c93

Mimozemská virová epidemie dělá z lidí neempatické a jednotvárné bytosti, což má na politickou situaci takový dopad, že končí veškeré světové konflikty a rozpory a svět je v jednom velkém míru. Naštěstí se najde protilék a nakažení se opět stávají lidmi. Závěrečné poučení? Lidi dělá lidmi jejich vzájemné rozpory a ten, kdo hlásá mír na zemi, je nebezpečný. Nejsem si jistý, jestli šlo o konzervativní kritiku komunismu, nebo o sofistikovaný marxistický pohled na blahodárnost kritického myšlení. Každopádně občas je dobrý mrknout se na bednu.

V první řadě je třeba pochválit autora filmu za ztvárnění událostí v německém Rostocku ze srpna 1992, které poprvé od spojení Německa ukázaly ohromnou frustraci obyvatel východní části země, kde se od roku 1989 výrazně zvýšila nezaměstnanost po uzavření důležitého a státem řízeného průmyslu. Tyto události jsou relevantní i pro českého diváka, který může sledovat vzestup rasismu a xenofobie od finanční krize 2008 v ČR. Spojení nácků a obyčejných lidí ze sídliště, kteří přišli protestovat proti "nepřizpůsobivým", se v některých našich městech odehrávalo taktéž. Na druhou stranu je Qurbaniho film až příliš schématický. Jsou zde jasné a srozumitelné vzorce, které nám polopatě vysvětlují kam a proč se děj ubírá. Pokud chtěl autor zároveň zdůraznit, že tyto události se skutečně staly, dějí se i dnes a budou se odehrávat i v budoucnosti, možná by stálo za to podstoupit větší úsilí při shromažďování skutečných příběhů a s těmi pak konfrontovat diváka v průběhu filmu. Přechod z černobílého obrazu na barevný se snaží tyto udalosti zpřítomnit, ale při sledování filmu máme pořád pocit, že se díváme na něco vzdáleného, co se nás netýká.