dukeman

Machrující anděl pošle neomylně tři světce do pekla, a aby si to obhájil začne šéfovi spílat jaký je bídák. Přichází typicky české: "Tak se předveď, když to já dělám blbě." Přestože má anděl křídla, na nebi se neudrží slítne až do pozemského hnoje a s vychcaným čertem, který bude mít pravděpodobně zajém, aby se patlal propadnul ještě o kousek níž. Už jsem si pomalu začínal myslet, že herecký a zároveň andělsko-pekelný duel dovede film ke zdárnému konci. Jenže čert je strašně měkkej, a tak se boj o duše nekoná. Místo toho se nabízí černoprdelnická agitka s nebeským betlémem, kam jsou vtipně zasazeny české filmové hvězdy různé svítivosti v čele s presidentem MFFKV v roli Boha. Krásná symbolika, stejně jako křesťanské nebe kašle na to, co se děje na zemi, české filmové nebe delší dobu hazí bobek na kvalitu svého řemesla. Pro tentokrát však učinili pokání a ve výsledku je to vidět.

Když v roce 1992 dvojce Burton-Keaton hodila rukavici pokračovatelům, očekávala zřejmě, že zůstane v klidu a prachu ležet. Bohužel se tak nestalo a divácká obec musela vytrpět výprask, který od oné rukavice dostal Joel Schumacher. V novém tisíciletí se legendu pokusilo vzkřísit duo Nolan-Bale tak, že Batmana vrátili na samotný počátek. Tím si mě naprosto získali. Konečně je jasno, proč se nám netopýrák prohání po Gothamu, a kdo za to může. První půlka mě krásně navnadila a trochu rozehřála moje vnímání na onu, většinově vychvalovanou akční část. Doufám, že nastavená laťka se v pokračování ještě zvedne a že Ledger jako JOKER mě donutí říct: "Who the fuck is Jack Nicholson?" Pokud jde o přerod komiksáků na filmovém plátně, Brian Singer má co dohánět a doufám, že jeho reparát v roce 2009 dopadne o dost lépe než Supermanův Návrat. Přeci jen si neodpustím dotaz: Co se nakonec stalo s těma lidma v Úžinách? Nějak mi to pořád vrthá hlavou.

Už do začátku jsem k Blade Runnerovi přistupoval spíše s odporem. Trvalo asi pět dní než jsem se konečně dokopal k tomu, abych si ho pustil. Úvod sám o sobě nic výjimečného nenabídl a je na můj vkus až příliš pomalý, měl jsem dokonce choutky to vypnout. Nepřekvapilo mě, že zbytek filmu byl stejný jako jeho úvod, takže mě to přinutilo všímat si detailů a víc se soustředit na Deckardovu postavu. Je to zcela jiný archetyp hrdiny, než na který jsem u Forda zvyklý - moc toho nenamluví a spíše vám připadá jako lempl, když se ocitne bez pistole. Navíc vše podmalováno atmosférou snad až nepříjemně temného futuristického města. Pár metafor jsem sice pochopil, ale už jsem asi intelektuálně nezvládnul konec. Při dalších zhlédnutích na mě možná zapůsobí silněji. Na poprvé spíše 3 a půl. Blade Runner mě snad alespoň naučí sledovat filmy z jiného úhlu pohledu, z toho poetického.

Oplácaný hlavní hrdina, který se chová jako retard, obklopen retardovanými postavami v retardovaném filmu. Jako ukulébavka to na mě zafungovalo s obdivuhodnou razancí. Jedna * za nesklouznutí do hlubin "záchodového humoru" a koukatelné bojové sekvence.

Jsem George Nelson a jsem nejvtipnější postava, kterou během svého putování potkáte.^^

Málem jsem se pod náporem romantiky rozplynul. Bergmanová a Bogart jsou pro mě mileneckou dvojicí číslo jedna a žádné duo Grant-Bullocková nebo kdokoliv jiný to nikdy nezmění. Myslím, že právě v Casablance zazní poprvé: "Ze všech barů na celém světě musela ona vejít do toho mého." Když se necháte unést vlnou naivity, užijete si nejlepší romantický film všech dob naplno. Racionální přístup zřejmě vysvětluje rozporuplná hodnocení. Asi za to může onen nejhappyendovský Happy End.

Parádní pohled do kuchyně nejslavnější politické pomsty v dějinách televize. Názorná ukázka, že s pravdou a veřejným míněním se dá neuvěřitelným způsobem manipulovat a že sebelepší minulost a špičkový tým poradců vás neuchrání před týpkem v italských botách bez tkaniček, kterého na provázkách vodí tým spravedlivých. Škoda, že ještě nedozrál čas na oceňování takovýchto filmů.

Grower jako prase, čím jsem starší, tím je mám radši.

"Vzal to čert, aspoň jsem byl v televizi." Moje první setkání s De Palmou a pořád se k němu musím vracet. Hříčky s kamerou, first person vstupy jsou fakt boží a i po stránce délky záběru je to milé hračičkování. Celá zápletka se může zdát jednoduchá a pro některé zkušené borce předvídatelná, ale "vzal to čert". Zkorumpovaný Cage, chodící cílevědomá kostka ledu Sinice a místy fajn hlášky mi vždy stačí, abych se zadíval do hadích očí a doufal, že kasino vždy nevyhraje. Abych nezapomněl, tohle je asi jediný film, u kterého jsem dokoukal závěrečné titule a naivně doufal, že se tam něco stane.

Alois Nebel by byl nejspíš potěšen.