Tom Riddle

Obsahuje spoilery. Ultimátní kulminace všeho, co kdy na Survivoru bylo špatné. Klasická přehršel tajných imunit a dalších nesmyslných výhod (Idol Nullifier budiž symbolem absolutní překombinovanosti), fire making challenge ve final 4, diskuzní fórum na poslední kmenovce a další časem (a Jeffem pro jeho osobně nejžádanější výsledek) vykrystalizované úpravy se starají o to, aby zážitek ze série byl instantně napínavý a vzrušující co díl, ve výsledku ale sterilní a zapomenutelný. Což o to, s tím bych se snad i byl ochoten smířit, cast je navíc poměrně fajn (i díky vysokému počtu ultrafandů) a do toho účast Sandry, kterou vidím rád vždycky, ale nic z toho nemůže zachránit nechutnou nezodpovědnost produkce. Ať už byla jejich hlavní motivací senzacechtivost, snaha vyhnat ratingy co nejvýš nebo snad potřeba být společensky relevantní a aktuální, tak způsob, jakým uchopili skandál kolem Kellee a Dana, překračuje pomyslnou mez, od které není návratu. Zdokumentovaný sexuální predátor, který opakovaně osahával i poté, co byl požádán, ať to nedělá, logicky zůstává ve hře, jelikož šance ostatních finalistů se tak automaticky radikálně zvyšují, žena, která nechce být obtěžována, a která se kvůli případným následkům bojí promluvit, je promptně vyloučená, nucená bezhlasně sedět na kmenové radě, při které všichni ostatní propírají situaci kolem ní, a dalším dvěma ženám, které situaci využily ke svému prospěchu, je na sociálních sítích vyhrožováno na životě. Všechno ostatní je irelevantní, na hráčích nezáleží, na vítězi nezáleží, Survivor nikdy nebyl férovou hrou, byl často o náhodě a v minulosti se potýkal se špatným castem (Fiji, SJDS) či mizernými vítězi (Aras, Fabio), teď na všechny jmenované vzpomínám s úsměvem, protože tehdy měl Survivor pořád ještě integritu, která je teď nenávratně pryč. Zůstává jenom frustrující boj diváka s produkcí, ve kterém je divák vždycky jen tím poraženým.

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80%

Andy Brown je geniální doktor, schopen zachránit nejeden beznadějný případ. Jako manžel a otec ale selhává, a věci se mění až vlivem rodinné tragédie. První série Everwoodu dostává svojí pověsti vážnější mužské verze Gilmorových děvčat, a bez nadsázky se řadí ke špičce rodinného dramatu. Sérií druhou bohužel seriál zabředá do vod průměru, ze kterých se snaží dostat až do samého konce. Důvodů, proč se do horského městečka vracet, je ale pořád stále dost, ať už pro nezaměnitelnou maloměstskou atmosféru, fajn postavy, hned několik osudových shipů, nebo třeba první velké role Emily VanCamp, Chrise Pratta, Sarah Drew či Sarah Lancaster. Třešničkou na dortu je postava doktora Abbotta (vynikající Tom Amandes), která si prošla mým nejoblíbenějším seriálovým vývojem vůbec. 80%

Obsahuje spoilery: Řada s nadprůměrně schopným castem, kterou do hajzlu opakovaně splachuje nechutná manipulace ze strany produkce, ignorování skutečně schopných strategických hráček a nekonečné protěžování neschopného šklebícího se kreténa Ricka, který by si bez pomoci produkce ani neuprdnul, a kterého bohužel jistě v Survivoru nevidíme naposledy. Jednu hvězdu dávám jenom za to, že to mohlo přece jenom dopadnout ještě o fous hůř.

Obsahuje spoilery Nezaujatým pohledem kol a kolem výborná řada, která se může pyšnit silným castem, (co do prostoru) vyrovnaným editem a relativně nepředvídatelným vývojem. Pohledem zaujatým je to ale docela jiná písnička. Po všech těch podrazech (ze strany produkce, nikoliv herních blindsidech) z posledních let už nejsem (dost možná paranoidně, to nepopírám) schopný věřit Survivoru ani nos mezi očima, natož pak to, že jakákoliv z přehršle tajných imunit byla nalezená náhodou, a nejsem ani daleko od toho věřit, že i všechny soutěže jsou totální švindl (viklající se sloup ve final 5 challengi? wtf?). Výsledkem je tak skeptických 71%. Vítěz: 3* - z final 6 asi nejočividnější a nejmíň zajímavý možný. Herně potom s výrazně menším počtem zásluh, než jak se sezóna tváří, v podstatě s jedním debaklem za druhým. Další vítěz s osobním příběhem, cca jedním strategickým tahem (úspěšně provedeným) a naštěstí alespoň vcelku sympatickou osobností.

Obsahuje spoilery. Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular, kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Naplánovali si projekt ve stylu komorního divadla, odlišné příběhy v každé sérii s různými postavami, ovšem se stejným hereckým obsazením. Proto i můj komentář bude vypadat jinak, než to se seriály obvykle dělávám. 8. série (Apocalypse) - Nestoudný fan service pro milovníky Covenu a Murder Housu v hezky zabalené crossequel sérii. Pro jedny dokonalost, pro druhé nesledovatelná krávovina, hodnocení Apocalypse je pro mě záležitostí čistě subjektivní, neb mi dala přesně to, co jsem od AHS vždycky chtěl, a sice vrchovatou míru campu s postavami, na nichž mi záleží, v příběhu, který byl naplánovaný od začátku až do konce. Žádná jiná série se nemůže chlubit takovou sbírkou herců a postav, ať už nových, nebo starých známých, na poměry AHS minimálním množstvím nedořešených zápletek a napojením na všechny ostatní série. Nebýt znatelného povolení v epizodách 8 a 9 (které přiznaně dějově poskytly velice málo nových či důležitých informací), Apocalypse by pro mě překonala snad i samotnou matičku Coven.

Komiksově stylizovaná teen variace na True Detectiva, Twin Peaks a spoustu dalších dospěláckých kultů, která se sice často topí v klišé a předvídatelných zvratech (za první dvě sezóny nastal jenom jeden twist, který jsem skutečně nečekal), naštěstí si ale ze sebe umí dělat srandu. Nekonečná série cliffhangerů, přesný cast a fajn postavy (Cheryl & Alice LOVE), a fakt, že se tu dá shipovat takřka každý s každým, z Riverdale dělají stoprocentně koukatelnou a často zábavnou guilty pleasure. Akorát ten Archie je totálně na zabití. Prozatimně 70%

Život je střední škola. Ať už se v něm posunete kamkoliv, skoro jistě bude poblíž nějaká Heather, aby vás sundala. Jakožto fanda filmu jsem měl určité obavy, ty se ale rozplynuly spolu s pilotem, úsměvem Shannen Doherty, a zjištěním, že tvůrce seriálu Jason Micallef původní Heathers (1988) nejenom nepokrytě uctívá, dokonce je při každé příležitosti cituje. Téměř okamžitě a spolehlivě tak navozuje jejich feeling, který míchá trefnou satiru s absurdní černou komedií. Postavy si prošly dobovou aktualizací, a místo vrchní rozleskávačky nebo fotbalistů jsou teď hvězdami (a tyrany) školy sebevědomá FLAWLESS boubelka nebo jedovaté poznámky trousící genderqueer student. Zatímco film se zaměřoval především na postavy "hodné holky" Veronicy a nihilisticky smýšlejícího rebela JDho, seriálový formát dává vyniknout i samotným Heathers, a to je jedině dobře. H. McNamara je bohužel opětovně ta upozaděná, z Chandler i Duke se ovšem staly postavy nejen nesmrtelné, ale navzdory svojí nesnesitelnosti i neodolatelně zábavné. Zamrzí snad jedině chování Veronicy, které se mění z dílu na díl podle potřeby příběhu, a vzhledem k tomu, že postrádá jakoukoliv konzistentní motivaci, dělá z hlavní hrdinky jenom loutku s pěknou tvářičkou. Všechno ostatní je ovšem dárek pro fandy jak filmu, tak třeba předčasně zrušených Scream Queens.

POSEdlost.

Obsahuje spoilery Předesílám, že po poslední sezóně jsem skutečně neměl vysoká očekávání, takže Ghost Island prakticky nemohl vyloženě zklamat, přesto mě ale nijak nenadchnul. Koncept sezóny se točí kolem velkých chyb časů minulých, a jak už to bývá, velké chyby se zase točí kolem imunit, extra hlasů a vůbec, čili všeho, co Survivoru imho ubírá na zajímavosti. Zamrzí, že i když se drtivá většina fandů dovolává old school sezóny ve stylu 8 na 8, bez tajných imunit, výhod, twistů a prohození kmenů, produkce reaguje znovu a znovu přesným opakem. Výsledkem je tak další sezóna, kde díky buď naprosté náhodě nebo zásahem produkce jeden hráč takřka nemůže nikdy vypadnout, zatímco další nemá šanci přežít ani dva díly, ať už dělá, co dělá, a to zkrátka není dobře za žádných okolností. Nenapomáhá ani způsob, jakým jsou výhody vkládány do hry, kdy na Ostrově duchů někdy není výhoda žádná, jindy návštěva na něm dokonce může uškodit, což přímo odporuje záměru konceptu, tedy aby soutěžící hráli odvážnější a větší hry. Aspoň ten cast byl jako celek solidní. Vítěz: 3* - ze dvou černých koňů sezóny to menší zlo a sympatičtější osobnost, přesto osoba, která hrála hru nejlogičtější a nejstrategičtější, byla samozřejmě okatě přehlížená v jeho (respektive jejich) prospěch.