mcb

mcb

Martin Bubrín

okres Praha
HBO Europe // filmserver.cz

homepage

46 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
    • 1.5.2017  19:43

    Komentář k celé třetí sezóně: Třetí a poslední sezóna Pozůstalých je nejen naprostý masterpiece, ale také ukázkou toho, že se televizní seriály dají dělat jinak. Pokud bychom čistě odhlédli od přečerpaného pojmu quality TV a jeho definic, které vlastně definicemi nejsou, jsou to seriály jako The OA, Legion nebo právě Pozůstalí, které přinášejí progresivní postupy a vyjadřovací prostředky do silně ohraničeného a (žánrovými) konvencemi svázaného televizního prostředí. //Finální sezóna je nejen obrovský posun v rámci seriálu samotného, ale také televizním experimentem, v němž se povedlo skloubit velkolepé myšlenky, osobní linie postav a satirický/černohumorný komentář k současnému světu, v němž nepřichází odpověď – to vše v naprosto odzbrojujících osmi hodinách, které jsou propojeny neskutečně působivými tzv. concept epizodami, fungujícími jako samostatné příběhy, ale zároveň se vztahují k většímu narativnímu celku (něco jako osmá epizoda druhé sezóny). Damon Lindelof tento přístup nakousl již ve Ztracených, ale nemohl jej dovést do uspokojivého konce kvůli požadavkům komerční vysílací stanice, nyní ukazuje, jak by vypadal seriál, kdyby jeho tvůrce měl absolutní kreativní svobodu – Pozůstalí tak v posledních epizodách svým absolutním nerespektovaním jakýchkoli televizních tradic a rozbíjením očekávání představují jednu z nejradikálnějších odchylek v rámci současné televizní tvorby… že nakonec působí jako zcela novátorský a skutečně originální počin. //Pokud se většina současných seriálů veze na povrchním úžasu a přisuzování jedinečných tvůrčích kvalit (režisérských/scenáristických), tak jsou Pozůstalí po dlouhé době seriálem, který navíc zanechá jedinečný, hluboký, dojem něčeho, co se skutečně nevidí každý den. Pro ušetření dalších patetických řádků: je to skutečně Boží. //Další poznámky: Mimi Leder by měla zase natočit celovečerní film; nejlepší výběr soundtracku, ironicky komentující dění v obraze; významotvorné Kevinovy vousy; Emmy goes to Carrie Coon; poslední dvě epizody mají tendenci ničit; zakončení podle představ.

    • 15.1.2017  10:45

    Zřejmě nejinvenčnější dosavadní sezóna antologie, která zejména v první půli nepřestane udivovat objevnou hrou s televizním formátem (hraná rekonstrukce událostí vs. dokument), a v druhé překlene do podivné non-fikce, v níž se střetává například reality show, found footage nebo zpravodajství. Zajímavý, nicméně roztříštěný celek.

    • 15.1.2017  10:45
    The Get Down - Série 1 (série) (2016)
    ****

    Silně nevyrovnaný počin, za jehož vrchol platí celovečerní pilotní epizoda režírovaná Bazem Luhrmannem, jež se se svým zběsilým tempem, střihovými montážemi a narativní a motivickou provázaností nerovná ničemu, co bylo dosud k vidění nejen na televizních obrazovkách.

    • 15.1.2017  10:44
    Hra o trůny - Série 6 (série) (2016)
    ****

    Po většinu sezóny neobjevný fanouškovský servis, ale poslední dvě epizody patří k tomu nejlepšímu a nejvelkolepějšímu, co kdy vzniklo na televizních obrazovkách. Malá televizní revoluce, co se výpravnosti a filmovosti týče.

    • 15.1.2017  10:44
    Vinyl (TV seriál) (2016)
    ****

    Celovečerní pilot obsahuje všechny atributy toho, co by měl obsahovat „nový film Martina Scorseseho“. Mix Mafiánů, Vlka z Wall Street a režisérových hudebních dokumentů vlastně funguje skvěle i bez zbylých devíti epizod, které jsou nadprůměrnou, byť pilot nepřekonávající variací na „Boardwalk Empire hudebního průmyslu“.

    • 15.1.2017  10:43
    The OA (TV seriál) (2016)
    *****

    Nečekané překvapení na konec roku. The OA se zpočátku prezentuje jako mysteriózní seriál o zmizení, následně však překlene ve velice spontánní hru s možnostmi televizního formátu a serializovaného vyprávění, mimo jakékoliv škatulky. Zároveň ukazuje, že i při znalosti fungování žánrových schémat lze stále přicházet s něčím novým, co není jen zdařilou, byť falešnou ozvěnou minulosti (viz Stranger Things). Dokonale funkční pocitovka, která na plné čáře vyhrává se zcela výjimečným, kontroverzním závěrem.

    • 15.1.2017  10:43
    Search Party (TV seriál) (2016)
    *****

    Mileniální seriál level 2.0. Krutá komedie a podivná detektivka, která zesiluje prvky formátu na hranici snesitelnosti, je zřejmě nejoriginálnějším příspěvkem na poli subžánru „komediálních seriálů pro mileniály“ za poslední roky – mísí se v ní absurdní a excentrická verze Girls s mysteriózním vyšetřováním, které možná ani nikam nevede. Neskutečné divný počin, který však do svého karikaturního světa dokonale vtáhne.

    • 15.1.2017  10:43

    Původní antologie BBC pokračuje šesti novými technokratickými příběhy, v nichž se mísí jedinečná autorská vize, gradování technologických konceptů do extrému a apelativní rétorika. Často jde o příliš okázalé žánrové hříčky, nicméně díky rozdílnému kreativnímu uchopení jednotlivých epizod vznikly neskutečně působivé samostatné příběhy stojící za opakované zhlédnutí – a to zejména melancholicko-nostalgická romance San Junipero, krutý realistický thriller Shut Up and Dance a mysteriózní sherlockovská epizoda Hated in the Nation.

    • 15.1.2017  10:42
    Mladý papež - Série 1 (série) (2016)
    *****

    Pokud bychom měli mluvit o něčem jako „autorská televize“, novinka od Paola Sorretina by zřejmě byla nejvhodnějším kandidátem tohoto označení. Mladý papež se nepodobá ničemu, co bylo letos k vidění na obrazovkách – jde o počin na hranici uměleckého kýče a skutečně vizionářského televizního tvaru, netradičně odvyprávěného, opatřeného líbivým duchovnem a stojícího výhradně na hlavní postavě Pia XIII. ve famózním podání Judea Lawa. Nějaká skutečná dějová linka se dostaví až ve dvou posledních epizodách, zbylý čas jde o působivou kontemplaci na téma netradičního vůdce církve, v níž se rády střetávají prvky vysokého a nízkého. Seriál, jehož každý díl obsahuje alespoň jeden moment, který si budete dlouho pamatovat.

    • 15.1.2017  10:42
    Semestr (TV seriál) (2016)
    ****

    Formálně progresivní počin, trefně reflektující život a způsob komunikace a myšlení dnešních mileniálů. Šest exkurzí do odosobnělých ploch počítačů je zároveň zdatným cvičením ve vnímavosti, kdy každá epizoda představuje skutečně náročný divácký zážitek, jelikož se na obrazovce odehrává několik akcí najednou. Naprosto skvělý produkt dnešní doby, v němž se odcizení stává módním trendem a zároveň zdrcující vztahovka gradující do smutné reality.

    • 15.1.2017  10:41
    Pustina (TV seriál) (2016)
    *****

    Osmihodinové a nesmírně sebevědomé podvracení konvencí (severského) detektivního žánru, kde tentokrát nejde o vyřešení zločinu, ale o rozpad sevřené komunity očima jejích členů. Psychologická "detektivka", v níž jde v první řadě o rodinu, o níž se nedá přemýšlet v českém, nýbrž světovém kontextu.

    • 15.1.2017  10:41

    Nejvhodnější seriál roku na získávání akademických cen není zbytečně nataženým parazitováním na známém soudním procesu, nýbrž scenáristický a herecký koncert, který udiví, jakým komplexním způsobem pojednává o dobových rasových otázkách, politice, mediální manipulaci a osobních životech postav. Požitek pro milovníky práce s narativními informacemi a epizody jako Marcia Marcia Marcia nebo The Verdict se klidně mohou zařadit mezi jedny z nejlépe napsaných epizod vůbec.

    • 15.1.2017  10:40
    Westworld - Série 1 (série) (2016)
    *****

    Ukázkový případ event watchingu a world-buildingu, kde tvůrci dlouhé produkční odklady proměnili v nesmírně cílevědomý puzzle seriál, který se divákům odměňuje každou novou částí skládačky. Ztrácení v bludišti významů snad nebylo od doby Ztracených opojnější, scenáristům Jonathanovi Nolanovi a Lise Joy se navíc musí uznat vybudování uvěřitelné dějové linie, v níž se na uvědomění strojů nedíváme z lidské stránky, nýbrž z pohledu nově vznikajícího druhu.

    • 15.1.2017  10:40
    Mr. Robot - Série 2 (série) (2016)
    ****

    Lynchovská noční můra, která vynahrazuje nedostatek děje neustálým klamáním diváka i zcizujícím filmařským uchopením. Druhá sezóna, kompletně v kreativní režii Sama Esmaila, je ale záměrně vyprázdněnější než ta první, jelikož ukazuje, že po vytouženém podkopání základů společnosti nenásleduje lepší svět, jen další zmatení a rutina – ta se odráží zejména na psychice Elliota, jehož pokřivené vnímání světa se prolíná do samotné narativní výstavby sezóny. Umělecky pojatá quality TV.

    • 15.1.2017  10:39
    Jedna noc (TV seriál) (2016)
    *****

    Jeden zločin, jedna spletitá pavučina významů a zároveň minisérie, která oživuje otřepaný crime investigation model sebevědomým psychologickým pojetím. Jedna noc je procedurální klenot, v němž se mísí vyšetřování lpící na přesném dávkování informací, vězeňské drama o přežití v nehostinných podmínkách a obžaloba justičního systému, v němž je spravedlivý rozsudek až na druhém místě. Životní role vycházejícího mladého Brita Rize Ahmeda a Johna Turturra, zároveň zdařilý televizní debut Stevea Zailliana, který přinesl strhující vyprávění zdatně adresující slepá místa spravedlnosti.

    • 15.1.2017  10:39

    Antická tragédie televizních rozměrů a zároveň komorní dialogové drama, v němž se Vince Gilligan pomalu přibližuje vrcholným sezónám Perníkového táty. Dialogové výměny mezi Bobem Odenkirkem a jeho filmovým bratrem Michaelem McKeanem patří mezi právoplatné vrcholy loňské quality TV – Volejte Saulovi ale i nadále v druhé sezóně zůstává sice žánrově odlišným (právnické drama/černá komedie/rodinné drama), nicméně stejně komplexním zachycením rozkladu osobnosti jako v případě Waltera Whitea, na který je radost pohledět.

    • 15.1.2017  10:38
    Až tam nezbyl žádný (TV seriál) (2015)
    *****

    Atmosférický nejhutnější minisérie v nedávné paměti, která z adaptace známé detektivky dělá tříhodinovou, psychologicky věrohodnou paranoiu, v níž uzemní precizní pointa. V záplavě repetitivních kostýmních dramat malé zjevení na poli produkce BBC a zároveň ukázka, jak se dá moderně uchopit archaická, několikrát zpracovaná látka klasické literatury. Famózní práce s gradací a napětím.

    • 15.1.2017  10:37
    Učitelka (2016)
    ****

    Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění.

    • 15.1.2017  10:37

    Moderní festivalový film. Svým chladným minimalistickým stylem možná až příliš připomínající severskou kinematografii, Omerzu nicméně dokázal svému rodinnému dramatu vtisknout pevný svébytný tvar, který jednoznačně vyčnívá nad současnou českou produkcí. Realismus, civilní herecké výkony a, co nejlépe, příběh, který dokáže vydolovat emoce i překvapení.

    • 15.1.2017  10:36

    Bezpečný příspěvek k současnému festivalovému filmu, protože silně evokující něco jako za československé Nové vlny. Ne skutečný skok, spíše malé uznání mezinárodních kvalit, protože Já, Olga Hepnarová skvěle pracuje se současnými artovými trademarky, navrch přidává něco z české provinčnosti. V závěru se z ní stává sice příliš tezovitá obžaloba systému, jinak jde ale o přesvědčivě budované drama v dlouhých záběrech, které za část své uhrančivosti vděčí hypochondřímu výkonu polské herečky Michaliny Olszańské. Taková ozvěna Hanekeho na český způsob, říznutá vizuálem oscarové Idy.

    • 15.1.2017  10:36

    Na pomezí totálního karikaturního braku a trefného popisu české současnosti natočil Petr Václav agonizující drama, které je obtížné sledovat s odstupem. Extrémně vykolejené postavy, jakýsi model průměrné tuzemské vesnice a absurdní šestákové zvraty režisérovi napomáhají ke konstrukci podivného a odpudivého univerza, v němž se mísí společenská výpověď, černý humor a artové drama mezinárodního appealu. Rozhodně rozporuplný film, který po přesvědčivé sociální realitě Cesty ven uhýbá k prvoplánovému extrémismu, díky své nekonformitě a odvaze se nepodřídit všeobecnému uměleckému obrázku je však nejprogresivnější z české filmové produkce roku 2016.

    • 15.1.2017  10:35

    Nejlepší blockbuster roku a zároveň nejvyspělejší marvelovka. Na rozdíl od obdobně laděného Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti přináší hlavně uvěřitelný scénář, který skvěle pracuje s ústředním konfliktem a do osobnostního střetu chytře zakomponovává i spoustu vedlejších postav, čímž si srozumitelně buduje půdu pro další pokračování.

    • 15.1.2017  10:34

    Režijní a herecká jistota se vrací ve strhujícím a zároveň komorním dramatu o nechtěném hrdinství. Čistý filmový zážitek s chytrým nelineárním vyprávěním.

    • 15.1.2017  10:33
    Příchozí (2016)
    *****

    Lingvistický blockbuster o setkání lidstva se sebou samým tváří v tvář mimozemské invazi. Na tomto filmu spolu všechny složky, od přesvědčivé režie mistra Denise Villeneuva přes elektrizující Amy Adams, hudbu a střih až po vyprávění, fungují v těsné symbióze a tvoří komplexní, emocionálně působivý celek. Myšlenkovitě podnětnému filmu se dá sice v druhé polovině vytknout přílišná „hollywoodizace“ komorní povídky Teda Chianga, nicméně zdrcující katarze funguje i tak a graduje do obřích rozměrů. V Příchozích zkrátka jakoby znovu ožíval chytrý hollywoodský mainstream a zároveň to nejlepší z prací Kubricka a Spielberga.

    • 15.1.2017  10:33

    Vrcholné meta-fikční dílo, v němž se proplétá postmoderní umění, teatrální melodrama a brakový příběh pomsty. Druhý film Toma Forda jakoby nepocházel z dnešní doby, ale zároveň do ní přesně zapadal – zatímco velkolepě přepjatý soundtrack odvádí pozornost k velkým emocím a osudové romanci, paralelně konstruované vyprávění ve dvou časových liniích podrývá viděné ironickou hrou s thrillerovým žánrem. Ve zkratce: Noční zvířata jsou podvratně natočená vztahová dekonstrukce, která tematizuje vyprázdněnost nejen života vyšších vrstev, ale i současného umění a marné snaze obojímu přiřadit smysl. Působivý snímek, který nechá diváka v nekonečných pochybnostech ohledně toho, co viděl.

    • 15.1.2017  10:33

    Jediná skutečná filmová událost roku 2016. Nejkomornější film zrozený pro co největší plátno je dalším láskyplným Tarantinovým projektem, tentokrát však oproštěn od mainstreamové líbivosti Hanebných panchartů nebo Nespoutaného Djanga. Osm hrozných jsou neskutečně stísněné tři hodiny a krvavá procházka nejen americkými dějinami, ale dějinami žánrů, v níž se mísí vrcholná dialogová ekvilibristika, kongeniálně obsazené postavy (Samuel L. Jackson, Walton Goggins) a hra s divákovým vědomím. Možná nejlepší tarantinovka vůbec, navíc s přesně zvoleným soundtrackem mistra Morriconeho.

    • 15.1.2017  10:32

    51. MFFKV: Soutěžní sekce v Karlových Varech zpravidla nebývá místem, kde by divák narazil na ty nejlepší filmy, letošní ročník byl alespoň v jednom případě výjimkou. Maďarský snímek Rodinné štěstí, který si následně odnesl také Křišťálový glóbus za nejlepší film, je dokonalou ukázkou toho, jak na malém, omezeném prostoru odvyprávět generační drama, jež se určitým způsobem dotýká základních lidských otázek. Szabolcs Hajdu, režisér ceněných Bílých dlaní nebo Bibliotheque Pascal, ve svém vlastním bytě natočil konverzační drama o střetu dvou rodin, v němž se (ne)příjemně zhlédne snad každý divák, a přitom nesklouzává k lacinému moralizovaní či křečovitě napsaným a over-the-top scénám. Kamera, která se v dlouhých záběrech ladně a úsporně proplouvá okolo nábytku, spíše nechává vyniknout přirozené a povědomé konverzace postav, než aby se utápěla v konvenční struktuře. Díky tomu vyniknou subtilní, ale o to silnější emoce, které ale pozitivně naladí jako přesně zvolená závěrečná píseň.

    • 15.1.2017  10:32
    Švýcarák (2016)
    ****

    51. MFFKV: Stoprocentní hipsteřina, zároveň platící za jeden z nejzábavnějších kousků festivalu. Potenciálně kultovní snímek o prdící mrtvole, která se dá použít jako skládací švýcarský nůž, nejprve těží z absurdních gagů a bizarního humoru, přičemž s přibývajícími minutami stále nabývá na závažnosti, až se změní posmutnělý obraz psychicky narušeného a asociálního jedince. Ano, Švýcarák po většinu stopáže jede v bezpečných kolejích indie hitu pro masy, včetně feel-good montáží a roztomile ujetých dialogů, jako celek se však jeví jako skutečně originální skloubení psychologického dramatu a (fekální) komedie, která dokonce obsahuje poselství o plynatosti.

    • 15.1.2017  10:31
    Aquarius (2016)
    ****

    51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek.

    • 15.1.2017  10:30
    Toni Erdmann (2016)
    *****

    51. MFFKV: Jasný divácký favorit a zároveň snímek, u něhož je jakékoliv holé konstatování jeho kvalit jen bezobsažným opakováním frází z recenzí. Německá režisérka Maren Ade po dekonstruktivní vztahovce Všichni ostatní (2009) natočila smutné rodinné drama, u něhož se budete popadat za břicho. I během více než dvou a půl hodinové stopáže Toni Erdmann uběhne rychleji než libovolný o polovinu kratší počin – zásluhu na tom má hlavně režisérka, která dokonale ovládá timing jednotlivých scén, u nichž ví, kdy střihnout pryč a kdy naopak nechat záběr doznít. Výsledkem je nejen nejlidštější film festivalu, který velmi komplexně popisuje zbytečně strastiplné přežívání ve světě 21. století, ale zároveň očišťující komediální zážitek, který nenechá jedno oko suché. Ale z opačných důvodů, než byste čekali.

<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace