KryštůVek

od první chvíle pro mě naprosto kultovní záležitost!

Na takových dokumentech mě uchvacují úžasné záběry a skvělá hudba a naopak velmi otravují až urážejí komentáře. Slzopudná prohlášení typu: "Podívejte se jak si těchto sedm lvíčat krásně hraje, za tři měsíce zbyde jen jedno..." jsou naprosto nepatřičná a zavádějící. Místo aby nám tyto dokumenty připomínaly, že přežití nejsilnějších má své opodstatění a předkládaly nám tak námět k zamyšlení nad pokřivenými pravidly naší existence, snaží se jen lacině donutit diváka k neopodstatněnému a ve své podstatě nežádoucímu soucitu. Komentář ponižuje toto krásné a mistrně propracované dílo jen na 4*.

spíš 3 3/4. tvůrci to pojali jako "druhé Chicago", což se od nich vlastně i čekalo, ale látka tohohle typu prostě nebyla, není a nikdy nebude pro napasovatelná do mainstreamového vkusu. také si myslím, že by pomohlo každou z písní tak o půl minuty pokrátit. Daniel byl dobrý, lepší než Gere, ale žádný McGregor, ženské role byly podle mého obsazeny velmi vkusně a typově přesně. rozhodně to není špatný fim, ale Chicago se nekoná.

pro mne především cenný střípek v mozajce stvárňování našich dějin. v tomto případě éry, které jsem se nemohla osobně zúčastnit a kterou se tedy pokouším představit si prostřednictvím skládání z takovýchto "subjektivních" fragmentů "objektivní" reality. protže každý pohled je vlastně pravdivý, jen svým vlastním způsobem.

popravdě, moc jsem od toho nečekala. poslední opravdu silný zážitek z Hřebejkova filmu jsem měla u Horem pádem, od té doby si zřejmě Pan autor dává dovolenou a nechal nám tu trochu utahaného bratra. tento film mě sice nestrhl, ale taky neurazil a nakonec příjemně překvapil. je jednoduchý, nevleče se a působí blízce. moc se mi líbila intimní kamera. na bezchybné vyvážené typové obsazování jsem u Hřebejka zvyklá, ráda bych ale vyzdvyhla Andtonína Kratochvíla, který byl místy kouzelný. pro mne myšlenka, kterou se zaobírá už několik let vyřčená nahlas. a velmi trefně.

ódy na vizuální a technickou dokonalost a pokrokovost jsou naprosto na místě, ale tyto stránky geniality Avatara už tu byly rozebírány dostatečně. o čem bych se ale chtěla rozepsat, je nařčení z "prázdnoty" díla. ketegoricky s tímto názorem nesouhlasím! po přečtení několika stovek názorů se domnívám, že valná část diváků dospěla k fatální citové otupělosti. pokud vnímáme tento film, POUZE jako součást módní vlny "ekologických agitek", tak je s námi něco v nepořádku. v dnešní době je podle mého názoru NUTNOSTÍ začít vnímat motiv fyzického spojení s planetou na které žijeme doslovně, protože jen tak je možné vyhnout se tomu, co postihlo Jakea Sullyho: totiž začít se stydět za to, že jsme lidmi.

zajímavá sonda do ochrany přírody a živočišných druhů v zemi, o které toho věru v našich končinách mnoho nevíme. krásná ukázka paradoxů lidské povahy: děláme vše pro zlikvidování většiny živočišných a rostliných druhů na Zemi a pak je s velkým hrdinstvím a oběťmi zachraňujeme. fascinující!

nutno říct, že Gilliama mám velmi ráda. přesně se shodujeme v pohledu na základní rysy opravdu zábavného, ale přitom "naplněného" filmu. jeho fantazie je bezbřehá. stejně, jako moje. kašle na konvence, stejně, jako já. a má slabost pro Heatha Ledgera. stejně, jako já. myslím, že nápad s "rozčtvrcením" role velmi přínosný pro celkové vyznění příběhu, který je sice zabalen do značně pikareskního hávu, ale vlastně je prostinký a právě proto vždy byl, je a zůstane aktuálním.

nejsem příliš zastáncem "restartů" osvědčených serií i když se mi většina z nich přesně trefuje do vkusu. jsem totiž přesvědčena, že jednou tento trend musí zákonitě dospět k bodu, kdy se nebude jednat o "restart", ale o pouhou "vykrádačku" nebo dokonce nznesvědcení. a protože se tohoto bodu obávám, každý film který je spojován s "novým, neotřelým a překvapivým pojetím" ve mě vzbuzuje značné obavy. tady se ovšem fiasko (alespoň pro mě) nekoná. bavila jsem se od úvodních krásně udělaných titulků, až po závěrečné krásně udělané titulky. Robert je vtipný, překypuje charizmatem a věříte mu každý aspekt Holmsovy osobnosti (intelekt, fyzickou zdatnost, zálibu v podivnostech všeho druhu, nechuť podřizovat se autoritám). vztah metzi ním a Judem je pro mne kandidát na přední příčky žebříčku "nejlepších kámošů" a rozhodně nesouhlasím s názorem, že hraje Downeymu druhé housle.

velmi originální a svižná podívaná. Colina mám neskonale ráda, Brandon mě vždycky překvapí množstvím poloh "ta'tkovského" typu postavy a Fiennes mě od Red Dragon k smrti děsí, ale tady i k smrti baví. konec je na můj vkus poněkud nedotažený a překotný, ale dojem z celku mi nemůže ani v nejmenším pokazit. This Is Fucking Good Bruges!