Fancipal

S přihlédnutím k první dvěma dílům rozhodně krok zpět aneb jak HG nešťastně pokračují v trendu zavedeném Harry Potterem. Jenomže na rozdíl od slavného čaroděje nemají oporu v hutné a událostmi nabité knižní předloze. Dva filmy jsou na 250 stránkovou knížku prostě moc. Na druhou stranu to mohlo dopadnout o poznání hůře. Pro takový Twilight byl jeden film moc :). Za to, že jsou třetí Hunger Games sledovatelnou podívanou, vděčíme Francisu Lawrencovi, který s děravým příběhem dělá doslova zázraky a daří se mu za asistence skvělých herců ždímat emoce a stupňovat napětí po celou dobu projekce. Nezbývá než doufat, že se jedná „nezbytný“ spojovací můstek k impozantnímu finále.

Je možné vydat se na cestu bez toho, aby člověk věděl, kam jde? A samotný cíl najít až během fyzicky i duševně očišťující výpravy napříč nehostinným prostředím Severní Ameriky. Co původně začalo jako cesta bez cíle a smyslu se postupně mění v bitvu s vlastními démony, kdy jediný krok zpět znamená hořkou pilulku porážky, doprovázenou pocitem vlastní neschopnosti a slabosti. Divočina je komplexnější verze 127 hodin, která exceluje především v osobní vztahové rovině v úžasně načrtnutém vztahu matky s dcerou a jako intimní výpověď o tom, co všechno můžeme smrtí blízké osoby ztratit. Člověk totiž často neztrácí jenom milovanou osobu, ale i kousek sebe samotného. Dechberoucí Reese Whiterspoon si v roli destruktivní narkomanky, která není schopna se pohnout se svým životem kupředu, kráčí sebevědomým krokem pro Oscara. Příběh podle skutečné události jasně sází na divákovy sympatie k hlavní postavě a hlasitě si říká o pozornost v přicházející oscarové sezóně (TIFF 2014).

Člověk si s rostoucím věkem čím dál více zakládá na svých vzpomínkách a to až do bodu, kdy jsou tím jediným, co nám zbude. Drahocenné ozvěny lidské minulosti, které nám oživují a rozjasňují naši přítomnost. Jejich síla a důležitost však není ani tak v jejich obsahu (tj. o čem jsou), ale v tom, že je vůbec máme. Člověk bez minulosti je člověkem bez budoucnosti. Still Alice je díky svému poselství velmi silný film, který člověka donutí začít přemýšlet nad žebříčkem životních hodnot. A po jeho zhlédnutí je jasná jedna věc. Jsou mnohem horší úděly než smrt. Univerzitní učitelce Alice je diagnostikována vzácná forma Alzheimera, která ji systematicky ničí to nejdůležitější v životě. Její mysl, znalosti a vzpomínky. Dříve než si vůbec může srovnat, co všechno v životě měla, tak o to začíná přicházet. O Julianne, ve své nejnáročnějších roli dosavadní kariéry, ještě při předávání různých ocenění, rozhodně uslyšíme. A to díky dojemnému příběhu o křehkosti života nesoucí jasné poselství o tom, že spravedlnost ani přirozený řad neexistují. Věci se prostě dějí a pídit se po důvodu prostě nemá smysl (TIFF 2014).

Hořká komedie o nečekaném sblížení sarkastického mrzouta, který není pod svou negativistickou slupkou tak špatný, jak se na první pohled jeví a malého kluka, který touží po kamarádovi. Zní to povědomě? Mělo by a za normálních okolností by film nestál za větší zmínku nebýt excelentního hereckého ansáblu v čele s výtečným Billem Murrayem. Melissa McCarthy vystoupila z obvyklých vod uřvaných a vulgárních rolí a příjemně civilním způsobem ztvárnila matku samoživitelku, které začnou věci přerůstat přes hlavu. Naomi překvapivě ukazuje komediální talent v roli těhotné striptérky s ruským přízvukem. St. Vincent rozhodně stojí za vidění. Je to sice neoriginální komedie s průhledným závěrem, ale z vod zapomnění ji táhnou skvělí herci (TIFF 2014)

Šité přesně na míru americké filmové akademie. Silný příběh o skutečných hrdinech minulosti, kteří významnou měrou přispěli k porážce hitlerovského Německa. Jejich příběh ale není součástí oslavných písní, námětů hrdinských eposů nebo válečných seriálů z prostřední nejkrvavějšího konfliktu lidských dějin. Tito lidé nikdy neexistovali, jejich vítězná účast byla z lidských análů důsledně vymazána. Jejich život byl před veřejností zamlčován po více než 50 let. Přesto je dobré vědět o existenci lidí, jejichž přínos se pozná i jinak, než podle počtu vypálených kulek, získaných metálů nebo vyhraných bitev. Tvůrci nám servírují pohnuté životní osudy civilistů za asistence znamenitých herců. Osobitý Benedict Cumberbatch si v přítomnosti britské herecké elity krade každý moment pro sebe a dovolím si tvrdit, že se po boku Michaela Keatona (Birdman) zařadil mezi nejvážnější uchazeče o hlavního hereckého Oscara. Náročnou roli génia, táhnoucího za sebou trauma minulosti a zároveň bojujícího s temným stínem přítomnosti, zvládá s bravurou ve všech polohách. Partnerkou a přítelem v jedné osobě je mu svobodomyslná Keira Knightley. Společně musí bojovat se všudypřítomnými pochybnostmi o samotné splnitelnosti, na první pohled, nesplnitelného úkolu a navrch musí čelit těžkostem, které sebou nese rozhodnutí, které v konečném důsledku ovlivnilo životy miliónů lidí. The Imitation Game je režisérsky bezchybně zvládnutá filmařina, silná v klíčových momentech, emotivní ve vypjatých scénách, vypravěčsky dostatečně zajímavá, aby nedala divákovi ani chvilku oddychnout a to vše bez zbytečné glorifikace nebo nánosu patosu. Film totiž bezchybně funguje v rovině nenucené pocty všem civilistům, kteří byli nucení den co den nést na svých bedrech tíhu zodpovědnosti za osud celé války. Jeden z nejsilnějších zážitků tohoto roku (TIFF 2014).

Jízda začíná. Sheldon Cooper v sukních aneb jak to vypadá, když mluvíte, ale nikdo vlastně pořádně nechápe, o čem to vlastně celou dobu tlacháte. Kristen Wigg je tak trochu „mimo“ s několika milióny v kapse, kupou nesplněných snů a po svém boku s nikým, kdo by ji brzdil. Sheldon by si pravděpodobně s podobným množstvím peněz natočil pokračování Star Treku nebo Firefly. Kristen dostane nápad na vlastní talk-show ve stylu Oprah. Šílenost střídá šílenost, koneckonců, představivosti bláznů se meze nekladou. Finále je sice prvoplánová záležitost a zapadá do klasické šablony podobných komedií, ale ono to vůbec nevadí. Vitální Kristen totiž svým nezčeřeným a lidskými starostmi nezatíženým optimismem působí kouzelně. Jedna z nejmilejších good-feeling komedií tohoto roku (TIFF 2014).

Čím to je, že předchozí generace má vždycky velké problémy pochopit životní styl a motivaci té současné. Dnes je v kurzu troufalost, drzost a přímočarost. Bez ostrých loktů to není jednoduché. Svět se s každou uběhnuvší dekádou mění a lidé společně s ním. Společenský nihilismus se časem stává nepsaným pravidlem, později akceptovatelnou normou. Ben a Naomi procházejí svou osobní krizí středního věku, když poznají mladý pár, který kompletně změní jejich pohled na život. Následuje poznání, že člověk se může změnit, stačí jenom hodit předsudky a zažité zkušenosti za hlavu a skočit do neznáma. Koneckonců věk je jenom číslo. Inteligentní komedie o generačním střetu s Naomi Watts jako stálicí filmového nebe a Benem Stillerem, který definitivně hodil počet svíček za hlavu a v posledních letech herecky zraje jako víno (TIFF 2014).

Teprve můj třetí výlet do bizarního světa Woodyho Allena. A musím se přiznat, že to stálo za to. Woody nezapře svůj jedinečnou rukopis - jízlivé dialogy, kousavé narážky i vášnivá vyznání. Jednotlivé situace jsou v podání skvělého hereckého ansáblu vtipné, dojemné a kouzelné. Když se navíc britský švihák v podání výtečného Colina Firtha prohání nádherným azurovým pobřežím za doprovodu skvělé muziky a odzbrojujícího úsměvu Emmy Stone, která jako by z oka vypadla filmovým hvězdám tehdejší éry – je doslova ztělesněním křehkosti a elegance, tak je o zábavu postaráno. Nezapomenutelná atmosféra jazzového věku a výteční herci zajišťují této evropské projížďce životní kapitolou pesimistického romantika kouzelný punc. Jistě je to nereálná iluze, ale zato krásná pohádka. Díky Woody.

Pouhých 14 dílů zajistilo posádce lodi Firefly nesmrtelnost. Pašerák, dezertér, uprchlík, kněz, lékař, žoldák a prostitutka. Může to fungovat? Ta nejnepravděpodobnější posádka na útěku před autoritami hlubokým vesmírem. Wheedon namixoval geniálním způsobem žánr westernu s dobrodružným sci-fi. Výsledkem je kultovní podívaná a neopakovatelná atmosféra, který seriálu zajišťuje, i přes svou délku, místo ve výkladní skříni sci-fi žánru. Joss Wheedon ví, již od dob Buffy, že pokud chce uspět, potřebuje sympatické a dobře napsané postavy. Ty jeho se většinou pohybují v šedé zóně, na hranici mezi dobrem a zlem a velmi často jsou pronásledovány duchy minulosti. Právě nezapomenutelné osazenstvo dělá z tohoto seriálu nejpohodovější záležitost, jakou jsem kdy viděl. Nikdy nekončící kolo repríz je toho důkazem. Firefly není jenom kult, Firefly je definicí kultu. Moje Top 5. 1. Série: 100 %, Nejoblíbenější postavy: Cpt. Malcolm Reynolds, Inara Serra, Jayne Cobb

Nejistý sleduje nesnadné životní osudy potomků druhé generace imigrantů žijících na francouzském předměstí. Téma v současné době hodně rezonuje ve francouzské společnosti, tj. životní podmínky přistěhovalců, absence pracovních příležitostí a jejich kariérního postupu a z toho plynoucí beznaděj, který vyúsťuje v kriminalitu a vysoký počet násilných úmrtí mezi mladistvými. Zajímavá myšlenka se ovšem utopila v příběhovém balastu a nezajímavém hlavním protagonistovi. Snímek je totiž po celou dobu svého trvání čistě studiem jeho osobnosti a událostí, které jej dovedli až na hranici zákona, což by u jiného hereckého představitele se špetkou charismatu nebyl problém. Přesto se najdou i působivé momenty. Úvodní předtitulková pasáž s hudebním doprovodem nebo závěrečná kriminální rekonstrukce, ve které se setkávají všichni zainteresování tváří v tvář. Nicméně v konečném zúčtování to nedrží všechno pohromadě do té míry, aby z toho byla zapamatování hodná událost.