mcb

mcb

Martin Bubrín

okres Praha
HBO // filmserver // cinepur

homepage

53 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 16 23 30
    • 20.12.2019  10:02

    Podobně jako u Batman v Superman nebo Ligy spravedlnosti (které sdílí s devátými Star Wars stejného scenáristu, včetně jednoho totožného směšného klíčového momentu zápletky) ten nejhorší případ producentského hollywoodského velkofilmu, v němž zaniká i jinak výrazný tvůrčí rukopis J.J. Abramse. Nedotažený, přeplácaný, nesmyslný a zbabělý film bez ucelené vize, ignorantský k bohaté a dlouhé historii franšízy.

    • 30.11.2019  23:53
    Irčan (2019)
    *****

    "I Heard You Paint Houses" je podobně jako Trierův Jack staví dům sebereflexivním ohlédnutím za kariérou a životem Martina Scorseseho jako člověka a umělce. Irčan, jakožto kompilace jeho trademarkových narativních a stylistických postupů, by klidně mohl být režisérovým posledním filmem a vůbec by to nebylo špatně. Takové nostalgické "The Greatest Hits", při jejichž závěrečné kamerové jízdě skoro ukápne slza.

    • 26.9.2019  19:47

    Český Joker ze sídliště.

    • 4.9.2019  20:07

    Scary Movie: Kapitola 2. Z nostalgické ozvěny Rošťáků pro 21. století udělal Muschietti v pokračování nefunkční přehlídku kolotočových bubáků v sérii rutinně poskládaných atrakcí z hororového domu. Navýšil se možná rozpočet, ale zmizelo vše, co dělalo jedničku alespoň snesitelnou podívanou v mezích žánru - náznaky atmosféry, vztahy mezi postavami a fungující dobové reálie. Ve dvojce mizí vše pod nánosy humoru a komických vložek, kde i ty nejvíce “hororové” scény vypadají jako (ne)zamýšlená parodie ve stylu Žhavých výstřelů. Film se ani svou skoro tříhodinovou stopáž nesnaží ospravedlnit, místo toho nechává hrdiny projít stejnými traumaty/variacemi scén jako v minulosti a navíc přidává vysvětlující (a informace opakující) flashbacky, s jejichž existencí se celý první díl jeví jako téměř zbytečný. Dramaturgicky rozpadlý výsledek, který působí stejně povrchně a smešně jako jeho titulní monstrum, nakonec zachraňuje pouze Bill Hader a jedno povedené cameo, obojí ale pocházející z jiného žánru a jiného filmu. P.S. Ještěže nejlepší nepřiznaná adaptace To již existuje a natočil jí loni Mike Flanagan.

    • 24.7.2019  23:37
    Slunovrat (2019)
    *****

    The Wicker Man podle Bergmana. Po tápajícím Hereditary konečně strhující psychothriller.

    • 16.3.2019  00:08
    Love, Death & Robots (TV seriál) (2019)
    ***

    Koncepčně odvážná antologická minisérie hned v prvních čtyřech příbězích vzbudí naději slušného pokračovatele Animatrixu, nicméně s přibývajícími "kraťasy" znechutí neochotou být něčím více než trikovými demo-filmy, případně prvoplánovými hříčkami založenými pouze na vizuální stránce a atrakcích v podobě násilí, nahoty a gore mířící zejména pubertální geekovské publikum (což je obdobný přístup, jaký zvolil Tim Miller i v prvním Deadpoolovi). Už na zmíněný Animatrix nebo třeba i nedávné Blomkampovy web-filmy se Love, Death + Robots rozhodně nechytá, protože scénář zde mnohdy slouží pouze pro rozvíjení určitého vizuálního nápadu, chybí mu jakýkoliv vývoj a často končí bez pointy. Jako určitý typ platformy pro začínající animátory jistě v pořádku, ale jako plnohodnotný antologický seriál rozhodně nedostačující.

    • 14.3.2019  06:45

    Eliptické vyprávění, kde jsou zamlčovány a přeskakovány narativní informace, s trochou nadsázky připomíná českou (?) odpověď na Studenou válku (film sestříhal Jaroslaw Kaminski, který pracoval i na Pawlikovského na Oscara nominovaném filmu), Skleněný pokoj je nicméně paradoxně mnohem studenější a strojovější. V podobě scénaře to sice mohlo vypadat soudržně i v té neskutečné zkratkovosti, přeexponovaný vizuální styl a totální inklinace k žánru melodramatu, který zesiluje stylistické prvky na maximum, však příběhu ubírá na opravdovosti a tím ztrácí i veškeré emoce a napojení na postavy. V centru těchto voleb dominuje teatrální herectví jinak výborných evropských herců, melodramaticky přepálená hudba nebo i způsob, jakým Ševčík “hollywoodsky” aranžuje dramatické scény, což ve své přepjatosti mnohdy vyvolává nechtěný smích. V delší stopáži (nebo rovnou v televizní minisérii, která se pro danou látku jeví jako ideální formát) by na sebe tyto prvky nestrhávaly takovou pozornost, ve své 104-minutové podobě však na nic jiného nezbývá čas. Jen na obrazově působivě nasnímanou exkurzi do života postav, které bez diváckého zájmu dojdou svého očekávaného “vyvrcholení”.

    • 7.3.2019  00:40
    Umbrella Academy (TV seriál) (2019)
    **

    (Po třech epizodách) Mdlý a vyprázdněný “superhrdinský” vesmír Marvel/Netflix po jeho zrušení vystřídala mdlá, nevýrazná a opět dějově vyprázdněná “superhrdinská” akademie. Zatímco streamingová platforma slibně buduje vysokorozpočtová high-end dramata a převrací pole filmové distribuce, v žánru komiksových adaptací je daleko pozadu, snad i za konkurenčními free-to-air seriály od The CW. I slibně vypadající The Umbrella Academy, stojící na high-concept nápadu a zápletce, se nejenže dějově neposouvá, ale rovnou nezáživně stagnuje na místě. Série nevýrazných dialogů ve stylu soap opery (všichni se po letech sejdeme a budeme zdlouhavě probírat své pocity) na dvou-třech opakujících se lokacích už iritovala ve zmíněných marvelovkách, “akademie” v tom neinvenčně pokračuje spoléhajíce na to, že divákům dnes v tom přehršlu obsahu stačí ke štěstí tak málo, jako je jedna mizerně sestříhaná přestřelka/montáž na epizodu za doprovodu známé hudební vypalovačky, občasné klení a trocha krve. Opravdu další krok zpátky - tam, kde by jiný seriál představil hlavní postavy a ústřední směřování zápletky v úderném několikaminutovém prologu, to Netflix a jeho showrunneři rozmáznou na tři pateticky nezáživné epizody, kde se jediná zajímavá scéna (skupinový tanec) odehraje na konci té první. U dvou dalších jsem skoro omdlel tou očividnou neochotou nabídnout něco jiného než snahu udržet diváka po skončení epizody předvídatelným cliffhangerem. Tahle dramaturgicky neošetřená (četl někdo ty scénaře kromě těch, co je napsali?) a těm nejnižším fanboyovským pudům jdoucí podívaná není zrovna dobrou vizitkou progresivní firmě jako Netflix - tímto počinem se opravdu spíše reprezentuje jen jako ekvivalent seriálového bufetu a nezdravého přejídání.

    • 22.2.2019  09:21
    Kafarnaum (2018)
    ***

    Plně se ztotožňuji s komentářem uživatele KlárkaS.

    • 5.11.2018  14:59
    Homecoming (TV seriál) (2018)
    ***

    Jedno z největších seriálových zklamání letošního roku. Stylisticky experimentální "minisérie" sice zajímavě aktualizuje půlhodinový formát do podoby (neo)noirového thrilleru, nicméně veškerá, zahraničními reakcemi avizovaná podobnost s filmy od Hitchocka či DePalmy je přítomna pouze na úrovni audiovizuálních aluzí, které jsou stavěny na odiv. Autorský rukopis televizního tvůrce Sama Esmaila a kameramana Toda Campbellla, kteří oba stojí za formálně progresivním seriálem Mr. Robot, sice skvěle pracuje s předkamerovým prostorem, dlouhými jízdami kamery a paranoidním soundtrackem, nicméně ani tato soudržnost na úrovni stylu nedokáže vdechnout život začátečnickému scénáři, který zpracovává látku původně založenou na americkém podcastu na úrovni YouTube webseriálu. Mimo atypické konce epizod je děj, vedený eklektickým výkonem Julie Roberts, naprosto předvídatelnou báchorkou, která se snaží obhájit svou prázdnotu a příběhové vakuum poutavými stylistickými řešeními. V desetidílné podobě jde tak o naprosté scenáristické selhání, kdy většině epizod vévodí nezáživné terapeutické dialogy mezi postavami, které si nemají co říct. Co se týče hvězdného hereckého obsazení a tvůrců (zejména režisér a kameraman), ohromné mrhání talentem.

    • 9.10.2018  22:53

    Tarkovskij bez substance. Esteticky uhrančivá, nicméně emocionálně prázdná meditace o pomíjivosti času.

    • 28.7.2018  11:05

    Po mírně konzervativním Národu grázlů je tohle velký krok kupředu, posouvající Fallout někam k fyzičnosti posledního Šíleného Maxe. Dějově sice silně překombinované, ale zase sebeironické ke klišé série a funkční z hlediska epizodické vypravěcí struktury, která kromě zvyšování nejistoty mezi postavami slouží k přesouvání mezi jednotlivými set-pieces. A ty jsou naprosto fenomenální - jedna taková sekvence by stačila jako vrchol jiného filmu, tady je takových sekvencí klidně šest. Ve zkratce: vrcholná kinematografie atrakcí, které navíc z hlediska technické kvality (kamera, střih, ozvučení, ty MONTÁŽE) šlapou na paty snad jen nolanovky. Zatím film roku a zážitek, který je nutné co nejdříve zopakovat.

    • 17.3.2018  12:48

    Liga spravedlnosti. Jasný adept do line-upu Festivalu otrlého diváka a na půlnoční projekce ve Varech. Ten film ale není jen objektivně špatný (pokud byl BvS nejhorší příklad producentského blockbusterového mainstreamu, tak vypadá Liga spravedlnosti jako film poskládaný pomocí generátoru domnělých diváckých preferencí ve finančním oddělení Warner Bros.), zároveň je tak absurdně nesmyslný, scenáristicky impotentní, kreativními nápady směšný, režijně sterilní a ignorantský k bohaté historii DC Comics, že je možné, že ho budete chtít vidět znovu. Blockbusterový The Room dnešní doby, s kultovním potenciálem pro opakované projekce v podnapilém stavu s přáteli a citovaním cheesy hlášek.

    • 17.3.2018  12:47

    Konečně autorský příspěvek do série, který ukazuje, co si lze dovolit v rámci ságy a přitom nevybočit z jejich mantinelů a konglomerátu Disney. Nejodvážnější blockbuster posledních let (byť značně nevyrovnaný), přesný opak fanouškovsky nostalgické Epizody VII. Spalte staré texty!

    • 17.3.2018  12:46

    Naprosto jedinečné zachycení atmosféry času a místa „u moře“ a scenáristické mistrovství Kennetha Lonergana. Konverzační drama s příběhem a postavami, které jsou tak hmatatelné a skutečné, jako byste se dívali na divadelní hru v přímém přenosu.

    • 17.3.2018  12:46
    Blok 99 (2017)
    *****

    Přímočará filmařina aneb vizionářský kousek na poli akčního braku. Craig S. Zahler překvapuje naprosto sebevědomou režií a vedením primitivního hromotluka Vince Vaughna, který se divákům před očima mění v násilného drtiče lebek. Naprosto intenzivních 130 minut a nová laťka filmové brutality.

    • 17.3.2018  12:46
    La La Land (2016)
    *****

    Kinematografická slast nejen pro milovníky klasických muzikálů. Pocta Hollywoodu prostřednictvím naivního romantického příběhu, který se střetává s tvrdou realitou. Dekonstrukce a rekonstrukce zároveň.

    • 17.3.2018  12:45
    Dunkerk (2017)
    *****

    Nolan jde ve svém desátém filmu téměř anti-hollywoodskou cestou a představuje experimentální blockbusterový thriller, který nejvíce připomíná postupy sovětské montážní školy. Pokud v předchozích Nolanových filmech platily za vrchol střihové montáže, v Dunkerku je střihovou montáží celý film, vyčerpávající, hlučný a emocionálně zdrcující. Zážitek pro co největší plátno.

    • 17.3.2018  12:45

    Artový snímek Olivera Assayase dokázal skvěle skloubit hororový žánr, psychologické drama o osamění a odcizení a vlivy De Palmy a Hitchcocka aktualizované do současnosti. Strhující a nejednoznačný snímek držící pozornost dlouhými záběry, přesnou Kristen Stewart a mnohovýznamovými scénami.

    • 17.3.2018  12:44
    Moonlight (2016)
    *****

    Neakademický oscarový vítěz se ostatním kandidátům vymyká zejména nesevřeným prostorem vyprávění a moderní filmovou režií, která správně balancuje na hranici srozumitelného mainstreamového snímku a neuchopitelné prchavosti známé z umělecké kinematografie. Univerzální příběh o životě zcela bez klišé.

    • 17.3.2018  12:44
    matka! (2017)
    *****

    filmová anarchie a rozbíjení diváckého vkusu a očekávaní. matka! je čitelná jen tehdy, když si o ní divák přečte před zhlédnutím snímku – v opačném případě jde o jakýsi průsečík Aronofského tvorby, v němž se zrcadlí vlivy a postupy ze všech jeho předchozích filmů. jednoduchý příběh vztahové rutiny, avšak gradující do nečekaných apokalyptických souvislostí, sice není intelektuální stimulantem, ale přesto za sebou nechává velkou spoušť.

    • 17.3.2018  12:43

    Dechberoucí pomalu vyprávěný hollywoodský blockbuster vzpírající se jakýmkoliv blockbusterovým konvencím. Kongeniální využití obrazu a hudby, audiovizuální syntéza dělá z každé scény samostatné umělecké dílo, s několika plány akce. Scénář je sice oproti originálu jednoznačnější, ale i tak neustále podněcuje k úvahám ohledně cesty K a jeho pocitů. Masterpiece.

    • 17.3.2018  12:42
    Odnikud (2017)
    ****

    Nový snímek německého režiséra Fatiha Akina, v němž exceluje Diane Krueger jako matka, která se vyrovnává se smrtí svého manžela a syna po bombovém útoku, je sestaven ze tří, zdánlivě neslučitelných částí, z nichž každá vychází z tradice jiného žánru. Odnikud začíná jako drama o ztrátě, které je zároveň intimní studií truchlení, samoty a neschopnosti se vyrovnat se smrtí blízkých osob a navrátit se do společnosti – tato část je spíše povinným úvodem pro další dvě dějství, v nichž hlavní postava přechází z pasivního do aktivního stádia. Nejsilnější část filmu je soudním dramatem, v němž se odvíjí silný osobní příběh a boj za spravedlnost. Zde by Odnikud klidně mohlo konkurovat těm nejlepším americkým soudním dramatům, protože obsahuje strhující gradaci, proslovy a nečekané rozuzlení. Mírným zklamáním je proto poslední třetina filmu, v němž precizně vyrešeršovaný a komplikovaný příběh ustupuje přímočarému thrilleru o pomstě. Distance od velmi realistických prvních dvou třetin je díky zjednodušenému konání hlavní hrdinky (příliš mnoho náhod) až tak velká, že nemá tragické finále možnost zapůsobit tak silně jako předchozí části.

    • 17.3.2018  12:41
    Nikdys nebyl (2017)
    ***

    Britská režisérka Lynne Ramsay pět let po znepokojivé mateřské zpovědi Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) natočila další těžko zařaditelný a polarizující snímek. Nikdys nebyl můžeme označit za „artovou verzi Scorseseho Taxikáře“, což je samozřejmě zjednodušující, avšak nabízející snadný klíč k dekódování díla, která sice oplývá obdobnou zápletkou, nicméně je mnohem čitelněji ukotveno v konvencích uměleckých filmů. Zatímco je v prvních dvou třetinách kombinace brakového žánrového modelu a nespolehlivého vyprávění ještě ozvláštňována zdařilými elipsami (Ramsay zde nikdy neukáže pravou akci, jíž předchází dlouhá příprava), poslední třetina však sklouzává ke zbytečným artovým klišé, když začne autorka stírat hranici mezi fikcí a realitou a zbytek nechává na divákovi. Snímek byl na letošním festivalu v Cannes oceněn za nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář, přičemž druhé jmenované ocenění je při pohledu na nabitou soutěž přinejmenším sporné. Ve výsledku jde nanejvýš o stylisticky zajímavý snímek (spojení hudby a střihu) s chameleónským hereckým výkonem, za nímž však dalece zaostává banální braková vyprávěnka, zbytečně znejišťována autorčinou snahou o přesah.

    • 17.3.2018  12:40
    Nemilovaní (2017)
    *****

    Ve svém nejnovějším filmu se ruský auteur Andrej Zvjagincev odklonil od čitelných variací na krajana Tarkovského (jako například ve filmech Vyhoštění a Leviatan) a posunul se směrem k mnohem civilnějšímu lidskému dramatu, které stojí na psychologicky prokreslených postavách a silné sociální kritice. Nemilovaní jsou nejen zdrcující výpovědí o odlidštěnosti v nás (a v současné společnosti), ale také o neschopnosti lásky v dnešním světě. Symbolickou otázku „Čí je to vina?“ pokládá Zvjagincev ve scenáristicky a režijně přesném tvaru, v němž je vše motivováno a každý prvek/záběr nabývá svého zásadního významu. I relativně náhodné scény, které jsou očividnou kritikou kultury narcisismu, povrchnosti a starosti jen o sebe, nádherně zrcadlí tragický příběh nevyhnutelného rozpadu manželství a pátrání po zmizelém synovi. Nemilovaní mají vzácný dar na všech frontách perfektně dotaženého díla, které díky skvělému skloubení rodinné, vztahové, sociální i investigativní linie dokáží absorbovat diváka do děje a na konci jej vyplivnout do reality. Zmizelá pro náročné.

    • 8.2.2018  22:06
    Pokoj 104 (TV seriál) (2017)
    ***

    Zajímavý koncept, nicméně to nejrutinnější provedení. Bratři Duplassové buď přinesou epizody postavené na totálních klišé, nebo na jejich absolutní nucené destrukci. V obou případech se jim ale ani na ploše dvaceti minut nedaří zaujmout.

    • 8.2.2018  22:05

    Rutinní britská kriminálka, v níž se objevují snad všechny detektivní a vyšetřovací klišé, včetně závěrečného „zvratu“. Nudná učebnice.

    • 8.2.2018  22:05

    Politicky angažovaná sedmá sezóna, která je v některých momentech trefným komentářem k současné Americe, jindy zase pojednává o tom, že každý „patříme“ do nějakého kultu. Murphyho tradičně žánrově nevyrovnané a přepálené dílo ale zejména v druhé půli táhne neskutečný herecký koncert psychopata Evana Peterse.

    • 8.2.2018  22:05

    Ambiciózní antologie ve stylu Černého zrcadla, jejíž jednotlivé epizody scenáristicky tápají jako adaptace krátkých Dickových povídek. Promarněný potenciál áčkových herců a zajímavé vizuální stránky, kde maximálně zaujmou jeden, dva díly.

    • 8.2.2018  22:04
    Preacher - Série 2 (série) (2017)
    ***

    Ani příchod nejzajímavější komiksové postavy nepomohl. Druhá sezóna se opět potýká s extrémně vyprázdněným dějem, v němž se postavy na několika lokacích baví o tom, co budou dělat, ale nedělají to.

<< předchozí 1 2 3 4 8 16 23 30