s jakou ke všemu přistupují. Film je přesto komedií, byť rozhodně ne pro každého – v malém klubovém kině jsem se osamoceně smál uprostřed hrobového ticha:) Blierův scénář je dokonalý a v podání ústřední dvojice jde o skutečný herecký koncert, některé scény jsou podle mě ukázkou čiré geniality (především pak sexuální scéna, kdy se nazí Depardieu a Dewaere za absurdního dialogu marně pokouší uspokojit frigidní Miou-Miou, ta je prostě na chcípnutí:). Škoda jen, že toho spolu kromě pozdějšího Připravte si kapesníky více nestihli. // Přece nebudem celej život píchat jen studený telecí. Tobě je to fuk, jsi jak žížala, na každou vlezeš. Se mnou když neuroní slzu, tak mě to nebaví