Tuskík

Velmi milý, i když předvídatelný film. Jeho téma není zrovna veselé, ale drama to taky není, je to vše navíc odlehčeno správně švihlým japonským humorem. Krátká stopáž ani nedovolí divákovi se něčeho chytit, vše to tak nějak plyne úprkem, ale mě oproti předchozí předvídatelnosti a trochy patosu velmi překvapilo netradiční zakončení. // Viděno v letadle :)

Kdybych měl ženu, tak po shlédnutí tohoto filmu jdu spát k rodičům...

Viděno (slyšeno) v Dolby Atmos. Konečně jsem se jakožto obdivovatel tornád dočkal pořádnýho filmu o nich. Upřímně sem nedoufal, že se dočkám, a začátek mě nepřesvědčoval - ale ono to fungovalo! S postavama jsem si kdovíjaký pouto nevytvořil, ovšem to tornádo. Už při projekci sem se několikrát přistihl, že sem jasně přesvědčenej o tom, že sem tam. Že sem v tornádu a okolo mě všude lítaj trosky, krávy a letadla. Překvapivě působivý a mocný. Zvuk tornáda v Dolby Atmos je nejdramatičtější soundtrack, jakej sem v poslední době slyšel (možná vůbec). Navíc sem se rozhodl, že chci bejt Zástupce ředitele, dokázat v saku udělat prakticky všechno a přiblížit se tak k mému novému americkému hrdinovi...

Tak teď už vím, co způsobuje vítr...

Už dlouho jsem neměl tu čest vidět film tak vlezlý, nekompromisní, a přitom rozprávějící o životě a osudu. Miluju, když si filmař takto hraje s diváky, když dokáže zkloubit morální otázky během překvapivě vtipných scén a po nekolikanásobném překvapení a rozesmání mě přibije do sedačky a nenechá vydechnout. Už od prvního titulku se těším na necenzurovanou verzi a po traileru i titulkách i na druhou verzi. Nedokážu si představit gradaci něčeho takového. 85%

Strhující příběh, krásná animace, nadpozemská hudba, filozofie a nešablonovité postavy.... jediný co mě trochu vadí je, že něco takového už asi nikdy neuvidím! Byl jsem pohlcen, okouzlen a nemohl jsem se odtrhnout a nepřemýšlet o hlavních postavách a o tom, co se zrovna ve filmu děje a cokoliv přišlo, tak to bylo naprosto nečekané. Něco takového mi u spousty západních filmů chybí. Mijazaki je Duch filmu.

Právě jsem objevil anime. A zažil jsem asi největší filmový zážitek minimálně posledního roku, ne-li života. Něco tak atmosférického, s tak skvěle vykreslenými charaktery a překvapujícím dějem a vůbec... vším, jsem ještě neviděl... I když trochu lituju, že jsem to neviděl jako dítě, rozhodně jsem se nechal jako dítě pohltit a hltal vše, co jsem viděl s otevřenou pusou...

Prvních 20 minut byl parádní a zábavnej film, ten zbytek... to ani nebylo na film....

Když jsem si krátce po příchodu Morgana Freemana na scénu říkal, že se to ubírá zajímavým směrem a těšil jsem se, kam dál se to posune, netušil jsem, že jsem právě viděl vrchol filmu. Bohužel. Druhá polovina, příliš připomínající některé jiné filmy, a s opravdu nepovedenou, rádoby osudovou epic hudbou, celé poměrně dobře rozjeté scifi beze zbytku zazdila.

Kdybych to viděl dřív, než všechny ty amityvilly, vymýtače, sirotčince a podobné duchůplné filmy, asi bych hodnocení zvedl. Takhle je to jenom řemeslně skvělé zpracování neoriginálního námětu s několika originálními momenty a skvělou závěrečnou částí. Wan umí děsit, strašit a vydeptat, ale rád bych se toho dočkal u nějakého trochu jiného tématu.