Charlizee

Více než příběh samotný mě zaujala práce kameramana a střihače - noblesní záběry, které povýšily tento snímek nad hranice dětského žánru. Prostředí vyprávění je zachyceno vskutku nádherně, dlouhé záběry střídají tempické sekvence, v nichž vynikne naléhavost a chlapcova touha. A perlička - Vladimír Dlouhý měl už v dětství svůj nezaměnitelný úsměv :)

V každém z nás žije více osobností. V někom dvě, v někom i šedesát. Je umění každou z nich znát a porozumět jí. A ještě těžší to má naše okolí, naši blízcí - v tomto případě přítelkyně hlavního hrdiny. Příběh rozvíjí velmi zajímavé téma, vpřed ho posouvá spleť symbolů a je potřeba být v pozoru, aby divákovi nic neuteklo. Bohužel snímku schází to hlavní, co od tohoto typu filmu očekávám - atmosféra.

Žánrově naprosto přesné a výstižné a pro mě (možná tím pádem) čím dál víc nesnesitelnější... Holt tok času nezastavíš. Ale vzpomínám, jak jsme na tom byli ještě s gymplem v kině - všichni jsme si hráli na těžké intelektuály a důležitě debatovali nad zbytečností a nabubřelostí tohoto filmu :)

Přišlo mi, že příběh skončil dříve, než začal. Zápletka není špatná, ale o nějakém budování napětí nemůže být vůbec řeč, což je v případě detektivního thrilleru jaksi problém...

Po odpadu sahám jen v případech nouze. U tohoto skvostu se mi zvýšil tlak, místy jsem lapala po dechu a mozkové buňky téměř stále volaly o pomoc. Neptejte se, co mě to popadlo, ale opravdu jsem to zhlédla celé - asi jsem pořád čekala, že se něco stane a ukáže se, že to celé měla být povedená satira. Bohužel... Je to přesně ten typ případu nouze, u kterého je mi líto, že se náklady spojené s výrobou snímku nevyužily alespoň trochu rozumněji.

Snímek jsme zhlédli ve skupině čtyř lidí - slyšeli jsme na něj samou chválu a doporučil nám jej kamarád, takže doprovod negativních předsudků se nekonal. Aniž bychom se jakkoliv ovlivňovali, nebyl mezi námi čtyřmi nikdo, komu by se film alespoň částečně líbil. Doporučení mě přesvědčilo, že se nebude jednat o další Katakomby (taktéž horor, který se odehrává pod pařížským povrchem), co se hlouposti týče, Pod zemí je ale možná ještě předčuje. Když se totiž u hororu musíte smát a udiveně zvedat obočí (Ptolemaiova chodba rulez!), namísto toho, abyste se lekali a okusovali si nehty, je něco špatně. Tohle je prostě Lara Croft, která po vzoru symbolologa Roberta Langdona hledá svoji Šifru mistra Leonarda, v tomto případě kámen mudrců (Harry Potter ho před Voldemortem ukryl v podzemních chodbách Paříže, tam je přece jen bezpečněji než v Bradavicích)... "Ať se dnes v noci stane cokoliv, ten týden v Turecku byl nejlepším v mém životě." YES!!! :D P. S.: Ale možná nám jen pustili jiný film než vám ostatním... [Premiere Cinemas Olomouc, 22.9.2014]

Poté, co jsem zjistila, že všichni teenageři odchází z projekce filmu nadšení, jsem usoudila, že nejsem cílovou skupinou tohoto snímku. Když jsem se ale začala zabývat nuancemi vnímání různých věkových skupin, došla jsem k závěru, že překážkou není věk, nýbrž znalost. Pakliže totiž znáte filmy Kostka, Vetřelec, Hunger Games a Resident Evil, dostanete v rámci The Maze Runner 4 v 1 a jedinou inovací - vedle skloubení uvedených námětů - zůstanou mladí hlavní hrdinové. [Premiere Cinemas Olomouc, 27. 9. 2014 - s rainman93]

Exemplární příklad z historie filmu, který diváka nutí rozdvojit své vnímání - geniální forma s děsivým obsahem. Zpočátku jsem se obávala stopáže snímku, ale je tady tolik co sledovat, co vnímat, vstřebávat a učit se, že ani deset zhlédnutí by nebylo dost. Několikrát jsem se ubezpečovala, že jsem se nepřehlédla v roce vzniku. Typicky se jako prim formální stránky filmu uvádí použití křížového střihu v závěru fimu. Neméně podstatné je ale rovněž v této části zapojení kamery uchycené na auto - tedy jízdy - a docílení atmosféry vrcholu, kdy členové klanu zachraňují rodinu a dívku před ztrátou ctnosti. V mnoha momentech je skutečně namístě, aby divák rozpojil formu a obsah. Formu si nelze než užívat a hledat to, co film dělá filmem. Je nesmírně obohacující studovat ty zdánlivě nepatrné detaily, které ustavují krásu filmového média. Obsah je však skutečně děsivý - často se mi dokonce kradlo na mysl porovnání s Leni Riefenstahl. Na druhou stranu, jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, platí to i v tomto případě - černé vůdce Griffithův počin vyburcoval k reakci a brzy se objevilo několik černých filmařů.

Kdybych si měla vybrat jediný televizní pořad, jediný, který bude až do konce života běžet v televizi u nás doma, byl by to zaručeně TOP GEAR. Za tuto mou zálibu v něm vděčím svému manželovi, který na mě přenesl svou "posedlost" :-) Není to jen pořad o autech. Je to zároveň pořad o cestování, celebritách, soutěžení, pořad s velkou porcí excelentního humoru, pořad o mistrné souhře tří TOP GEAR protagonistů a kronika jejich věčného popichování.

Objektivně se jedná o jeden z nejpovedenějších žánrových snímků, který v ČR vznikl. Koncepci teen-filmu naplňuje dokonale - "závážné" téma ztráty panictví, spousta polonahých holek (příhodně zasazených do vodáckého prostředí, takže nepůsobí nemístně), nereálné jednání hrdinů a situace vygradované ad absurdum. Zajímalo by mě, jak působí do očí bijící product placementy na cílové publikum - i když se je tvůrci snažili vcelku rafinovaně skrývat, mě vyloženě zvedaly tlak (především prezentace off-road jízdy čtyřkolky Kentoya, se kterou můžete projíždět bahnem a bourat jak chcete, ale přesto dojedete do cíle, jako byste profičeli pračkou s notnou dávkou Vanishe a Arielu, a dále nesmím také opomenout všudypřítomné Kinder Bueno, které nikdy nezapomeňte partnerovi nabídnout jako součást milostné předehry). Ale sečteno a podtrženo, pro mě jedna z nejstravitelnějších teen-záležitostí.