Heisenberg_

Heisenberg_

Jakub Barták

okres Třebíč

12 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 15 29 43 57
    • 1.12.2018  09:43
    Venom (2018)
    **

    Snímek Venom by se mohl přirovnat k "lejnu ve větru" - vcelku odporný maglajz beze špetky interesantnosti, na nějž by jste se s obrovským nutkáním zeblili nechutí... Můžeme zde mluvit o příšerném scénáři, velmi špatné návaznosti a nasvícení jednotlivých scén, akčních scénách bez znatelného pocitu napětí, potenciálu spláchnutém do hajzlu, Hardyho neskutečné topornosti (toho týpka jsem nikdy neměl nijak zvlášť v lásce), debilních dialozích a celkově špatně napsaných postavách, nehorázné předvídatelnosti děje, o absenci Spideyho nemluvě (to jest jediná věc, která by se tomu dala odpustit) - to vše je prostě nefunkční. Neschopnost tvůrců zde smrdí na každém jednotlivém příběhovém oblouku. Párkrát se zasmějete, to se snímku nedá upřít, avšak nad jeho konvenční stupiditou... Po zhlédnutí jsme se s ostatními shodli v jednom: sračkaaaa! Společně s Black Pantherem to nejhorší, co nás mohlo za poslední dobu na komiksové kinematografické scéně potkat. 40%

    • 1.12.2018  09:38

    "Mámo, vždyť ty to nehlídáš!" ... Aneb dokonalé schéma toho, jak se dá z obyčejných lidských trapasů vytvořit neskutečně úsměvné mistrovské dílo, které se zaslouženě zapsalo do našeho zlatého fondu kinematografie. Miloš Forman je génius, poněvadž takový špičkový scénář vám nenabídne ani Christopher Nolan se svým zbytečně zmatečným stylem... Topovka!

    • 1.12.2018  09:38
    Ano, šéfová! (TV pořad) (2018)
    *

    Odporná náhražka...

    • 1.12.2018  09:38

    Jedním slovem: fabulózní! Epičnost a osudovost je zde zastoupena v míře dosud nevídané, a navíc v takovém gigantickém množství, že si ten půvab prostoupený napříč celým velice nosným a silným příběhem buď nedokážete v hlavě vykreslit (a následně vám z toho všeho v té vaší palici pořádně jebe), anebo vás jednoduše mrdne... Finální série je absolutním stropem animátorské produkce, strhující emocionální jízdou plnou adrenalinu a nesmírné zábavy, se vší reálnou řemeslnou dokonalostí.

    • 1.12.2018  09:38

    Neustálá tendence zvyšování kvality, jak po příběhové, tak po animační stránce (o hudebním podtextu nemluvě) je jednoduše nevídaná... Osudovost nade vše!

    • 1.12.2018  09:37

    Co říct? Parádní úvod k jednomu z nejlépe zkonstruovaných seriálů na poli animovaného žánru. Jednotlivé charaktery se vám ihned zaryjí pod kůži a vpustí do žil intenzivněji, než kdejaká silná droga. Ve fantazii se prostě meze nekladou...

    • 26.11.2018  19:20

    Skvostné trio v podobě Jesus - Aaron - Daryl bych mohl s ukrutným nadšením sledovat po kompletní dobu stopáže celičké první půle této série. Mimochodem, co mohu říci k mid-season finale? Nejspíše nic, jelikož nenalézám dostatečná slova chvály vystihující mé pocity, u nichž jednoznačně panoval strach, avšak i čirá nenávist. Strach z toho důvodu, že nás TWD po delší době uhranulo atmosferickým hororovým nádechem s neskutečně napínavým závěrem hlavní dějové linky příhodně se odehrávající právě na krchově. A nenávist jednoduše proto, že děj končí jednou z nejzbytečnějších "smrtí" (my totiž nevíme, zda je dotyčná osoba naživu anebo ne, ale okolnosti se naklánějí k druhé alternativě) - tu posranou scénu jsme si s vrstevníky museli přehrát nejméně třikrát, aby jsem pochopili, že se ta daná věc reálně odehrála... Jinak nemohu nic vytknout. Čekání v podobě téměř čtyř dlouhých měsíců bude opravdu nekonečné. TWD skutečně obživlo a raketově opět stoupá k samotnému vrcholu současné seriálové scény. Ukázky na nadcházející události vypadají vélmi "pěkně". Nyní mám nehorázné nutkání se po delší době vrátit ke komiksové předloze a pokračovat v ní... shit!

    • 21.11.2018  18:34

    "And he learnt me, that man without hope, is Man Without Fear. That was his legacy." .... Vyvrcholení dechberoucí zápletky a krvavého konfliktu mezi Mattem, Fiskem a Dexem je prostě neuvěřitelné. Scéna, kdy Matt Kingpinovi vmete krutou pravdu do očí je neskutečně silná po emocionální stránce. Při finálním zúčtování máte pocit hraničící s infarktem. Mattův filozoficky založený monolog o otci Lantomovi je neskutečně dojemný. Ano, ano, pokud jste měkkoty, i přes brutální závěr vám slzička ukápne. Třetí řada je absolutní vrchol tohoto veledíla, a tudíž jsem z této série opět nehorázně nadšen. Letos nejspíše největší seriálový zážitek... Doufám v pokračování v podobě dalších tří řad :)))

    • 21.11.2018  18:21

    "No. We tried it in good way." ...hoooolly shieeeeet... tak toto byl mazec nejvyššího kalibru. Obávám se finálního inferna, jelikož pokud i samotná naděje skomírá, dokáže zhoubná temnota zvítězit i nad nehynoucím světlem.

    • 21.11.2018  18:21

    "Believe me. Daredevil is our true public enemy!" ... Catch Me If You Can - Daredevil Style... Nemůžu se tomu ubránit, avšak tato série (totožně jako předchozí dvě) mi způsobuje permanentní erekci a popřípadě následný orgasmus... Vše se drsně přiostřuje až na dřeň.

    • 21.11.2018  18:21
    Daredevil - Karen (S03E10) (epizoda) (2018)
    *****

    Pro fanoušky předlohy byla tato dějová linka, ačkoliv více prokreslující a prohlubující charakteristiku Karen, celkem předvídatelná - ale to ovšem zachránilo řemeslně vytříbené provedení a kulervoucí závěr.

    • 21.11.2018  18:21

    "I'm not your boss anymore. Wilson Fisk is." .... Taková často nevídaná pořádná nálož šokujících odhalení a zvratů je jednoduše libová. Jedním slovem: dokonalost. Love it!

    • 21.11.2018  18:21

    Tato epizoda, a celkově i tato řada, by mohla býti přesně vystižena citátem od Friedricha Nietzsche: „Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal nestvůrou. Neboť hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe.“

    • 21.11.2018  18:21

    Karen s Foggym se topí v hlubokých nepředstavitelných sračkách. Matt se těžko vyhrabává ze samotného dna své duše a současně musí stát proti nepříteli, jenž jej talentem převyšuje. Nadeem s Dexem mají nahnáno k psyhickému zhroucení. A zatímco ostatní pomalu klesají do temné propasti, Kingpin kráčí na svůj osobní pomyslný vrchol slávy. Návrat Melvina potěšil.

    • 19.11.2018  21:18

    "Who the hell are you?" "I'm Daredevil." .... Prostě WOW! Co k tomuto nervy drásajícímu napínáku dodat? Prvotní nemilosrdné setkání Matta a Dexe a obecně brutálně laděné hektické tempo málokomu nevezme dech. Jak píše jeden z uživatelů: smyčka se utáhla a oběti se počítají na straně těch dobrých. Jedním pouhým slovem: Krutopříšný! Prozatím nejlepší epizoda série.

    • 19.11.2018  21:15

    "Be careful, that you don't become the monster." ... Dexovi jsme se řádně dostali pod kůži, seznámili jsme se s jeho drsnými úchylkami, temnou minulostí a depresivně chaotickou osobností - aneb takto vypadá schéma špičkového záporáka se zálibou v zabíjení.

    • 19.11.2018  21:13

    "Last time do we spoke, you've threatened to me. And that's something, that I cannot forgive." ... Konflikt mezi Mattem, Dexem a Fiskem se postupně vyostřuje v smrtící hru plnou neuvěřitelné bolesti. Epická sekvence ve vězení na jeden záběr je naprosto řemeslně dokonalé porno. Atmosféra houstne a napětí by se dalo ždímat. Nadšení z této série se zatím nedá popsat slovy.

    • 19.11.2018  21:11

    "So, the Devil is back." ... Expozice skončila, destruktivní kolize může následovat. Scény s halucinací v podobě samotného Fiska jsou mrazivé až na dřeň... "You can stop me, but you're not gonna do it." "Are you sure about that?"

    • 19.11.2018  21:11
    Daredevil - Please (S03E02) (epizoda) (2018)
    *****

    Ano, ano, Agent Poindexter aka Bullseye vstoupil na scénu ve svém typickém stylu - prekérně brutálním.

    • 19.11.2018  21:11

    "I'd rather die as the Devil, than live as Matt Murdock." ... Návrat ve velkém jak má být. Již od prvotních ukázek byl třetí řadě Daredevila předurčen ten fakt, že tato řada série bude absolutní špičkou ve svém žánru. Dvouleté čekání se vyplatilo, jelikož karty jsou precizně rozdány a divoká hra a následné Zmrtvýchvstání může s plnou vervou započít.

    • 19.11.2018  20:30

    Provedení od Michaela Cudlitze potěšilo. Zázemí pro mid-season finale je efektivně vybudované. Nyní si postačí netrpělivě počkat další týden... dle velice zajímavých ukázek soudím a cítím, že nadcházející epizoda bude nervy drásající.

    • 19.11.2018  20:27

    "I never... I never asked anyone to follow me." "I know, I know. Maybe you should've." ... Napínavé jako kšandy - a to nemíním jen scény, kdy Daryl s Rickem řeší svoji vzájemnou problematiku, Neganovo psychické zhroucení, linku Carol, Michonne, Maggie a Jadis, o samotném závěru nemluvě. To vše totiž jednoduše bere dech. Jsem v úžasu, když vezmu v potaz, jakým nehorázným způsobem nás tvůrci šokují jednotlivými příběhovými zvraty. TWD se vrací do starých dobrých kolejí... Konečné Rickovo zúčtování se pomalu avšak jistě blíží, a nejen proto by jste si měli hlídat vaši již tak značně vysokou hladinu adrenalinu.

    • 19.11.2018  20:25

    Ksakru, Daryle, já jsem ti opět propadl a zamiloval se, což nemohu říct o Maggie, která ztrácí své původní charisma za účelem dokonání odvety - že by jsme se dočkali nového konfliktu se Saviors? ... Kvalita konečně převyšuje ostatní zbytečné aspekty (!), a nejen proto jsem velice rád... A kdo mi blíže vysvětlí dějovou linku s Jadis? Prostě paráda.

    • 19.11.2018  20:25

    Rick z pozice vypravěče opět nezklamal. Akční desetiminutovka ke konci epizody je asbolutně dechberoucí záležitostí (chudák Aaron), děj se překvapivě sune kupředu rychlým tempem - takto si představuji ideální dávku TWD. Daryl opět získává mé sympatie. Finální dialog mezi Rickem a Neganem zamrazí v zádech... "When it finally goes to shit - and it will - make sure you come back and you tell me all about that day, too."

    • 19.11.2018  20:24

    Tato epizoda je doslova New Beginning - nový vizuál znělky neurazí, hudební podkres je špičkový, celkové provedení se mi velice zalíbilo. Co se vývoje charakterů a jejich vzájemného párovaní týče, je to k uzoufání. Gregoryho konečně potrestala karma. Napětí je zde jako vždy znatelně citelné. Jsem zvědav na následující epizody...

    • 12.11.2018  18:07

    "Don't let them get away." ... Tento seriál doslova povstal z mrtvých, procitl a získal nový svěží nádech, jež mu ovšem sluší a zalíbí se u nejednoho věrného fanouška. Cailey Flaming jako Judith je úžasná. S novým dechem avšak přichází i nová smrtonosná hrozba - Whisperers aka Šeptači, s nimiž si nejspíš nebude radno zahrávat. Prozatím u mne převládá absolutní nadšení, které stále roste.

    • 7.11.2018  23:58

    "Is this the real life? Is this just fantasy?" musím si tuto otázku neustále pokládat po celých dvou zhlédnutích tohoto snímku... Pokud se nějaké zvědavé lehce labilní pedofilní hovádko ptá konkrétně na to, jaký je můj vztah ke Queenům, odpovím vám jednoduše dvěma slovy: Miluju je! K této extravagantní britské rockové legendě jsem si cestu našel opravdu prazvláštním způsobem, a jasně si pamatuji přesně na ten osudový den, kdy jsem tuto kapelu objevil jako nějaký Svatý Grál a nové světlo mého bohémského života - roku 2013 dávali v televizi zrovna moji milovanou sci-fi klasiku Back to the Future, když tu náhle se jako nový příchod Ježíška Nazaretského zjevilo moje přehnaně oblíbené pásmo debilních reklam, a následně jako Boží dopuštění přišla na scénu absolutně famózní reklama na Pampers, při níž v ikonickém rytmu We Will Rock You miminka bouchaly do různých věcí a při parádním kytarovém sólu na kameru špulily svoje heboučké zadele. A řekl jsem si v duchu: tohle jsem už někde sakra slyšel... a poté jsem objevil její samotnou šlechetnou Rtuťovou výsost a její společníky, tu nejlepší hudební skupinu, kterou kdy spatřilo světlo světa. A od té doby jsou Queeni má osobní modla, krevní skupina, a já jim propadl takovým zásadním a monstrózním způsobem, že u mě dodnes převládá pocit, jenž tvrdí: Podepsal jsem snad smlouvu s ďáblem, že neustále musím poslouchat jejich jedinečné nestárnoucí fláky, aniž by u mě převládalo nutkání, které by zase tvrdilo, jestlipak z toho nejsem již znuděn? Ne. Tohle nebyla žádná zasraná náhoda, ani posrané štěstí, ale zkurvenej osud, jež částečně naplnil můj životní úděl - poslouchat a naplno si užívat umění jménem hudba. Ok, ok, tohle by myslím jako "menší" úvod stačilo, nu což? Pokud se chcete více dozvědět o mém vzájemném vztahu ke Queenům, prostě a jednoduše si vyhledejte můj komentář k filmu These Are the Days of Our Live, naprosto špičkovému dokumentu o této výjimečné skupině, kde jsem se pěkně věcně rozepsal.... Avšak v současné chvíli na povrch vyvstala další otázka: jak nesporně kvalitní je snímek Bohemian Rhapsody, životopisný film pojmenovaný po jednom z nejlepších songů historie, který byl navíc samotným britským lidem zvolen za nejlepší skladbu vůbec, pojednávající o tomto veleuměleckém kvartetu, jež svými neskutečnými výkony a geniálním smyslem pro revoluční zvuk bořily hudební kraje a meze a jejichž nesmrtelné a audiovizuálně vypiplaně dokonalé hity dodnes nadšeně poslouchají miliony lidí po celém širém světě? Řeknu to tak, jak by to řekl sám Freddie: This is a fucking good job, darling! .... Již od prvopočátečních ukázek a trailerů, které jsem jednotlivě viděl nejméně snad padesátkrát, jsem netrpělivě očekával na ten pravý moment, kdy tato lahůdka vstoupí do všech existujících biografů a strhne statisíce, možná i miliony, diváků. A já neváhal, a i přes menší obavy jsem ihned zašel na návštěvu tohoto počinu do kina - a rovnou třikrát. A prozatím nikdy jsem v kině neviděl takovou úžasnou směsici všech generací - staří lidé, dospělí, děti. O samotném přílivu zájmu o tento snímek již značí pouze např. ten fakt, že po obou projekcích jsem na místních hajzlech nenašel ani jedno jediné volné místo na chcaní, natožpak sraní, anebo to, že za první promítací víkend tento film navštívilo v Česku přes 92 000 diváků... A musím říct, že i přes tvůrčí neshody (jak ze strany původně zvažovaného herce vsazeného do role Mercuryho - Sacha Baron Cohen, samotných členů kapely, režiséra, herců, apod.), plně nevyužitého potenciálu (ze všeho totiž mohlo býti vytěženo mnohem více, vím to, jelikož až moc velice dobře a důkladně znám nejzásadnější a nejvíce zajímavé historické mezníky kapely, what a shame!), historickou nepřesnost (která nejvíce ujme škodu právě u nejvěrnějších fandů podobného mého rázu), a snad největší kámen úrazu rating PG-13 (za celý průběh děje jsem slyšel pouze jedinkrát slovo fuck, což je na film rockového formátu celkem slabej čajíček, avšak v této emocionálně silné větě: "I decide, who I am. I'm going to be, who I was born to be. A performer, who gives the people what they want. Freddie fucking Mercury.") se podařilo natočit velkolepý kinematografický hudební monument nabízející neskutečně pestrou škálu všemožných emocí, jež vás svým pozitivně laděným energickým nábojem silnějším než úder blesku a Supermana dohromady od prvních minut strhne, chytne, a do samotného velkolepého závěru vás jen tak lehce nepustí. Toto je totiž impozantní óda a oslava rockového žánru a umělecké odevzdanosti a bezmezné tvůrčí originality a kreativní geniality, jež láká a ohromuje masy a dobývá svět, při níž se po celou dobu stopáže budete jednoduše usmívat, natožpak, pokud jste fanouškem srdcem i duší, patrně, anebo i značně, uchcávat blahem - ať již mluvíme o parádním úvodu (při kterém hraje jedna z nejštastnějších skladeb, co kdy vznikla v dějinách hudebního průmyslu - legendární Somebody to Love, škoda jen toho vystřiženého sólíčka), úsměvných počátcích kapely (setkání s prapůvodní Smile), vzájemných slovních přestřelkách ("Šest minut ti připadá jako věčnost? Chudák tvá stará.") a interakcích ("Learn the lyrics!"), nahrávání největších hitovek ("Už končíme? Mám z toho všeho koule až v krku"), skvělých hláškách ("Řekni svýmu otci, jak se neskutečně skvěle píchá s jeho dcerou."), narážkách ("So, what do you think?" "Gayer?" "Oh, not this, man. This!"), famózních koncertních číslech (Rio de Janeiro), parádním rychlým průchodem prvního turné po USA při dynamické tónině Fat Bottomed Girls, vzniku legendárních songů jako Another One Bites the Dust, I Want to Break Free, Love of My Live anebo We Will Rock You a následný střih na bombastický koncert v Madison Square Garden, o samotném bombastickém finále nemluvě, a mnoho mnoho dalších pamětihodných scén (např. i taková malinká scéna, kdy Freddie odchází z nemocnice při písni Who Wants to Live Forever mě emocionálně dostala), při nichž se prostě nemůžete ubránit tomu dojmu, aby se vám z toho neustálého úžasu neubírající na své nepopsatelné fantastičnosti neotvírala chlebárna dokořán. Easter-eggů je zde taky požehnaně (všimli jste si U2, Bowieho, Lamberta, anebo Bicycle Race holek?). Rejža Bryan Singer (mimochodem stvořitel také nesporně kvalitní filmové série X-Men) totiž jede bomby a s nepopiratelným zapálením pro věc vám tento kousek servíruje na tom nejzářivějším podnose jménem plátno. Tempo je zde kulervoucí v takové neskonalé míře, že se nestíháte začínat nudit a valit bulvy. Co se technické stránky týče, nemám k ní jakékoli sebemenší výhrady - dechberoucí vizuální aspekt si vás lehce podmaní, scénografie, kamera a líbivé nasnímání jednotlivých scén jsou dokonalými záležitostmi. Casting je absolutně bezchybný, a každý herec přesně autenticky vystihl charakter své postavy - ať již hovoříme o naprosté kopii Bryana Maye (Gwilym Lee je jeho klon, jinak si tu podobu a mluvu nedokáži vysvětlit), Benu Hardym (který přesně vystihl charisma Rogera Taylora), anebo o Josephu Mazzelovi (věděli jste, že Deacyho hraje právě ten malej klučina z Jurskýho Parku?), o dalších zúčastněných sympaťácích jako Tom Hollander (Jim "Miami" Beach), Aiden Gillen (John Reid), Aaron McCusker ("Do you in hell know, how many Jim Huttons are there in London?"), anebo Allen Leech (ztělesňující toho čuráka Paula Prentera který nám vzal Freddieho), škoda jen absence Petera Freestonea. U čeho se ale, dle herecké stránky týče, musím pozastavit, je absolutně dokonalý a naprosto bezchybný výkon Lucy Boynton, která zosobnila Freddieho životní lásku, Mary Austinovou - kde se tahle talentovaná holka po celou dobu ve filmové branži skrývala? Ona je totiž ryzí herecký poklad, a takové ocenění Akademie v kategorii Nejlepší herecký ženský výkon ve vedlejší roli je pro ní celkem málo, téměř bezvýznamná zlatá plešatá cetka... No a následně zde máme hlavní hvězdu a předáka všeho dění - Ramiho Maleka (známého ze skvělého seriálu Mr. Robot). A co k jeho výkonu mohu dodat? Doufám v to, že pouze a jen toto: předem velice gratuluji k Oskarové výhře. Ano, ano, čtete správně. Rami totiž přesně vystihl do nejmenšího detailu Freddieho jedinečné charisma, typickou mimiku, a již od první scény si vás tenhle borec totožně jako Freddie omotá kolem prstu a až do závěrečných titulků jen tak nepustí. Každou scénu si zaslouženě krade pro sebe, a Freddieho vystihl takovým nevídaným zázračným způsobem, že se ve vás skýtá dojem, jenž vás jednoznačně usvědčí v tom, že na plátně není nějaký podobný herec egyptského původu, ale samotná originální impozantní výsost Freddie - Rami totiž Farrokha Bulsaru aka Freda Rtuťového nehraje, on se jím kurva stal. A jak píše jeden z uživatelů: kdo letos v kině viděl alespoň dva filmy, je mu jasné, kdo je letos hereckým králem... Vím, vím, tento snímek má viditelné nedostatky, mouchy a chybičky, ale po pravdě mi odpovězte na otázku: který film na světě je nemá? A při vší té nádheře filmu odpustíte snad cokoliv, co bys vás štvalo... Ačkoliv sami tvůrci tvrdí, tu že je tento film stvořen k obrazu Freddieho, je tento fakt pravdivý jen částečně. Freddie je zde totiž vyobrazen tak, jaký ve skutečnosti byl: sexuální mašina, která šuká s každým, kdo mu přijde pod ruku, která ale zároveň byla bytostí s křehkou avšak složitou osobností a duchovní schránkou, která nechtěně bojuje se svou vlastní sexualitou, a po celý svůj život hledá smysl svého bytí, talentovaný muž s hlasem anděla, který si užíval život na plný pecky, a v pohodě dokázal ovládnout publikum čítající statisíce lidí pouhým gestem, a jako jeden z mála z miliard dalších získal zaslouženě věčnou neutuchající nesmrtelnost - "You're a legend, Fred." "You're bloody right, I am. We're all legends."... Postavy jsou zde skvěle napsané, dialogy perfektně budují jejich charakterovou hloubku. A finální pasáž, koncert ve Wembley při akci Live Aid, jenž je mimochodem hudebními kritiky oficiálně považován za nejlepší hudební vystoupení vůbec, slouží jako dechberoucí velkolepé pompézní finále, při němž absolutně ztratíte pojem o čemkoliv jiném, a vaše mysl se plně soustředí na tuto spektakulární podívanou, a jen málokomu se při sledování tohoto hudebního mezníku nevyhrnou slzy do očí anebo mu nevyvstane na mysli to, jakou nesmírnou charismatickou a famózní osobností popravdě ve svém vnitru Freddie byl, a jakou neuvěřitelnou podívanou toto vystoupení je. Je vám jej líto, jelikož víte, že s jeho zarmucující smrtí svět přišel o něco jedinečného a nevídaného, o něco, co se pouhými slovy nedá jen tak snadno popsat. Je vám líto toho, do jakých nevýslovných sraček dospělo dříve uznávané umělecky zaměřené médium jménem hudba... Posledních 15 minut příběhu je jedna kolosální hudební katarze, při níž v očích členů kapely patrně vidíte, že svého kamaráda obdivují ve stejné míře jako to nesčetné publikum stojící před nimi samými, a užívající si tento absolutní vrchol celé kariéry Queenů. Oni ví, a i vy sami to víte, že Freddie našel smysl svého bytí - být bytostí, která bez náznaku přetvářky rozdává nekonečná kvanta radosti a pozitivní energie... Při scéně, kdy celý statisícový stadion ve Wembley a zbylé dvě miliardy diváků, sledující tento rockový monument živě, jednotlivě tleskají v rytmu Radio Ga-Ga anebo zpívají Freddieho velkolepé árie, málokomu nevyrazí na pokožce po celém těle brutální husí kůže. A téměř každý divák náhle pochopí, že právě Queeni jsou fakticky a po právu těmi největšími šampiony na světe. Schválně si jejich bombastické vystoupení vyhledejte na YouTubu a nebudete věřit svým vlastním očím, když zjistíte, že ve filmu se toto vystoupení provedlo do nejmenšího detailu... Vše je překrásně zakončené legendární skladbou a videoklipem Don't Stop Me Now a The Show Must Go On. Tohle vše se nakonec jako ta nejlahodnější třešnička na dortu sesumíruje v jeden z nejintenzivnějších, nejdojemnějších a nejsilnějších kinematografických zážitku tohoto roku, možná desetiletí, možná i celého vašeho života, a vy jen odcházíte z kina s širokým úsměvem na rtech, se slzami štěstí na krajíčku a nevýslovnou radostí v duši, a přemýšlíte o silném poselství tohoto neuvěřitelného příběhu, které se skýtá v jeho samotném nitru - Jdi si i přes všemožné překážky vždy za svým vysněným cílem a byť tím, kým si doopravdy myslíš, že ve své hloubi jsi... Tenhle neskutečný masterpiece budu sledovat do té doby, kdy mě přestane bavit samotnej život... Ano, ano, dámy a párkové, až mi někdo poví, že je Bohemian Rhapsody nejlepším filmem tohoto roku, budu s ním vehementně radostně souhlasit. Libovka! Topovka! Bomba! ... Omluvte mě, ale následující čas budu trávit tím, že budu poslouchat legendární nestárnoucí fláky nejlepší kapely pod sluncem a nahlas s Freddiem řvát árie. Což mě přivádí k tomu, že jsem se vůbec nevyjádřil k soundtracku. A co k němu tedy mohu říct? Raději se neptejte, jelikož i vy sami předem víte, jaký je - parádní klasiky jako Doing Alright, Keep Yourself Alive, Seven Seas of Rhye, Killer Queen, Now I'm Here, Crazy Little Thing Called Love, Under Pressure mne neskutečně potěšily, ale zamrzí absence takových kultovek jako Tie Your Mother Down, Save Me, Spread Your Wings, You're My Best Friend apod. vzniklé před r. 85'. PS: Freddie, v den 24.2.2019 se z nebe nezapomeň koukat na ceremoniál předávání Oskarů, protože ten večer bude patřit jen tobě, kamaráde... "Ready, Freddie?" "Yeah. Let's do it, baby."

    • 5.11.2018  20:18

    "Come on Rick, it's time to wake up." ... Dojemná, stylová a slzy nahánějící rozlučka s jednou konkrétní postavou, která vás skrze záblesky z minulosti a napínavým děním jednoduše strhne a na konci (s)prostě vyflusne takovým ohavným způsobem, že nevíte, jestli vám z toho následující dny bude jebat v palici, anebo ne. Emocionální bomba. Prozatím dosavadní nejlepší epizoda série. Těším se na nadcházející "restart".... Goodbye Rick, our beloved friend. Hope we'll see you soon again.

    • 4.11.2018  00:11
    Queen Live in Rio (koncert) (1985)
    *****

    Další z dlouhé řady legendárních koncertů, při jehož sledování absolutně zapomenete na pojem výrazu čas a dýchání... troufám si říct, že pouze nepatrné menšině nezamrazí v zádech v momentě, kdy 300 000 lidí jednotně zpívá Love of My Life. Nepopsatelné, nezapomenutelné, po umělecké stránce geniální. Tečka.

    • 21.10.2018  07:52

    3,5* ... Kdybych na tuhle báječnou chujovinku koukal sám, a ne s mými retardovanými společníky, nejspíš bych se v takový míře nebavil. Celkem vopruz tahle mrvelovka. Takový lhostejný protřepaný ale nemíchaný mrdník :)))

<< předchozí 1 2 3 4 15 29 43 57
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace