Heisenberg_

Heisenberg_

Jakub Barták

okres Třebíč

11 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Vykoupení z věznice Shawshank (1994)

    "V Shawshanku jsou všichni nevinní, tos nevěděl?" ... protože právník to pokaždé posere. ---- Na otázku "Který film je nejlepší?" mi Frank Darabont, a také Stephen King společně s Thomasem Newmanem odpověděli.... Shawshank je přesně ten typ filmu, který ve vás něco značného zanechá, něco nevídaného a slovy nepopsatelného... Tento film vždy vychvaluji svým přátelům až do nebes, a vždy, když jim tento film doporučím, druhý den za mnou přicházejí, děkují, a říkají mi, že je to ten nejlepší film, jaký kdy viděli, a poté společně dlouho o tomto masterpiecu diskutujeme, anebo když se na něj díváme společně s partou, neskutečně se bavíme (snímek pěkně pracuje s humorem, viz. Monte Chrousto, nebo šachy = zasraná záhada, a další bezchybné scénky a hlášky) mají pusinku spadlou až k podlaze a slzy jim tečou proudem - ani se jim nedivím. U mě panují stejné pocity... Proč je zrovna tenhle snímek nejlepší? ptáte se nejspíš. Protože, prostě a jednoduše: Neuvěřitelný příběh (Nejlepší povídka od Stephena Kinga), božské herecké výkony (životní role Morgana Freemana a Tima Robbinse), nezapomenutelné a za emoční nitky efektivně tahající scény (neskutečná pasáž s Brooksem, Máte útrum, legendární Andyho Útěk, Opera, božské a famózní finále...) - nenašel jsem žádnou scénu, která by byla slabší, nebo vyloženě nudila. Báječná a naprosto brilantní hudba Thomase Newmana jen zdokonalila již tak silný zážitek, a ke každé scéně naprosto sedí, a bez ní by tento film nebyl úplným celkem. U samotného konce jsem z hudby dostal absolutní husinu po celém těle, a ta slaná voda z očí se jen nezadržitelně hrnula... nechápu to, že nemohl tento snímek neulovit ani jednu z nejprestižnějších cen kinematografie. (Forrest Gump byl ale velmi silný soupeř). Tenhle film, ačkoli z vězeňského prostředí, který ukazuje i několik brutálnějších ale přesto úchvatných scén, v sobě nese tolik lidskosti, že se tomu ani nechce věřit. Shawshank mě bude neustále po každém zhlédnutí bavit, šokovat, uchvacovat, překvapovat a emocionálně vydírat - což je asi každý třetí měsíc. Tenhle film je beze slova tím nejlepším a nejpůsobivějším, jaký byl stvořen, a jaký jsem kdy viděl, a za tím si budu navždy stát. Tenhle film absolutním vrcholem všeho na poli kinematografie. Tenhle film, prostě a jednoduše, miluju (po Pelíšcích můj nejoblíbenější snímek). Škoda jen, že takovýchto filmů není více - nejlepší filmový zážitek, na který bude každý vzpomínat, včetně mě. Pro tyhle typy filmů by měla ČSFD vytvořit i 6. hvězdičku, jelikož fantastický Shawshank si to 1000% zaslouží. Jo, jsem nehorázná měkota, ale tu slzičku pokaždé uroním, a i finální titulky si nepředstavitelně užívám, snímek postupně vstřebávám a říkám si: Bože, děkuji ti za tento dar. Pokaždé jsem prostě unesen, žádný film mě nikdy takhle nedostane... Poslední půlhodina příběhu byla (při prvním zhlédnutí) ta nejlepší část mého života, ta nejlepší katarze, jakou jsem kdy zažil a jaká kdy moje ubohá duše pocítila, a po níž jsem se cítil až téměř osvícensky, že to slovy nedokáži popsat - jednoduše: krása :****** Slova jsou zbytečná... Jo jo, naděje je skvělá věc... Na světě existují dva druhy lidí: ti co Shawshank Redemption milují, a ti, co toto mistrovské dílo zatím neviděli. PS: Doporučuji sledovat v kolektivu přátel, protože friendship je jeden z předních motivů tohoto neuvěřitelného příběhu ;)

  • poster

    Pelíšky (1999)

    "Na mě si s nějakým nokem nepříjdeš děvenko!" --- Simply the best... Nejlepší český film a můj vůbec nejoblíbenější film, který znám komplet nazpaměť, na který se mohu jak s rodinou, tak s přáteli, koukat neustále dokola, a pokaždé, když jej sleduji, tak nevím, jestli mám řvát, nebo brečet smíchy... Jednoduše: skvost české kinematografie. Má všechno co má český film mít - skvělý děj (Atmosféra z Okupace roku 1968 je neuvěřitelná), dnes již legendární a všem známé hlášky ("Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!" mám jako vyzvánění) a bezchybné výkony herců (Jiří Kodet zahrál nejlepší roli, ale i Bolek Polívka jako moravský strýček mě neskutečně bavil, stejně Mirek Donutil viz. skleničky ;) - všichni zahráli na výbornou). Scéna s "noky" je něco nezapomenutelného a tak absurdního, že to prostě nemá sebemenší obdoby. Pro mě je tento snímek velmi výjimečný, jedinečný, zcela geniální, autentický atd. atd. prostě nejlepší, a zraje u mne jako výborné víno, jelikož pokaždé mě něčím uhrane, a u stálých zhlédnutích má co nabídnout. Jednoduše: co scéna to legenda (kodiak, Vyděržaj pioněr), co hláška to perla ("Co vidíš?" "Kuře." "Tak vidíš."). Nesmrtelný snímek. Na tento film nedám na Vánoce dopustit. 115 minut čisté a ryzí české dokonalosti. Miluju to. Tečka... další pozitiva nehledejte, je to zbytečné. Ať vás provází Gagarinův bratr přátelé. 6/5 ... "Mě by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu..." "Stříleli za války do vzduchu." "Heh, vy dva jste se hledali až jste se našli, co?!"

  • poster

    Zelená míle (1999)

    "In a way, we all walk the green mile..." ---- Ždímák slz a všemožných emocí - nejen těmito slovy by se tento snímek mohl popsat... Green Mile je moje nejoblíbenější kniha a jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl a jaká byla kdy napsána, a ačkoliv již vím, co se zde stane, pokaždé si tenhle až neuvěřitelně nádherný snímek s perfektním a nezapomenutelným, emocemi nabitým příběhem užívám od samého začátku do vygradovaného, strhujícího a fantastického konce. (Ačkoliv těch pár nesrovnalostí by se našlo: Jiskřidlo-Výbojka, Pan Cinkal-Jingles, finální zjištění, ale to vůbec nevadí, nepodstatné detaily). Stephen King je zaslouženě Mistr napětí, jelikož zde ze sebe vydal úplné maximum - napsal totiž velmi dramatický příběh s kapkou nadpřirozena, který s každou chvílí a momentem emocionálně a napínavě graduje až do samotného velkého a božského finále, a Frank Darabont jeho dílo opět natočil přímo k vrcholu vší dokonalosti. Tom Hanks a Michael Clarke Duncan jsou svými rolemi nezapomenutelní a nepřekonatelní. M.C. Duncan jako legendární John Coffey (jako kafe, ale psaný jinak) předvedl jeden z nejlepších a nejúchvatnějších hereckých výkonů světové kinematografie, protože diváky svými slovy a nevinným pohledem naprosto emocionálně vydírá... Zvraty, jednotlivé scény a momenty jsou zde naprosto lahodně šokantní, ale i komické, a perfektně tahají za emoční nitky diváků, a ano, nebudu nic nalhávat v tom, že pokaždé brečím jak malá čubka. Jsem zasraná měkkota, vím, ale dle mého názoru tenhle film rozbrečí i ty největší tvrďáky, a věřte mi, ptal jsem se pár známých - např. jeden kamarád, který mimochodem zbožňuje heavy metal, tento snímek miluje, a já mu to nemám za zlé, protože já Green Mile miluju taky... Všechny scény jsou zde dokonale, špičkově a geniálně vykreslené a zrežírované. Percy Wetmore pokaždé pěkně nasere. Hudba je zde, stejně jako u Shawshanku, báječná, boží a jedinečná, pan Thomas Newman stvořil přímo nepopsatelně krásnou hudbu, která ve vás zanechá stejné účinky jako extáze - budete se rozplývat blahem. Zamiloval jsem se ihned po prvním zhlédnutí... Neuvěřitelný snímek/kniha, s příběhem, který vás vezme na tu nejdivočejší emocionální horskou dráhu o tom, že vlastně život je zelená míle, a každý bohužel jednoho dne dojde k jejímu konci... V žebříčcích Filmy (a knihy) které vás rozbrečí zaslouženě na 1. místě. Jeden z nejlepších filmů, co kdy vznikly... Pro tohle veledílo existuje slovo, které zatím nebylo vynalezeno, a to slovo je ještě větším významem slova krása. (Podle knihy nejlepší kapitoly: Coffey na Míli, Noční výprava, Mizerná smrt Eduarda Delacroixe, Coffeyho ruce, Myšák na Míli, Dvě mrtvé holčičky - prostě a jednoduše: nejlepší kniha Stephena Kinga). Opět doporučuji sledovat v kolektivu přátel (schválně sledujte, jestli jim z očí neteče vodopád slané vody - u mě tento pocit nastává ve chvíli, kdy si John s Paulem naposledy podávají ruce na důkaz věčných díků a vzájemné loajality - při tomto momentě mne pokaždé mrazí po celém těle). Simply the best...

  • poster

    Queen: These Are Days Of Our Live (TV film) (2011)

    The Show Must Go On, boys... Pro mne samotného nejlepší hudební dokument, co jsem kdy viděl. Queeny miluju, jejich skladby a koncerty, které znám komplet zpaměti, a které tvořily hudební dějiny, prostě všechna jejich díla, považuji za opravdové klenoty a skvosty, a kdo jen třeba tvrdí, že jsou nic moc, chápu, každý máme rádi něco jinýho, každý máme jinej vkus, ale sakra, lituji těch, kteří jejich skladby neslyšeli nebo je nemají ve velký lásce, jelikož přichází o životní příležitost a nevídaný zážitek. Queeni jsou prostě legenda - každá jejich skladba je jiná, diametrálně odlišná a výjimečná, a pokaždé v něčem tak úžasná, dokonalá, originální a ve své podstatě po hudební stránce absolutně geniální, a tím míním to, že obecně žánr rock je tak velmi rozmanitý a podle mě nejlépe artový žánr, kterými např. rap, hip-hop nebo techno, dubstep a podobné vyumělkované srance, co se v současné době poslouchají a jsou tak "oblíbené", nejsou, jelikož je to všechno ve finále pořád to a samé omílané neustále dokola - kde jsou ty zlatý časy, kdy hudba byla hudbou, a ne jen pouhopouhou přetvářkou? To kurva nevím, a je mi to fakticky líto... Nedivím se, že jejich skladba, dnes již legendární klasika Bohemian Rhapsody (podle mého názoru jejich nejlepší počin a přitom jedna z nejlepších skladeb vůbec) byla britským lidem zvolena za nejlepší. Jejich koncerty jsou tak energické, neskutečně atmosferické a famózně kouzelné. A nejen z toho důvodu se nedivím, že např. jejich velkolepé vystoupení na Live Aid je hudebními kritiky považováno za nejlepší živé vystoupení vůbec... Freddie Mercury byl neuvěřitelně charismatickým a talentovaný člověkem, člověkem s hlasem anděla - aneb on je obdivuhodným důkazem toho, že nesmrtelnost existuje ("Cause he's Princes of the Universe!" ;) ... Brian May a jeho ikonická kytara je něco jen tak slovy těžko popsatelného - jeho sólíčka a kytarový doprovody jsou něco parádního a řízného. Roger Taylor a jeho dynamický smysl pro bubnování je něco tak divokého, energického a dunivého, že to nemá obdoby... No a Jehn Deacon a jeho hravý stylový cit pro basu, to je zase a opět něco nezapomenutelného - respektive, jeho basové linky jsou absolutně jedinečné (především pak v Under Pressure a Another One Bites the Dust - které jsou kritiky a diváky zaslouženě zvoleny za skladby s nejlepšími basovými linkami) --- Tenhle dokumentík jsem si přímo zamiloval a viděl jej ihned několikrát, a po každém zhlédnutí mě prostě nějakým mysteriózním a nevysvětlitelným způsobem fascinuje, pokaždé odlišně (nemám zdání proč?), a to jsem na něj přišel doslova úplnou náhodou. Nádherně a skvěle natočené, audiovizuálně podmanivé, nejen pro hudební fajnšmerky přímo labužnické, navíc parádně zakončené skladbou Kind of Magic, a úsměv na rtech vám vyvodí jako třešnička na dortu a úsměvný zlatý hřeb poslední (potitulková) scéna, kdy Freddie po svých áriích z legendárního koncertu z Wembley r. 1986 (který je dle samotné ČSFD považován za nejlepší koncert vůbec, a dle mého věcného názoru je nejlepší, sorry jako za tu nevýslovnou aroganci, kterou si chci zplna užít) ohodnotí publikum slovy "Fuck You!" --- Jen mi povězte: rozbrečel vás anebo vás strhl v takové obrovské míře někdy nějaký dokument? Do hajzlu, jsem taková zasraná měkkota... Díky moc mé milované BBC za to, že natočila tenhle skvost o této legendě, která svými nesmrtelnými skladbami přetrvá na věky všech věků... Nebudu se nějak dál rozepisovat, jinak bych tu byl hooodně dlouho. Prostě si sedněte na prdel, pusťte si to a zírejte na tu nádheru... 6/5 ... PS: Vadila vám v mém komentáři častá nespisovnost, debilní interpunkce, nebo značné používání výrazu nejlepší anebo jedno z nejlepších? Dvě slova jako (s)prostá odpověď postačí: Fuck you, darling! ;))))

  • poster

    Bohemian Rhapsody (2018)

    "Is this the real life? Is this just fantasy?" musím si tuto otázku neustále pokládat po celých dvou zhlédnutích tohoto snímku... Pokud se nějaké zvědavé lehce labilní pedofilní hovádko ptá konkrétně na to, jaký je můj vztah ke Queenům, odpovím vám jednoduše dvěma slovy: Miluju je! K této extravagantní britské rockové legendě jsem si cestu našel opravdu prazvláštním způsobem, a jasně si pamatuji přesně na ten osudový den, kdy jsem tuto kapelu objevil jako nějaký Svatý Grál a nové světlo mého stereotypního života - roku 2013 dávali v televizi zrovna moji milovanou sci-fi klasiku Back to the Future, když tu náhle se jako nový příchod Ježíška Nazaretského zjevilo moje přehnaně oblíbené pásmo debilních reklam, a následně jako Boží dopuštění přišla na scénu absolutně famózní reklama na Pampers, při níž v ikonickém rytmu We Will Rock You miminka bouchaly do různých věcí a při parádním kytarovém sólu na kameru špulily svoje heboučké zadele. A řekl jsem si v duchu: tohle jsem už někde sakra slyšel... a poté jsem objevil její samotnou šlechetnou Rtuťovou výsost a její společníky, tu nejlepší hudební skupinu, kterou kdy spatřilo světlo světa. A od té doby jsou Queeni má osobní modla, krevní skupina, a já jim propadl takovým zásadním a monstrózním způsobem, že u mě dodnes převládá pocit, jenž tvrdí: Podepsal jsem snad smlouvu s ďáblem, že neustále musím poslouchat jejich jedinečné nestárnoucí fláky, aniž by u mě převládalo nutkání, které by zase tvrdilo, jestlipak z toho nejsem již znuděn? Ne. Tohle nebyla žádná zasraná náhoda, ani posrané štěstí, ale zkurvenej osud, jež částečně naplnil můj životní úděl - poslouchat a naplno si užívat umění jménem hudba. Ok, ok, tohle by myslím jako "menší" úvod stačilo, nu což? Pokud se chcete více dozvědět o mém vzájemném vztahu ke Queenům, prostě a jednoduše si vyhledejte můj komentář k filmu These Are the Days of Our Live, naprosto špičkovému dokumentu o této výjimečné skupině, kde jsem se pěkně věcně rozepsal.... Avšak v současné chvíli na povrch vyvstala další otázka: jak nesporně kvalitní je snímek Bohemian Rhapsody, životopisný film pojmenovaný po jednom z nejlepších songů historie, který byl navíc samotným britským lidem zvolen za nejlepší skladbu vůbec, pojednávající o tomto veleuměleckém kvartetu, jež svými neskutečnými výkony a geniálním smyslem pro revoluční zvuk bořily hudební kraje a meze a jejichž nesmrtelné a audiovizuálně vypiplaně dokonalé hity dodnes nadšeně poslouchají miliony lidí po celém širém světě? Řeknu to tak, jak by to řekl sám Freddie: This is fucking good job, darling! .... Již od prvopočátečních ukázek a trailerů, které jsem jednotlivě viděl nejméně snad padesátkrát, jsem netrpělivě očekával na ten pravý moment, kdy tato lahůdka vstoupí do všech existujících biografů a strhne statisíce, možná i miliony, diváků. A já neváhal, a i přes menší obavy jsem zašel na návštěvu tohoto počinu do kina - a rovnou dvakrát, a nadcházející návštěvy se pomalu uskutečňují. A prozatím nikdy jsem v kině neviděl takovou úžasnou směsici všech generací - staří lidé, dospělí, děti. O samotném přílivu zájmu o tento snímek již značí pouze např. ten fakt, že po obou projekcích jsem na místních hajzlech nenašel ani jedno jediné volné místo na chcaní, natožpak sraní, anebo to, že za první promítací víkend tento film navštívilo v Česku přes 92 000 diváků... A musím říct, že i přes tvůrčí neshody (jak ze strany původně zvažovaného herce vsazeného do role Mercuryho - Sacha Baron Cohen, samotných členů kapely, režiséra, herců, apod.), plně nevyužitého potenciálu (ze všeho totiž mohlo býti vytěženo mnohem více, vím to, jelikož až moc velice dobře a důkladně znám nejzásadnější a nejvíce zajímavé historické mezníky kapely, what a shame!), historickou nepřesnost (která nejvíce ujme škodu právě u nejvěrnějších fandů podobného mého rázu), a snad největší kámen úrazu rating PG-13 (za celý průběh děje jsem slyšel pouze jedinkrát slovo fuck, což je na film rockového formátu celkem slabej čajíček, avšak v této emocionálně silné větě: "I decide, who I am. I'm going to be, who I was born to be. A performer, who gives the people what they want. Freddie fucking Mercury.") se podařilo natočit velkolepý kinematografický hudební monument nabízející neskutečně pestrou škálu všemožných emocí, jež vás svým pozitivně laděným energickým nábojem silnějším než úder blesku a Supermana dohromady od prvních minut strhne, chytne, a do samotného velkolepého závěru vás jen tak lehce nepustí. Toto je totiž impozantní óda a oslava rockového žánru a umělecké odevzdanosti a bezmezné tvůrčí originality a kreativní geniality, jež láká a ohromuje masy a dobývá svět, při níž se po celou dobu stopáže budete jednoduše usmívat, natožpak, pokud jste fanouškem srdcem i duší, patrně, anebo i značně, uchcávat blahem - ať již mluvíme o parádním úvodu (při kterém hraje jedna z nejštastnějších skladeb, co kdy vznikla v dějinách hudebního průmyslu - legendární Somebody to Love, škoda jen toho vystřiženého sólíčka), úsměvných počátcích kapely (setkání s prapůvodní Smile), vzájemných slovních přestřelkách ("Šest minut ti připadá jako věčnost? Chudák tvá stará.") a interakcích ("Learn the lyrics!"), nahrávání největších hitovek ("Už končíme? Mám z toho všeho koule až v krku"), skvělých hláškách ("Řekni svýmu otci, jak se neskutečně skvěle píchá s jeho dcerou."), narážkách ("So, what do you think?" "Gayer?" "Oh, not this, man. This!"), famózních koncertních číslech (Rio de Janeiro), parádním rychlým průchodem prvního turné po USA při dynamické tónině Fat Bottomed Girls, vzniku legendárních songů jako Another One Bites the Dust, I Want to Break Free, Love of My Live anebo We Will Rock You a následný střih na bombastický koncert v Madison Square Garden, o samotném bombastickém finále nemluvě, a mnoho mnoho dalších pamětihodných scén (např. i taková malinká scéna, kdy Freddie odchází z nemocnice při písni Who Wants to Live Forever mě emocionálně dostala), při nichž se prostě nemůžete ubránit tomu dojmu, aby se vám z toho neustálého úžasu neubírající na své nepopsatelné fantastičnosti neotvírala chlebárna dokořán. Easter-eggů je zde taky požehnaně (všimli jste si U2, Bowieho, Lamberta, anebo Bicycle Race holek?). Rejža Bryan Singer (mimochodem stvořitel také nesporně kvalitní filmové série X-Men) totiž jede bomby a s nepopiratelným zapálením pro věc vám tento kousek servíruje na tom nejzářivějším podnose jménem plátno. Tempo je zde kulervoucí v takové neskonalé míře, že se nestíháte začínat nudit a valit bulvy. Co se technické stránky týče, nemám k ní jakékoli sebemenší výhrady - dechberoucí vizuální aspekt si vás lehce podmaní, scénografie, kamera a líbivé nasnímání jednotlivých scén jsou dokonalými záležitostmi. Casting je absolutně bezchybný, a každý herec přesně autenticky vystihl charakter své postavy - ať již hovoříme o naprosté kopii Bryana Maye (Gwilym Lee je jeho klon, jinak si tu podobu a mluvu nedokáži vysvětlit), Benu Hardym (který přesně vystihl charisma Rogera Taylora), anebo o Josephu Mazzelovi (věděli jste, že Deacyho hraje právě ten malej klučina z Jurskýho Parku?), o dalších zúčastněných sympaťácích jako Tom Hollander (Jim "Miami" Beach), Aiden Gillen (John Reid), Aaron McCusker ("Do you in hell know, how many Jim Huttons are there in London?"), anebo Allen Leech (ztělesňující toho čuráka Paula Prentera který nám vzal Freddieho), škoda jen absence Petera Freestonea. U čeho se ale, dle herecké stránky týče, musím pozastavit, je absolutně dokonalý a naprosto bezchybný výkon Lucy Boynton, která zosobnila Freddieho životní lásku, Mary Austinovou - kde se tahle talentovaná holka po celou dobu ve filmové branži skrývala? Ona je totiž ryzí herecký poklad, a takové ocenění Akademie v kategorii Nejlepší herecký ženský výkon ve vedlejší roli je pro ní celkem málo, téměř bezvýznamná zlatá plešatá cetka... No a následně zde máme hlavní hvězdu a předáka všeho dění - Ramiho Maleka (známého ze skvělého seriálu Mr. Robot). A co k jeho výkonu mohu dodat? Doufám v to, že pouze a jen toto: předem velice gratuluji k Oskarové výhře. Ano, ano, čtete správně. Rami totiž přesně vystihl do nejmenšího detailu Freddieho jedinečné charisma, typickou mimiku, a již od první scény si vás tenhle borec totožně jako Freddie omotá kolem prstu a až do závěrečných titulků jen tak nepustí. Každou scénu si zaslouženě krade pro sebe, a Freddieho vystihl takovým nevídaným zázračným způsobem, že se ve vás skýtá dojem, jenž vás jednoznačně usvědčí v tom, že na plátně není nějaký podobný herec egyptského původu, ale samotná originální impozantní výsost Freddie - Rami totiž Farrokha Bulsaru aka Freda Rtuťového nehraje, on se jím kurva stal. A jak píše jeden z uživatelů: kdo letos v kině viděl alespoň dva filmy, je mu jasné, kdo je letos hereckým králem... Vím, vím, tento snímek má viditelné nedostatky, mouchy a chybičky, ale po pravdě mi odpovězte na otázku: který film na světě je nemá? A při vší té nádheře filmu odpustíte snad cokoliv, co bys vás štvalo... Ačkoliv sami tvůrci tvrdí, tu že je tento film stvořen k obrazu Freddieho, je tento fakt pravdivý jen částečně. Freddie je zde totiž vyobrazen tak, jaký ve skutečnosti byl: sexuální mašina, která šuká s každým, kdo mu přijde pod ruku, která ale zároveň byla bytostí s křehkou avšak složitou osobností a duchovní schránkou, která nechtěně bojuje se svou vlastní sexualitou, a po celý svůj život hledá smysl svého bytí, talentovaný muž s hlasem anděla, který si užíval život na plný pecky, a v pohodě dokázal ovládnout publikum čítající statisíce lidí pouhým gestem, a jako jeden z mála z miliard dalších získal zaslouženě věčnou neutuchající nesmrtelnost - "You're a legend, Fred." "You're bloody right, I am. We're all legends."... Postavy jsou zde skvěle napsané, dialogy perfektně budují jejich charakterovou hloubku. A finální pasáž, koncert ve Wembley při akci Live Aid, jenž je mimochodem hudebními kritiky oficiálně považován za nejlepší hudební vystoupení vůbec, slouží jako dechberoucí velkolepé pompézní finále, při němž absolutně ztratíte pojem o čemkoliv jiném, a vaše mysl se plně soustředí na tuto spektakulární podívanou, a jen málokomu se při sledování tohoto hudebního mezníku nevyhrnou slzy do očí anebo mu nevyvstane na mysli to, jakou nesmírnou charismatickou a famózní osobností popravdě ve svém vnitru Freddie byl, a jakou neuvěřitelnou podívanou toto vystoupení je. Je vám jej líto, jelikož víte, že s jeho zarmucující smrtí svět přišel o něco jedinečného a nevídaného, o něco, co se pouhými slovy nedá jen tak snadno popsat. Je vám líto toho, do jakých nevýslovných sraček dospělo dříve uznávané umělecky zaměřené médium jménem hudba... Posledních 15 minut příběhu je jedna kolosální hudební katarze, při níž v očích členů kapely patrně vidíte, že svého kamaráda obdivují ve stejné míře jako to nesčetné publikum stojící před nimi samými, a užívající si tento absolutní vrchol celé kariéry Queenů. Oni ví, a i vy sami to víte, že Freddie našel smysl svého bytí - být bytostí, která bez náznaku přetvářky rozdává nekonečná kvanta radosti a pozitivní energie... Při scéně, kdy celý statisícový stadion ve Wembley a zbylé dvě miliardy diváků, sledující tento rockový monument živě, jednotlivě tleskají v rytmu Radio Ga-Ga anebo zpívají Freddieho velkolepé árie, málokomu nevyrazí na pokožce po celém těle brutální husí kůže. A téměř každý divák náhle pochopí, že právě Queeni jsou fakticky a po právu těmi největšími šampiony na světe. Schválně si jejich bombastické vystoupení vyhledejte na YouTubu a nebudete věřit svým vlastním očím, když zjistíte, že ve filmu se toto vystoupení provedlo do nejmenšího detailu... Vše je překrásně zakončené legendární skladbou a videoklipem Don't Stop Me Now a The Show Must Go On. Tohle vše se nakonec jako ta nejlahodnější třešnička na dortu sesumíruje v jeden z nejintenzivnějších, nejdojemnějších a nejsilnějších kinematografických zážitku tohoto roku, možná desetiletí, možná i celého vašeho života, a vy jen odcházíte z kina s širokým úsměvem na rtech, se slzami štěstí na krajíčku a nevýslovnou radostí v duši, a přemýšlíte o silném poselství tohoto neuvěřitelného příběhu, které se skýtá v jeho samotném nitru - Jdi si i přes všemožné překážky vždy za svým vysněným cílem a byť tím, kým si doopravdy myslíš, že ve své hloubi jsi... Tenhle neskutečný masterpiece budu sledovat do té doby, kdy mě přestane bavit samotnej život... Ano, ano, dámy a párkové, až mi někdo poví, že je Bohemian Rhapsody nejlepším filmem tohoto roku, budu s ním vehementně radostně souhlasit. Libovka! Topovka! Bomba! ... Omluvte mě, ale následující čas budu trávit tím, že budu poslouchat legendární nestárnoucí fláky nejlepší kapely pod sluncem a nahlas s Freddiem řvát árie. Což mě přivádí k tomu, že jsem se vůbec nevyjádřil k soundtracku. A co k němu tedy mohu říct? Raději se neptejte, jelikož i vy sami předem víte, jaký je - parádní klasiky jako Doing Alright, Keep Yourself Alive, Seven Seas of Rhye, Killer Queen, Now I'm Here, Crazy Little Thing Called Love, Under Pressure mne neskutečně potěšily, ale zamrzí absence takových kultovek jako Tie Your Mother Down, Save Me, Spread Your Wings, You're My Best Friend apod. vzniklé před r. 85'. PS: Freddie, v den 24.2.2019 se z nebe nezapomeň koukat na ceremoniál předávání Oskarů, protože ten večer bude patřit jen tobě, kamaráde... "Ready, Freddie?" "Yeah. Let's do it, baby."

  • poster

    Soumrak mrtvých (2004)

    "Volala tvoje máma kvůli tý zítřejší návštěvě. Pak volala Líza kvůli tý dnešní večeři. No a pak znovu volala tvoje máma, jestli bych ji nevylízal." --- Aneb pokud vypukne apokalypsa nemrtvých, rozhodně se neinspirujte tímto rom-zom-com snímkem, ačkoliv božím a největším LOL snímkem na poli hororového žánru. Bez debat: Nejlepší zombie film ever a souhlasím s vyhodnocením IMDb na téma Nejlepší horory 21. století, kde se tento snímek umístil na zaslouženém prvním místě, ačkoliv hodnocení zde na to nevypadá, zato hodnocení na Rotten Tomatoes mluví za vše (92% kriticky, 93% divácky - dohromady necelých půl milionu hlasů). Shaun (mimochodem jméno hlavní postavy) of the Dead je jedna z mých velkých srdcovek, a pro mě také zároveň i nejlepší snímek z celé šíleně laděné Cornetto aka Blood and Ice Cream trilogie tria šílenců Wright-Pegg-Frost. Britové opět amíkům ukázali, že jsou pokaždé s inovativními nápady, humorem a originalitou o krok napřed. Už od mala (ano, čtete správně, od mala) jsem tenhle film hltal a miloval, a již od mala až po současnost jsem z tohoto snímku pokaždé i pořádně zesranej strachy. Jen málokterý komediální horor dokáže tak účinně navodit strach, napětí a zábavu/komičnost zároveň. Edgar Wright je naprosté zvíře, jelikož aby se nějaký režisér takhle brilantně vyřádil ve střihu obrazu a zvuku, to se jen tak nevidí. Tato komedie je jedinečná ve svých silných komických detailech, kterých si prachsprostý divák obyčejným okem nevšimne. Všechny hlášky ("Oh my god. She's sort of drunk!"), narážky ("We're comming to get you Barbara!"), odkazy a scény ("Srazili jsme něco, nebo někoho?") jsou zde neskutečně humorné, absurdní a originální, a pokaždé mě naprosto odrovnají - ať už se jedná o plány, boje s nemrtvými, útěky, závěrečnou část filmu v hospodě, nebo moji nejoblíbenější scénu: házení s hudebními deskami (zde jde poznat, jak výborný má Wright vkus na hudbu), a dalšími trapnými a naprosto šílenými situacemi. Bezchybný soundtrack vše skvěle doplňuje - Queeni s Don't Stop Me Now (Kill the Queen - TOP scéna celé trilogie, love this) a You're my best friend. Ale bez dvou pánů, hlavních protagonistů, mých velmi oblíbených britských herců - dua Simon Pegg a Nick Frost, by tento mistrovský kousek nebyl úplný. Pegg (Shaun) a Frost (Ed) je prostě dvojka, z které se nemůžete nepotrhat smíchy, už například pouze z toho principu, že když si uvědomí, že jsou ve smrtelném nebezpečí, tak si raději sednou na gauč. Parádní suchý anglický humor zde bezchybně funguje, ale ne každému je po chuti, ale jak vystihuje jeden komentář: zde je anglický humor tak silně a chutně naředěný, jako je čaj o páté... Nespočetně jsem tenhle parádní snímek viděl, a ještě více jsem se u tohoto snímku nasmál. Při každém zhlédnutí doslova brečím smíchy a bránice se mi třese každou malou chvílí, až málem mám pocit, že exploduje. Doopravdy, u žádného snímku co znám se takhle nikdy netlemím a přímo královsky nebavím (pokud nepočítám Cosy Dens ;) Vím, že tento snímek není žádná filmařská dokonalost, nějaký mistrovský Ačkový titul, ale zaručuji, že každý s alespoň minimálním smyslem pro humor, se bude neskonale bavit, protože se jedná o naprostý skvost a klenot ve svém žánru, který nejenže splňuje svůj očekávaný ekvivalent, ale dá vám i něco více, něco nepopsatelného, něco, čemu já nedokážu přijít na jméno. Ale musím přiznat, že hodnocení zde je vcelku neférové a nezasloužené. Sám vím a vždy podotýkám, že finále moc hraje na dramatickou pilu a stává se holým zombie snímkem, plný spousty klišé, což poté kazí celkový, hlavně humorný dojem z filmu, ale sakra, to finále je i přes to všechno tak kulervoucí a napínavé... No jo no, češi, a především pak ČSFD pozéři, nepoznají kvalitní zábavu... A český dabing tohoto filmu je překvapivě dobře zpracovaný a vůbec není k zahození a českou verzi mám mnohem raději než originál (what a shame, heh?). Rozhodně tenhle originální mix romantické akční hororové komedie všem doporučuji, jelikož zaručuji, že se budete skvěle bavit, nebo alespoň pokud se považujete za pořádného fajnšmekra. Edgar Wright je maniakální machr, ďábel a bůh zároveň, a já mu proto děkuji za tento úchylný masterpiece a nejzábavnější a nejoriginálnější horor nového tisíciletí. Nejlepší film z celé Cornetto trilogie a dnes již snímek nesoucí status kultu. Naprosto doporučuji sledovat v kolektivu přátel, protože se jedná o nejkomičtější snímek, co znám (po Pelíšcích ;)... ještě zdechyběl Bill Bailey... british stuffs rules! ... 6/5 ... "Mami oni tě pokousali?" "Ne mě ne, jen Filipa." "Oh, skvělý." "Co se děje? Pokousali ji?" "Ne jen Filipa." "Oh, skvělý." ... LMFAO

  • poster

    Nespoutaný Django (2012)

    "I like the way you die, boy." ... Famózní. Ohromující. Strhující. Tarantino se s ničím nesere a znovu jede ve velkém stylu, naprosto odrovnává a bortí všechny možné omezující stěny a hranice, a nakonec svým geniálně zkonstruovaným dílem šokuje a odbourává psychické pochody diváků. Tentokráte v klasickém a pro většinu filmového publika milovaném žánru western. Vše je zde provedeno a září v jeho osobitém a šarmantním stylu - kulervoucí akční scény, bezchybný soundtrack (skladba I Got a Name od Jima Croceho pomyslně trůní nade všemi zbylými, stejně libovými fláky) a pečlivě vybraní herci (Foxx, Waltz, S.L. Jackson a DiCaprio tomuto veledílu kralují), společně s jejich vypiplanými a trefnými dialogy a monology. Kventýnův scénář je napsán bez sebemenšího náznaku jakékoliv vady a kazu, a je také se samozřejmostí zaslouženě oceněn cenou Akademie. Dialogy jsou zde vypilované a vypiplané k samotnému vrcholu scenáristické dokonalosti. Famózní výkony herců nehodlám nijak komentovat, samotnou režii jaktěživ ne. Jednotlivé scény mají drive a říz (scénka s kladivem, předzávěrečná přestřelka a finální pasáž jsou zdaleka absolutní TOP), a jsou jako kvalitní droga dávkovány ve správném pořadí v jisté hektické konzistenci, a nejen díky tomu získává děj neuvěřitelnou gradaci, velice divoké tempo, pestrou paletu emocí, a nakonec i neodolatelně ojedinělou atmosféru, jíž se může chlubit málokterý snímek. Vizuál a jednotlivé kompoziční vjemy obrazu jsou kreativně vymazlené a stvořeny z lásky k řemeslu. Úchvatný mix old school stylu, retro stylizace a moderního pojetí společně se zmiňovaným holdem stojí k nezaplacení - ten fakt, že je film brán jako klasický 60's/70's western jen doplňuje další zřejmost, a tudíž to, jak nehorázně geniální tento snímek je. Prostě a jednoduše: Neuvěřitelná a brutálně laděná jízda od samotného začátku do bombastického konce. Tarantino si stvořil western (anebo jestli chcete břitce drsné historické jižanské drama) k obrazu svému, a já se do jeho veledíla, kde je každý jeho atribut povznesen do nebeských božích výšin preciznosti, prostě zamiloval. Doopravdy bych nečekal, že by se mohl nějaký totožně žánrový film pochlubit tak silným příběhem - téměř tříhodinový epos o pomstě jenž nezná hranic, rasové nekorektnosti jež způsobí více škody než užitku, uvědomění si toho co znamená být svobodným člověkem, hledání sebe sama uprostřed časů hýřících intenzivním násilím, a láskyplném poutě které přetrpí jakákoliv úskalí. Skvostné finální inferno mi přivodilo pocit, jež se dá popsat a hraničí s infarktem, který si ale zároveň pořádně užíváte - závěrečná scéna jen málokomu nevykouzlí široký úsměv na ksichtě. Toto je naprosto brilantní snímek, který má takové ultimátní grády, že jednoduše zapomínáte dýchat, a každou chvílí zavírat vaši zplna otevřenou chlebárnu. Verdikt: Django Unchained je kinematografickým řemeslně dokonalým veledílem, které nemá po umělecké stránce obdoby a konkurenci, a po nějaké dekádě se navždy stane právem opěvovanou klasikou zlatého fondu kinematografie. Asi nejlepší western za posledních několik X let, a společně s Pulp Fiction je Django Unchained nejzdařilejším počinem mistra Tarantina. Po zhlédnutí mi v palici vyvstalo jediné slovo: respekt. Ale teprve po třetím zhlédnutí v řadě (1. se uskutečnilo v roce premiéry - 2012, kdy jsem Djanga viděl v "pouhýchL 11 letech, poté o tři roky v televizi společně s maminkou, a do třetice všeho dobrého jsem jej opět viděl a užil si po třech dlouhejch letech, jedné letní noci roku 2018, s mojí milovanou vesnickou partií), si musím tento klenot přidat mezi mých deset nejmilovanějších kinematografických počinů. Django Unchained prostě není obyčejný film, jako respektive umělecké veledílo. Smekám... PS: Tento skvost by si zasloužil director's cut obsahující materiál navíc (děj prodloužený na celkově 4h, to bych zemřel blahem ;)

  • poster

    Forrest Gump (1994)

    "Run Forrest, Run!" --- Robert Zemeckis natočil úplně nejvíc nejlepší fiktivní životopisný film a příběh o americkém všudybylském Cimrmanovi, který mimochodem tvořil dějiny, a je právem považován za jeden z nejlepších snímků všech dob, a já mu za to vše děkuji, protože díky tomuto filmu jsem se stal tím pravým filmovým fandou, a díky tomuto klenotu ve mně vzplanul zápal a nadšení pro kinematorafii. Pokaždé mě tenhle snímek nejen neskutečně pobaví ale i uhrane. Tom Hanks si u mne získal místo nejoblíbenějšího herce, a dle mého věcného názoru je díky své roli, za kterou zaslouženě získal cenu akademie, také tím nejtalentovanějším hercem - aneb jeho role je (alespoň pro mne) nejlepším hereckým výkonem v dějinách kinematografie. Zemeckisova vrcholná, pečlivá a mistrovská režie perfektně kombinuje a střídá dramatické a komické pasáže. Dokonalý soundtrack je plně nabitý hotovými peckami od takových legend jako Lynyrd Skynyrd, CCR, Jimmi Hendrix, Simon a Garfunkel a další, a bezchybně jej doplňuje božská hudba Alana Silvestriho. Jednoduše: Film, z kterého budete neskutečně šťastní, ale i neskutečně smutní a dojatí. Film o tom, že přátelství je silné a důležité, a láska těžká jenže nezbytná. Film, který vám ukáže, že život není lehký ale nepředstavitelně krásný a zábavný, a po jeho zhlédnutí budete mít chuť udělat něco světoborného ... (Scény s Elvisem Presleym - "Asi zpíval moc písniček, tak dostal infarkt", Johnem Lennonem a americkými prezidenty mě dostaly)... Aneb jak říkala Forrestova máma: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš. Tohle je jeden z nejlepších a nejchutnějších bonbonů, jaké jsem kdy okoštoval, a který mi vyvodil jeden z největších úsměvů na rtících. Čistá a ryzí filmařská dokonalost... doufám, že si někdy dám krevety hned na několik způsobů v jedné z restaurací Bubba Gump ;) ... "Shit happens."

  • poster

    Pán prstenů: Návrat krále (2003)

    Ne všechny slzy jsou ke škodě..... aneb jak se knižní série, která se pokládala za nezfilmovatelnou, zfilmovala a stala se kinematografickou legendou. Jako fanda neméně kvalitní knižní série jsem z tohoto díla pokaždé naprosto nadšen a uchvácen. Peter Jackson natočil nejlepší film podle knihy. Peter Jackson také natočil nejlepší film co se efektů týče. Peter Jackson natočil nejlepší, a nejvíce velkolepou a epickou (i když já raději ty komornější příběhy) trilogii všech dob, a jeden z TOP filmů nejen současnosti, tak všech možných dob. A já mu za to všechno děkuji, protože povznesl LotRa na jinou, a pro mne lepší a přijatelnější úroveň. Co se týče hudby (mám raději soundtrack z prvního filmu - především pak Sounds of Shire), tak musím říct, že kvalitnější a propracovanější soundtrack jsem v životě snad neslyšel (EDIT: Tak LotRa přebil Witcher: Wild Hunt). Hudba z posledních 15 minut filmu mě dostala na emocionální horskou dráhu... (jo doprdele, bulel jsem jak malá holka, a co jako?) což je jeden z dalších mnoha důvodů, proč je tento film tak neskutečný, famózní, a kulervoucí (jo, tenhle komentář píšu pěkně nespisovně a trochu debilně, ale já se takhle chci vyjádřit) . Tyto (a nejen tyto) tři scény mě šokovaly největším možným způsobem: "I can't carry it for you, but I can carry you.", "I am no man.", Return of The King ("You bow to no one.") a Grey Havens - která byla nejemotivnější částí filmu. Ze scén "For Frodo" a "Fall of Sauron" jsem měl husí kůži po celém těle... z každé scény je vytaženo úplné maximum a na diváka vše poté parádně působí a rezonuje s ním. Nezapomenutelné postavy jako Frodo, Sam, Gandalf, Aragorn, Gimli s Legolasem, hobiti a samozřejmě Glum - ty byly zahrány k velkolepé dokonalosti. Casting LotRa je jedním z nejlepších v kinematografii. Nejlíp ale zahrál sir Ian McKellen ("Death is just another path..") :*** Stejně jako Shawshank je i tohle ten typ snímku, který je velmi silný a pojednává o neumírající naději, odvaze a síle lidského ducha, a který ve vás nechá něco hlubokého. Podle mne je zakončení LotRa jeden z nejlepších filmů vůbec. Zasloužených 11 Oskarů - ten moment, kdy na Oskarech předával Spielberg Peteru Jacksonovi cenu za režii... ach bože! ... Tenhle film je prostě a jednoduše "My Precious!" - Můj milášek, jak by řekl Glum ... Libovka, lahůdka, delikatesa.

  • poster

    Hanebný pancharti (2009)

    "Ooh. That's a bingo!" ... Jedním slovem: stylové! Kurevsky stylové a poměry válečného dramatu kurevsky zábavné! Quentin Tarantino je prostě geniální velmistr a maniakální borec na nejvyšší možnou entou, který klidně sere z vysoka na historická fakta. Nyní se místo černé krimi komedie chopil válečného dramatu - a vše je zde opět provedeno pěkně po tarantinovsku: všichni (až na tři postavy) zde chcípli, vyskytují se zde naprosto geniální dialogy které ke svým jednotlivým charakterům sednou jako ušité, a vyskytuje se zde samozřejmě scénář, který v sobě samém nemá sebemenší znatelnou vadu. Filmu nejde určitě upřít jistá podstatná divadelnost, která dává snímku něco příběhově nepopsatelně kouzelného, po kinematografické stránce naprosto špičkového. Ačkoliv děj není historicky správný a přesný, je tento snímek absolutní dramatická pecka, která svým neskutečně stylovým retro pojetím strčí do kapsy i vážnější válečné kousky. Dělení děje do kapitol je neskutečně originální, a já sám si nemohu vybrat, která z nich se mi líbila více, neboť všechny jsou jednoduše po řemeslné stránce absolutně dokonalé. Uchcával jsem blahem jak u úvodní pasáže na farmě, v restauraci, bezchybnou scénu v hospodě bez debat počítaje, a ani samotné bombastické finále v kině nemohu opomenout. Potěšilo mě, že se za drsným válečným kabátkem skrývá příběh, který dává hold samotné kinematografii. Dialogy měnící svoji jazykovou strukturu jsou naprosto geniálně zvládnuté - nikdy bych neřekl, že budu doslova skákat radostí z toho, že se zde zjeví kombinace angličtiny, němčiny, francouzštiny a částečně i italštiny ("Bowjorno!"). Christoph Waltz zahrál svoji roli antisemity a grázla, kterému není nic svaté, doopravdy nejlépe. Skvěle mu sekunduje i Bratt Pitt, a nakonec i parádní Mélanie Laurent. Na Hitlera, který chcípá zrovna v kině, je převeliká radost pohledět (při tomto momentě pokaždé s mými milými kamarády doslova skandujeme nadšením se slovy: "Kurva joooo!"). Najdou se avšak i tací, jenž si myslí to, že IB jsou celkem průměrným snímkem, a já na to mohu jen reagovat těmito slovy: Nein, nein, nein, nein, nein! Jelikož se jedná o geniální kinematografické veledílo, které se jednoho dne stane právem nehynoucí klasikou, anebo se jí popravdě již dávno stalo. Filmový fajnšmekr, za nějž se mohu doufám právoplatně považovat, zhltne tento snímek s chutí jako tu nejlahodnější svíčkovou na celém širokém světě.... love it!

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace