Seti

Světová válka Z mi dlouho unikala a nakonec jsem velmi rád, že jsem se k ní konečně dostal. Viděl jsem rozšířenou verzi a nevím, nakolik je věrná knižní předloze, každopádně se mi tahle realisticky pojatá zombie apokalypsa líbila ve všech svých částech. A to ať již survival první třetina, z níž čiší panika, strach a tíseň, tak prostřední akční část, kde se ke slovu dostávají ostřílení hoši a dívky s pořádnými kvéry, a stejně tak laboratorní Resident Eavil závěr, v němž by se napětí dalo krájet. Svůj nezanedbatelný podíl na úspěchu filmu má bezpochaby Brad Pitt, který je v roli vyšetřovatele OSN skvělý a s přehledem zvládá všechny polohy, jimiž jeho postava prochází. Zamlouval se mi i konec, respektive celkové vyznění filmu, které nepředkládá žádné konečné řešení, ale ponechává právě tolik naděje, kolik je třeba k přesvědšení lidí, že má smysl o přežitá bojovat.

Předlohu neznám, a tudíž ani nevím, co se bude odehrávat ve finále Hladových her, přesto si dovolím na základě první části tvrdit, že rozdělení závěrečného dílu bylo z filmového hlediska zcela zbytečné (což ostatně asi všichni věděli už při oznámení tohoto nenáviděného a producentsky vděčného tahu). Dění, jež nám úvodní část Mockingjaye nabízí, není vyloženě nuda, ale natahování a scénáristické kroucení z něj čiší na sto honů. Při rozumném prostříhání by z něj šla vytěžit zajímavá úvodní třičtvrtěhodinka jediného filmu a nikdo by neřekl ani hovno. Takhle se tvůrci možná zavděčí zarytým fanouškům, ale nestraný divák je touto kapitalistickou politikou spíše otráven. Na druhou stranu nikdo nemůže producentům zazlívat, že chtějí dvě miliardy namísto jedné. Co se týče samotného děje, tak hrám je konec a politický kvas přechází v plnohodnotnou revoluci,... ze které však v první části moc neuvidíme, jelikož je evidentně důležitější najít nejprve ten správný revoluční symbol (bez něj by to zřejmě neproběhlo :-). První Mockingjay se tak zaměřuje především na vytvoření právě takového symbolu revoluce, a to skrze medialní propagandu (ať žije strýc Pepin), která mě však svojí falešností moc neuchvátila. Samozřejmě se najdou velmi slušné momenty a z režisérského hlediska je materiál vytěžen solidně, ale ten ten obsah prostě chybí. Po dobré dvojce se tak Hunger Games opět propadají k průměru, což je však zapříčiněno především zbytečným rozdělením závěrečného dílu. Po finále se uvidí.

Majstrštyk s přímo skvostným dějem : zfetovanej křižák Darth Vader zachraňuje čínskýho prince, po cestě ho učí válečnýmu a bojovýmu umění (tam se totiž zřejmě nikdy nebojovalo), při jeho záchraně ztluče nebo pobije asi tak stovku elitních královských stráží, dál potkaj vožralýho Nicka Cage s palmou na hlavě, kterej se celou dobu jen parodicky šklebí a pitvoří a nokonec se z něj stane Avatar. A to všechno se děje v Číně 12. století, kde se naštěstí všichni domluvěj univerzální angličtinou :-) Tak už se i americký béčkaři rozhodli využít čínskej filmovej boom a penetrujou pěkně do zadku a s přírazem! Bravo hoši, jen víc podobnejch západo-východních kulturních průniků, nejsou totiž vůbec trapný a člověk si aspoň ujasní, jak má vypadat pořádnej historickej akčňák.

Matthew Perry jako Chandler po...no vlastně pokaždý už mě moc nebaví. Film sám o sobě je zcela standardní jasně nalajnovaná romantická tuctovka bez jakéhokoliv nápadu či překvapení (gayové už se fakt nepočítají), která je zcela postavená na Perryho chandlerovském humoru a jako celek neurazí ani nenadchne. Tentokrát jsem se ovšem docela nudil, takže tak (jo a pro milovníky tance malé upozornění: název je pouze rčení a film nemá s tancem ani tangem vůbec nic společného:-).

Futuristické zamyšlení nad evolucí a její nevyhnutelností, které zaujme jak námětem, tak i špinavým vizuálem. Jen je škoda absence trochu údernějšího scénáře a většího důrazu na akční složku (v tomto směru u mě stále vévodí Já, Robot).

Životoposná limonáda o Jane Austen se mi poměrně líbila, než jsem zjistil, že toho o jejím skutečném životě není příliš mnoho známo, a tudíž to s tím životopisem není zas tak horké. Každopádně tvůrci vystavěli její život ne nepodobný hrdince jejího nejslavnějšího románu a člověk samozřejmě v průběhu začne ihned identifikovat všechny klíčové náměty a charaktery. Zásadním rozdílem je skutečnost, že život málokdy probíhá podle ideální románové předlohy, a tento kontrast se myslím tvůrcům podařilo velmi obstojně zachytit. Samozřejmě osudy Lízy Benettové byly pečlivě literárně promyšleny, a proto působí v porovnání s životem její autorky, tak jak nám je nabízen, daleko úderněji a divácky uspokojivěji. Ale co, stejně se vlastně moc neví, jak to s tou láskou Jane Austen vůbec bylo.

A máme tu další romantiku, v níž se Harry Potter a ošklivka Zoe Kazan snaží nalézt odpověď na otázku, zda může existovat pouhé přátelství mezi mužem a ženou, kteří se vzájemně přitahují po všech stránkách. A toto hledání je nanejvýš sympatické a příjemné. Scénář staví na osvědčených žánrových postupech, jež však ověšuje skvělými dialogy a opírá se o maximálně funkční chemii mezi ústřední dvojicí. Pro mě velmi příjemný filmový zážitek, který po delší době vyčnívá z tucového romantického průměru.

Feministická agitka ve stylu Barbara Conana, jež je ve většině svých aspektů směšná a nebo silně zavání ochotnickým představením. Z podobného žánru radši vždy sáhnu po jakémkoliv Arnoldovi nebo Rudé Sonje, protože tohle vážně za ten čas nestojí.

Popravdě moc nevím, co si o tomhle filmu myslet. Žánrový mix, jehož scénář nám přináší hororovou Truman Show protkanou poměrně vtipnou parodií se spoustou zřejmě záměrně nezodpovězených otázek.

Sviňák McAvoy mě náležitě bavil především v první půli, kdy rozjížděl svoji hru o povýšení, a to na všech frontách. Bezkurpulózní vyfetovaná a sebevědomá jízda plná manipulativního hajzlovství byla zábavná právě jen do té doby, dokud držel Robbo vše pevně v rukou. Jak se totiž začal hlavní hrdina sypat a začaly vyplouvat na povrch jeho skutečné problémy, šlo to paradoxně celkem k zemi. Ze Sviňáka tak u mě panují trochu smíšené pocity, ale pro fanoušky toho drsnějšího a nekompromisního bristkého humoru stojí za vyzkoušení.