Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 009)

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Ukecaná, levně vypadající nuda za 200 milionů dolarů, opět tonálně naprosto nevyvážená jako poslední Kingsman. Inspirace Netflixem v dání naprosté kreativní svobody tvůrci, který má nastartovat novou blockbusterovou sérii (Rebel Moon), Applu naprosto nevyšla a místo startovacího bodu nové slibné franšízy přichází kvalita seriálové Citadely, filmové Rachel Stoneové nebo Red Notice.

plakát

Mr. & Mrs. Smith (2024) (seriál) 

Výborná vztahová konverzační dramedie, která se záměrně vzdaluje od pojetí akčního špionážního seriálu (které je zde jen exotickým ozvláštněním) vstříc k charakterové studii. Zatímco nedávná Citadela šla cestou full-on hloupé žánrové zábavy, Mr. and Mrs. Smith na to jdou inteligentním způsobem eventové televize, epizodní strukturou vyprávění (každá výpravou nápaditá mise prozradí něco nového o vztahu ústřední dvojice) a vlastně se svým filmovým pojetím blíží nejvíce progresivním nekonvenčním půlhodinovým formátům jako Barry nebo Atlanta (Hiro Murai na režijní/producentské stoličce je více než znát) než klasické středněproudové Prime/Netflix produkci. Skvělá ústřední dvojice.

plakát

The Curse (2023) (seriál) 

Více by tomu slušel půlhodinový formát, a tudíž poloviční stopáž, protože některé scény se přeci jen táhnou trochu déle, než by měly, ale za celý koncept seriál nemůžu jinak než plný počet. Prvotřídní zástupce (sub)subžánru „všednodenního“ hororu, který naposledy brilantně vytěžil Ari Aster v On se bojí, kombinuje prvotřídní cringe estetiku Fielderových non-fikčních pořadů, lynchovskou surreálně snovou poetiku Twin Peaks, hutné psychologické drama o manželské krizi ála Scény z manželského života a výstižnou kritiku současných hot topics (woke politika, diverzita, posedlost mediálním obrazem apod.), a ještě k tomu dokáže být silně návykový, i když se v něm toho moc po většinu stopáže neděje. The Curse nepustí hlavně díky neutuchající tenzi mezi jednotlivými záběry/scénami, která je vytvářena vychýlenou stísňující hudbou, autentickým herectvím a snímáním většiny akce v druhém plánu skrze objekty/odrazy, což vytváří nepříjemnou iluzi, jako bychom na veškeré dění nahlíželi z pozice skrytého pozorovatele/voyeura. Je také dalším úspěšným cvičením v zachycení trapnosti každodenního života, zde umocněného skrze téma konstruování falešných narativů skrze média, což jednak dělají postavy v seriálu, zároveň i jeho samotní tvůrci. Samotný konec a poslední epizoda je pak kapitola sama o sobě, přinášející ohlušující katarzi a zboření stěny polodokumentárního formátu. A24 skutečně jede neskutečné bomby a po loňském Ve při a několika nedávných filmech s velkou jistotou obhajuje pozici moderně smýšlejícího studia točícího áčkové, divácky přístupné tituly s vysokými production values, které však narušují a mnohdy překonávají veškerá žánrová očekávání a současné hollywoodské/televizní konvence. Nepopsatelně zdrcující zážitek.

plakát

Echo (2024) (seriál) 

Mohl z toho být fajn devadesátiminutový televizní film, místo toho jde o vyprázdněnou a unavenou nápodobu Defenders univerza. Která je o to nesmyslnější, když jako eRková podívaná navazuje na rodinný vánoční seriál Hawkeye. Další důkaz pokračujícího (završujícího se?) kreativního krachu Marvel Studios

plakát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

S tím, co Netflix udělal se současnou (velko)filmovou produkcí, je nutné začít zpětně doceňovat, že i ty nejprůměrnější blockbustery třeba 10 let zpátky vlastně nebyly vůbec špatné. Takový Jupiter vychází nebo John Carter byly vlastně solidně šlapající a temporytmicky vyvážené space opery, kterým se Rebel Moon se svou neexistující dramaturgií, tristním vedením (ne)příběhu, lowbudget lookem snažícím se působit velkolepě a prkennými herci ani zdaleka nemůže vyrovnat. Slátanina maskovaná za událost roku a zároveň nejhorší film Zacka Snydera.

plakát

May December (2023) 

Todd Haynes meets Michael Haneke v této odtažité, chladné a procedurální studii o psychicky narušených a morálně ambivalentních postavách. Nepříjemná podívaná s naprosto přesným formálním zpracováním, která slušně vyvede z míry.

plakát

Šingeki no kjodžin - The Final Season (2020) (série) 

Nejmrazivější, nejpůsobivější a nejsilnější podobenství o válce, co jsem kdy viděl. A že to kreativně a scenáristicky převyšuje celou blockbusterovou produkci z US, nemá ani cenu zmiňovat. Mistrovské protiválečné dílo a etalon nejen animované zábavy.

plakát

Loki - Season 2 (2023) (série) 

Šest hodin pobíhání po čtyřech interiérových lokacích se spoustou odboček, podzápletek a vedlejších postav, které nikam nevedou. Marnění diváckého času cyklickou zápletkou, během níž se nikam neposouváme a neustále se (doslova) vracíme na začátek. Kdyby bylo posledních deset minut přilepeno k první sérii, tak by se jednalo o zdařilý epilog, v tomto podání jde jen o nadbytečný přídavek jdoucí ruku v ruce s posledními (filmovými/seriálovými) marvelovkami, kterým zcela chybí jakékoliv kreativní směřování kromě toho korporátního. Takže nakonec úplně stejný výsledek jako The Marvels, jen schovaný za iluzí velkého příběhu, který s něčím skutečně zahýbe. Nezahýbe.

plakát

Zabiják (2023) 

Zbytečný a nudný film o ničem.