Tom Riddle

Tom Riddle

Ezra Fitzmonster

Rakousko
Bear Necessities

578 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    Odpočívej v pokoji (TV seriál) (2001)

    Every day above ground is a good one. Znáte takové ty seriály, kde se hlavním hrdinům dějí samé prapodivné a neobvyklé věci? Kde se jde z jedné absurdní zápletky do druhé? Tak přesně takový Six Feet Under není. Je to seriál o normálním životě. Skuteční muži a skutečné ženy žijí svoje skutečné životy, které jsou mnohem zajímavější, než všechny vykonstruované zápletky světa. Ovšemže ne pro ně, oni prostě jen chodí do práce, randí, scházejí se a zase rozcházejí, tráví čas s přáteli, prostě žijí. To samo o sobě by samozřejmě nebylo nic zajímavého, ale Alan Ball má neuvěřitelný vypravěčský talent, porozumění pro lidskou duši, a navíc se nebojí řešit témata, od kterých dávají mnozí ruce pryč. Hned dvě z nich jsou stěžejní pro celý seriál. Tím prvním je smrt. Ústřední rodina Fisherových vlastní pohřební ústav, a každý díl se tak alespoň trochu točí kolem nebožáka, který zemře při otvíračce. Jeho (či její) smrt pochopitelně nějak koresponduje s životy hlavních hrdinů a ukazuje, že není smrti bez života, a není pořádného života bez smrti. Tím druhým je potom homosexualita. Téma, které se dá velice snadno nechtěně zlehčit či zesměšnit, je prostřednictvím hlavních hrdinů Davida a Keitha zobrazené na televizní obrazovce snad vůbec nejpřesněji a nejrealističtěji, jak to jen jde. Aby to ale nevypadalo, že Six Feet Under je seriál akorát pro gaye a funebráky (bez ohledu na to, že tyhle témata se týkají ať už více či méně každého z nás), barvité realistické charaktery všech hlavních i vedlejších postav se vás tak jako tak dotknou, protože je zkrátka nemožné, abyste se alespoň v někom z nich neviděli. Můj velice dobrý kamarád I. Kačur prohlásil: "Sledovat ten seriál mě baví víc než žít svůj vlastní život." A já mu to nezazlívám. Sám na tom tak občas jsem. Při prvním sledování to nebylo tak docela patrné, ale při druhém, třetím a dokonce čtvrtém opakování všech třiašedesáti dílů už to nešlo přehlédnout. Jestli je jeden seriál, který je lepší než všechny ostatní, je to právě Six Feet Under.

  • poster

    Will a Grace (TV seriál) (1998)

    Upřímně řečeno, můj první dojem ze seriálu byl vysloveně špatný. Ústřední dvojka mi přišla nudná, jejich nahrávači zase příliš jako karikatury, humor křečovitý... A teď? Miluju to. Čím to je? NEUVĚŘITELNĚ OTŘESNÝM PŘEKLADEM!!! Will ani Grace nejsou nudní. Jsou dokonce k popukání. Will je sarkastický despotický gay, co si myslí, že není zase tak zženštilý (ale to se plete), a Grace je neurotická hysterická sobecká nechutná ženská, co si myslí, že nikdy nebude nikoho milovat tak, jako Willa (a má naprostou pravdu). Věčně nalitá Karen a ani tetička "Just" Jack zase nejsou jen karikatury. Sem tam ukážou i nějakou tu hloubku, kterou pak na nějakou tu chvilku zase schovají do lechtivého humoru a haldy absurdních hlášek. Will a Grace si hrají se slovy. Často. Bohužel, jak už to tak u podobných záležitostí chodívá, skutečně drtivá většina těch nejlahůdkovějších vtípků zanikne v překladu ("homokouzlo" opravdu není totéž co "homojo"... Grace: "I wanna do will." Will: "Into the line, lady." a její český překlad "Chci udělat závěť" "Do fronty, dámo", který je samozřejmě správný, ale bolestně nedvojsmyslný a tedy naprosto nesměšný... či neobratné překlady typu "Goodbye." "Did you hear that? She's bi!" "Sbohem." "Slyšel jste? Ona je s Bohem."). S tím bych se dokázal smířit, nemůžu od českých překladatelů očekávat scénáristické vtípky a slovní hrátky. Problém je v tom, že někdy je překlad vyloženě strašný a naprosto obrací skutečnost ve chvíli, kdy se nejedná o žádný nepřeložitelný dvojsmysl (scéna, kdy se Will a Grace dohadují o Jackovi: "Look, what you called Jack was pretty harsh. I mean, what do you say about me behind my back?" "That you should never wear Capri pants," přeložená jako: "Poslyš, co o tobě Jack řek je dost krutý, nevíš co o mně říká za mými zády?" "Že bys neměla nosit capri kalhoty.") A přeložit větu: "Oh my God, I'm Tippi Hedren!" jako "Hitchcockovi Ptáci!" je fakt prasárna. Mně to ve výsledku ale tolik nevadí, protože jsem seriál několikrát viděl v originále a taky jsou na něm nejkouzelnější vztahy mezi postavami. Hledat v sitcomu hloubku by byla hloupost. Ale je fajn, že tenhle ukazuje tak dokonale věc tak složitou. Přátelství. Je uvěřitelné. Není dokonalé. Často si nerozumějí, pořád se hádají, škádlí se, mají trapné pauzy, někdy si nemají o čem povídat, a jindy je jim půlhodina (vysílacího času) málo. Ale když dojde na lámání chleba, jsou tam jeden pro druhého. Krása. Chvilku mi to trvalo, ale... Wille, Grace, Karen, Jacku, jste prostě supr. "Copak jde gayům jen o tělo a obličej?." "Ne, jde jim jen o tělo." P.S. Původně jsem dával pětihvězdu jen jako protest proti všem těm nesmyslným odpadům. Teď je ale Will a Grace jeden z mých nejmilejších seriálů.

  • poster

    Gilmorova děvčata (TV seriál) (2000)

    Život je krátký, mluvte rychle. Obsahuje malilinkaté pidispoilerky. Gilmorova děvčata jsou jedna z mých srdečních záležitostí. Všechny díly jsem viděl mockrát, a ani u jednoho jsem se nenudil. Prvních šest sérií si drží neuvěřitelně vysokou kvalitu s mírně stoupající tendencí ke konci třetí řady, sedmá série je pak o něco horší, ale i tak nadprůměrná (vlastně díl 7x01 patří mezi vůbec nejlepší). Rychlé vtipné dialogy jsou zkrátka dokonalé, sympatické a bizarní postavy (hlavně Kirk a Paris jsou fakt šílenci :o) mi přirostly k srdci (naprosto všichni krom Richarda... I když i on měl pár světlých chvilek) a nezapomenutelné momenty - taneční maraton s vítězným kolečkem na hudbu z Rockyho, kryt Emily s kódem 1-1-1-1-1, poštovní schránky ve tvaru hlavy Condoleezy Riceové, co prodává Kirk, figurina "Miluju Ježíše", která straší Lorelai ve snech, ta zatracená Donna Reedová, harfenistka Drella, která hraje Black Sabbath, Laneina skupina, která vetovala jméno "Harry Potterové", kočičí Kirk, co tyranizuje člověčího Kirka, Tristan, co Rory neodbytně nazývá Mary, Paris s Madeline a Louise jako kašmírová mafie Chiltonské školy, Babette a Patty, městské drbny, které nenechají na nikom nit suchou, naprosto neuvěřitelná paní Kimová, která na lásku svojí dcery posílá psy satanovy, tisíc žlutých kopretin a hašteřiví trubadúři, sněhulačka Björk, vejce na divoko, zelená, co se stala novou růžovou, zrzavá Francine s očima jako laň, co je jak ďábel v kostkované minisukni, labuť, co zobákla Jesse do tváře, nebo i ty, co zaútočily na Michela v Lucemburských zahradách, Jasonův pes Cyrus, co sedí několik hodin bez hnutí jako socha, a reaguje na povely jako třeba "trochu doleva", to, jak Emily jedná se svými služebnými (znáte přece tu veslovací scénu z Ben Hura, ne?), italské sušenky a společenský tanec, festival živých obrazů a stovky dalších komických i vážných situací, sympatických postav, zkrátka opravdové pohody, dělají z Gilmorek něco extra. K tomu si přičtěme příjemnou hudbu, která dodává tu poslední kapku úžasně pohodové atmosféře, která z Gilmorek přímo sálá, naprosto dokonalou postavu Emily (to je neskutečně hustá babička) a je to jasně za 5 hvězdiček. Kdo tenhle seriál šmahem odsoudil, nepochopil, o čem to je. Jeho chyba. U žádného seriálu mě ještě tolik nemrzelo, že končí.

  • poster

    Plastická chirurgie s. r. o. (TV seriál) (2003)

    Obsahuje náznaky spoilerů (nic konkrétního o postavách). Je evidentní, že do Nip/Tucku vidí doopravdy jen málokdo. Je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, a důvody? Je přeplněný absurdními situacemi, které se pohybují snad všemi žánry, a ani na chvíli neztrácí nápady. Poslední díly každé série jsou vrcholy televizní tvorby, obzvlášť finále té třetí, byl jsem naprosto přikovaný ke křeslu a napjatý jak struna, takhle napínavou záležitost jsem ještě nikdy neviděl. Díly nefinálové pak nejsou jen nějakou vatou, ale dokonale promyšlenou trnitou cestou pro očistná finále. Nip/Tuck si přitom neklade vysoké cíle, chce "jen" pobavit, a to se mu daří daleko líp, než některým ceněným klenotům. Tohle je pravý klenot. Dokázal mě rozplakat (ukázkový příklad je S01 E10 Adelle Coffin, slzy mi tekly proudem, ovšem v mnoha dílech jsem měl nemálo na krajíčku), rozesmát (v každém díle je něco, aby se neřeklo, tak třeba S03 E02 KiKi je prvotřídní hořkosladká tragikomedie se vším, co k tomu patří), šokovat (nemá cenu uvádět příklady, bylo by jich moc, navíc spoileroidní, přesto, jeden za všechny, bez jmenování konkrétních postav, pleťový krém vyráběný ze spermatu?), znechutit (taktéž :o), doopravdy potěšit (každým dílem), zkrátka dokázal působivě vyvolat všechny emoce. Pravdou je, že skoro neustále balancuje na hranici uvěřitelnosti, ale díky skvěle napsaným postavám ji nikdy nepřekročí. Spolu s nimi jste šokovaní, spolu s nimi se radujete, spolu s nimi pláčete, spolu s nimi a hlavně o ně se bojíte. Navzdory všeobecnému povrchnímu mínění tu nejde o žádnou degradaci žen. V Nip/Tucku muži i ženy zažívají vzlety do nebeských výšin, aby mohli vzápětí spadnout až na dno. Někteří hodně bolestně, pravda, Julii, Kimber ani Liz Nip/Tuck opravdu nešetří, ale on vážně nešetří nikoho. Ani diváky. Mnoho z nich to nerozdýchá, a seriál jim bude po pár dílech připadat jako šílenost, zvrhlost, či kdo ví co, ale pro ty, kteří s Nip/Tuckem vydrží, čeká obrovská odměna.

  • poster

    Oz (TV seriál) (1997)

    HBO skutečně má talent na kvalitní seriály, a i když je v dnešní době všeobecně populárnější Showtime, které produkuje jednu kontroverzní věc za druhou, v mých očích Ozu žádná nekonkuruje. Ani jejich nejslavnější klenot Dexter. Toho nejmenuju náhodou, Oz mi ho totiž v lecčem připomíná. Nejen díky tomu, že Lauren Velez (LaGuerta), Erik King (Doakes) a David Zayas (Batista) jsou členy hlavního castu téhle věznice s maximální ostrahou. Důvodem je, že nás nutí sympatizovat s vrahy a další lidskou špínou. Pročpak se to děje? Rovnou měrou se na tom podílí vynikající scénář s neuvěřitelně propracovaným vývojem postav a dokonalé herecké výkony, chemie mezi představiteli je až magická. Nehledě na to, že... Každý seriál má své tahouny... Weeds má Nancy, Californication má Moodyho, HIMYM má Barneyho a Dexter má.. No Dextera. Oz má tahounů hned několik. Beecher, Schillinger, Said, Adebisi, Keller, Alvarez či bratři O´Reilyovi, tolik hlavních postav, tolik charismatických záporáků a věčně trpících dobráků, že je zkrátka nemožné si nenajít toho svého a totálně se do něj nezamilovat. A to teprv jednomu (diváku) začne peklo. Bude sjíždět jeden díl za druhým, aby zjistil, jak se z toho jeho oblíbenec vylíže, a to se často nestává. Tom Fontana bez uzardění oddělává jednoho hlavního hrdinu za druhým a chudák divák už se jen třese, co přijde příště. Zpravidla to totiž bude ještě drsnější a temnější. Tenhle duševní masochismus mi zase evokuje mou srdcovku, Nip/Tuck. Ten taky s potěšením nechal svoje hrdiny vláčet bahnem a testoval, co všechno divák snese. Oz umně spojuje to nejlepší z obou a výsledkem je to jediné pravé seriálové vězení. Prison Break? Pche. Kdo neviděl Oz, neviděl nic.

  • poster

    Simpsonovi (TV seriál) (1989)

    Okomentovat seriál o bláznivé Simpsonovic rodince je těžší, než se zdá. Dá se napsat něco, co ještě nebylo řečeno? Navíc je mnohem jednodušší popisovat nekvalitní věci, protože na hrbolatém povrchu se zachytíte mnohem snáz, než na diamantově hladké slupce Simpsonových. Ale ono se pod jejich hladkou slupkou ukrývá i dokonalé diamantové jádro. Seriál tak dokonalý, že z představy, že jednou skončí, upadám do deprese. Protože když skončil Harry Potter, znamenalo to pro mě konec dětství. Ale kdyby skončili Simpsonovi, bylo by to nepopsatelné. Geniální satirický humor obalený uhozenými gagy a propracovanými osobnostmi nejen hlavích postav, to je něco, co mi žádný seriál nenahradí. Stejně jako mi nic nenahradilo díry, které mi v srdci zůstaly po Six Feet Under, Gilmorkách, Ally McBealové, Přátelích a Sexu ve městě. Protože stejně jako všechno jmenované, i Simpsonovi jsou opravdu výjimeční. Trošku sentimentální patetický výlev, ale copak vy nemáte stejný pocit?

  • poster

    Přátelé (TV seriál) (1994)

    Přátelé jsou jako první přítel(kyně) mezi sitcomy. Víte, jako osoba, díky které máte hlavu neustále v oblacích a spodní prádlo neustále na podlaze, ehm. Je to sitcom, se kterým se prostě musejí srovnávat všechny, co přišly a přijdou po něm. A že laťku nastavili sakra vysoko (narozdíl od přítele) Tak vysoko, že se jí nikdo krom W&G ještě ani nepřiblížil. A že už jich bylo... Jéžiš, jak já miluju Přátelé se ani nedá popsat. Jsou to prostě mí přátelé...

  • poster

    Ally McBealová (TV seriál) (1997)

    Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj.

  • poster

    Sex ve městě (TV seriál) (1998)

    Sex ve městě je úžasný seriálový klenot skrytý za značkovými šaty a nemožně drahými Manolkami... Proto do něj většinou proniknou jen ženy. A to je velká škoda. Chlapi by se z tohohle seriálu totiž mohli hodně učit. Kupříkladu já se naučil moc. A o čem? Přece o vztazích, protože o nich to je. A co mě naučil? Že jsou ty, které vás otevřou něčemu novému a exotickému, ty, které jsou staré a známé, ty, které vyvolávají spoustu otázek, ty, které vás přenesou do nečekaných míst, ty, co vás dostanou daleko od místa, kde jste začali, a ty, co vás přinesou zpět. Ale že ten nejvzrušivější, nejnáročnější, nejvýznamnější vztah je ten, co máte se sebou samým. A pokud najdete někoho, kdo miluje to já, které milujete, tak to je potom opravdu báječný... Ústřední čtveřice dam je úžasná, každá z nich je výjimečná, tak odlišná od těch dalších, a přece všechny (ač některé si to nepřipouštějí) hledají totéž. Lásku. Směšnou, náročnou, stravující, lásku, kdy jeden bez druhého nemůže být. A hledají ji tak poutavě, vtipně, romanticky i kýčovitě, že jakmile tomu přijdete na chuť, není cesty zpět.

  • poster

    Zoufalé manželky (TV seriál) (2004)

    Obsahuje spoilery. Začátkem devadesátých let se živoucí paradox (homoseuxální republikán) Marc Cherry angažoval jako vrchní scénárista a producent milovaného "ženského" sitcomu The Golden Girls, ve kterém spolu čtyři postarší dámy žijí, řeší svoje vztahy a jsou si vzájemně rodinou. Už tam Cherry dokázal, že rozumí nejenom ženám, ale taky divákům, a umí jim dát to, co chtějí. S novým seriálovým boomem napsal vlastní seriál podle šablony "pro každého něco", a záhadně a zázračně se (pro změnu) čtveřicí dam (potažmo pěticí, ale mou oblíbenou záškodnici Edie těžko počítat), co si jsou vzájemně rodinou, vytvořil hybrid tajemna, komedie vizuální i slovní, vraždění, přírodních katastrof, nehod naprosto vážných i dokonale směšných, lží, psychopatů a romantiky, který z největší části funguje takřka dokonale, jako dobře promazaný stroj. Během těch osmi let se samozřejmě sem tam zadrhne, ale málokdy se stane, že by nebavil, že by osudy postav nezajímaly. Převážně je tomu tak proto, že pod onou barvitou fasádou šíleností je jádro z reálných situací a problémů, které má co říci komukoli (manželské problémy, krize středního věku, skloubení práce a osobního života, problémy s dětmi...). Částečně je to i proto, že přesné obsazení má talentu a vzájemné chemie na rozdávání. Tu zbylou potřebnou "magickou" špetku pak dodává Cherry tím, že se v příběhu dělí o svoje vlastní bolestivé zkušenosti (konflikt mezi Bree a Andrewem kvůli jeho sexuální orientaci není nepodobný tomu, který sám Cherry prožíval se svojí matkou). Zoufalé manželky jsou seriál, který může leckoho odradit už názvem, případně snad i vizuálem, ale byla by to škoda. Tak milý a zároveň zvrácený seriál, který člověku s ironickým pošklebkem nabízí hřejivá životní moudra po kýblech, se jen tak nevidí.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace