Pohrobek

Simon +Garfunkel film. Film o své době, o její přetvářce, o jejím maloměšťáctví a o vzpouře z těch nejkouzelnějších. Hoffman ve své nádherné mladické formě, avšak i já se přiznám, že bych ho tu raději viděl jako osmnáctiletého. "Milá" komedie, silný příběh, sentimentální, ale příjemné vyznění. Pro mě je favoritem Hoffmanovo hrubiánství a snaha o odrazení Elaine (Umíš to taky?)

No, režijně průměr. Melodramat s lepším dějem znám také dost. Ale samozřejmě se zde jedná především o Venuši ze Saint Tropez - Brigitte Bardot, která zrychlí dech i dnešnímu divákovi. A nejsem tak naivní, abych filmu vytýkal, že tu převládá Brigittino tělesno nad duševnem (Mimochodem - to na tom také nebylo vůbec špatně.) Pro mě se však jedná především o zrození Jeana-Louise Trintignanta, který nehraje vůbec špatně. A v dalších dvou hlavních rolích další dva mí oblíbení herci - charismatický Němec Curd Jürgens a "frantík" z Apocalypsy Christian Marquand.

Jim Carrey opět dokazuje, že dělat ze sebe co největšího idiota je také vlastně kus umění. A že ze sebe Carrey vydá pořádnou řádku obzvlášť debilních výkonů i výkřiků (Nemyslím to nijak urážlivě, v tom je Carrey prostě špička.) Trochu větší problém je pak najít pár vtipných míst, kterým bychom se mohli zasmát pro jejich vtipnost jako takovou, a ne pouze pro úděsně zkřivenou tvář hlavního hrdiny. Scéna s rodícím nosorožcem není nejhorší, ale zase až tak silná není a především je takřka jediná. V tomto filmu si však Jim Carrey v promitivních afrických kmenech našel konečně sobě rovné a nebylo by škodilo, kdyby mezi nimi byl zůstal a trochu se ještě přiučil v křivení obličeje, vyplazování jazyka a boulení očních jamek.

Otevřená alegorie z dob bulharské glasnosti. Režim v podobě anonymní odcizené poroty šikanující, rozeštvávající účastníky konkurzu - své občany, a to takovým způsobem, že mnohdy jemu samému ani není jasné, proč kterou praktiku vlastně využívá. Politicky velmi zajímavé, dobré i dramaticky a herecky.

Odzbrojující snímek, zdrcadlící lidský úděl. Naivita věčných lásek, přelétavost, surovost, krutost, zapšklost, avšak spíše než o pesimistický tu jde o realistický film. Ústřední Baltazarova postava nás provede složitým světem místních obyvatel, sama je pak chytrým zrcadlem lidských osudů. Tenhle snímek může nudit snad jedině osla.

Tenhle film mohl stát tak milión - lir. Dobrý příklad toho, jak může být za málo peněz hodně muziky. Výprava vlastně žádná, těch pár uniforem a "western" hadrů už účinkovalo asi v pěkné řádce filmů. Všechno se odehrává prevděpodobně na nějaké přeorané skládce za Římem. Herci jsou taky slušnou galérkou komparsistů protloukajících se sandály, westerny a horory toho nejitalštějšího kalibru a hudba, která je alespoň dost rytmická, také zřejmě v tomhle díle nezazněla poprvé. Přesto přese všecko jsem se docela bavil - ono těch přestřelek, mlátiček, suverénních obličejů a "cool" vtípků není vůbec málo a děj taky rozhodně nestojí na místě.

O tom jak vyhrát válku, zachovat si trochu citu a pokusit se zjistit, kde člověk vlastně je. Beznadějné od začátku do konce, narozdíl od většiny Körnerových dramat se tu nevyskytuje ani sebemenší záchvěv naděje a světla do budoucna. Ovšem jako strohá, a přece tolik něžná výpověď o vůli žít a zemřít naprosto dokonalé a smutně podmanivé.

Jeden ze dvou životopisných snímků Williama Dieterleho z roku 1940, v nichž se hlavní role přesvědčivě zhostil Edward G. Robinson. Zde se jedná o životní příběh zakladatele slavné informační služby Julia Reutera, jenž začínal s holubí poštou a posléze se stal i králem telegrafického zpravodajství. Snímek vyniká velmi příjemným rytmem vyprávěním, pěkným hudebním doprovodem a milou patinou klasických snímku Warner Brothers.

Vydařená kombinace efektního agentského filmu a biografie velkého německého špiona admirála Canarise. Jedno z nejlepších německých děl padesátých let. V hlavní roli výborný O.E. Hasse. Film pochopitelně vyzdvihuje především Canarisovy protirežimní aktivity a patrná je i snaha o kritické zhodnocení válečného nadšení obyčejného obyvatelstva (taxikářův monolog).

Forester nenapsal pouze Hornblowera - i Arická královna je příběh hrdiny nehrdiny, plynulého děje a svižné zápletky. Huston tak měl k ruce materiál, podle nějž natočil nestárnoucí líbeznou podívanou, která spolehlivě zaujme i dnešního diváka. O hlavní dvojce netřeba mluvit - neoholený Bogart má také cosi do sebe. Docela povedené jsou i trikové záběry, např. roztomilé zpracování útoku nebezpečných komárů.