Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Fantasy
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (359)

plakát

Yellowstone - Rozbřesk (2018) (epizoda) 

Rozbřesk je dobře uchopené představení všech zúčastněných v Yellowstonu. Není to zase tak šíleně dlouhé a stihne se tam vše podstatné. Na epizodě se mi líbilo především to, jak bravurně ukazuje ten skvělý americký individualistický kapitalismus v jeho nejryzejší podobě. Posledních 20 minut s konfrontací pak bylo přímo výtečných. Pro nás Evropany to je často nepředstavitelné, ale toto je jednoduše ta pravá, drsná Amerika, kde to funguje přesně takto, jak seriál ukazuje. Jinak seriál má velmi zajímavé postavy; oceňuji také, že tam vlastně nikdo není úplný klaďas, nebo záporák, ale každý má svou motivaci. Za mě rozhodně dobrý pilot a už se těším na další díl.

plakát

Dobyvatelé ztracené archy (1981) 

Dobyvatelé ztracené archy jsou naprostá klasika, která rozhodně stojí za zhédnutí, a které odpustíte i těch pár chyb, jež tento snímek má. Film má především vynikající, skvěle budovanou atmosféru a moc dobrý výběr lokací, které tomu celému dodávají ten pravý dobrodružný náboj. Popravdě si myslím, že i přes množství kopií se žádný z jeho následovníků Indianu Jonesovi nevyrovná. Líbila se mi také poměrně fungující romance mezi Indy a Marion a obecně celý nádech mystička a mytologické pozadí, které film má. Z negativ bych rád zmínil, že je docela důležité příliš o ději nepřemýšlet, protože pak pozorný divák lehce najde několik vyložených zvláštností; např. proč se Marion vůbec celé mise účastnila? Proč jsou všichni záporáci schopni nějakého progresu ve svém pátrání pouze sledováním Indyho? Občas antagonisté ví o každém Indyho kroku, ale jindy klidně vymlátí celou nepřátelskou kolonu jen s použitím pěstí. Myšlenkové kotouly pak vyžaduje především závěr s celým nedíváním se na archu jako absolutní deus ex machina, což vlastně bez jakéhokoliv Jonesova přičinění zachránilo celý příběh. Taky by mě zajímalo, jak se asi pak z tajného ostrova i s archou dostali. No nic, pakliže ale nad tímto vším poněkud poněkud přivřete oči, jak jsem již psal, Doobyvatelé ztracené archy za zhlédnutí určitě stojí.

plakát

8 MM (1999) 

8 MM je snímek se snad nejděsivější atmosférou, co jsem kdy viděl. Celý film je pečlivě budována, aby se pak zúročila při nesmírně dramatickém finále, kdy člověk skutečně ani nedutá. Režisér se věnuje děsivému tématu, před kterým by ale společnost neměla zavírat oči. Ve všem tom hnusu je divák skutečně řádně vymáchán; právě tato cesta soukromého detektiva těmi nejtemnějšími zákoutími tvrdého pornografického průmyslu, kdy stále objevuce více a více je ve filmu velice dobře vykreslena. Skutečně nemám vlastně co vytknout. Film má ve své podstatě touhy po spravedlnosti a satisfakci i hluboké humánní sdělení, zároveň velmi rychle plyne a skutečně nedovolí divákovi odtrhnout od obrazovky oči. Doporučuji ke zhlédnutí každému, kdo je připraven na neuvěřitelně atmosférický, temný detektivní příběh, v němž se milosrdenství skutečně nedočkáme; 8 MM ruakvice sundalo při prvním promítání oné strašlivé filmové pásky.

plakát

Návrat do budoucnosti III (1990) 

Zakončení trilogie, které je výjimečné tím, jak komplexně všechno uzavírá; zároveň divákovi předává hned několik důležitých morálních ponaučení. Zaprvé je to především celé sdělení okolo cestování česem; doktorova promluva na konci o tom, že si každý píšeme svou vlastní budoucnost je jednoduše skvělá. Zadruhé pak uzavření Martyho příběhu s jeho milou, kdy konečně dokáže překonat svou pýchu projektovanou do označení srab a sám se stane lepším. V kombinaci s tím, že tím vlastně začíná příběh jich dvou jako nepopsaný list, to celé působí velmi dobře a je radost to sledovat. Westernová atmosféra je další super věc; i doktorova romance je moc povedeně zpracována. Diváka potěší i vtipné popkulturní odkazy. Závěrečný Martyho soubouj se Vzteklým psem jsem si vážně užil; po dramatické stránce byl precizně vybudován; skoro jsem nedutal. Návrat do budoucnosti III je stejně jako celá trilogie takřka perfektní dílo, které definitivně stojí za zhlédnutí.

plakát

Návrat do budoucnosti II (1989) 

Návra do budoucnosti II si odnáší spoust kladů od svého perfektního předhůdce. Divák tak dostává výborně vystavěný film, kde je prakticky vše přesně na svém místě. Zároveň se tady hlouběji noříme do cestování časem, a i přesto, že se to může vymstít, Zemeckis to uchopil výborně; vše dává smysl a zapadá do sebe. Zároveň se mi moc líbí, že se snímek nebál pohrát si s vizí budoucnosti, která je zajímavá a plná nápadů. Ve filmu je také více rozehrána nota Martyho charakteru, kdy tady vlastně začíná cesta jeho morální nápravy, jež se završí ve 3. díle. Na závěr bych ještě rád vypíchl vynikající závěrečnou scénu, která mě přinutila hned si pustit sequel; ta skutečně nemá chybu. Návrat do budoucnosti II tak rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.

plakát

John Wick: Kapitola 4 (2023) 

Je úžasné, jak si John Wick i s tolika sequely dokáže stále udržet kvalitu. Na jeho 4. kapitolu je nutno hledět jako na čistě akční umění, a pokud se toho divák drží, je odměněn fenomenálním audiovizuálním zážitkem s vynikajícími choreografiemi, akčními sekvencemi, které jsou až neuvěřitelně nápadité, co se týče použitých zbraní, různých temp boje, charakteristik protivníků...v Johnu Wickovi dva souboje jednoduše nikdy nejsou stejné. Do toho ta skvělá hudba; celá sekvence v Paříži i se zapojením aut je skutečně mistrovské dílo. Zvýšený rozpočet je vidět na výpravě, jež nás bere do všech koutů světa a rozhodně to není na škodu. Velkým tahounem filmu je pak samotný charakter Johna Wicka, který je snad tím nejdrsnějším, co nám popkultura v poslední dekádě přinesla. Jeho stoické hlášky, řešení problémů zabitím všech zúčastněných...Johna Wicka snad nejde nemilovat. Rád bych ještě vypíchl závěr, se kterým jsem byl velmi spokojen; i jako završení celé tetralogie by to fungovalo velmi slušně. Uvidíme, zda se nám John vrátí, nebo ne; je otázka, zda režíser má ještě materiál; látka by se hlavně neměla ždímat. John Wick je akční umělecký portrét, kde nějaká logika, děj nebo extra hluboké vztahy jdou stranou. Tak to je potřeba ho vnímat, moc se nad tím nezamýšlet, ale prostě se do toho plátna vcítít. A jako takového ho rozhodně všem doporučuji ke zhlédnutí.

plakát

Návrat do budoucnosti (1985) 

Návrat do budoucnosti je excelentní, perfektní film. On prostě skutečně nemá chybu. Jeden z nejlepších snímků, jaké znám. Velmi dobře funguje komediálně, zároveň je dramatický; divák při mnoha situacích napětím ani nedutá. Do toho všeho má nezpochybnitelné, silné morální poselství o tom, že člověk by se neměl bát svých snů, o odvaze, přesvědčení. Postavy jsou sympatické a jde se s nimi snadno ztotožnit. Fenomenální je plynutí děje, kdy všech 116 minut má přesně svůj význam; poskytuje divákovi něco, co film následně zužitkuje později. Celá expozice je prostě dokonalá; tady není zbytečného nic. Film má i velmi dobrý soundtrack, který scénám dodává ten správný šmrnc. Stejně tak celé uchopení cestování s časem je pojato tak, aby se v tom ještě dalo orientovat, ale aby to zároveň bylo chytré. Martyho návrat zpátky do roku  1985 je pak jednoduše vynikající scéna. Návrat do budoucnosti je jedním z mála filmů, které si vždy bez váhání opět rád pustím a jenž definitivně stojí za zhlédnutí.

plakát

Hra (1997) 

To byla teda jízda. Člověk si 2 hodiny snímku není jist absolutně ničím a vůbec nemá páru, co se to před jeho očima rozehrálo za Hru. Snímek musím především vyzdvihnout pro tuto mysteeriózní atmosféru, kterou si udržuje dokonale. Taktéž dobře funguje chemie mezi protagonistou a záhadnou ženou. Divák ani nedutá a film ubíhá velmi rychlým, dramatickým tempem. Jak už to tak (až na legendární výjimky) u těchto zamotaných, mysteriózních snímků bývá, konec a vysvětlení je slabší. Hra není výjimkou; tady je ten konce snad dokonce přímo slabý. Celá konstrukce se jím hroutí a logických rozporů a nesmyslů vzniká bezpočet. Přesto to ale Hře lze odpustit, protože je to skutečně až konec; do té doby o snímku člověk vůbec nepochybuje; a přeci jen, kdo je bez viny. Hra je proto filmem, který doporučuji ke zhlédnutí.

plakát

John Wick 3 (2019) 

Parabellum dosahuje svou kombinací různých typů akce takřka nebeských výšin. Ono jednoduše skutečně neexistuje jiný akční film se srovnatelnou šíří nejrůznějších zbraní, bojových stylů a obecně konceptů (nože, koně, ninjové), které by běžného smrtelníka snad ani nenapadly. Tady ale vše funguje na výbornou. Wickův boj útočí na absolutní osudovost a nezbývá než se těšit, kam nás zavede 4. díl. Do toho všeho je nutno ještě připočítat rozvinutí asasínské mytologie, kdy například celý oblouk s Rusy je prostě vynikající. Exotické lokace se plynule střídají a film tak utíká doslova mílovými kroky. Perfektní soundtrack potom z akčních scén dělá skutečné umění. Závěrečná scéna je pak naprosto dokonalá, a divák se už nemůže dočkat, kam ho fenomén jménem John Wick vezme příště. Tohle vážně stojí za zhlédnutí.

plakát

Ospalá díra (1999) 

Ospalá díra je typické burtonovské dílo, které vyčnívá svou specifickou temně gotickou estetikou a atmosférou, jež se do diváka skoutečně propíší. Dějově není film žádné veledílo, přesto to ale vůbec nevadí, protože o to tady nejde. Nosným pilířem Ospalé díry jsou totiž groteskní postevy, kdy je celé dío silně tematizováno do makabrózního obrazu, čili silný ústup od realističnosti. OCeňuji řádné zamotání děje, kdy si až do poslední chvíle nemůže být člověk jist, o co v Ospalé díře vlastně jde a zůstává tak zachováno atmosférou umocněné napětí. Puritánská Severní Amerika se pro tuto kompozici hodí dokonale. Zároveň bych také rád pochválil poměrně dobře vystavěnou romanci mezi detektivou a místní tajemnou kráskou, stejně tak jako povedené zapracování různých mytologických prvků a obecně ten nejtemnější les, jaký si lze na filmovém plátně vůbec představit. Ospalí díra je tak definitivně snímkem, jenž stojí za zhlédnutí.

Ovládací panel