Tristaver

Je to poutavý příběh. Má to fajn hudbu. Je to přímočaré. Ale, proboha, je to vizuálně hrozné! Kéž by to natočil kdokoliv jiný než Zemeckis (možná Boyle?). Ten to totiž "vylepšil" monumentálním digibordelem, který začíná Gordon-Levittovýma očima a končí celým New Yorkem. Samozřejmě rozumím, že natáčet s reálnými Dvojčaty by dnes bylo poněkud obtížné, když měří asi metr, nicméně to přece nelegitimizuje používání zeleného pozadí i v místech, kde to absolutně není potřeba! A myslím tím například ve scéně Petitova prvního vystoupení.Nejvíc to ale nakonec zamrzí v hlavních scénách filmu, kdy se nemůžu ubránit srovnání s průměrným videem ruské mládeže dělající shyby někde na traverze ve stometrové výšce. Oproti Rusům mi totiž Zemeckis pocení rukou nezpůsobil. Abych ale jen nekritizoval - druhá půlka filmu je hodně dojemná, a i když víte, jak to skončí, stejně s Petitem prožíváte aspoň tu radost, když už ne respekt z (digi)výšky. PS: tak mě napadá, jak by to vypadalo, kdyby hlavní roli ztvárnil Daniel Day-Lewis. Ale hádám, že by asi v rámci přípravy celodenně přecházel mezi Petronas Towers.

Po kvalitní, leč nikoliv vyloženě strhující první sérii, tvůrci hned v té druhé podstatně zatlačili na pilu, a je z toho má nová závislost. Skvělé zasazení a na nic si nehrající jednoduchý scénář vyváží ty nejdrobnější nedostatky, a divákovi tak zbývá jen si užívat severské ságy. Největší zbraní seriálu je ovšem casting - od komparzu až po hlavní hrdiny. Zatímco u Ragnara si užívám jeho nevyzpytatelnost a naprosto dokonalou mimiku (té jsem si nikdy u žádného herce víc nevšímal), Lagertha je pro mě snad nejvíc cool postava malého plátna od doby Dalea Coopera.

Holocaustu se dodnes věnovaly stovky filmů, dokumentů, textů... Proto jsem toho názoru, že každý další pak musí přijít s něčím novým. A nemůžu si pomoct, ve Spielbergově Listu nic takového nevidím. Oceňuji skvělé výkony Kingsleyho a (především) Fiennese, ale jinak ve filmu nevidím skoro nic kreativního, nového, osobního. Přesně to mě štve nejvíc. Jediná aspoň trochu osobní rovina, kterou se Spielberg zabývá, je ta, kterou buduje kolem Schindlera. Jenže k čemu to, když vždycky v nejlepším přestane (čestnou výjimkou budiž dialogy s Göthem). Kromě toho je poněkud iritující, jak byla osoba Schindlera, oportunistického říšského manipulátora, Spielbergem líčena jako ta bezmála nejhodnější na světě (čímž nijak nesnižuji Schindlerův přínos v konečných důsledcích války/holocaustu). Více než tříhodinová stopáž byla až příliš. Na potenciální opus magnum rozhodně.

Satiricky skvělé, filmařsky průměrné. Kdyby měli Four Lions ještě o 30 minut méně, asi by byli pětihvězdičkoví, takhle bohužel docela postrádají "flow". Každopádně Morris je chytrý tvůrce, a pochopil, že humor je také skvělou zbraní. A spekuluji, jaký ohlas by snímek vzbudil, kdyby byl natočený o tři roky později. V době, kdy Daeš (snad) dosáhl svého vrcholu, a více - bohužel negativně - promlouvá do světového dění.

Tohle byl zkrátka zvláštní zážitek. Jasně, skvělý evropský art s vynikající kombinací statické kamery a "rázného" střihu, nicméně scenáristicky nezvládnuté. Problém nastává zhruba v polovině filmu, kdy divák zjišťuje, že druhá část není v podstatě pořádně prolinkovaná s tou první, a ta tak slouží jen jako instrument pro vlastní příběh, který začíná až v lese. Škoda, dystopické náměty mám rád, a Farrell je Nicholsonem své generace. PS: masturbaci u Trierových děl režisér nezapře.

Věřil bych tomu, že při takové filmařině bych Stoneovi sežral snad i vyjádření, že Kennedyho sundal Husák. Ať už to bylo jakkoliv, Garrison byl sakra velký frajer, nejen proto, že se do tohoto procesu pustil, ale taky proto, kolik zajímavých objevů učinil. Filmová inscenace celého procesu je neskutečně na výši, a to po všech stránkách - včetně skvělého herectví ze strany snad všech zúčastněných. Pozvolnou, a místy možná i lehce nudnou první polovinu si snad každý divák vykompenzuje závěrečnou půlhodinou se samotným procesem, která z tohoto filmu opravdu dělá pětihvězdičkový film.

Filmy "nového" Frat Packu se mi jeví poněkud generickými. Všechny z nich začínají hrozně super, první polovina tempo úplně nahoře, ale ve chvíli, kdy se stopáž přelije do druhé části, je to nuda a nuda. Rogen mě čím dál víc přesvědčuje o tom, že čím lepší je scénárista, tím horší je herec. Opravdu, ten člověk nezahraje skoro nic, zato přehraje úplně všechno. Díkybohu, že to zachraňuje (ve všech ohledech) renesanční Franco, který hraje jako vždy první ligu. Několik dobrých gagů bohužel nezachrání hromadu příliš tlačených vtipů. Po týdnu od zhlédnutí mám dokonce problém vzpomenout si i na ty dobré.

Moje srdce gamera pochopitelně zaplesalo nad skvělým námětem, se kterým tvůrci přišli. Wreck-It Ralph je fakt super originální pohádka, která je klasicky částečně pro děti a částečně pro nás starší - zvláště pak ty z nás, kteří znají M.Bisona, Pac-Mana a Donkey Konga. Líbilo se mi i šikovné zkombinování různých druhů animace, stejně jako dabing - John C. Reiily a (především) Sarah Silverman jsou si tu snad ještě podobnější než v reálu. Škoda trochu nataženého úvodu a méně popkulturních odkazů.

Nabývám dojmu, že QT nám začíná nějak stárnout. The Hateful Eight má celou první polovinu stopáže výrazně nudnou, kdy za něco opravdu stojí jen Samuel L. Jackson a jeho "Big Black Cock" vyprávění. Jinak je to opravdu nuda. Ve druhé polovině filmu jde pro změnu už o docela jiný příběh. Ten je sice akčnější, ale pro změnu úplně strohý, co se děje týče. Tady pro změnu exceluje postava Waltona Gogginse (šerif). Není to nicméně akce, kterou tady od QT postrádám, ale ty chytré dialogy, kterými si mě kdysi u Pulp Fiction a Reservoir Dogs získal.

Dobře si vzpomínám na rok 2006, kdy jsem coby warlock brázdil země Azerothu a Outlandu a dozvěděl se o připravovaném (tehdy opravdu jen připravovaném) filmu z tohoto univerza, který měl přijít roku 2008. Musel jsem si nakonec počkat ještě o osm let déle, přičemž WoW už dávno nehraji, ale z filmu mám nostalgickou radost stále. K samotnému dílu: ano, lepší než jsem čekal, lepší než průměr, ale zároveň horší než by si univerzum zasloužilo. Zatímco na povrchu se odehrávají vizuální orgie s nádhernými lokacemi a úžasnou animací orků, pod slupkou se plácá scenáristická břečka, která nemá pořádnou hlavu ani patu. Příběh je opravdu neskutečně plytký s mnoha zvláštními skoky v příběhu a nedomyšlenými, případně tragickými dialogy (Garonin původ, rozhovor u ohně...). Hlavní postavy jsou spíše nudné (Durotanův a Orgrimmův potenciál zabitý), a jejich hlášky nenápadité. I přes divný příběh jsem si díky krásnému prostředí film užil. I když bylo zcela nemožné se vyhnout těžké nostalgii, která zastírala dobrý úsudek a v některých pasážích až vháněla slzy do očí. Vidět (a slyšet) murloka, Stormwind, Karazhan či gryphona, který letí ve Stormwindu přesně tam, do pravého oblouku, to jsem si zkrátka nedokázal neužít. A to jsou také hlavní důvody, proč se těším na dvojku. A tentokrát budu chtít vidět Thunder Bluff a Orgrimmar :)