bart_

bart_

Jakub Barták

okres Třebíč

35 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 26 50 75 99
    • 3.7.2020  04:26
    Samotáři (2000)
    *****

    "Ty vole, počkej! Nech tam tu muziku! Co to vůbec je?" "To je státní hymna ty vole." "Ajooo, vlastně! Jsem ji nepoznal. Ji delší dobu už nehráli instrumentálně, tak jsem na ni zapomněl." ____ S největší pravděpodobností nejkvalitnější český film z počátku milénia - aneb Trainspotting po česku! Celý snímek je totiž neskutečně pestrou tragikomickou mozaikou sedmi rozličných charakterů a vzájemných vztahových peripetií jednotlivých protagonistů, k nimž bezprecedentně navážete až abnormální empatie - záleží pak na vás, koho budete považovat za pesimistickýho cholerika, bezstarostnýho optimistu, anebo karikaturu lidský marnotratnosti. 'Samotáři', vzhledem k našim kvalitativním poměrům a normativním standardům, disponují perfektní stylistikou, v níž hraje prim kontrast světla, stínu a famózní aranžmá barevné kompozice - to vše pod záštitou excelentní devadesátkové interpretace, která nabízí nejeden esotericky poetický highlight - viz. podmanivá scéna se světelnou siluetou anebo hasičáky, hypnotická intermezza s lávovou lampou, a mnoho dalších - zejména pak pasáž s ohněm je totální TOP STROP! .... Casting nemá sebemenší chybu - Trojan skvělej jako vždy, Rašilov dokazuje že není pouze famózní dabér a herecký prkno, Mitevska je rozkošná makedonka jejíž lámaný hatmatilky se nedokážete nabažit, Schneiderová nečekaně podává výkon svý dosavadní kariéry - no a prokrastinátor Macháček si každou scénu, kdy vymaštěně čumí do blba anebo melancholicky rozjímá nad nejbanálnějšími otázkami o principu života, krade pro sebe, a jeho performance opěvující filozofii mámvpičismu je bez debat ze všech hledisek naprosto ikonická.... Zelenka je každopádně v rámci narativu v tak bravurní prozaický kondici, že si ani většina diváků neuvědomí, že snímek je v podstatě černohumornou existenciální satirou reflektující českej altruizmus, a v neposlední řadě esence modu operandi tuzemský kinematografie, který si uvědomuje svou lehkomyslnou idiocii zcela bez příkras či cenzury. Pasáž s japoncama mimochodem nadčasově překonala svou dobu! .... Verdikt: nejpůsobivější alegorie o problematice samoty, a zároveň nahláškovaná kultovka se vším všudy! 9,1 gandža koláčků z 10 ____ "Kam jde, ty jo? Jak to chce řídit zvenku, když volant má tady vevnitř, ne?"

    • 3.7.2020  04:26

    Solidní politologicko-teologická satira, která je v kvintesenci narativu nostalgickou mozaikou kuriózních vzpomínek a cestovatelských zážitků Elia Suleimana. Snímek má neskutečně specifický rozjímavý tempo, jehož sugestivní optikou divák sleduje karikaturní obscénnosti, anebo filozofuje nad otázkami o hodnotě domova, který sám Suleiman pokládá. Jednotlivý pasáže nemají sebemenší koexistující precedent anebo jakýkoliv impakt na imponování narativu, poněvadž příběh zde není - spíš jde o zádumčivý pragmatický leporelo, jehož prostřednictvím se jenom kocháte turistickými památkami - primárně zde ovšem taky chybí humor - monotónní Eliův xicht, který evokuje notorický nezájem, tomu taky nepomáhá. Ale jako nenáročná letní oddechovka a paralelní sonda do palestinský subkultury je tahle geografická jednohubka naprosto ideální.... Verdikt: 7,6 pesimistických Izraelitů z 10

    • 3.7.2020  04:26
    Proč? 13x proto (TV seriál) (2017)
    *

    Tahle nesnesitelně patetická stereotypní agitka americkejch frikulínů, kterým je racionální uvažování asi tak blízký jak komunistická utopie, mi dala přesně 13 důvodu, proč bych se na ni měl zvysoka vysrat.... Děkuju pěkně, nechcu už nikdy víc.

    • 3.7.2020  04:26

    Tahle nesnesitelně patetická stereotypní agitka americkejch frikulínů, kterým je racionální uvažování asi tak blízký jak komunistická utopie, mi dala přesně 13 důvodu, proč bych se na ni měl zvysoka vysrat.... Děkuju pěkně, nechcu už nikdy víc.

    • 2.7.2020  00:48
    EETerminátor: Den vyúčtování (amatérský film) (2020)
    *****

    "120 hoši!" "No jo, je zas vožralej jak vobyčejně!" ____ Michale, smekám před tvým nezpochybnitelným umem, jenž je minimálně hodný renomé mistrovského umělce z dob renesance - tolik velikonočních vajec a popkulturních referencí snad ani Ready Player One nemá!

    • 1.7.2020  22:48
    Dark - Série 3 (série) (2020)
    ***

    Když si uvědomíte, že nejimpozantnější devizou série je pouze fenomenální kaleidoskopicky vizualizovaná znělka - a nikoli pak překombinovaný narativ, jehož intenzita záleží pouze na rádoby 'šokujících' cliffhangerech bez emočního impaktu, schematický šabloně, divácký dezorientaci v časových liniích který nepomůžou ani vysvětlivky vševědoucího osmdesátkovýho Einsteina, a vyumělkovaným atmosférickým antiklimaxu - tak víte, že je něco špatně - o postavách, který brečí pouze jedním okem, raději nemluvě.... Snažil jsem se ten chaotickej velebordel pochopit seč to šlo - ale asi jsem blbej jak to tágo od kulečníku. Velice nekonzistentní a neslavný završení. Finální satisfakce zde neexistuje.

    • 1.7.2020  22:48
    Pose (TV seriál) (2018)
    ***

    Z projektů Ryana Murphyho vždy vzejdou velice ambivalentní počiny - on je totiž přesně ten typ tvůrce, který dokáže buď vykouzlit pěkně naleštěný hovno, anebo z toho hovna vytesat mramor. A od seriálu 'Pose', Murphyho doposud nejvíce opěvovanýho titulu, jsem každopádně zprvu očekával pompézní hudební spektákl, který bude oslavovat obscénní extravaganci - což se kupodivu nestalo, poněvadž seriál trpí klasicky jalovou Murphyho skepsí. Přestože sonda do minoritní Drag Queen komunity je veskrze poutavá a sugestivní polemika na téma bisexuality, transsexuality a pansexuality disponuje adekvátní individuální interpretací, je příliš konvenční na to, aby dokázala kompletně zainteresovat - narativ se totiž striktně drží předem daný schématický šablony, který se již prostě nepustí - žánrových klišé nevyjímaje. Jedinými kladnými prvky jsou tak excentrické přehlídky ballroomové komunity, což je samozřejmě primární gró celé show - ale postupem času jsou tak často omílané, že ihned omrzí. Charaktery se navíc motají v monotónní spirále nemající konce, a v podstatě se takřka nehnou z místa. Uznávám výborný diskotékový soundtrack, ale tohle je prostě esenciální definice kreativity Ryana Murphyho - je to šíleně naivní, sentimentálně kýčovitý, a tak extrémně patetický, že bych kvůli svý agresivní nasranosti všem aktérům nejraději všecky vaginální chloupky impulzivně vytrhal - páč víc transgenderových aktérů v žádnym jinym audiovizuálním počinu krom legendární kultovky 'Rocky Horror Picture Show' bez debat nenajdete. 'Pose' je jednoduše průměrná queer záležitost - nic víc či míň - ačkoliv paradoxně nepochybuju, že si svý specifický fanoušky najde - vyloženě špatný to není určitě, ovšem nic pro mě.... No a druhá série je pouze slabej odvárek první řady.

    • 1.7.2020  22:48
    Pose - Season 2 (série) (2019)
    ***

    Slabej odvárek první řady....

    • 1.7.2020  22:48
    Pose - Season 1 (série) (2018)
    ***

    Z projektů Ryana Murphyho vždy vzejdou velice ambivalentní počiny - on je totiž přesně ten typ tvůrce, který dokáže buď vykouzlit pěkně naleštěný hovno, anebo z toho hovna vytesat mramor. A od seriálu 'Pose', Murphyho doposud nejvíce opěvovanýho titulu, jsem každopádně zprvu očekával pompézní hudební spektákl, který bude oslavovat obscénní extravaganci - což se kupodivu nestalo, poněvadž seriál trpí klasicky jalovou Murphyho skepsí. Přestože sonda do minoritní Drag Queen komunity je veskrze poutavá a sugestivní polemika na téma bisexuality, transsexuality a pansexuality disponuje adekvátní individuální interpretací, je příliš konvenční na to, aby dokázala kompletně zainteresovat - narativ se totiž striktně drží předem daný schématický šablony, který se již prostě nepustí - žánrových klišé nevyjímaje. Jedinými kladnými prvky jsou tak excentrické přehlídky ballroomové komunity, což je samozřejmě primární gró celé show - ale postupem času jsou tak často omílané, že ihned omrzí. Charaktery se navíc motají v monotónní spirále nemající konce, a v podstatě se takřka nehnou z místa. Uznávám výborný diskotékový soundtrack, ale tohle je prostě esenciální definice kreativity Ryana Murphyho - je to šíleně naivní, sentimentálně kýčovitý, a tak extrémně patetický, že bych kvůli svý agresivní nasranosti všem aktérům nejraději všecky vaginální chloupky impulzivně vytrhal - páč víc transgenderových aktérů v žádnym jinym audiovizuálním počinu krom legendární kultovky 'Rocky Horror Picture Show' bez debat nenajdete..... 'Pose' je prostě a jednoduše průměrná queer záležitost - nic víc či míň - ačkoliv paradoxně nepochybuju, že si svý specifický fanoušky najde - vyloženě špatný to není určitě, ovšem nic pro mě.

    • 30.6.2020  23:56

    "Co jsou podle tebe nejlepší věci na světě?" "Kaskáda spermatu a proměna v jednorožce!" ____ Pompézní tříhodinová epopej, která je zároveň komplexní transgenderovou odyseou o hledání sexuální identity, díky níž ambiciózní jinoch Xavier Dolan opěvuje bezmeznou tvůrčí svobodu a kreativní svobodomyslnost jako nikdo jemu podobný. Již famózní videoklipové intro předznamenává, že nepůjde o klasicky standardní storku o krizi středního věku, ale o audiovizuální konceptuální úlet, který vůči žánrovým stereotypům a konvencím striktně vztyčuje prostředníček, a přesto si dokáže pragmaticky zachovat stylistickou kompatibilitu, která má snad všecko, co kdy mohlo ono neskutečně pestré kreativní spektrum eventuelně nabídnout - lehce absurdní hyperboly; optimisticky humornou poetiku z níž váš endorfin-metr praská ve švech; sofistikovanou práci s implicitní formou z jejíž devadesátkový interpretace originalita srší doslova po hektolitrech a symbioticky koresponduje s neméně interesantním obsahem; živost a extravagantní dynamiku fikčního mikrosvěta; atypické rámování celků a polocelků a všeobecně netradiční snímání obrazu; podmanivý retro-neonový vizuál, jehož saturace je buď křiklavě heterogenní anebo monochromaticky homogenní; no a v neposlední řadě existenciální intertextualitu jejíž emblematický syžet musíte sami vyčíst mezi řádky.... Xavík by se měl více angažovat jako režisér videoklipů, jelikož jeho famózní videoklipové sekvence, v nichž se kombinují symfonie klasické hudby a osmdesátkového diska, jsou efektivně pomale frekventované, a emocionálně neskutečně intenzivní. Narativ disponuje melancholickým fázováním a komplexní gradací, díky níž sledujeme vznik, dekompozici, a následné zmrtvýchvstání jednoho vztahu - Dolan zde navíc perfektně kombinuje humornou atmosférickou senzibilitu, flashforward intermezza, ale i subtilní melodramatickou polemiku - ačkoliv musím uznat, že prostřední a závěrečná část značně stagnují - avšak to je pouze zanedbatelná výtka, která zde nemá jakýkoliv impakt na celkovou panenskou dokonalost bez jakéhokoliv kontraproduktivního deficitu, vypravěčského kazu či hluchýho místa.... Xavík je jednoduše génius a výjimečný filmový vizionář, který ve svým poměrně nízkým věku dokázal víc než kdejaký jiný opěvovaný filmař - poněvadž pojal dané téma s dosud nevídanou pokornou něhou a křehkým citem, jehož dílčí leitmotivy lukrativně implementuje tak bezelstným inovativním způsobem, čímž posléze vzniká jeden z nejintenzivnějších character developmentů, co kdy kinematografie nabídla. O takřka bezchybných hereckých performancích obou ústředních aktérů, kteří zde předvádějí fenomenální herecký koncert, ani nemluvě. Celý snímek je zároveň je jakousi alegorickou parafrází na rebelantskou rezistenci vůči konformismu, jejíž příběh je neuvěřitelný ve svý přirozený uvěřitelnosti.... Ve výsledný rezoluci je 'Laurence Anyways' tříhodinová audiovizuální euforická satisfakce pro všecky cinefily, při jehož sledování jsem se nedokázal přestat usmívat - taková nepopsatelná stylisticky čistá krása a unikátní porce originality se prostě nevidí každej den. Xavier Dolan je prostě a jednoduše nekorunovaný král queer kinematografie. Senzační pop-artovka, jejíž originální francouzské znění je absolutní nutností! .... Verdikt: 10 🌈 z 10 [#PRIDE2020]

    • 30.6.2020  23:56

    Tahle sexuální epopej má snad všecko - nesimulovaný adolescentní softporno, charismatický milenecký páreček, a v neposlední řadě pak geniální product placement boloňskejch špaget! Každopádně jde o exemplární příklad naturalistické generační výpovědi, jejíž autenticita je tak sofistikovaně realistická, že je až těžko uvěřitelný, že se příběh neinspiroval dle skutečných událostí - je jednoduše neuvěřitelný ve svý uvěřitelnosti a relevantně nelíčený přirozenosti, která není nijak patetická či kýčovitá. Snímek disponuje mistrovskou implementací tektonické gradace a fázováním narativu, díky němuž sledujeme sugestivní optiku o vzniku a následné dekompozici jednoho intimního vztahu - Adèle a Léa jsou totiž bez sebemenších debat jedním z nejikoničtějších milostných párů v dějinách filmu, který bude láskyplně adorovat i ten nejzarytější egocentrický pozér. 'Život Adèle' je prostě a jednoduše neskutečně komplexní veledílo o neobyčejném půvabu života, nefalšovaný opus queer kinematografie, který prostě nemá obdoby - nic víc vědět nepotřebujete.... Verdikt: renesance svého subžánru, etalon queer cinema, a jakási pomyslná bible LGBTQ komunity. 9,4 klitorisů z 10 [#PRIDE2020]

    • 30.6.2020  23:44
    120 BPM (2017)
    *****

    Strhující kritika suverénní politické ideologie, která v podstatě způsobila šíření HIV tím, že jej primitivně ignorovala, a nenabídla jakoukoliv prevenci. Snímek disponuje atraktivním vykreslením svých charakterů, pro než onen boj symbolizuje rezistenci vůči ignoraci tehdejší francouzské vlády - zatímco pro jiné jde zase o nelítostný závod s časem. Hyperkritika (ať již sociologická či převážně politická) je pojata velice poutavě, decentně, a nesmírně autenticky, a přesto si dokáže zachovat benevolentní diváckou vstřícnost.... '120 BPM' jsem měl ve svém hledáčku takřka od své premiéry, a domníval jsem se, že půjde o standardní agitku vůči revizi HIV - o to víc mě překvapilo, že jde v podstatě o rafinovanou paralelu o tom, že někdy se radikální aktivismus nesmí zdráhat zábran či kompromisů, a s plnou intenzitou musí udeřit metodou, která konečně nabídne východisko k dané situaci (viz. nedávný masivní protesty za chladnokrevnou vraždu George Floyda bojující proti rasismu).... Ačkoliv šel ze závěru vyždímat efektivnější emocionální impakt, ve výsledným resumé jde přesně o ten typ snímku, o němž by se mělo zásadně vědět a intenzivně diskutovat, a především pak by se měl povinně promítat ve školách jako edukativní a převážně alarmující poučka. 89% [#PRIDE2020]

    • 30.6.2020  23:43

    Je to tak, dámy a párkové - Xavík nám stárne, třicítka mu klepe na dveře jeho Quebeckého apartmá, a je to sakra znát. Sice zde absentuje jeho signifikantní rukopis - respektive jeho energická nekonvenční režijní extravagance je potlačena na úkor vážného melodramatu - avšak to nijak zásadně nevadí, jelikož Dolan opět napsal výbornou vztahovku, která lukrativně využívá princip retrospektivy prostřednictvím jednoduché (až trošku triviální) queer zápletky, která je přese všecky výtky nesmírně poutavá - a to radši ani nezmiňuju, že zde chybí jakákoliv pointa či katarze. Kritika preferencí kanadské angličtiny před francouzštinou pobavila.... Verdikt: 8,5 australských expresionistů z 10 [#PRIDE2020]

    • 29.6.2020  01:16
    Théo a Hugo (2016)
    *****

    Vizuálně pohlcující prolog, v němž ústřední dvojka reálně souloží v explicitně nesimulované sexuální scéně vně klaustrofobických prostorů undergroundového gay-clubu osvětlených rudými neony - který je mimochodem takřka identický se signifikantním rukopisem Gaspara Noého, poněvadž k teoretickým konotacím nové vlny francouzské extremistické kinematografie má asi jako by ejakulátem dostříkal - intenzivně atakuje vaše rezonující smysly, a efektivně vtáhne do děje, který apeluje na výrazný distanc od morálních servítek či regulérních stereotypů - ačkoliv premisa samotná je velice banální, a želbohu částečně trpí specifickými konvencemi svého subžánru, jde o až nečekaně scenáristicky vyzrálou konverzační queer romanci, jejíž primární devizou jsou výborně napsané dialogy, jejichž tektonická gradace, symbiotická přirozenost a nelíčená nativní nenucenost nezavání jakýmkoliv stimulem pofidérního kýče.... Kdyby se ovšem zbytek narativu nesl v konceptuální tónině úvodní dvacetiminutovky, neměl bych kupodivu takřka žádný výhrady (jsem to ale sadistický chlípník, že?¿! 😈), ale jinak jde samozřejmě o naturalistickou reflexi horkokrevného vztahu dvou gayů a diskutabilní problematiky HIV..... Verdikt: 8,6 natrhlých análních svěračů z 10 [#PRIDE2020]

    • 29.6.2020  01:16

    Velice nadstandardní český film, který nečekaně disponuje fakticky bravurním vykreslením vztahových peripetií a sociálních stigmat, a zároveň akurátně reflektuje půvabnou esenci bezstarostnosti léta, jejíž konsekvence nejsou nijak vtíravý, natožpak monotematický. Byť je narativ lehce předvídatelný, a já sám jsem přeci jen očekával výraznější presumpci kvality, tak vám garantuju, že nemáte sebemenší šanci se nudit, poněvadž snímek si benevolentně zachovává nefalšovanou diváckou vstřícnost, a z hlediska dramaturgických proporcí jde o poměrně atypický, a přesto kvalitní ekvivalent pro queer cinema.... Verdikt: 8,1 novorozených telat z 10 [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:46

    "Lituju toho, že jsem byla závislá na lidech. Teď už ale nejsem. Já jim nerozumim. Oni nerozumí mně. K lidem už necítím skoro nic. A proto mě tahle realita už nebaví. Protože mě nezajímá." ____ Je to již nějakej ten vejkend, co jsem viděl plnohodnotný český film, kterej mi fakticky vytřel zrak - respektive od premiéry fenomenálního snímku 'Nabarvené ptáče' od Marhoula, které posunulo ambice tuzemský kinematografie do dosud nepoznaných sfér. O to víc mě překvapilo, že když jsem skrze svou výzvu (jde v podstatě o to, že jsem si s kámošem Pivsonem dal sázku, kvůli který musíme celej červen sledovat jen queer filmy) narazil na tento zdánlivě nenápadný počin jménem 'Já, Olga Hepnarová', uhranul mě tak bezelstně líbezným způsobem, že jsem se z toho fakticky složitě vzpamatovával.... Podmanivý formalismus zde perfektně koresponduje s interesantním obsahem, který je v podstatě sugestivní sondou do mentálně dysfunkční hlavy Olgy Hepnarové, poslední ženy popravené v Československu. Snímek disponuje decentní prácí s vizuální desaturací a všeobecně kladeným důrazem na bravurní estetiku černobílé mizanscény, jejíž sofistikovanost se v českých rybníčcích nevidí tak závažně často - přestože s její disponibilitou si mohli Kazda a Weinreb víc vyhrát, potenciál její vizuální působivosti je precizně zužitkován - a celkově scénografické aranžmá a fragmentace dílčích obrazů, které striktně disponují statickou kompozicí, což já velmi rád, jsou jedním slovem dokonalý!... Michalina Olszańska (která mimochodem vypadá jak Natalie Portman v thrilleru 'Leon') je pomyslný piedestal celého snímku - její herecká exprese je totiž fenomenální, a autenticky interpretuje charakter Olgy, jejíž amorální stanovisko k traumatickému životu, často interpretováno formou znepokojujících sugestivních monologů, dodává intenzitu na oné divácké pachuti hořké jak pelyněk - a přesto k ní divák bezprecedentně naváže až intimní empatický vztah a zcela oprávněně s jejími problémy soucítí - a její rozpolcený charakter kupodivu nesymbolizuje antagonistické tendence, ale spíše jsou její subjektivní konotace bližší k motivacím antihrdiny, jehož radikální argumenty mají pádný a až nečekaně přesvědčivý důvod.... Snímek krom autentické reflexe atmosféry tehdejší doby a etické nátury lidí, lze primárně vnímat jako nekompromisní sociologickou kritiku vůči intoleranci společnosti - nepřiklání se jak k antisociálním tezím Olgy, ba ani k bezcitnému rozpoložení agresivní společnosti - jeho perspektiva je zcela neutrální, ačkoliv divák sleduje narativ skrze intimní optiku Olgy, která je z jistého existenciálního pohledu jakýmsi symbolem rezistence morálky a zároveň mučedníkem společenského opovržení, který se z racionálně uvažujícího člověka postupně stává paranoidním schizofrenikem, stále více se propadající do temných hlubin šílenství.... Jediným deliktem je tedy fakt, že Kazda a Weinreb mohli jít víc extrémněji na dřeň, a explicitně tak prezentovat trýznění Olgy a jejich vztahových peripetií - poněvadž sémantika jejich subjektivních nuancí a konsekvencí je zprostředkováno buď formou oněch monologů, anebo vyobrazeno přímo, ovšem velice sporadicky. Sice je daný materiál fakticky úcty hodný, ale taková půlhodina stopáže navíc by ničemu neuškodila - snímek tak u mě vytvořil ambivalentní dojem, kdy na jedné straně mu lze vyčítat trestuhodně nevyužitý potenciál daných leitmotivů (ať již sexuálních či sociologických), a na straně druhé takřka bezchybný řemeslný zpracování, který si mě okamžitě získalo - byť scenáristická struktura je krapet nekompaktní, tak režie je snad ze všech analytických hledisek naprosto excelentní - přičemž evidentní konceptuální inspirace tvorbou Františka Vláčila, jemuž je celý snímek taky závěrečně věnován, velice potěší.... Ve výsledném resumé jde bez sebemenších debat o jeden z nejpůsobivějších českých titulů český kinematografie za několik posledních let, který by si měl náš pozérskej národ cenit. Tohle je na naše bídný poměry natolik výjimečný a filmařsky vyzrálý počin, že je až k pláči, že je tak nezaslouženě opomíjený - přitom jde i v rámci queer cinema o tak ekvivalentně atypický počin, že by si zcela legitimně zasloužil místo v TOP 100 na ČSFD - ačkoliv erotických pasáží nám mohlo býti dopřáno více!... Víc takových unikátních projektů, a víc talentovaných hereček jako Michalina Olszańska! Nezpochybňuju kvality snímku 'Masaryk', ale Česká filmová a televizní akademie měla všecky Lvy narvat tomuto majstrštyku. Aneb kdo by to byl řekl, že největší záporák český kinematografie je ve skutečnosti reálně existující osoba, a navíc zástupce LGBTQ komunity?! .... Verdikt: bezkonkurenčně: FILM ROKU 2016! 9,3 lesbických delikventů z 10 [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:22

    "It's not easy having a good time. Even smiling makes my face ache. So I consider a mental mindfuck would be nice!" ____ Již pouze letmá synopse vám napoví, že tohle bude divoká multižánrová pecka se vším všudy - ovšem nic vás nedokáže připravit na tuhle úchylnou ódu, excentrickou oslavu obscénní extravagance, a v neposlední řadě konceptuální úlet kterej ignoruje jakýkoliv hranice svého fikčního makrosvěta.... Tahle komediální erotická parodie na béčkové horory z 30.- 60. let a zároveň plnohodnotná adaptace dnes již kultovního britského muzikálu, po jehož uvedení se bezprostředně stal enormním kasovním trhákem a instantní klasikou, je jako obsese - čím hloubš se do ní propadáte, tím láskyplněji ji adorujete, a nedokážete se nabažit oněch lukrativně implementovaných energických songů, které jsou inovativně integrované, a častokrát bývají tak nesnesitelně chytlavé a libozvučně zkomponované, že z nich váš endorfin-metr častokrát praská ve švech - každá písnička je lepší než ta předchozí, a soundtrack jako takový (kterej já sám v posledních dnech permanentně sjíždím celej neustále dokola) je esenciální kompilací fenomenálních fláků, který bezprecedentně atakují váš metabolismus a impulzivně jej rozpohybuje jako při klimaxu sobotní diskošky.... Divák si okamžitě zamiluje i kuriózní casting - Susan Sarandon jako naivní čarokráska Janet, tvůrce Brandon O'Brian jako vampíří Quasimodo, anebo Meat Loafa v roli rockera Eddieho, z něhož se nakonec ironicky stane večeře, respektive sekaná, zde naprosto kralují.... Nalijme si džbánek panenské krve: briti prostě vždycky byli před svými západními oponenty z hlediska kulturní kreativity vždy o mílový kroky napřed - queer kinematografii nevyjímaje. A souhlasím s diváky - démonický Tim Curry, který zde dominuje jakožto Transvestita Frank z transsexuální Transylvánie, je bez sebemenších debat nejroztomilejší Disney princezna! Celkově lze říct, že větší koncentraci transgenderových osob a multi-sexuálních kreatur na metr čtvereční nikde jinde ve filmový historii nenajdete - o to víc v mý mozkovně rezonuje konspirační teorie, která tvrdí, že Freddie Mercury se díky téhle perverzně ztřeštěné a přesto šarmantně provokativní legitimní obhajobě solidarity transgenderových muzikantů stal bisexuálem.... Verdikt: nesmrtelná, nadčasová, prostě boží žánrová ikona! 9,2 💋 z 10 ____ "Do you think I made a mistake splitting his brain between the two of them?" [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:06

    "Je to tak otče. Prodal jsem svého ďábla duši!" ____ Autobiografická existenciální zpověď o životě Alejandra Jodorowskiho s notnou dávkou intelektuálního humoru, nekonvenčních metod vyprávění, a kuriózní fantazijní poetiky. Jodorowski zde nostalgicky vzpomíná na své neukojitelné mládí a nespoutané jinošské trable, a intimně polemizuje nad problematikou dezintegrace rodinných hodnot či hledání sexuální identity.... Snímek disponuje neskutečně nápaditým poetickým šovinismem fikčního mikrosvěta, který absolutně nezná mezí - totéž platí pro absurdní komediální hyperboly a nonšalantní performance jednotlivých archetypálních charakterů - ty jsou reprezentovány prostřednictvím kuriózních postaviček (matka zde kupříkladu trpí komplexem nevyléčitelného muzikálního zpěvu, anebo členka avantgardního spolku výhradně oblečená do baletního kostýmku chodí pouze po špičkách), do nichž Jodorowski částečně angažoval své nejbližší přátele anebo přímo členy své rodiny.... A já dále nemám nic, co bych dodal. Alejandro Jodorowski je prostě génius a mistrovský snovač imaginativních kulis - jelikož 'Poezie bez konce' je zatím jeho nejosobnější projekt, a zároveň taky nejlepší - tak snad ještě natočí nějaký podobný skvost! .... Verdikt: filmový bizárek v tom nejpozitivnějším slova smyslu. 8,9 krvelačných liliputů z 10 [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:06

    Půvabná poetická mozaika o dvou španělských lesbičkách, která je zároveň sofistikovanou vykrádačkou dechberoucího formalismu Alfonse Cuaróna. Isabel Coixet zde fantasticky pracuje s estetickou desaturací a disponibilitou mizanscény, jejíž kompoziční aranžmá musí nahánět intenzivní orgasmy snad každýmu cinefilovi - a přestože řemeslo jako takový je prostě výborný, gradace krapet stagnuje - což je spíš deficit toho, že snímek je inspirován na základě skutečných událostí, jimž se posléze těžko věří, že se fakticky udály. Ústřední dvojka v podání Natalie de Moliny a Grety Fernandéz je prostě skvělá, a divák s nimi okamžitě naváže až intimní empatie. A ačkoliv jde veskrze o mravní agitku vůči legalizaci manželství stejného pohlaví a kritizující homofobii, tak bych byl stejnak rád za to, aby Netflix v budoucnu sral zvysoka na mainstreamovou žumpu, a raději preferoval produkci takových znamenitých nezávislých artovek - když už má takovou slabost pro queer tématiku, tak ať prostřednictvím indie projektů.... Verdikt: 8,8 hispánských řeholnic z 10 [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:06
    Pride (2014)
    *****

    "And why should gay people like me support the miners?" "Because miners dig for coal, which produces power, which allows gay people like you to dance to Bananarama till 3 o'clock in the morning!" ____ Ty kráso - tak libovou oddechovku jsem fakticky nečekal, páč titulní název a prvotní zdání setsakra klame (!) - snímek totiž velice zábavnou formou mapuje a reflektuje skutečný události, který byly prvotním a klíčovým impulzem pro subvenci pochodů demonstrativního hnutí Pride za solidaritu sexuálních minorit, a zároveň slouží jako kritika tehdejších sociálních privilegií za dob politické tyranie Margaret Thatcherové a diskriminace homosexuálů.... Takřka bezchybný casting, v němž Matthew Warchus angažoval ty nejtalentovanější vycházející britský hvězdy (Joseph Gilgun z Misfits, George MacKay anebo Andrew Scott) anebo ty největší legendy (nesmrtelný sympaťák Bill Nighy, Paddy Considine, anebo všemi nenáviděná a zároveň adorovaná Doloréz Umbridgeová) si okamžitě zamilujete. Snímek kupodivu neklade důraz na kulometnou palbu nekorektních hlášek či odzbrojující situační gagy, jak je vždycky od anglánů známým evergreenem ctící komediální tradice, ale spíš klade důraz na bourání homosexuálních stereotypů, svěží větřík optimismu a feel-good bezstarostnost, u který se zároveň náramně bavíte - nejvíc pak u pasáže, kdy welšský babky vejdou vstříc živočišné divočině uvnitř undergroundového gay-clubu - a snímek překvapivě zvládá i dramatické dějové linky.... 'Pride' jsem si každopádně fakticky užil tak moc, že jsem mu odpustil i ten kýčovitý patos či pluralitu žánrových klišé. Závěrečné odhalení osudů jednotlivých charakterů je až nečekaně působivý a emocionálně kompaktní - aneb kdo by to byl řekl, že pár welšských horníků vykoná pro LGBTQ komunitu víc než kdejakej radikální aktivista? Briti byli vždycky před svými západními oponenty z hlediska kulturní kreativity vždy o mílový kroky napřed - queer kinematografii nevyjímaje.... Verdikt: jeden z těch zábavnějších počinů v subžánru dramedy za poslední dekádu - a to nemíním jen v rámci britskýho sarkasmu. 8,5 🏳️‍🌈 z 10 ____ "I'm sorry, just to be clear, when you say 'flamboyance', you mean gay. And when you say 'everyone', you mean me?!" "God. It's just I haven't spoken 1950s in quite a while." [#PRIDE2020]

    • 28.6.2020  02:06

    "How was your day?" "Very good. I told some of my friends at work about you." "What did you tell them?" "Everything." ____ Solidní erotická jednohubka, která je zároveň horkokrevnou polemikou o hypersexualitě spontánního milostného vzplanutí. Snímek velice realisticky interpretuje familiární vztahové peripetie a akurátně reflektuje rozkol sexuální dezorientace. April Mullen pojala danou látku vskutku bravurně - zejména pak v erotických scénách, kde důmyslně aplikuje hru světel, stínů a neonů. Tak snad se Erika Linder objeví v dalších neméně kvalitních projektech - ta holka má totiž fakt velkej potenciál.... Verdikt: 7,7 umělých pipíčků z 10 [#PRIDE2020]

    • 27.6.2020  11:06

    Veskrze standardní overrated drama o emancipaci jedné transgenderové 'ženštiny', které je zároveň atypickou feministickou agitkou jejíž interdisciplinární přesah apeluje na individualismus, a prosazuje legitimní rešerši o vnitřní motivaci. Krom poměrně věrohodné performance ústředního aktéra Daniela Vegy není snímek takřka ničím výjimečný a unikátní. Expozice je příliš dlouhá, a potenciál intimního konfliktu a vztahových peripetií je trestuhodně nevyužit - narativ se spíš koncentruje na subjektivní pocity, což není vyloženě neuspokojivý, ale zdaleka ne klíčový. Ocenění v podobě Zlaté palmy a neméně Zlatého plešounka je trošku mimo mísu - ale jako ekvivalent queer cinema je 'Fantastická žena' ok.... 7,6 eliminovaných předkožek z 10 [#PRIDE2020]

    • 27.6.2020  11:06

    "Jen si pamatuj, mám radši muže." "Já vím, ale znám taky mnoho žen, které to jednou zkusili se ženou, a už nikdy neměli radši muže." ____ Jeden pokoj, jedna noc, dvě ženy - nejen to a mnohem víc v senzibilním erotickém melodramatu, které by nebylo vůbec špatný ve formě komorní divadelní hry. A totožně jako v mistrovské epopeji 'Love' od kontroverzního francouzského vizionáře Gaspara Noého, i zde věhlasný španělský režisér Julio Medem etabluje půvab pornografického média na kultivovanost artové úroveň, pěje ódy vůči posvátné hře pohlaví, a subtilně zde implementuje umělecké reálie z éry renesance skrze důmyslné hry světel a stínů v oněch atraktivních erotických pasážích. Snímek určitě nechce vzbuzovat kontroverzi či ostentativní tendence jakýkoli provokace, poněvadž narativ staví na dialozích, jejichž scenáristická kompozice a tektonická výstavba je nekonzistentní a až nečekaně bídná (viz. neustálé lživé intriky a výmysly, které se na sebe nabalují, a v rezoluci nedávají sebemenší smysl), a tudíž celková gradace krapet stagnuje. Závěr je navíc až moc fantasmagoricky patetický (pasáž s šípem), a permanentně omílaná skladba 'Loving Strangers' mi zde fakticky lezla na nervy - ale přestože snímek disponuje mnoha chybami, já si jej jako ekvivalent v rámci queer cinema fakticky užil. A ústřední dvojku si bezprecedentně zamilujete.... Verdikt: 7,4 mrduchtivých humanistů z 10 [#PRIDE2020]

    • 27.6.2020  11:06

    Konečně! Konečně někdo natočil incest romanťárnu, v níž se rafinovaně vykrádá signifikantní symfonický rukopis mého nejmilovanějšího a bezkonkurenčně nejtalentovanějšího skladatele Thomase Newmana - no neber to twl! [#PRIDE2020]

    • 27.6.2020  11:06

    Německý koprodukční filmy jsou snad jediný segment evropský kinematografie, který zásadně není mým šálkem čajíčku (tu hnusnou žumpu jménem kafe nechlastám) - tuhle adaptaci stejnojmenný divadelní hry nevyjímaje. Rainer Fassbinder pojal daný námět příliš chladnokrevně a indiferentně, čímž divák nedokáže se snímkem navázat jakýkoliv empatie, jelikož krom performance módní návrhářky Margit Carstensen zde není žádný atraktivní aspekt - možná jde o deficit svý předlohy, ale to každopádně není zásadní - navíc ony queer leitmotivy jsou zde paradoxně prezentovány veskrze marginálně. Jediný palec hore tak dávám za song 'Great Pretendenter' v závěru.... [#PRIDE2020]

    • 26.6.2020  02:22

    Veskrze předvídatelný coming out melodrama, který diváckou diskrétnost upoutá pouze skrze konfrontaci neukojitelnosti mladí a pedantských tradic - kdyby Levan Akin preferoval lukrativní pojetí dané queer premisy nekonvenční formou pompézního muzikálového spektáklu, neměl bych takřka žádný negativní bilance - samozřejmě, kolem a kolem jde o nadstandardní ekvivalent nezávislýho celovečeráku který ukojil mou žízeň o cizojazyčnou indie pop-artovku, ale potenciální latence nejsou využity příliš flexibilně. Závěrečný taneční klimax je navíc expresivně nadbytečný a jalově plytký z hlediska gradační propozice. Asi jsem očekával víc - ale jinak určitě doporučuju všema dvaceti - tenhle snímek si adekvátní publicitu zcela zaslouží.... Verdikt: 7,9 gruzínských tanečníků z 10 [#PRIDE2020]

    • 26.6.2020  02:22

    Pornografická agitační kampaň, která skrze perverzní exhibicionisty a ztopořený čuráky lukrativně propaguje reklamu na francouzský rybníky - jednoduše must see záležitost! .... Verdikt: 7,7 nudapláží z 10 [#PRIDE2020]

    • 26.6.2020  02:20

    Queer Daredevil po brazilsku - prostě ta idylická dávka homofobního altruizmu v nefalšovaně obnažený kráse přímo do žil, která vás přivede do rauše.... [#PRIDE2020]

    • 26.6.2020  02:20
    Společně (2000)
    ***

    Za tohle že Lukas Moodysson vyhrál prestižní Zlatou Palmu? Za tu amatérsky neukočírovanou režii? Tak tohle je velice nejapnej fťýpeg.... Snímek ve mě spíš evokuje dojem spontánně pojatýho pseudodokumentu, který krom jednoho šlágru od ABBY není takřka ničím atraktivní, a queer tématikou (pojem s nímž je nejčastěji skloňován) se zabývá spíš sporadicky. Jednoduše etalon skandinávskýho filmovýho chaotismu, který definuje kontraproduktivní ambivalenci.... [#PRIDE2020]

    • 26.6.2020  02:20

    Veskrze standardní kostýmní melodrama, který je překvapivě famózním hereckým koncertem Alicie Vikander - její emocionálně věrohodná performance je legitimně ověnčena cenou Akademie - jíž zdatně sekunduje neméně talentovaný gekon Eddie Redmayne. Co si budem: narativ je velice monotematický, a jeho samotný progres se příliš koncentruje na komorní interiéry - přitom Tom Hooper má evidentní talent pro kompoziční aranžmá mizanscény vně exteriérů dánské vysočiny, který by snímku přilepšily na poutavosti, a přitom svůj potenciál nijak nevyužil (pouze v expozici a závěru). Tragický závěr navíc příliš tlačí na pilu celkový banální kýčovitosti, ale jinak určitě jde o jednu z těch působivějších filmových sugescí o problematice intersexuality a platonickýho vztahu.... Verdikt: 7,4 mužských vulv z 10 [#PRIDE2020]

<< předchozí 1 2 3 4 26 50 75 99