Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 010)

plakát

Abraham Lincoln: Lovec upírů (2012) 

Abraham Lincoln a film plný vnitřních rozporů. Na jednu stranu smrtelně vážně míněná biografie amerického prezidenta obohacená o všechen povinný patriotismus a otrokářské motivy zasazená do reálného historického pozadí, na druhou stranu braková řezničina, která se neštítí ani anarchistických formálních postupů (čili epileptický střih a zrychlení/zpomalování obrazu), jež jako by z oka vypadly duu Neveldine/Taylor. Bekmambetov si na rozdíl od Wanted neujasnil, čeho chce dosáhnout, tak se neustále pohybujeme na škále brutálního béčka z ranku "party filmů" a snahou udělat z něčeho tak absurdního jako Abraham Lincoln: Lovec upírů film s poselstvím. Pár pěkných přepálených scén (házení koněm, vlak), v jejichž duchu se měl celý tenhle nevydařený experiment nést, bohužel nezachrání unyle odvyprávěné střípky ze života 16. amerického prezidenta, které jsou poslepovány do smysl nedávajícího příběhu táhnoucím se napříč desetiletími. Skloubení reálné historie postavy s brakovou estetikou Timurovi zkrátka nevyšlo tak, jak předpokládal. 4/10

plakát

Adaptace (2002) 

Jeden z nejlepších autotematických filmů, které jsem kdy viděl. Geniálně propracovaná mystifikace v každém ohledu.

plakát

Africká Královna (1951) 

Extrémně naivní předobraz dobrodružných snímků s příchutí romance, který bohužel po všech stránkách překonávají jeho pozdější napodobitelé.

plakát

Akira (1988) 

Epic has a new dimension. Do posledního puntíku propracovaná scifi manga. Oslňuje nejen akčními sekvencemi, ale i složitým existencionálním příběhem, psychedelickou hudbou a především dechberoucím a velkolepým závěrem. Zároveň se stává filosofickou esejí do budoucna. Jistě, ze začátku začne pro diváka jistá dezorientace, ale po čase se naladí na správnou strunu a už to s ním jede jak na horské dráze. Nedá se uniknout, Akira vás totiž totálně pohltí....

plakát

Akta X: Chci uvěřit (2008) 

,,Je to spíš jak Mlčení jehňátek." nechali se slyšet tvůrci tohoto filmu. Pod tímto potencionálním vtipem se skrývá nezáživná, nudná a absolutně neefektní a absolutně ničím ohromující televizní báchorka jak se dva agenti (myslím, že se jmenovali Fox Mulder a Dane Scullyová) vydávají v podprůměrném příběhu po stopách pohřešované agentky. Žádná tajemnost, žádné lokace (sníh, sníh, les), žádná hlubší myšlenka, tupé vedlejší odbočky a a ještě tupější vedlejší role. Opravdu, posílat někoho na film, kde proletí jeden vrtulník se nedá a přitom se nezáživně pobíhá po lese, se nedá. Minulý film jsem neviděl, o seriál jsem také moc nezavadil, ale tohle je bílé peklo. Atmosferický thriller, v němž z letargie vytrhne jen trapný vtípek s Bushem, nemůže být dobrý...

plakát

Alcatraz (2012) (seriál) 

Neuvěřitelné zklamání. Z trailerů to vypadalo na nového nástupce Lostu, po zhlédnutí dvou dílů ze mě veškeré naděje a nadšení opadly. Neuvěřitelně hloupé, nelogické, šablonovité, zaměnitelné s jakýmkoliv průměrným policejním seriálem, kde se za jeden díl rozlouskne jeden případ. Alcatraz nebude výjimkou - v každém díle se totiž vrátí další vězeň, který bude muset být vrácen do původní cely. Z celého monstrózního projektu se tak vyklubala nudná epizodní rutina, u níž nejvíc zamrzí, že za ní stojí právě Abrams. Pokud se tam příští díly nezačne něco pořádného dít, dobrovolně dávám ruce pryč. P.S. Herečka v hlavní roli "drsné" policajtky je příšerná (už dlouho jsem neviděl tak špatný casting). Update: Třetí díl nepřinesl zlepšení. Je to ještě o třídu hloupější, epizodnější, předvídatelnější a tuctovější. Ani náznak něčeho napínavého či zajímavého, všechny "složité" zločiny se rutinně vyřeší přesně na poslední chvíli a jede se dál.

plakát

Alenka v říši divů (2010) 

Překvapivě neburtonovský "trip" do králičí nory. Říše divů je definitivní posedlost opulentními barvičkami, zaprodání duše CGI trikům a především filmem na zakázku s opravdu malinkou špetkou autorského rukopisu, na který se (opět) pohrnou davy jako vosy na med. Disneyovská klasika rozšířená o nový svět, ztřeštěné a stylizované, byť ploché charaktery bez pečlivého motivačního zázemí a Johnnyho Deppa. Vše je zde konstruováno jen na efekt, polovina postav vůbec nemusí být v příběhu, chybí vnitří provázanost a logika prostředí a postav (aneb prostředí není součástí struktury celého příběhu alá Avatar) a především se jedná o jedno dlouhé narativní bloudění v lese trikových scenérií. Chybí napětí a jakákoliv snaha uvést diváka v přesvědčení, že to celé může dopadnout klidně jinak, jen klidná exkurze do Disneylandu, která by znamenala v rámci nových, předtím neviděných možností, sebejisté nadšení, ale v době kdy by takhle mohl vypadat každý druhý film, je to jen hodně slušná zábava. Opravdu jen estetická přehlídka atrakcí, ve které všechno jiné hraje druhé housle. 6/10

plakát

Alois Nebel (2011) 

Alois Nebel a vyprázdněná narace. Film, ve kterém je atmosféra hustší než sudetská mlha ale scénář řidší než konzistence ranní stolice. Ač jsem předlohu nečetl, jde vidět, že se zde muselo hodně škrtat, což jde hlavně poznat v nepropracovaných postavách a naoko hozené primitivní zápletce, ve které se OPRAVDU nic neděje. To však až tak moc nevadí, hlavně díky překrásné vizuální stránce, z jejíž samotné podstaty pryští hutná atmosféra, která se zažírá nepříjemně do těla. Být to klasicky natočené, prošel by Alois kiny bez povšimnutí. Takhle si tento atypický projekt pro naše končiny alespoň udrží auru výjimečné události. Rozhodně je totiž na co koukat.

plakát

Amazing Spider-Man (2012) 

Same old story. Zbytečný, ale nezbytný film. Osekaný a přímočarý Spider-Manův restart jakoby jel podle neviditelné šablony origin příběhů a do žánru, respektive do pavoučího univerza, nevnáší nic nového, jen až příliš důsledně recykluje už dávno známé a viděné. Tam, kde byla Raimiho jednička energickým vpádem na pole komiksových adaptací, tam je Webbova teenagerská romance až příliš přízemní, jednoduchá a zbavena jakéhokoliv hlubšího smyslu. Už se neřeší klasické motto "S velkou silou přichází velká zodpovědnost", ale spíše se zde romanticky toká mezi dvěma postavami (výborně obsazený Andrew Garfield a Emma Stone), kde Marc Webb tasí všechny triumfy 500 dní se Summer, a občas se zběžně odskočí do nějaké té povrchní superhrdinské akce, aby se neřeklo. Když pominu ono milé pubertální osvěžení, co nám dále zbude? První polovina filmu, než si Peter Parker obleče kostým, je naprostou (byť nezbytnou) recyklací bez přidané hodnoty. Šikanování ve škole, první láska, kousnutí pavouka, strýček Ben, zkoušení nových schopností...a takhle jedeme pořád dál, aniž by někoho napadlo stejnou formulku alespoň trochu ozvláštnit. Mimo druhé sledování naprosto stejných eskapád s vyměněným obličejem hlavního hrdiny nám zde akorát zůstane slabý ještěří záporák s povrchně nastíněnou motivací a akční scény, které neurazí, ale ze sedačky rozhodně nevytrhnou. Epické momenty absentují, následuje jen hlušina, občas přerušená krátkým přívalem režijní hravosti (nejlepší cameo Stana Lee ever!) a Garfieldova hláškování. Když přijdou na scénu stateční jeřábníci a zmutované ještěří krysy, skoro až zamrzí, že takových sebeironických prvků po vzoru Raimiho trojky Webb do filmu nepropašoval víc. Výsledkem pak zůstane kvalitní hollywoodské řemeslo, které se bohužel nevychyluje z už předem vyšlapaných cestiček. Stále jde sice o vcelku sympatický počin, který po vzoru hlavního hrdiny pubertálně nic neřeší, ale pořád z něj jde cítit zbytečný závan šablonovitosti a polopatického začleňování do již známého univerza. Tohle bohužel neutáhne ani skvělé herecké obsazení. 6/10 P.S. Na dvojku se však těším. Hlavně z toho důvodu, že bude mít režisér více otevřených možností.

plakát

Amazing Spider-Man 2 (2014) 

Velký posun. Zatímco první díl jen povinně (a tudíž i neobjevně) převyprávěl Spider-Manův origin, dvojka se už zcela odpoutává z řetězu a kromě vršení záporáků nabízí hlavně návrat k poetice infantilních a přímočarých komiksů a seriálů z devadesátých let. Po Raimiho trilogii je toto nové pojetí Spider-Mana jediné logické, protože vytahuje jeho hlavní komiksové přednosti jako frackovitost, přepálenost a dějovou přehuštěnost. Webb k tomu navíc přimíchává svou typickou teenagerskou romanci, která konečně vystavuje hrdiny zásadním dilematům a rozhodnutím, zatímco záporáky načrtává s až dětinskou jednorozměrností (viz Electro), což je prvek v konkurenčních komiksovkách docela nevídaný, a navrch přidává totálně videoherní akci, která jakoby vypadla z těch nejlepších in-game filmečků. Chápu, že někoho můžete toto pojetí pro (hodně) mladší publikum spíše odrazovat, ale mě se zdá, že Spider-Man konečně našel svůj správný, tedy fanouškovský, směr, který vydatně vyhovuje své cílové skupině a zároveň se odlišuje od adaptací ostatních studií (X-Men/marvelovky/Muž z oceli).