Pohrobek

Pohrobek

. .

Česko
Studánka - kvítek liliový


701 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 21 41 60 80
    • 12.5.2009  21:08
    Svědek (1981)
    ****

    Myšlenkově částečně postmoderní, částečně strukturalistická výpověď o jen těžko polapitelné pravdě, k níž se člověk nemusí vždy dopracovat kauzálními postupy. Z právního hlediska znamenitý, cynicky opravdový příspěvek k problematice koherentního řetězce nepřímých důkazů jakožto prostředku k usvědčení pachatele. Celkově pak atmosférický, nesmírně propracovaný komorní minimalistický film překypující skvělými hereckými výkony, depatetizovanými dialogy a promyšlenou mizanscénou.

    • 19.12.2008  23:32
    Carmen (1983)
    *****

    Po Krvavé svatbě druhý Saurův krok do světa tance. Tentokrát vznikla podivuhodná syntéza flamenca a opery, klasického díla a moderního dramatu. Příběh se opět odehrává takřka pouze ve zkušebně a opět je podán jakožto film ve filmu, drama v dramatu. Struktura je složitější, tentokrát už navenek vystupuje i samostný "hlavní" příběh, jenž - zdálo by se - může upozadit ústřední Merimého záplatku. Ovšem tak tomu není, možná s překvapením zjišťujeme, že interakce příběhu starého víc než stopadesát let a toho z žhavě přítomnosti je naprosto symetrická, že vlastně nevíme, o kterou Carmen tu jde, který z příběhů si pomáhá pozadím toho druhého, co je hrané a co je skutečnost. Výjimečná, žhavě energická podívaná.

    • 19.12.2008  01:46

    Absolutně kompaktní kousek, strhujícím způsobem adaptující Lorcovu dramatickou klasiku. Na první pohled zcizující podání příběhu jakoby až z druhé ruky pomůže zároveň s velmi účinným minimalistickým projevem a pečlivým navozením dokumentární atmosféry rozpoutat stále gradující hody vášně, žárlivosti a nefalšované tragédie. To nejlepší ze španělského tance, hudby, dramatu i filmu v nádherném baletním snímku.

    • 12.12.2008  22:01

    Nesmírně ilustrativní vyobrazení toho, jaký kdysi býval život v Evropě. Klid, harmonie, pokora, skromnost, rytmus práce i přírody, řád, hluboce prožívané city a víra. Svět, jaký už dnes nenajdeme. Takový, který jsme snad ještě stihli vytušit z vyprávění našich praprarodičů.

    • 26.10.2008  13:33

    Velmi levicový snímek, který obsahuje víc naděje než skutečnosti. Je opravdu umně poskládán a nabízí řadu efektních, ovšem možná i trochu účelových okamžiků. Užitečné však minimálně proto, že zjistíme, že podobná iniciativa vůbec existuje.

    • 26.10.2008  13:31

    Mystické zamyšlení nad plynutím času, času, který nemilosrdně plyne v přírodě, který nabízí stále se opakující nádheru jednotlivých ročních období, která nejde zastavit, jimž se nejde vyhnout. Podobně je tomu i v lidském životě, kdy se člověk musí vyrovnávat s vlastní slabostí, kdy dědičnému hříchu utéci nelze.

    • 25.10.2008  01:18

    Snímek vyprávějící o lidech vykonávajících andělské poslání v hroutícím se světě. S jistými náznaky transcendence - panenské početí a celková stylizace do apokalyptického či takřka záhrobního prostředí New Yorku zmítajícího se v hnusu, děsu a beznadějném cyklu drtícím jakoukoliv snahu o změnu či nápravu.

    • 16.10.2008  23:19

    Snaha o komorní duchařský snímek. Těžko říci, jde-li spíš o horor či thriller. Uměřené, svým způsobem poctivé, respektive snaha o poctivost se filmu upřít nedá. Famke Janssen svoji titulní roli zvládá a absence křečovité pointy si zaslouží pochvalu. Ale to je asi tak všechno.

    • 16.10.2008  12:55
    Quilombo (1984)
    ***

    Význačný snímek tématizující osudy brazilských otroků, kteří uprchli z otroctví a v 17. století vybudovali v odlehlé oblasti Brazílie vlastní stát. Především atmosferické, rytmické, roztančené a nesené hudební složkou, která spojuje tradiční témata brazilských černochů s vyloženě popovým aranžmá. Jednotlivé postavy jako by pouze slouží ústřední myšlence o nezdolnosti otroků, kteří budou za svoji svobodu bojovat, ať se děje, co se děje. Dílo obsahuje spoustu ideologie - naivní vykreslení života uprchlých otroků v jejich "zemi zaslíbené", ale každopádně mu nechybí spousta dynamiky a síly - ve formálním provedení i v příběhu.

    • 9.10.2008  12:47
    Ja - Kuba (1964)
    ***

    Značně experimentální a svobodomyslný snímek, jenž však zároveň nemá daleko k akademickému formalismu. Ideologicky nesmírně naivní, vizuálně silný a přetékající dynamikou a čistě ruským pojetím pohybu a života. Každopádně velmi cenný příspěvek jak k umělečtějšímu sovětskému propagandistickému filmu, tak k tématu ruského nazírání na neruský, tentokrát ten iberoamerický, svět.

    • 8.7.2008  23:33

    Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje.

    • 8.7.2008  01:55

    Filosofující dialog o střetu hledání dokonalého sebevyjádření pravdivého já prostřednictvím samoty, upřímnosti a absolutní svobody a závazků plynoucích z bytí jakožto bytí s druhými, bytí pro druhé. Zásahy McCandlessových rodičů jsou znát, svolení k natáčení bylo patrně poskytnuto až díky ústupkům v hledání konsensu mezi oslavou Chrisova úniku a poněkud pragmatičtějším a zdravějším poukazem na člověka, který je zoon politicon, ať chce, nebo ne. V každém případě tato ambivalence výpovědní hodnotě snímku jen prospívá. Vizuální stránka nezapře jisté pomrkávání po malickovské kráse. Hudba, nesmírně pečlivě poskládaná, k filmu padne jako ulitá. Velmi podařené.

    • 6.7.2008  21:06

    Romantická komedie, jež upřímně od začátku upustila od konsistentnější výstavby scénáře a snaží se vsadit na ztřeštěnost, rychlé tempo a vtipy, jimž se smějeme dříve, než se na obrazovce odehrají. Romantičtější pasáže tedy zrovna nefungují a postavy působí občas značně nesympaticky a nevěrohodně. Celkově poněkud křečovitý a povrchní snímek.

    • 4.7.2008  23:22

    Podobenství, typicky rusky rozmáchlé, tragikomické a místy absurdní. Se zajímavou atmosférou, tentokrát přece jen ne úplně jednolitou. Vzhledem k prostředí blázince a války se pak paradoxně zcela od reality odtržené pasáže romance s Bryanem Adamsem zdají nejnormálnější a nejlidštější. Spousta hlubokých myšlenek tu také nebyla zasazena na špatnou půdu.

    • 4.7.2008  13:01
    V Bruggách (2008)
    ****

    Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky.

    • 2.6.2008  23:24

    Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu.

    • 23.5.2008  03:09

    Dove si, Federico? Kam všichni ti tuleni zmizeli, jak za to může každý z nás. Proč jsou lidi takové mrchy, a to vše provokativně osobní cestou. Neodvažuji se posuzovat s jakou porcí ústupků vůči konzumentovi. Přes svůj skepticismus myslím, že tady je spousta upřímnosti. Je to mírně psychedelické, je to nekoncepční, vlastně to nemá téma, je to koláž, je to asociačně poskládaná mozaika, je to trošku surrelistické. Je to filosofické, je to sociologické, je to ekologické. Je to občas i trochu naivní a nesoudné. A je to velmi depresivní a pesimistické.

    • 21.5.2008  22:48

    Poměrně informativní, ovšem asi příliš rychlé, proto snímek musí vsázet spíše na svoje vizuální a duchovní vlastnosti. Ty vizuální nejsou až tolik přesvědčivé na to, co by si člověk od takto přitažlivého tématu sliboval. Avšak jistý náznak spirituality, kterou v sobě podivuhodný fenomén vertikálně horizontálních dominant a stálic naší kulturní krajiny nese, tu je, takže asi vesměs pozitivní hodnocení.

    • 21.5.2008  22:46
    Putování starými cestami (TV film) (2005)
    ***

    Možná trochu roztřesená, ale poměrně hluboká výpověď o tom, co to je vlastně cesta, jak formuje naše životy, a hlavně, jak se na ní odráží naše smýšlení. O mnoha krásných cestách naší krajiny, avšak především o tom, jací byli naši předci a jak se to odrazilo v cestách, které nám zanechali, které bezohledně ničíme. Velmi silné téma, uchopené možná trochu nejistou rukou, ovšem skrývající hodně moudrosti a i smutku nad současnou dobou.

    • 21.5.2008  17:44

    Zajímavý portrét člověka, který byl vždycky alternativní, minimálně svou duší. Osobní, poměrně citlivé vyobrazení jeho života, jeho lásky k půdě, k jeho práci, i zvláštní touhy po něčem, co by ho přesahovalo. Pěkně beatnický nádech a příjemné podobenství o tom, jak se dnešní idealisté našli v oblastech souvisejících s ekologií a citlivějšími způsoby chování k životnímu prostředí.

    • 20.5.2008  16:53
    11. hodina (2007)
    **

    Bohužel nenápaditě natočená slabá agitka nehodná svého závažného a hlubokého tématu. Nezklamala mě, protože jsem o moc lepší záležitost nečekal, ale takhle se skutečně film ani dokument informující o závažných problémech nedělá.

    • 19.4.2008  02:25

    Komorní snímek, v němž Yates vytěžil z nehostinného orinockého prostředí maximum. Snímek nabídne vedle precizní a reálně působící akce a skvělé uměřené atmosféry především neuvěřitelně propracovaný portrét výjimečného muže, který měl zřejmě k šílenství blízko vždy a v jehož zarputilém boji s německou ponorkou to jeho mohlo naplno propuknout. O'Toole nenapodobitelný a nezastavitelný jako vždy. Pěkně mu sekunduje i obyčejný obchodníček Philippa Noireta.

    • 17.4.2008  19:28
    Porota (2003)
    ***

    Nebudu obviňovat Grishamovu adaptaci z vykonstruovanosti, celkem s lehkým srdcem se přenesu i přes scénáristické přehmaty, kterých se takto přeplněné a překvapivě pointované snímky samozřejmě vyvarují poměrně obtížně. Za zamyšlení stojí tempo filmu, jeho gradace a plynulost, tady to podle mě občas trochu skřípalo, ale na druhou stranu film nabídl řadu nejen efektních, ale i působivých míst. Režijně by mu možná slušel uměřenější přístup, asi by neuškodil i větší prostor pro představení postav a vykreslení jejich charakterů nejen ve "všeříkajících" maličkostech - Hackman analyzuje neworleanského taxikáře - ale i v poodhalení jejich škrobených slupek, což by se u Hackmanovy postavy právníka zvyklého vyhrávat, aniž vlastně ví, proč by vyhrávat měl, která asi zaujme nejvíc konsistentností svého vylíčení (dobře, čestný a idealistický Hoffmanův advokát působí taktéž konsistentně, ale byl přece jen upozaděn a může nabídnout jen příjemné uměřené herectví), vyloženě nabízelo pro prohloubení příběhu. Hlavní hrdinové Johna Cusacka a Rachel Weisz jsou pak zahraní efektně a věrohodně, jenomže je vyloženě sráží klasická bolest moderních mainstreamových dramat - totiž tah na co nejpřekvapivější pointu, která jejich charaktery obrátí naruby, což sice v divákovi vyvolá silnou emoční odezvu, ale na životnosti a lidskosti to samotným charakterům nepřidá ani zbla.

    • 17.4.2008  19:06

    Především thriller zasazený do víc než zajímavého prostředí německého důstojnictva let 1942 - 1944. Trochu zvláštní - především balancováním na pomezí kriminálního příběhu, válečného snímku a čistokrevného thrilleru. Možná ne úplně nejvyrovnaněji napsané a poskládané, ale bezesporu obsahující spoustu skvělých míst, podpořených charakteristickým Jarreho hudebním tématem, podařenou kamerou a celkově mírně dekadentní atmosférou a vyzněním. Herecky nabité neskutečně. Peter O'Toole podává neobyčejně maniakální výkon a je opravdu radost ho zde sledovat, generála Tanze lze bez váhání srovnat s O'Toolovým Lawrencem nebo Lordem Jimem. Zajímavý je Omar Sharif, kterého by vzhledem k jeho egyptskému původu v roli německého důstojníka asi člověk jen tak nečekal, ale svoji postavu muže posedlého spravedlností a nehledícího na válečnou vřavu, jež kolem zuří, ztvárnil rovněž na jedničku. Stejně tak generál Donalda Pleasence je opravdu životnou a dobře odehranou postavou. Trochu slaběji a malinko schématicky pak působí kaprál Hartman Toma Courtnaye a jeho milostný i zbabělecký příběh vůbec.

    • 11.4.2008  14:50
    Fitna (2008)
    **

    Značně diskutabilní, upozorňuje na významný problém, ale způsobem, který dle mého názoru nepovede u větší části konzumentů snímku k hlubší reflexi. A ta je zapotřebí, především vzhledem k té agitační rovině snímku. Je zapotřebí studovat islám jako náboženství v co nejvíce jeho výkladech, i když ty se mnohdy liší imán od imána a problém neexistence jedné autority nám práci nesmírně znesnadňuje, ne-li znemožňuje. Je zapotřebí sledovat projevy islamistů stejně jako běžné fungování islámských zemí od Malajsie přes Írán po Turecko. A z čistě praktického hlediska je zapotřebí všímat si postupující islamizace - i když to je pochopitelně příliš silný termín, spíše tedy projevů islámu - Evropy. Jen se ptám, jestli tenhle snímek někoho nakopne tak, že se začně zajímat o islám, jeho projevy a jeho budoucnost (možná taky naši budoucnost, i když nejsem úplným zastáncem strašení islamizací, ale reálně o ní uvažuji). Snad ano, pak si taky říkám, jak bych na něj reagoval, kdybych byl muslimem, určitě bych se dokázal umně bránit, a vzhledem k demografické potenci islámských menšin v Evropě, bude zapotřebí - i při možném absolutním odříznutí přistěhovalectví - především komunikace s islámskými menšinami, ten vývoj v Nizozemsku vypadá dost zajímavě, třeba právě Nizozemsko by se mohlo stát první západoevropskou islámskou zemí, ovšem je třeba říci, že radikální nizozemští imáni nejsou vůdčí islámskou silou v Nizozemsku, ale na druhou stranu se od nich nizozemští muslimové obecně nijak zvlášť nedistancují. To z hlediska Evropy, situace třeba v Palestině je dost radikálnější a jednoznačnější. Film nic nového nenabídne, snad tedy aspoň to zamyšlení nad budoucími vlivy islámu v Evropě a třeba podnět ke kritickému zkoumání Koránu. Jako film samozřejmě velmi amatérské, na jednu stranu dost odvážné, na druhou samozřejmě hodně propagandistické, sledující především Wildersovy politické zájmy. Ovšem je třeba říci, že v jeho případě nejde o žádného ultrapravičáka, otázka populismu jeho politiky je pak už jiným problémem.

    • 20.2.2008  01:20
    Once (2007)
    ***

    Milé, pravdivé, příjemné. Není toho třeba příliš vytýkat, možná se lze zamyslet nad hranicemi kvaziamatérského pojetí a jeho funkcí v přiblížení diváka příběhu a hlavně oběma protagonistům, kteří nemohou sázet na hereckou suverenitu, a proto je vše postaveno na jejich doslova hmatatelné bezprostřednosti.

    • 23.12.2007  15:43
    Divoké husy (1978)
    ****

    Takový netradiční vánoční snímek. Ovšem pro milovníky akce starého dobrého ražení opravdu pochoutka. Perfektně obsazené - Richard Burton, Richard Harris a Hardy Krüger velmi solidní a charakterní, Roger Moore a Stewart Granger standardní. Spousta pěkné tvrdé akce a ideální stopáž.

    • 17.12.2007  02:05

    Hluboký snímek o hrdinství střetávajícím se s odpovědností, o riskování, touze po úspěchu a drtivé konfrontaci s realitou. Generál Nobile a jeho odpovědnost za osud, jenž potkal jeho muže, výčitky a nezodpověditelné otázky, které ho pronásledují desítky let po prožitých událostech. Scény z pohodlného Nobileho bytu, kde on a jím vyvolané přízraky řeší abstraktní, ale samozřejmě velmi důležité, otázky viny, ostře konstrastují s krutou arktickou realitou, kde se snaží vzdušní trosečníci přežít, jak se jen dá, v těch nejhorších podmínkách. Dramatická místa jsou velmi funkční a zdařilá, ovšem hlavní síla snímku spočívá ve výborné typologii postav, jejichž pohnutky jsou podrobně rozebrány a jejichž charaktery jsou víc než načrtnuty. Peter Finch jako generál Umberto Nobile je pochopitelně postavou nejrozporuplnější, on je tu taky souzen, on představuje ztělesnění problému, kam lze zajít v riskování cizích životů a co to znamená být za někoho zodpovědný. Sean Connery si zahrál "vysloužilého" Amundsena, odvedl perfektní práci a jeho ztělesnění skutečného charakteru a moudrosti, pomáhá při hodnocení Nobileho postavy. Claudia Cardinale představuje společně s Eduardem Martsevichem zdravě živou, obětavou a nesmírně silnou postavu - ovšem realita neříká, že tyto vlastnosti zajišťují přežití. A Hardy Krüger jako letec Lundborg ukazuje, že jeho nehraná elegance - která byla Hardymu vždycky vlastní - zrovna to nejdůležitější není, když se ukáže, že pokud je jenom obalem člověka, nemusí znamenat vůbec nic - k takovému obnažení dochází ve scéně s Claudií Cardinal i při závěrečném přiznání motivu Lundborgovy snahy vzít do letadla právě toho, koho vzal. Působivý Morriconeho hudební doprovod pak je také velmi podstanou součástí snímku. Existují patrně dvě verze filmu - delší ruská, a kratší mezinárodní - namluvená anglicky.

    • 14.12.2007  02:30

    Jeden z nejznámějších jugoslávských partyzánských velkofilmů, po Bitvě na Neretvě zřejmě nejspektakulárnější. Dá se na něj hledět jako na prvoplánovou propagandu, kde Richard Burton v roli vrchního velitele Tita vede neohrožené jugoslávské partyzány v jejich hrdinském boji - Tito tu je zpodobněn s obrovskou aureolou, bez sebemenšího zaváhání, jako osobnost spojující humanitu - stále dokola se objevující zdůraznění péče o raněné - se zápalem - řeči o budoucnosti Jugoslávie. Burton si se svojí zvláštní rolí - skutečný Tito se o svoje ztvárnění určitě intenzivně zajímal - poradil vcelku přesvědčivým způsobem, občas mírně nemístná gloriozace této osoby může být připsána na vrub scénáři nebo režii, která Tita nechá občas promlouvat nebo aspoň upřeně civět přímo do kamery. Partyzánské jednotky se skládají z oddaných vlastenců, které spojují přátelská pouta, rodinná pouta, ale především láska k vlasti a zápal do boje za svobodu. Z propagandistického hlediska je třeba upozornit na protináboženské motivy - umírající nechce, aby se za něj pop modlil, tento pop se na závěr své modlitby za probití z obklíčení rouhá, i na připomínání toho, že Jugoslávci si svoji svobodu vybojovali sami, angličtí vyslanci tu pouze pozorují stav a obdivují hrdinný jugoslávský lid. Ovšem na film se dá dívat i jako na pokračování starých srbských epických děl, tentokrát tedy často ředěných lyrickými scénami, jichž se dostane takřka každé ve filmu vystupující postavě. Tomu odpovídá zobrazení nepřátel, kteří tu mnohdy hrají vyloženě pekelnou úlohu, s minimem lidských atributů, naopak s ďábelskými úklady - "potrestání" nešťastného otce, zdůrazňování krutosti lidské štvaním psů - srovnej rozzuřené německé vlčáky trhající svázané nebo raněné partyzány a třeba smutný obličej "jugoslávského" psa umírajícího nedaleko skrytého Tita. Ale i přes glorifikaci ústřední postavy tu Tito není tím, kdo všechno zařídil, ale je prostě tím nejlepším kolečkem v tvrdě kolektivním pojetí chápání všech partyzánů, jimž se často dostalo povedenějšího scénáristikého zařazení a osobnostní charakteristiky než Titově postavě. Taktéž i konec už spíše připomíná lidovou píseň o hrdinství v boji proti Turkům než regulérní válečný film. Třeba je pak pochválit Theodorakisovu hudbu i krásnou přírodu.

    • 7.12.2007  03:03
    Útěkář (1957)
    *****

    Splnilo se mi druhé z mých tří největších životních přání. Jsem fakt naměkko :) Tenhle snímek jsem chtěl vidět snad poslední dva roky. Hardy Krüger jako rozverný a trochu dětinský, ale zároveň věrný a zodpovědný německý pilot, který dokazuje, že to von před svým jménem nenosí nadarmo a důstojník má v zajetí jedinou starost, a to jak z něj utéci. Všechno vlastně polodokumentární formou, ale zcela přirozeně a se spoustou elegance a noblesy.

<< předchozí 1 2 3 4 21 41 60 80
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace