Tom Riddle

Tom Riddle

Ezra Fitzmonster

Rakousko
Bear Necessities

576 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)

    Měli jste někdy zlomené srdce? Pokud ne, rychle někam ven a do někoho se okamžitě zamilujte. A až vám ten člověk zlomí srdce, vraťte se a pokračujte ve čtení. Už jste zpátky? Výborně. V první řadě, je mi velice líto, že jste si tím prošli, zlomený srdce je pěkná svině, co? A v řadě druhé, kdybyste teď měli tu možnost nechat si vašeho lamače/lamačku navždycky vymazat z hlavy i ze srdce, udělali byste to? No, netřeba si nad tím lámat hlavu, stejně se to nikdy nestane. Ale Joel, hlavní hrdina Věčného svitu, si to díky geniálním (a vpravdě ďábelským) scénáristům Kaufmanovi a Gondrymu může vyzkoušet. Jeho vztah s divokou Clementine vzal za své, a Joelovi zbyly jen oči pro pláč a vědomí, že společnost Lacuna Inc. mu může Clementine navždycky vygumovat z paměti. Kdo by to neudělal, že? Co když to tak ale není správně? Co když láska je přece jen něco víc? Co když i to zlomené srdce má svůj význam? Co když vám ten vztah dal víc než jen depresi, deset kilo nadváhy a plešatící hlavu? Co když si chcete uchovat ty pěkné vzpomínky? Všechno to krásné, co jste spolu prožili. Je lepší nikdy nemít, nebo mít a ztratit? Na odpověď k téhle otázce spolu s Joelem pomalu přicházejí i diváci, a díky Gondryho geniálním vypravěčským schopnostem by vzpomínku na tenhle film z hlavy nevymazala ani Lacuna. Nejen MUST SEE, ale MUST SEE AT LEAST TWICE.

  • poster

    Americká krása (1999)

    Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama.

  • poster

    Střihoruký Edward (1990)

    Lidi jsou zrůdy. Ne všichni. Ale spousta z nich. Jak je poznáte? Jestli si myslíte, že zrůda byl ten pán s obrovskými nůžkami, co se k vám tuhle blížil rychlým krokem přes ulici, pak máte asi pravdu. Ale jen proto, že to nebyl Edward. Ne, opravdu to nepoznáte podle nůžek místo rukou. Spíš podle toho, když vám někdo vrazí (obrazné) nůž(ky) do zad. Naivní Edward s bledou zjizvenou tváří je jak nevinné děcko, nebo možná štěňátko. Je plachý a jen ostýchavě se setkává s okolním světem. Jeho konfrontace se světem, v tom to všechno je. S povrchním světem, který všechno odlišné bere jako atrakci. Který se snaží předstírat, že je chápavý. Ale který při první známce slabosti vytasí s předsudky. Střihoruký Edward je tak strašně citlivý a poetický film... Je to krásná pohádka. Smutná. Dojemná. Dokonalá.

  • poster

    Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (2004)

    Znáte to, jak někdy máte den blbec? Budík se porouchá, takže zaspíte, při ranním spěchu si pak o postel ukopnete malíček, venku prší, těsně před nosem vám ujede autobus a pocáká vás, zafouká silnější vítr a rozbije vám deštník, a nakonec po příchodu do práce/školy a pohledu do zrcadla zjistíte, že i ten/ta neznámý/á kluk/holka v autobusu se na vás usmíval/a jenom proto, že se vám na bundu/sako vydělal holub. Sourozenci Baudelairovi by snad za takový den byli i rádi. Jejich příběh začíná v den, kdy se na procházce po pláži z mlhy vynoří otylý bankéř Poe, aby jim sdělil, že oba jejich rodiče zahynuli při záhadném požáru rodinného sídla. Ze sourozenců Baudelairových jsou rázem sirotci Baudelairovi, a to je jen zlý začátek celé řady nešťastných příhod. Ta opravdová polízanice začíná teprve ve chvíli, kdy jsou svěřeni do péče vyžilého herce s obočím jak Brežněv, zlotřilého hraběte Olafa (Jim Carrey). Ten ve své snaze získat jejich pohádkové dědictví připraví sirotkům nejedno příkoří. To by ale bylo, aby si s nimi neporadili. Vždyť čtrnáctiletá Violet je nejnadanější vynálezkyní svojí generace, dvanáctiletý Klaus má načteno víc knížek, než mnozí přečtou za celý svůj život, a batole Sunny svými ostrými zoubky směle přehlodá třeba i ocelové lano, když je to zrovna potřeba. Nešťastné příhody Lemonyho Snicketa se objevily v příhodně nešťastnou dobu, kdy každá dětská fantasy byla smetena ze stolu jako laciná napodobenina Harryho Pottera, a je to zatracená škoda, protože zrovna v tomhle případě to je příslovečné srovnávání hrušek s jablky. Příběh Baudelairových se odehrává v učiněných steampunkových orgiích s nádhernou výpravou, už tak vynikající absurdní humor a hlášky knížky film šperkuje božským hereckým výkonem Jima Carreyho i dětských představitelů (především Emily Browning) a nevídaně hvězdným obsazením minirolí (mihne se Sue Sylvester, Stiflerova máma či Rainman), zatímco příběhově umně kombinuje děj prvních tří knížek s pár odkazy dílů dalších. Začalo to sice nenápadně, snad na čtyřech hvězdách, s každým dalším promítáním ale bylo jasnější, že tohle je srdcovka jako dělo. Fingers crossed pro sequel, už je nejvyšší čas...

  • poster

    Cachorro (2004)

    Cachorro je nádherný film, bohužel jen pro úzkou skupinu diváků. Není to dokonce ani jen gay film. Je to medvědí film. A jako takový je výjimečný svého druhu (ačkoli se objevilo už i pár dalších, kupříkladu Bear City či Chuecatown). Medvědi jsou gay subkultura, jsou to chlupatí buclatí chlapíci, obvykle fousáči. A jsou stejně mazliví jako jejich plyšoví jmenovci. Cachorro vypráví o takovém medvědu a jeho životě v i mimo komunitu, jeho medvědí rodinu. Nečekaně reálně zobrazuje přátelské vztahy medvědí party, kdy každý spí s každým, kdy každý má každého rád, ale nikdo nevěří na to, že život se má (či dá) strávit celý jen po boku jednoho partnera. Hlavní hrdina tu lásku ale samozřejmě hledá a chce jí, stejně jako všichni ostatní. Chce ten svůj smysl a cíl, a taky ho dostane, ale v docela jiné podobě, než doufal. A to ve chvíli, kdy je nucený se postarat o syna svojí sestry. O mládě (odtud název Cachorro, který doslovně skutečně znamená "mládě", nikoli "medvídě", což je samozřejmě český překlad anglického přepisu). Jak se s péčí o mládě popasuje při svém divokém osobním životě, to se zřejmě nedozvíte, protože nejste medvědi (pokud jste, je velice pravděpodobné, že už jste film viděli, a pokud neviděli, tak kruci pohněte kožichama a koukejte!), a tak vás asi téma téhle komunity zajímat nebude. Možná by ale byla chyba se na film nekoukat jen proto, že vypráví o něčem trochu jiném, co? Prý je moudré si rozšiřovat obzory.

  • poster

    Titanic (1997)

    It has 11 f*cking Oscars, guys! A není divu, protože Titanic útočí na každou možnou frontu. Snad všechny strhne příběhem strašlivé katastrofy, geeky do historie potěší akurátním zpracováním, fandy efektivní podívané zase všemi těmi triky a dalšími srandičkami nejen po srážce, a nás, nekonečné romantiky, dostane ultimativním příběhem mladé lásky, které osud do cesty staví všeljaké překážky, ať už ďábelského Billyho Zanea nebo několik tun zmrzlé vody, a bohužel pro Rose a Jacka se nejedná o jahodové Calippo v nadživotní velikosti. Mhmm, jahodové Calippo.

  • poster

    Smrtící atrakce (1988)

    Pramáti všech studentských filmů se střihem a humorem Simpsonových, sem tam i mnohem černější, nahláškovaná až k prasknutí, s rozkošnou Winonou, supercool Slaterem, ďábelskou předwalshovskou Doherty a vpravdě výbušným finále navrch. My teenage angst bullshit has a body count.

  • poster

    Requiem za sen (2000)

    Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči.

  • poster

    Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)

    S těma jednohvězdama a odpadama jste tady špatně, to musíte do té místnosti vedle, co má na dveřích cedulku "Pozéři"

  • poster

    Před půlnocí (2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace