Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Oblíbené filmy (10)

Roma

Roma (2018)

Nejkrásnější film co jsem kdy viděl, extrémně precizní řemeslo, neskutečně pohlcující audiovizuální magie, esence filmový poezie, absolutní magnum opus Alfonse Cuaróna, a v neposlední řadě redefinice všeho co na kinematografii tak miluju – a celkově vzato i nejlepší film, co jsem kdy viděl. Absolutní gamechanger vizuálního story-tellingu. Širokoúhlá nádhera; vlhkej sen pro cinefily; povinná četba pro všechny filmokluky a filmoholky.... Film s velkým F. Tečka. 🇲🇽

Climax

Climax (2018)

[Co tě nezabije, to tě posílí – a to platí dvojnásob, pakliže ti někdo hodil něco do pití – aneb "little party never killed nobody!"] _____________ A24, sangria, hudba, tanec, drogy, LSD, paranoia, chaos, Daft Punk, sex, klaustrofobie, incest, Rolling Stones, a CLIMAX. To vše nasnímaný takřka na jeden záběr pod precizní taktovkou kamerovýho mága Benoîta Debieho v jednom z nejvíc provokativních a nejvíc extravagantních filmových milníků (nebo spíš bad tripů?) evropský kinematografie za posledních několik let – přeci jen, kolikrát za život máte tu jedinečnou příležitost vidět na velkým plátně halucinogenní taneční horror o motivu života, smrti a nesnesitelné lehkosti bytí? Intenzivnější psychedelický bad-trip vaše instinkty v kině nikdy nezažijou – tvoje mysl a tvůj mozek totiž nechápou, a ani nechcou chápat, co se vlastně děje, jakej neuvěřitelnej bizár tvoje oči sledujou, až se ti z toho všeho motá hlava. Doopravdy neopakovatelný, experimentálně opulentní a neobyčejně pohlcující audiovizuální zážitek, hotová cinefilní extáze a nefalšovaná anarchie která radikálně bourá formální konvence filmovýho řemesla. O to větší haluz je fakt, že většina zvráceností co zde uvidíte je čistá improvizace – a o to víc pak člověka fascinuje, jak se tuhle šílenost podařilo natočit. Gaspar Noé není génius ani vizionář, Gaspar Noé je magor – jen on má totiž koule na to dát závěrečný titulky na začátek stopáže, úvod doprostřed, a finále natočit komplet vzhůru nohama. Diváka pak už jen provokuje relativně nevinná otázka: jaký sadistický myšlenky se mu skrývají v tý jeho zkurvený plešatý palici? ...... aneb za málo peněz hodně muziky. Můj nejoblíbenější film při stavu zvýšenosti (prostě se zhulte a čumte na tu nádheru). Život je doopravdy pomíjivé potěšení 💙🤍❤️ [#LSDJEKÁMOŠNÉŽRÁDLO!]

Vykoupení z věznice Shawshank

Vykoupení z věznice Shawshank (1994)

"V Shawshanku jsou všichni nevinní, tos nevěděl?" __________ Bible moderní kinematografie, povinná četba, must see záležitost, nejdivočejší emocionální horská dráha jakou jsem kdy zažil, a zároveň ta nejintenzivnější cinefilní extáze, která je nejen v rámci všech filmových databází pomyslnou BEST OF deskou #1 bez jakýkoliv konkurence – neodmyslitelným a neskutečně famózním soundtrackem Thomase Newmana počínaje, nezapomenutelnou finální katarzí která vás emočně vyždíme jak kus hadru konče. Zároveň jde o exemplární učebnicový příklad až mytického příběhu o martyriu a následném očistci lidské duše – ale především pak jde o komplexní alegorii o významu naděje a svobody. Neznám navíc nikoho, kdo by se po závěru netopil v kaluži slz anebo neměl zhola otevřenou chlebárnu - mne samotnýho nevyjímaje.... Na světě totiž existují pouze dva druhy lidí: ti co Shawshank Redemption milují, a ti, co toto mistrovský dílo ještě neviděli. Fakt nezapomenutelnej uragán emocí. Stephen King, Frank Darabont, Morgan Freeman a Tim Robbins mi ukradli srdce a zlomili ho ve dví. Jedním slovem: nepřekonatelný!

Švýcarák

Švýcarák (2016)

"Manny, jestlis neviděl Jurský park, tak víš o životě pěkný hovno." ________ Film, který vás prvním prdem rozesměje, a posledním prdem rozpláče. Nekecám, doposud nikdy jsem neviděl něco tak nekorektně upřímnýho a přitom tak imaginativně magickýho. Zcela bezkonkurenčně nejlepší existenciální feel-good tragikomedie/filozofický buddy-movie/oslava kamarádství co jsem kdy viděl s fekálním humorem, zápletkou a kreativní spontaneitou tak absurdní, že je originální až za hrob (doslova!). Ústřední duo Paul Dano & Daniel Radcliffe jsou bezpochyby nejcharismatičtější filmová dvojka co kdy chodila - a samozřejmě i prděla - po stříbrných plátnech. Inspirativní poselství o tom, že ačkoliv jseš pytel hoven, jsi jedinečný pytel hoven, si musí vzít k srdci snad každý.... Inu, v jednoduchosti je přece krása. Co dodat? Bizár nad bizáry, fakin piece of (f)art! Neskutečně osvobozující a melancholický zážitek. Danielsové jsou šílenci a géniové zároveň. 10 prdů z 10 💚 [#A24RULES!]

Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem (2003)

"Music's got me feeling so free" aneb jeden dlouhej pseudo-artovej animovanej videoklip ke kultovnímu albu Discovery (nebo chcete-li audiovizuální personifikace oněch ikonických songů) od legendárního francouzského dua Daft Punk, nejikoničtější dvojky od dob Evy a Vaška. Nejde však o obyčejný konvenční videoklip, ale plnohodnotný diskotékový intergalaktický dobrodružství, které vypráví o mimozemské kapele Crescendolls, a které je jakousi pohádkovou alegorií o korporativismu/exploataci hudebního průmyslu. Takže sledovat tenhle imaginativní barvičkovitý spektákl na drogách (ať už trávě či LSD) je prostě povinnost – což ostatně i platí o kvalitním ozvučení (mít naplno ohulený repráky však bohatě stačí). Verdikt? Neskutečně zábavná meta-žánrová oslava electro-funkové muziky, tance a tvůrčí svobody, kterou jakožto muž kultury a fanoušek těchto dvou galských robotů nemohu hodnotit jinak než 5555 kosmickými muzikanty z 5555. TOTÁLNÍ BANGER...... Viva la Daft Punk! 💙

Není král jako král

Není král jako král (2000)

"Máš ten jed?" "No jasně, ten jed. Ten jed pro Kuzca. Jed vybranej extra na zabití Kuzca. Jo, Kuzcův jed." ________________ Jo, jasný, sex je cool, ale už jste někdy viděli Není král jako král? Tenhle nadčasovej animák nejenomže definoval humor, ale i dětství generace Z – a tuplem moje dětství, protože vypálený DVDýčko s touhle kultovkou jsem si přehrával nesčetněkrát a čuměl na něj doslova kdykoliv a kdekoliv (radši ani nechcu vědět kolikrát jsem tuhle klasiku vlastně viděl, až to ani zdrávo není). Není král jako král z hlediska subžánrů však nefiguruje jenom jako dobrodružný feel-good buddy-movie anebo groteskní kanonáda absurdních gagů [ať už jde o vizuální humor, meta-humor, running-jokes či borcení čtvrtý stěny, ten komediální timing je prostě top notch], ale i jako nefalšovaná přímočará komedie s atypickým a přesto poutavým příběhem s prvky/motivy bajky, která brilantně využívá svůj cartoonish rozměr, fikční stylizaci ale i character development hlavního (anti)hrdiny. To vše dokonale nahuštěné ani ne v 80 minutový extrémně nahláškovaný šílený jízdě, ke který se vždy nostalgicky rád vracím...... Za mě (a doufám že nejenom za mě) absolutní hidden gem, raritka, klenot a esence krásy a magie kresleného filmu, která zraje jak fajnový vínko. Nadčasová záležitost! Společně s Medvědími bratry, Dinosaurem, Planetou pokladů a El Dorádem můj nejmilovanější animák z éry studiové renesance na kterej nedám dopustit (dost mě jímá hrůza že tenhle masterpiece ve skutečnosti pochází od Disneyho). Scénka v restauraci je top tier komedie až Tarantinovského střihu. No a Kuzco je zcela bezkonkurenčně nejlepší disney princezna. Kronk je legenda - jeho recept na špenátový kapsy okamžitě potřebuju. Českej dabing geniální. Co dodat? Kdo u toho nehrčí smíchy, nemá vkus. Müluju to! 10 lam z 10 🦙

Spider-Man: Napříč paralelními světy

Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)

"Everyone keeps telling me how my story is supposed to go. Nah, I'ma do my own thing." ____________ More like Spider-námrd: Napříč fanouškovskými orgasmy.... Jde totiž o impozantní meta-film, který ambiciózně a [zcela beze srandy] naprosto vizionářsky bourá všechny myslitelný i nemyslitelný hranice toho, co dokáže animace a film jakožto umělecké médium nabídnout, že to fakt ani možný není. Tvůrci se doslova posrali v kině a předvádí ten nejúchvatnější pestrobarevný ohňostroj, jaký kdy lidské oko spatřilo – ohňostroj, na který jen tak nezapomenete, a který je tak moc extrémně insane, až divákovi fakt hlava nebere, jak se tenhle monumentální audiovizuální milník vůbec podařilo vytvořit. Krom toho že Across the Spider-verse sofistikovaně kloubí a nápaditě ohýbá trans-mediální reálie, fikční nuance a poetiku Spider-manovské mytologie napříč komiksy, filmy, seriály a hrami [geekovské pomrknutí na Lego, Spectacular Spider-mana, Tobeyho a Andrewa neskutečně potěšilo; Miguel O'Hara vzbuzuje neuvěřitelný respekt; no a Spider-Punk rules!], a taky naprosto geniálně využívá a důmyslně překrucuje koncept multiversa skrze stěžejní příběhové motivy [finální cliff-hanger, v němž Miles střetne své druhé zlé já, mi odjebal dekel jako málokterý plot-twist napříč filmovou historií], jde v neposlední řadě o ultimátní, zcela přelomovou a doposud neviděnou revoluční tapisérii umělecké invence a neuvěřitelně pestré palety nespoutaný kreativity, post-moderně kombinující 3D animaci s klasickou 2D kreslenou animací, stop-motion, ale i live-action hranými pasážemi (!) – na první pohled tak jde o malý krok pro filmový průmysl, na pohled druhý jde však o velký skok pro animované řemeslo. Nic nechybí, nic nepřebývá, všech pavučinek je tu tak akorát.... Jasně, je trošku náročný se v tom celým multivesmírným bordelu, společně s radikálně dynamickým vyprávěním, nepolevujícím tempem a neskutečně hektickou střihovou skladbou [mnohdy využívající fragmentaci mizanscény skrze autentické komiksové rámečky], vůbec vyznat – ovšem to není vůbec na škodu, ba právě naopak, a divák tak nemá jakoukoliv šanci nechat v té intenzivní záplavě adrenalinové akce a pohlcující kompozici barev své smysly byť na chvíli oddechnout. A samozřejmě by kdekdo mohl remcat, že jde o pouhou expozici potažmo prolog k něčemu většímu - ale do pavoučí prdele, takhle přece epický příběhy odjakživa fungovaly, fungují, a i fungovat budou.... Všechna ta spektakulární exploze nápadů a esteticky překrásných vizuálních orgií je však jen pouhá pomyslná dekorace na hlavním nosném pilíři, jímž je onen neskutečně lidský, osudový a emotivní příběh o významu hrdinství – poněvadž jestliže Into the Spider-verse bylo o vůli nikdy se NEVZDÁT a STÁT se hrdinou, tak Across the Spider-verse je o vůli VZDÁT se toho co milujeme, aby jsme mohli BÝT hrdinou.... Across the Spider-verse tak v konkluzi netvoří nejenom plnohodnotné pokračování dnes již kultovního oscarového animáku či další komiksový spektákl marvelovského repertoáru se vším všudy, ale i totální audiovizuální přepal kterej nemá sebemenší obdoby, famózní fan-servis, dechberoucí zážitek, a hotovej cinefilní námrd, o kterým se nikomu ani v těch nejdivočejších vlhkých snech nesnilo – natožpak těm věrným fanouškům, kteří v dětství každou sobotu ráno po teleshoppingu s Horstem Fuchsem sledovali animovaná dobrodružství Pavoučího muže. Tenhle film je doopravdy neocenitelný klenot, kinematografický triumf, a živoucím důkazem toho, že umělecky hodnotné, nekonvenční a progresivní snímky oslavující tvůrčí svobodu [a co prostě mají srdíčko] nemají oproti zástupu korporátních filmů a rychlokvaškových studiových prefabrikátů jakoukoliv konkurenci. Já už prostě nemám slov a už se teď nemůžu dočkat, do jakých koutů arachno-humanoidního poly-vesmíru dobrej soused Spidey zavítá příště. Společně s No Way Home a dvojkou Raimiho trilogie tak Across the Spider-verse tvoří absolutní a těžce překonatelný etalon Pavoučích, ne-li rovnou komiksových či blockbusterových filmů, který ukazuje sílu komiksu ne jakožto brakových omalovánek pro děti, ale jakožto umělecky hodnotného eskapistického média pro všechny generace. Co dodat? Fascinující a naprosto přelomový veledílo, který naprosto přepisuje pravidla toho, jak lze vyprávět (audiovizuální) příběhy. Soundtrack fenomenální.... VERDIKT: peak of cinema; gamechanger animovaný tvorby; (re)definice pořekadla every frame a painting; esence všeho co miluju na komiksových filmech. 10 pavouků z 10 🕷🕸 Stan Lee by byl pyšnej ❤️💙 .... PS: dávejte bacha, kam hážete bagel ;)))

Avengers: Endgame

Avengers: Endgame (2019)

"You could not live with your own failure. Where did that bring you? Back to me." ___________ Avengers, assemble. – přesně na tuhle větu čekaly miliony fanoušků deset let. Přesně na tuhle událost čekaly miliony fanoušků deset let. Tohle totiž není film. Tohle je skutečně nefalšovaná a jedinečná událost mezinárodního významu, která se odehraje jen jednou za několik let. A zvěsti nelhaly: ENDGAME není jen tříhodinovou komiksovou onanií, ale jakýmsi revolučním žánrovým eposem, splněním nejniternějších fanouškovských snů, famózním vyvrcholením jednoho popkulturního fenoménu, velkolepý epitaf jedné monumentální kinematografické ságy u níž nemalá část diváků vyrůstala, a v neposlední řadě neopakovatelným zážitkem, který byste zcela poprvé chtěli zažít ještě jednou, vrátit se zpět v čase a zažít ho zcela poprvé znova, a znova, a znova...... Studio Zázrak zde totiž jede bomby a v co nejkladnějším slova smyslu zúročuje a sklízí to, co za deset let tak bujně zaselo. Zatímco Nekonečná válka byla výkladní skříní a nejambicióznějším filmovým crossoverem, tak KONEČNÁ je nejenom důstojnou rozlučkou, potažmo epickým tříhodinovým opusem,  který překoná všechna vaše očekávání. Tahle velkolepá nostalgická krasojízda skrze MCU totiž končí přesně tam, kde to kdysi všechno začalo – a přesně v tom tkví její kouzlo.... Tady zkrátka není debat o tom, že sledujete něco extra. Že s vykulenýma očima a otevřenou chlebárnou fascinovaně čumíte na skutečně prvotřídní eskapistickou podívanou, protože líp to ani natočit nešlo. Středobodem téhle jízdy na emocionální horské dráze totiž není akce [která je fakt kulervoucí, přesto hraje až druhou ligu], ale postavy, jejich vyrovnání se s minulostí, chybami, i ztrátou nejbližších, a katarze dílčích příběhových motivů jež lemovaly jejich osobní cestu napříč Marveláckým univerzem. A ač jich tu je fakt požehnaně, každá z nich dostane adekvátní prostor a character development. Hlavně pak tandem Kapitán, Nebula a Hulk doslova steals the show a každou scénu si zcela zaslouženě kradou pro sebe.... Haters gonna hate, ale i ten největší hater musí uznat, že tenhle velkofilm je natolik unikátní a mimořádný, že překonává všechny myslitelné i nemyslitelné standardy blockbusterové škatulky. Nejde o obyčejný komerční kalkul či tahák na peníze, ale o filmařsky důstojnou rozlučku, protože každý z členů štábu do toho vložil všechno a jde to znát na každém aspektu, sebemenší nuanci, production values, a detailu. Zároveň je hodně nefér ENDGAME vyčítat to že je nekoherentní, nekonzistentní, či postrádá jakoukoliv logiku – spojuje totiž tolik postav (škoda jen málo prostoru pro Strážce Galaxie), motivů, konceptů, tvůrčích rovin, zápletek, podzápletek a nespočet multi-žánrových kuriozit napříč poetikou MCU, že je až nemožný, že se bratrům Russoovým celá tahle mnohovrstevnatá mozaika nerozpadla pod rukama. Zvláště pak když jde o dobrodružnou vědecko-fantastickou konverzační heist dramedii o cestování v čase, která se v poslední třetině zvrhne na epický akční spektákl. A jak už zde někdo výstižně zmínil, jestliže může člověk být hrdinou do té míry, že přestává být člověkem, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň – je to možná naivní, ale neskutečně povznášející.... ENDGAME a Infinity War tak figurují nejen jako skvostné zakončení jedné etapy marveláckého seriálu ať už kvalitních či nekvalitních filmů, ale celkově jako důstojný šestihodinový pomník jedné nezapomenutelné éry a nepopsatelný blockbusterový koktejl, který nemá v dějinách kinematografie, popkultury, kongeniality filmových franšíz a komplexnosti fikčních makrosvětů sebemenší obdoby. Inu, Tony Stark měl pravdu s tím, že částí cesty je i její konec. My tedy můžeme už jen smrkat do kapesníčků a děkovat Kevinu Feigemu, že jsme s touhle unikátní ságou mohli prožít svoje dětství. A samozřejmě musíme poděkovat i Star-lordovi, že tehdá dal Thanosovi do držky...... Kdo jako děcko vyrůstal na komiksech či komiksových filmech, ten se tu prostě najde – a kdo ne, tak nepochopí. Zažít tenhle intenzivní emocionální kolotoč s vašimi kamarády v komplet narvaným kině, kde dav lidí nahlas prožívá svý emoce je jedinečná příležitost, která se doopravdy odehraje jen jednou za život – o narvanejch hajzlech po konci projekce radši ani nemluvě, protože jde skutečně o KOLEKTIVNÍ zážitek. Budete se smát, budete se dojímat, budete skákat radostí, budete řvát nadšením, a možná budete i bulet jak želva. Člověk je pak neskutečně rád za to, že tehdy mohl být u toho. [Re]definice 'once in a lifetime experience'.... #3000 💜 PS: viděno už celkem 4x a světe div se, pořád jde společně s Infinity War o neskutečně mocný filmy, ke kterým se rád každý rok vracím.

Joker

Joker (2019)

"I used to think that my life is a tragedy. But now I realise, it's a fucking comedy." ____________ Šokující, sugestivně sadistická, nekompromisně provokativní [nejeden pošuk v tom může vidět lacinou levicovou agitku], vypravěčsky dynamická, a přesto až poeticky subtilní, konceptuálně svobodomyslná, emocionálně pohlcující, a jen tak neviděná sociální satira o přerodu zlomeného a emočně labilního člověka s rozdvojenou osobností. Člověka, jehož semlel systém a společnost, a jemuž pod náporem životního neštěstí mrdlo v hlavě natolik, že jej nenávratně změnilo v šílenýho psychopatickýho magora, který jde za každou cenu přes mrtvoly, který nemá co ztratit, a který si svůj žal i deprese kompenzuje tancem, muzikou, cigárama, sarkasmem, humorem a vtipy, který bohužel nikdo nechápe – a to zcela bez příkras. Zápletka tak archetypální a jednoduchá, přitom tak komplexní a sofistikovaná, že by se z toho nejeden zbláznil [přičemž sám divák stejně jako hlavní postava Arthur tápe, zda se má u daných scén smát, nebo brečet].... Nejen v rámci komiksovýho subžánru [potažmo i psychologických dramat] jde nejen o vítanou změnu [ne-li přímo až revoluci], skoro až anarchisticky bourající žánrový i řemeslný konvence [např. princip nespolehlivého vypravěče], ale i inovativně ohýbající fikční reálie, tropy a leitmotivy svého žánru [potažmo i celého DC univerza] k obrazu svému – a to jak příběhově, formálně, i stylisticky.... Všechno však stojí a padá na fenomenálním hereckým koncertu, one-man show, a pomyslným středobodu celýho filmu – a tím je Joaquin Phoenix, který do role sympaťáka Arthura Flecka dal doslova všechno, a který za svůj geniální démonický výkon zcela právem získal Oscara. To vše by však nefungovalo bez mrazivýho hudebního doprovodu Hildur Guðnadóttir, sedmdesátkovýho retro soundtracku, vizuálně i esteticky podmanivý kamery Lawrence Shera, a zejména pak bez precizní režijní taktovky Todda Phillipse, který byl doposud znám jen jako tvůrce opilecký komediální trilogie Hangover. Což však vůbec není ku škodě, jako spíš k užitku, jelikož divák si po zhlédnutí týhle kinematografický extáze projde neskutečně intenzivní morální kocovinou a skoro až nekomfortním vystřízlivěním do reality, což jsou pocity, který můžete zažít jen u málokterýho filmu [a to nejenom] podobnýho ražení.... Joker tak dokazuje, že k renomé uměleckýho filmu bohatě stačí jednoduchý recept – a tím je v první řadě kreativita, a v druhý řadě pak intenzivní jízda na emocionální horský dráze. Díky moc, Žolíku, mülujeme tě.... VERDIKT: audiovizuální milník komiksovýho žánru; 10 klaunů z 10. #žijeme ve společnosti 🤡

Shrek

Shrek (2001)

Shrek je láska; Shrek je život 💚