ringleader

Nechápu proč tenhle film všichni tak adorují, za mě asi nejpřeceňovanější film roku 2021, pokusím se krátce vysvětlit proč.  Joachim Trier se sice snaží vytvořit příběhem o autenticitě ženského prožívání světa, ale filmová forma jiný než racionální narativ neumožňuje. Julie se po celou dobu zmítá ve vlastní nerozhodnosti a její emancipace se odehrává vždy na pozadí partnerských vztahů a budoucího rodinného života. Neobjevují se zde skoro žádné scény, které by implicitně nesměřovaly k dalšímu partnerovi. Julii nevidíme v běžných životních situacích, které by nám umožnily s ní sdílet čas a cítit, vše nesměřuje k tomu, aby bylo vysvětleno, dořečeno, analyzováno a podrobeno. Emoce jsou vykonstruovány, nacvičeny a upraveny, se stejnou necitlivostí s jakou Julie upravuje v úplném závěru filmu fotky hlavní herečky z filmového natáčení. Postava Julie tak sama přispívá vlastnímu uvěznění v patriarchální způsobu vyprávění tím, že si byť nevědomě osvojila jeho nástroje a ideologii, jak je vymezil muž Joachim Trier.

Režisérský debut Tomáše Mašína vypráví příběh, který je i není o českém básníkovi a filozofovi Egonu Bondym. Tomáš Mašín ve filmu dává Bondymu jiné jméno, čímž se pravděpodobně snaží vytvořit univerzální postavu revoltujícího mladíka. Tato univerzálnost je nakonec hlavním problémem celého filmu. Hlavní postava Ivana je špatně vystavěná, nedokončená, povrchní. Tato povrchnost však nepředstavuje vlastnost postavy, jelikož postava postrádá jakoukoli logickou psychologizaci. Ostatní postavy psychologii již postrádají úplně a tak se zdá, že všechny sekvence jsou vystavěny jen pro to, aby si v nich hlavní postava mastila své ego. Jednotlivé scény nenesou žádný význam sami osobě a tak se stává film jen prázdnou snůškou keců a rádoby uhrančivých záběrů.