Ramanam

Ramanam

okres Praha

4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 20.10.2020  23:16
    Marjaavaan (2019)
    ****

    Zajímavá a v jistém ohledu i originální akční podívaná. Od začátku mi bylo jasné, že toto žádné mistrovské veledílo nebude, ale u indických filmů si dokáži „to své“ najít takřka v čemkoliv, neb máme pro vyjadřování hlavně emočního světa velké harmonické souznění. To samozřejmě není jediná věc, kterou mě tato země (nejen) svoji kinematografií oslovuje. Tudíž jsem jim schopen „odpustit“ hodně a vlastně to ani nevnímám jako něco, co by mi vadilo a má pozornost tak směřuje k pocitům, pohnutkám, skutkům a myšlení postav. Po této stránce se mi první polovina líbila dozajista více a byl jsem z ní i rozhodně nadšenější než v té následující. Hlavním důvodem byla moc pěkná a silná tragicko-romantická linie, která mě dozajista oslovila v mnoha ohledech. Nejvíce chválím ono jemné a citlivé provedení s přesahem touhy po hledání dobra v nás samých za současného zřeknutí se zlého. I když motiv zločince, který se díky lásce polepší není něčím objevným, ale pro mne osobně vždy potěšujícím aspektem pro souznění s postavami a příběhem. Pak po jisté nejmenované události (scéna v dešti se jim moc povedla, navíc s moc hezkým hudebním doprovodem) nastane zlom a přichází druhá, již nepříliš výrazná část. To množství momentů, které jsem oceňoval se kamsi vytratilo a sledoval jsem již jen „cosi“ akčního, nasáklého hořkostí a smutkem nad nešťastným osudem hlavního hrdiny Raghua (S. Malhotra) i části lidí mu blízkých, až po samé konečné zúčtování se zlotřilým trpaslíkem Vishnuem (zmenšený R. Deshmukh). S. Malhotra mi příliš výrazově silný nepřipadá, ale vůbec mi nevadí. R. Deshmukh je na tom dle mého o dost lépe. T. Suteria je nováček, příjemná dívka, ale nějak ji ještě „zažívám“. Alespoň jsem mohl vidět moji oblíbenkyni R. P. Singh. Rovněž mě potěšila i účast hereckého veterána Nassera. Hudba je silná a kvalitní s množstvím povedených písní i co se týče podkresu. Zde si není nač stěžovat. V hodnocení jsem začal na čtyřech hvězdách. Poté se to celé značně zkomplikovalo a do úvahy jsem musel vzít i silnější tři. Ve výsledku však dávám slabou čtyřhvězdu. Možná provední pokulhávalo, ale myšlenka se mi moc líbila, čehož si považuji nejvíce.

    • 18.10.2020  16:37
    Panipat (2019)
    *****

    Výpravný historický snímek vypráví o památné třetí bitvě u Pánipátu, ke které došlo v roce 1761. Věnuje se jak bitvě samotné, tak i okolnostem vedoucím k tomuto velekrvavému konfliktu mezi Maráthskou říší (velká část Indie - hl. hinduisté) a Durránskou říší (Afghánistán a přilehlé oblasti - hl. muslimové). Vítěz byl sice jen jeden, ale ve výsledku vlastně nikdo, protože se obě armády navzájem vyčerpaly. Jediné, čeho se podařilo dosáhnout, byla velká hromada mrtvol jak vojáků samotných, tak i desítek tisíc civilistů po bitvě samotné, což nám již ukázáno nebylo. Jestli někoho popřípadně stále trápí, proč se dodnes nemuslimské obyvatelstvo Indie s muslimským úplně nemusí, tak stačí říci jen - tisíciletá zkušenost. Ta zkušenost, kterou v Evropě odmítáme a děláme, že neexistuje. Upřímně žasnu nad většinovým (ne)přídělem hvězdiček, to jako vážně? Nechápu... Historické filmy mám ve velké oblibě, zvláště pokud jsou situovány do mých stěžejních míst, mezi které Indie bezesporu patří. Sice 18. století již není pro mě tolik atraktivní, ale v Indii to ono „nedávno“ není ani poznat. Je pravdou, že příběh postrádá výraznou romantickou linii, ale ta vždy přítomna býti nemusí. Hlavní důraz je zde kladen spíše na politicko-válečnou tématiku a strategii. Pro někoho možná nudné, ale nikoliv pro mne. Osobně jsem se nenudil ani na okamžik a byl jsem napnutý v očekávání dalšího vývoje. Opravdu mě to moc bavilo se vším všudy. Množství výborných momentů a pronesených slov tomu přidávalo na hlubším významu. Finální bitva trvá půl hodiny, není odbytá a efekty v rámci indických možností naprosto vyhovující. Úchvatné oblečení té doby společně s vizuálem jsou pastvou pro oči. A. Kapoor není hercem mnoha emočních poloh, ale nemám s ním vůbec žádný problém. K. Sanon je nejen dobrá herečka, ale i velmi pohledná žena a moc jí to tu slušelo. S. Dutt určitě nebyl ani zamlada prvoplánový typ milovníka a krasavečka. Je jiný, zvláštní, ale rozhodně charizmatický, a to se počítá nejvíce. Rozhodně jsem s jeho postavou žádný problém neměl a nemyslím si, že musí být každý panovník/vojenský velitel zosobněním totálního zla a šílenství. Hudební stránka se mi rovněž moc líbila. Jak v klasické formě, tak i ta v podkresu. Písní bylo poskromnu, ale například Mard Maratha je naprosto luxusní a skvěle propracovaná do všech detailů. Hodnocení je tady bídné a navíc vím, že se filmu nedařilo ani co se týká tržeb v kinech, takže jsem očekával nějaký skandální propadák. Nalezl jsem něco naprosto jiného. Od samého počátku jsem věděl, že pod čtyři hvězdy nepůjdu ani náhodou. Nejenže jsem nešel, ale navíc ještě jednu hvězdu přidal. Skoro tři hodiny utekly jako voda a jsem moc rád, že mohu Panipat přidat do mé elitní pětihvězdičkové společnosti. Samozřejmě bych si našel pár maličkostí, které bych mohl tvůrcům vytknout, ale proč? Dostal jsem více, než v co jsem doufal a snad v té upřímné spokojenosti nezůstanu osamocen.

    • 17.10.2020  18:07
    Blackmail (2018)
    ***

    Ou! Už delší dobu jsem neviděl tak originální snímek. Černá suchá komedie si podává ruku s řádně hořkým dramatem, plným různých podivných postaviček a ujetých mimoňů (mimochodem skvěle napsaných a ještě lépe zahraných). Jejich životní cesty se postupně proplétají a v hlavní úloze se nám představí ještě všudypřítomné vydírání. Postupem času je jasné, že tento místy až šílený kolotoč nemůže dobře dopadnout. Příběh je navíc plný kouzelně úsměvných drobností, scén a dialogů s parádními hláškami. Například pískající kuře, tučňák, toaletní papír na vícero způsobů, taška na hlavě... Myslím, že si každý najde to své, pokud tedy není úplně beznadějný suchar či přezíravý sofistikovaný intelektuál. Tvůrcům se tak musí zcela po zásluze vyseknout pochvala za jejich um a formu, do které vyprávění zabalili. Co je však na jednu stranou předností, na druhou býti nemusí. Myslím tím všechny ty zvláštní postavy, mající jednu věc společnou - nebylo komu s čistým svědomím fandit. Možná jen Devovi (I. Khan), ale ani k němu jsem si nevytvořil tolik potřebný vztah. Což je prostě na škodu a nutně to celkový zážitek poznamenalo. Stejně jako tempo, které místy gradovalo, aby se ihned na to opět vrátilo do méně výraznějších poloh. Tyto dvě skutečnosti tak výrazně zasáhly do mého souhrnného prožitku. Co chybělo postavám nabízeli herci samotní a vyjadřuji plnou spokojenost. Musím zmínit hlavně I. Khana a jeho výtečný výkon. Taková byla celá jeho herecká kariéra - výtečná. Žel byla..., tento rok byl jeho poslední na tomto světě a nám nezbývá, než vzpomínat a připomínat si ho prostřednictvím filmů. Hudba byla spíše jen doplňková, ale líbila se mi a velmi dobře podtrhovala aktuální dění. V jedné písni se nám dokonce představí i herecká legenda U. Matondkar a se závěrečnými titulky si můžeme vychutnat další příjemnou „svatebně vzpomínkovou“ klasiku. Když jsem zvážil všechny tyto vypsané okolnosti, musím hodnotit silnou trojhvězdou. Dlouho byly ve hře i čtyři hvězdy, ale za ty charaktery a nesourodé tempo jsem více dát nemohl. Irrfane, odpočívej v míru a pokoji! Za tvoji práci děkujeme...

    • 17.10.2020  15:36

    Myslel jsem si, že zdejší momentálně nízké „procentní číslíčko“ je klasickým příkladem výsměchu většiny a „trestu“ za další „blbý indický film“ od lidí, kteří tuto kinematografii nechápou a ani nechtějí. Kor vysněná Amérika je to „nejlepší na celém světě“ a zároveň asi i středobod všehomíra. Bohužel tento film je opravdu indický a blbý. Netflix zase ukázal svou popcornovou úroveň, kde se sice „to něco“ v Indii odehrává, ale indické to věru moc není. Jasně přizpůsobeno pro Západní nenáročné publikum pouhých konzumentů. Alespoň tak můžeme vidět věci a záběry, které by se v klasické indické kinematografii jen tak neobjevily, i když u našinců to nevyvolá ani znuděné zívnutí. Ale velké pozor! Nápad není vůbec špatný, ba naopak! Mohu tak s čistým svědomím a klidem předevšemi říci, že je svým způsobem až nadrůměrný, což myslím opravdu vážně! Kde je ale největší průšvih je zpracování. Totální bezradnost a „profesionálně zbabraná amatérská žabařina“. Těch nesmyslů tam bylo tolik, že jsem toho už měl vážně plné zuby a na konci jsem už nevěděl, jestli se tomu všemu mám smát, plakat, nebo tou „hrůzou a děsem“ sotva dýchat. Možná jsem měl tuto variantu zvolit a z nedostatku kyslíku omdlít. Byl by to dozajista užitečnějším způsobem využitý čas. Jestli někdo vážně potřebuje k dokreslení atmosféry strachu využívat umělé kostlivce a visící desítky infuzí, je už opravdu zcela zoufalý a lituji ho, tedy vlastně sebe. Podobných „pomýlených inovátorských výmyslů“ tam bylo až přespříliš. Původně jsem jich chtěl pár vypsat, ale škoda „papíru“. Můj prvotní zájem o tento film byl motivován herečkou J. Fernandez. Byl jsem zvědav, jak se popasuje s hlavní rolí, jestli dokáže celek „utáhnout“ a musím říci, že v rámci mezí, určených jí toutou spatlaninou, mě určitě nezklamala, ba naopak potěšila a dokázala vyniknout. M. Bajpaiovi jeho postava též sedla a věřil jsem mu. Filmovou hudbu u Netlixu příliš neočekávajte. Tu mají upozaděnou povětšinou až v naprostém a přímém pozadí. Kor by z toho mohlo mít popcornové Západní publikum osipky a zažívací potíže spojené se silným bolehlavem. Takže hlavní slovo má pouze na podkresu. Hodnocení krásně a postupně klesalo. Na začátku jsem měl připravené čtyři hvězdy (ano vážně). V půlce bylo jasné, že tři jsou maximem, ale ono to drze pokračovalo dále..., ufff... Ba ne, to jsem už nedal a musím končit na pouhých dvou hvězdách, je mi líto. Nejhorší je, že to perspektivu mělo velikou, ale toho by se poté už nesměli chopit lidé, kteří nejsou úplně schopní (korektní úprava, abych náhodou neranil něčí city).

    • 17.10.2020  13:52

    Stará dobrá bollywoodská klasika. Pro všechny milovníky této éry je to přímo „povinná četba“, tak směle do toho! Jak tomu už tak bývá, naleznete tu nádhernou romantiku, drama i humor v krásně vyvážené míře. Je tak jasné, že ani po emoční stránce nebudete o nic ošizeni, ba naopak. Příběh a postavy jsou rovněž výborné a neměl jsem vůbec žádný problém se tím vším nechat jen unášet a radovat se s každou další scénou. I tak musím upozornit na věci, které se mi nepozdávaly. Moc nechápu tvůrce, proč na tak přirozený vývoj příběhu vlastního museli uměle naroubovat scény okopírované z americké Pretty Woman. Bylo to úplně zbytečné a k ničemu. Naštěstí těch „světových vsuvek“ nebylo až tolik a v celku zanikly (tedy opětovné potvrzení jejich zbytečnosti). Musím ovšem přiznat, že mi to příliš nevadilo a nijak nerušilo, jak jsem si původně myslel, že bude. Další věcí je, že příliš nevěřím tomu, že by si člen tak bohaté a uznávané rodiny vybral možnost mít dítě s prostitutkou, to je dle mého na hlavu. Jako levoboček dozajista, ale jako hlavní dědic a skutečně chtěné dítě... Také jsem se podivil, že se hlavní hrdina sám obětoval za vlast. Osobně jsem si myslel, že přijde umělé oplození, když mají známého doktora... Tyto věci mi trochu ten prožitek pokazily, ale dobrá... S. Khan hrál postavu Raje výborně. Obešel se bez svých legrácek a vážný, vroucně zamilovaný Raj mu vážně sekl parádně. To samé mohu říci i o R. Mukherjee. Té to slušelo přenáramně a osudem poznamenanou Priyu ztvárnila skvěle. I P. Zinta nezůstávala pozadu, a když opustila polohu „Madhubala - jednoduchá šlapanice“ a přišla „Madhubala - uvědomělá žena - budoucí matka“, mohl jsem si naplno vychutnat i ji. Celkově se herecké obsazení povedlo na jedničku, i když někomu může ležet v žaludku J. Lever a jeho humor pro první stupeň základní školy. Já s ním většinou problém nemám a beru ho. Hudba... Co o ní napsat? Skvělá, úžasná, prvotřídní první liga! Mnohé z těchto písní patří už mezi naprostou klasiku indické filmové hudby a stejné superlativy mohu použít i o hudbě podkresové, zvyšující a povyšující emoční prožití o další stupeň k čisté blaženosti. Taková píseň Mehndi Mehndi je překrásným příkladem. Je v ní tolik vnitřní radosti i smutku zároveň... V hodnocení se sváděl neustálý souboj mezi pěti a silnými čtyřmi hvězdami až do samého konce, kde rozhodovaly opravdu už jen dílčí maličkosti. Ty nakonec rozhodly ku prospěchu druhé možnosti. Přeci jen, k úplné spokojenosti tomu chybělo něco navíc, jen drobnosti, ale i tak... P. S. Mé velké díky letí opět za Andreou1717, která nejenže filmík přeložila, ale poté i pracně přečasovala na lépe sehnatelnou verzi. Moc za VŠE děkuji!!!

    • 13.10.2020  21:26

    Pohodový zástupce moderní bollywoodské romantiky se vším co k tomu patří. Obohacený o nosný podnikatelský motiv - organizování svateb. Ty jsou v Indii povýšené na umění a jednu z nejdůležitějších událostí v životě nejen svatebčanů, ale i jejich rozvětvených rodin a přátel. Můžeme tak nahlédnout do zákulisí jejich příprav, i když samozřejmě jen povrchně v rámci zakomponování do rozvíjejícího se vztahu ústřední dvojice. Bittoo (R. Singh) a Shruti (A. Sharma) mají dravého a ambiciozního organizačního ducha a díky pomoci od svých přátel se jim v tomto oboru podařilo prorazit. Společně jsou skutečně vzájemně harmoničtí a jejich tým funguje jak dobře promazaný stroj. Ovšem jen do okamžiku, než se situace doposud pracovního přátelství změní. Do jejich životů vstoupí láska, když se Shruti do Bittoa zamiluje. Ten se zalekne, stáhne se a začíná mít odstup, což poznamená i jejich práci a vede k jejich rozdělení. Příběh jako takový se mi líbil, jen jsem měl pocit, že svůj potenciál nedokázal naplno využít ve vícero ohledech. Závěr byl možná ve zrychleném módu, ale dle mého měli oba už dávno jasno, jen si to nedokázali navzájem dostatečně vyříkat. Takže stačilo prolomit tu bariéru mlčení, uznat své city a vše se rychle vyřešilo. Hlavní hrdinové měli své osobité kouzlo, ale musím opět dodat výtku směrovanou k tomu, že mě nedokázali více k sobě připoutat či zaujmout. U R. Singha se jednalo o debutové filmové představení se světu. Dle mého zcela jasně a bez zaváhání dokázal krásně prodat svůj herecký um a potvrdil tak, že se s ním do budoucna musí počítat. Dnes, o deset let později, patří již ke hvězdným bollywoodským stálicím. A. Sharma excelovala v exceletním Rab Ne Bana Di Jodi vedle excelentního SRK a zde své kvality jasně potvrdila (jen postava Shruti mě příliš nenadchla). Mohu o ni napsat to samé jako o R. Singhovi. Jen si dává již druhým rokem hereckou pauzu a jelikož 3B je posledním momentálně přeloženým snímkem s ní, který mi chyběl ke kompletnímu výčtu, mohu nyní už pouze čekat na to, co přinese čas. Ale zpět ke 3B. Co musím naopak velmi ocenit a vyzdvihnout je ona krásně energická, roztančená a mnohobarevná stránka, tolik typická pro indické svatby. Též hudba plně odpovídala tomuto nastavení a moc jsem si ji užil. Zde tedy mohu být spokojený určitě. V hodnocení jsem se po celou dobu nehnul ze čtyř hvězd, i když uznávám, že ne příliš nadšených. Očekával jsem trochu více silnějších emocí, zajímavější a propracovanější děj a postavy, ale to nic nemění na tom, že jsem si celek užil, neb těch silnějších dojmů bylo určitě více.

    • 8.10.2020  23:42

    Zcela pohodový a svěží příběh o stárnoucím playboyovi, který je zvyklý se pouze bavit a nic neřešit, tedy mimo sebe. Ke svému sobeckému já a tělu je naopak pozorný až až. Myslí si, že je mu stále dvacet let, realitu odmítá vidět, stejně jako následky svých činů. Zodpovědnost mu nic neříká, vázat se nehodlá, natož mít rodinu. To se však jednoho dne změní, když se setká s jednou mladou dívkou. Tato událost a všechny návaznosti k ní přidružené mu totálně obrátí život naruby ve všech ohledech. Bude tak muset projít zatěžkávací zkouškou svého charakteru, po které bude nezbytné změnit postoj k sobě, ke svému způsobu života, myšlení a smyslu toho, co je v životě opravdu důležité. Moc se mi líbilo samotné zpracování, které zbytečně nefilozofovalo s mravokárným podtextem, ale vtipnou a nenucenou formou, přitom s jasným poselstvím, ukazovalo, jak generační obměnu a s tím související projevy stárnutí, tak krásnou proměnu hlavního hrdiny. Kde hraje svůj prim síla a důležitost rodiny a dobrých lidí celkově. Navíc humor nebyl nijak pitvořivý, ale naopak jemný, citlivý a trefný. „Jazz“ (S. A. Khan) byl i přes svoji povahu vnitřně dobrák, jen mu to zatím nedocházelo. Potřeboval od života kapku popošťouchnout. Byl to takový potrhlý sympaťák a člověk se s ním zcela určitě nenudil. S. A. Khan hrál s přehledem a výborně, ostatně jako vždy. Velmi mile mě překvapila nová tvář A. Furniturewala. Takové jemné sluníčko a na další filmové setkání s ní se už nyní velice těším. Tabu zde měla jen malou roli, ale její Ananya určitě pobavila a připomněla tak všechny možné až nemožné mimózní hledače věčného míru a lásky. Hudba spíše příjemně dokreslovala příběh, než aby byla sama o sobě dominantní. Ovšem našel jsem si tam dvě výborné písně. První je novou verzí Ole Ole (Yeh Dillagi 1994). Sami poté můžete posoudit, jestli je nové vždy lepší (můj vítěz je zcela jasný - devadesátková). Kdo chce navíc vidět mladého Saifa, tak ať neváhá. Druhou je starší kousek Husn Hai Suhana (Coolie No. 1 1995) - to je ta, při které „Jazz“ trsá ve svém bytě. Hodnocení mířilo vysoko - od silné čtyřhvězdy, po slabší pětihvězdu. Musel jsem proto dát (jako vždy) na svůj vnitřní pocit. Ten mi říkal, že pouhé čtyři hvězdy jsou prostě málo, a že musím neochvějně směřovat o třídu výš. Je mi jasné, že se o žádné světové megadílo nejednalo, ale naprosto skvělým vyvážením všech nejcennějších a přitom různorodých ingrediencí se podařilo vytvořit vskutku kompaktní dílo, skvěle při sobě držící. Do mého vkusu se trefili přímo ukázkově. To nemohlo zůstat bez povšimnutí a mé až nadšené odezvy.

    • 4.10.2020  16:57
    Manmarziyaan (2018)
    ***

    V jistém směru určitě zajímavý, ale rovněž také velmi rozporuplný snímek, kterým jsem se řádně protrápil. Musím ocenit styl a um tvůrců, kteří svému dílu vtiskli jakousi „jinost“ podpořenou kvalitní filmařinou. V tomto případě jasně věděli co a jak mají dělat a úspěšně to realizovali, což je to koneckonců nejdůležitější. Co mi ale přišlo naprosto nestravitelné byly postavy Rumi (T. Pannu) a Vickyho (V. Kaushal). Hlavně tedy ten frajírek a prvotřídní debílek Vicky mi lezl hrozným způsobem na nervy. Jak vypadal, jak se choval, jak... To už bylo na mě příliš. Ovšem ani Rumi nezaostávala pozadu. Ti dva se k sobě opravdu hodili, takový ten vášnivý, ale destruktivně sobecký výlet do nikam. Psychicky nevyspělí jedinci, kteří nevědí co vlastně chtějí. O Rumi a její ženskou stránku bych si neopřel ani rezavé hrábě a za manželku bych si ji nevybral ani po litru absintu. Robbie (A. Bachchan) byl jako jediný sympatický a hlavně normální člověk. Ukázal však velkou sebevražednou odvahu a posloužil za příklad přísloví, že je láska slepá a má růžové brýle. Tak snad si to poté užil. Závěr napoví, ale takovým typům, jakými byla ona „vykutálená dvojka“ je lepší se vyhnout obloukem. Robbie se asi v životě hodně nudil. Někdo kor ten stres a trápení k životu evidentně potřebuje a sám si pro ně ještě chodí pěkně naproti. Já nikoliv. Bylo mi ho líto, ovšem rozhodl se tak sám za sebe při plném rozumu, takže... Příběh sám nehýřil přehršlí nápadů a rozmanitostí. On lezl k ní a ona lezla k němu. Mezitím se tam mihla snaživá, ovšem ne příliš výrazná „trubka obecná“ hledající lásku. Po této stránce to byla vskutku bída s nouzí. Ovšem kvalitu herců, jejich předvedný výkon a již zmíněný um tvůrců musím zcela jasně pochválit. Na A. Bachchana jsem se těšil, neboť jsem ho již dlouho v ničem neviděl a scény s ním jsem si tedy řádně užil. Hudba jako celek uspokojivá a paňdžábské rytmy se mi moc líbí, žel v tomto případě se mi příliš do vkusu netrefily. Dobře poslouchatelný lehký nadprůměr, ale rozhodně o žádném unešení nemůže být řeč. Hodnocení započalo na čtyřech hvězdách. Postupem času se vedl boj mezi kvalitou a postavami/příběhem. Nemohl jsem zůstat na svém původním nastavení a musel jsem jít o třídu níž - nevydržel jsem to a má trpělivost s viděným přetekla. Tři silné hvězdy a více ani ťuk. Kvalitu film bezesporu má, a to rovnou na více úrovních, navíc není tuctový, ale prostě a jednoduše mi to k pohodovému zážitku nestačilo.

    • 3.10.2020  15:13
    Chaahat (1996)
    ****

    Roop (S. Khan) a jeho otec Shambunath (A. Kher) jsou dvojice hudebníků z Rádžasthánu. Jednoho dne Shambunath vážně onemocní a je mu doporučena léčba v Bombaji. Zprvu odmítá, ale na naléhání svého syna souhlasí a společně odjíždí vstříc ruchu velkoměsta. Zatímco je v nemocnici, se Roop seznámí se dvěma ženami. První z nich je Reshma (R. Krishnan), rozmazlená sestra majitele sítě luxusních hotelů Ajaye (N. Shah), která se do Roopa a jeho zpěvu fanaticky zamiluje a zatouží ho „vlastnit“. Její všehoschopný bratr je na ni velmi upnutý a plní jí každé přání. Proto Roopa najme jako zpěváka pro svůj hotel, aby mu posedlá Reshma mohla být stále nablízku. Ihned po tomto osudovém setkání ho čeká další, tentokráte s Poojou (P. Bhatt). Ta ho strhne ze silnice těsně před přímou srážkou s projíždějícím autem a zachrání ho tak od neblahých následků. Roopa ihned očaruje a zamiluje se do ní. Dostává se tak do vážných problémů. Je milován dívkou, díky níž má dobře placenou práci, kterou potřebuje, aby mohl zaplatit otcovu léčbu. Ta ho ovšem chce pouze pro sebe a je proto schopna prostřednictvím bratra udělat cokoliv. Na druhé straně stojí jeho skutečná láska k Pooje, která se do něj rovněž zamilovala. Schyluje se tak nevyhnutelně k tragédii..... Kdo viděl dle mého určitě kvalitnější film Darr, tak si dozajista dokáže vychutnat ty krásné kontrasty a obrácení rolí SRK. Ale nebojte, dojde i na oblíbenou samořežbu a vyhrocené šílenství, zde soustředěné až na závěrečnou konfrontaci. Přesně v takových rolích mám SRK nejraději a jen doufám, že ho ještě v nějaké novince uvidím. Snad to bude silná klasika bez podivných experimentů či slepenců, které mi poslední roky moc velkou radost neudělaly. A. Kher a N. Shah jako vždy výborní. Musím přiznat, že k N. Shahovi mám stále malý odstup, ale herec je to naprosto špičkový. O tom není pochyb a každá jeho role mi dává za pravdu. P. Bhatt jsem viděl teprve ve druhém filmu, takže nemohu příliš soudit. Nedá se říci, že jsem z ní vyloženě u vytržení, ale rozhodně mi nijak nevadí. Hudba je výborná. Léta devadesátá..., je potřeba k tomu psát více? V hodnocení jsem měl po celou dobu připraveny čtyři hvězdy. Nic mě vyloženě nepřekvapilo, a ani nezklamalo. Dostal jsem příjemný, i když ne tolik propracovaný a hutný příběh s parádní hudbou a obsazením.

    • 25.9.2020  00:22

    S pravdou se musí ven, takže ihned přiznávám dosti nečekané, ale zato skutečné zklamání. Navíc se mi pozdávalo, že snímek je určen v první řadě ženskému publiku svým naladěním i zpracováním. Jeden z mnohých důvodů, proč jsem si ho nedokázal naplno užít. V první hodině se seznámíme s osudy tří žen, které jsou svými charaktery rozdílné. Pojí je nepříjemný zážitek s podvodem a dvě z nich i se zlomeným srdcem. To vše má na svědomí sebejistý a okouzlující (jak jinak) svůdník, mámící díky svému talentu z předem vytipovaných žen peníze, a poté mizící jako duch za obzorem. K dobrému mu můžeme přičíst fakt, že se celá jeho práce soustředí pouze ve sféře „svůdného ukecávače“ a nezachází dál. Po poměrně zajímavém úvodu, kde se můžeme s jeho prací důkladně seznámit, přecházejí poškozené ženy do protiútoku a zvolí stejný postup, ale v obrácené úloze. Nyní tedy na scénu přichází mnou dlouho očekávaná A. Sharma. Začal jsem se těšit na rafinované nápady a potrestání podvodníčka, navíc v krásných lokalitách Goa. Místo zrychlení tempa s řadou promyšlených vychytávek, jsem však dostal poměrně nepřesvědčivé „něco“. Ano, snaha byla, ale vůbec mě neoslovila, šla mimo mě. Provedení skutečně bídné, negradující, naopak degradující jinak dozajista dobrý nápad. Bohužel se přesně v tomto naladění pokračovalo až do samého konce. Dokonce jsem se v mnohých pasážích nudil, což bych vůbec díky zajímavému obsazení a námětu nečekal, ale stalo se. R. Singh herecky zcela dominoval a své čtyři kolegyně jasně předčil. Na Anushku jsem se skutečně těšil, ovšem musím opět rovnou přiznat lehké zklamání. Jak se mi jinde moc líbí, doslova září, tak v tomto případě odvedla pouze svoji práci a nepřidala nic navíc. Se zbytkem úderného týmu jsem spokojen, hrály to své dobře, ale mé sympatie si získala pouze postava té skromné a slušné muslimky, což jednoduše nestačí. Zvláště, když tam byla spíše jen do počtu. Z hudebního doprovodu jsem také přílišné nadšení nepociťoval. Takový solidní průměr, ale opět jsem vzhledem ke kvalitě tvůrců čekal něco o dost lepšího. Umí daleko lépe. V hodnocení jsem měl připraveny čtyři hvězdy, ale jak příběh pokročil a rozvíjel se do prázdna plného tápání po vlastní identitě, musel jsem jít na výsledné tři hvězdy. Myslím, že nemohu ani říci silné - prostě čisté tři a nic víc. Každý den není posvícení a ne vždy se vše povede jak má. V tomto případě hlavně nefungovala celková chemie, jak v příběhu, tak mezi postavami.

    • 20.9.2020  20:17
    Kurbaan (2009)
    ****

    Po mnoho stránkách poučně naučnější a více ze skutečného života než jiný snímek hlásající, že se jmenuji Khan, jsem muslim a nejsem terorista. Není zde přítomna ani obscedantní touha po setkání s prezidentem, kterému by to vše rád vysvětlil a rovněž ani nemilosrdné udání těch, kteří s terorismem problém nemají. Zdejší Khan si s tím rozhodně hlavu neláme a jde na to pěkně od podlahy. Zvláště, když má zálibu v hraní si s plastelínou a hodinkami. Dobré varování pro všechny vdavek chtivé slečny, ale ty si stejně říci nenechají, tak ať si to poté řádně užijí. Poslechnout rodiče není mnohdy vůbec od věci. I výrok jednoho muslima, že v první řadě jsou ONI muslimové a ne Američané, jasně ukazuje, že ONI se jako celek nikdy nepřizpůsobí a ani nechtějí. A to jsou USA směskou všeho možného, i tak mají zase problémy. Nevidí lidi, vidí jen jejich náboženství. To ovšem musí být také „to správné“, neboť se mažou i mezi sebou. Ach, ty muslimské problémy! Nechápu tedy, proč kamkoliv lezou, ať si zůstanou pěkně doma a v pohodě se svými. Ale šířit víru je další povinnost, tak se rozlézají jako kobylky všude kam můžou a kde jim je to dovoleno. S příchodem si začnou ihned stěžovat, že to není takové, jako u nich a začnou si nárokovat. Opravdu ukázkové to chování, naznačující kvalitu těchto lidí. Shlukují se pěkně pospolu a než si hloupější z nás něco uvědomí, je už pozdě. A nikdy nekončící problémy začínají. Vyřešit se dají jen tím, že se sami změní, ano humorná představa, nebo se komplet vyhází, jiné řešení ještě nebylo vymyšleno. Mít kurz o dopadu islámu na Západ? To se dá vyučovat? Vždyť by se to dalo shrnout do pár slov, možná vět a pozitivní by vskutku nebyly. To kurz o muslimské identitě a moderním světě zní nadějněji, zvláště, když ho přednáší sám zkušený terorista. Tam jsem se dozvěděl, že slovo džihád je v Koránu zmínění asi 41krát. Milost, mír a soucit 355krát. Takže z toho jasně vyplývá, že je islám náboženstvím a šiřitelem lásky. Média, pseudohumanisté a pravdoláskaři měli pravdu. To mi úplně změnilo život a uvažování. 1:7, skvělé číslo! Jen jeden muslim ze sedmi vás bude chtít zabít pro..., ono se vždycky něco najde. A pozor najdeme tu i závazný slib. Muslimové se vrátí odkud přišli, až my učiníme totéž. Tak vážení, tohle beru!!! Žádná humanitarní pomoc, žádná pomoc, nechat je být a maximálně jen obchodovat. Vrátit všechny ty ukřivděné věčné uplakánky na Východ, černochy do Afriky, ať se sami starají, pak tam zavládne mír a pohoda, jaká tam byla vždy, dokud tam nevstoupila noha bílého muže. Kde to mám podepsat? Věčné téma oni nám ublížili, my zase ublížíme jim je nekonečné kolo. Co špatného udělalo šestileté dítě v Afghánistánu, že muselo umřít? A co udělalo šetileté dítě v USA, když zemře při jejich výbuchu? Rozdíl prosím! Zase ti, kterým ublíží oni za ublížení, mají právo ublížit zase jim. Asi by neškodilo si přečíst i jiné knihy z jiných náboženství, které učí, jak z toho karmického kola pryč, nebo se obrátit na někoho, kdo chápe, že litera zabíjí, ale Duch dává život. Takto se získává jedině trvalé utrpení, nikoliv vysvobození. Argumenty o ráji za zabíjení jsou na úrovni pohádek pro předškolní děti. Taková musí být i výsledná kapacita mozková a stupeň porozumění těchto lidí. Tímto se rozhodně nezastávám USA, ti mi též už dlouho značně pijí krev, ale ti do toho netahají Boha a víme moc dobře, že jejich modlou jsou peníze a moc. Po této stánce je film výbornou ukázkou myšlení těchto lidí a jejich pohnutek v touze po jejich lepším světě. S. A. Khan a K. Kapoor jsou jako vždy skvělí. V. Oberoie moc nemusím, ale po herecké stránce s ním nemám větší problém. To má oblíbená D. Mirza mnoho prostoru nedostala, ale i tak jsem rád, že jsem ji mohl vidět. Hudba nepříliš výrazná, nepřekračující hranice průměrnosti, příběh jen doplňovala, než aby byla sama o sobě dominantní, kategorií samou pro sebe, jak to mnohdy bývá u hlavně starších indických filmů. Jelikož se mi snímek líbil, mohu mu ledasco odpustit a hodnotím tak za čtyři hvězdy. Oproti nevěrohodnému, úsměvnému, naivnímu, až infantilnímu My Name Is Khan ukazuje Kurbaan vše v daleko přirozenějším světle, založeném na reálném světě, nikoliv na vysněném.

    • 15.9.2020  22:33

    Inu, v tomto případě se veškerá snaha tvůrců u mě naprosto minula účinkem a hned v úvodu musím zdůraznit své zklamání. Stačilo několik prvních minut a už jsem měl jasno, že můj zájem o viděné bude veden hlavně směrem přežít až do konce s příležitostnými znechucenými povzdechy a kroucením hlavou na znamení beznaděje a nudy. Příběh o svatebních donucovačích, kteří naháněli na věno příliš náročné muže a nutili je násilím ke sňatku mi jako měl přijít vtipný a chvályhodný? Tak to se omlouvám - nepřišel. S. Malhotra je sice krasaveček, ale jako herec nijak vyjimečný a nevýrazný. Takže poté už záleží jen na postavě, kterou ztvárňuje a zde..., no... Namachrovaný blbeček Abhay, který mi pil krev po celou dobu a měl jsem na něj až alergii. P. Chopra je sympatická žena a schopná herečka, která sice vyloženě nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale nemám s ní žádný problém. Což se nedá úplně říci o Babli, kterou zde představovala. Určitě příjemnější, než objekt její lásky, ovšem tím to také skončilo. Nic víc, žádné pouto a spojení nenavázáno. Žádné tolik důležité ztotožnění s charakterem, myšlením, postoji, sny... atd. nepřišlo. Své naděje jsem tak vkládal do nenápadného Santoshe (A. Khurana), ovšem tímto směrem se děj vůbec nehodlal ubírat, škoda... Takže žádné dramatické momenty a zlomy nečekejte. Raději nečekejte nic, poté nepřijde zklamání v tak silné míře. Často se mi zdálo, že tam stále jen melou a melou, ale nic si vlastně neřeknou. Hudebně též žádná sláva. Obyčejná - neurazí, ovšem ani výrazně nepotěší. Jako celek to tak nějak při sobě drželo a fungovalo, proto hodnotím zcela průměrnými a nevýraznými třemi hvězdami. Na vyšší mety to v žádném případě nebylo. Na nižší by to muselo být přeci jen o něco bídnější, což rovněž nebylo. Takže toto všechno nám dává takový zpatlaně upatlaný příklad zcela tuctového filmu se špetkou snahy.

    • 10.9.2020  20:28

    Na Tanhajiho jsem se dlouho těšil. Po shlédnutí musím konstatovat, že jsem dostal přesně to, co jsem si představoval, ale v mnohem skromějším provedení, než jsem očekával. Rovněž jsem měl pocit, že je snímek snad sestříhaný z nějaké daleko komplexnější předlohy. Dějové linky se mi pozdávaly nedotažené a celek působil dojmem, že je natočen horkou jehlou. Postavy nedostatečně rozpracované a nevzbuzující výraznější emoce. Místo nějaké zpřízněnosti jsem cítil spíše odstup a chlad. Něco jako je tu nějaká pevnost, obrovské dělo a všemu tomu velí zavrženíhodný padouch. Proti němu stojí neohrožený hrdinný bojovník a hrstka statečných - konec. Je jasné, že takto zjednodušeně se dá popsat každý film, ale tam jsem opravdu už nic více nenašel. Po stránce trikové to rovněž pokulhávalo a nepřímo se tak ukázalo, že rozpočet a celkové nároky tvůrců nebyly již od první myšlenky o natočení osudového boje hrdiny hinduistické Maráthské říše proti muslimským mughalským okupantům příliš vysoké. Ale konečně žádní Britové, mohl jsem si oddechnout, že mělo původní obyvatelstvo Indie i jiné nepřátele, kteří jim ubližovali, než často vyobrazované hloupé, nafoukané a bezcitné bestie ze spolku červenokabátníků. Všiml jsem si též záštity u šavle muslimského vůdce ve tvaru válečného kladiva. Nevím, ale v praxi to musí být neefektivní i kdyby byla zbraň absulutně bez ostří, ale co... Přecitlivělí milovníci zvířeny a slonů především, při jedné scéně nejspíše omdlí, tak pozor. A. Devgan a S. A. Khan hráli jako vždy po svém a s přehledem. Kajol, manželka A. Devgana i v reálném životě, tam byla tak nějak do počtu. Přišlo mi, jakoby byla bez energie, kterou měla dříve na rozdávání. Hudba příjemná, barevná a roztančená. Ovšem ne až tak silná, pohybující se spíše lehce nad solidním průměrem, zato s podařeným vizuálem. Současné nízké hodnocení úplně nechápu a sám přiděluji jasné čtyři hvězdy. Historický žánr mám zařazen mezi nejoblíbenější a navíc díky prostředí Indie tak získává vše další cenné bodíky navíc. Vlastenectví a boje proti nájezdníkům/okupantům mám rovněž v oblibě, takže jsem si přišel na své. Jsem tak schopen mnohé přehlédnout a odpustit.

    • 6.9.2020  22:01

    Nejnavštěvovanější svatyně světa, kde všichni „prosebníci“ nacházejí tolik kýženou úlevu od svých akutních problémů, které je tíží a nedopřejí toliko toužebného klidu - toť záchod. V tomto příběhu představuje rovněž ústřední motiv. V dnešní době je pro nás už samozřejmostí, ale jsou na světě místa, kam tento civilizační vynález ještě nedorazil. A zdá se mi, že se do toho ani příliš nehrnou. Čerstvá novomanželka, moderní a vzdělaná, se nehodlá smířit s osudem ostatních žen, které musí po nocích „na tajňačku“ chodit do polí a stanoví svému manželovi ultimátum, že s ním bude žít jedině pod podmínkou vlastního záchoda, na který byla z domova zvyklá. Ten to však nebude mít rovněž vůbec jednoduché. Čeká ho velký boj s vlastním otcem, vesnicí i úřady. Hlavně však s těžkopádnou tradicí a kulturou, silně zakořeněnou v mysli tohoto národa, nereflektující aktuální stav světa a lidské civilizace. Kor Indie je Indie a zařídit si tam záchod je jak vidno úkol hodný pravého hrdiny. Ale ten se jen tak nevzdá, když přežil svoji první svatbu s krávou (ano, zvířetem), tak ho dozajista tato „maličkost“ nezastaví. Navíc pořídit si záchod je věc do budoucna určitě prozíravá, ale na konečné potvrzení správnosti svého rozhodnutí pořídit si lidskou manželku, bude potřebovat ještě nějaký ten čas. Další z osvětových filmů A. Kumara. Osobně je pro mě jasně lepší následující Pad Man (2018). Ovšem tam se řešil problém v daleko širším měřítku. I tak se mi tento snímek určitě líbil. Myšlenka více než chvályhodná, ale podaná trochu těžkopádně. Jednoznačně tomu chyběl větší dějový spád a nějaké ozvláštnění. Že měla jeho postava 36 let? No..., tomu by věřili snad jen v Německu a jim podobných expertních zemích. Ale to byla jen maličkost. A. Kumara mám ve velké oblibě a opět nezklamal, jestli to tedy vůbec někdy dokáže. Zatím o ničem nevím. S jeho kolegyní B. Pednekar problém už mám - nesedí mi. Nikoliv však svým herectvím. Hudební stránka mě příliš nenadchla, bral jsem ji jen jako nedílnou součást vyprávění, ale bez většíhou zaujetí a prožitku. Musím však pochválit moc příjemný vizuál v písni Gori Tu Latth Maar. Hodnocení opět snadné a jasné - za čtyři hvězdy. Níže jsem jít nemohl, ale žel ani výše. Přeci jen k (přibližné) dokonalosti tomu ještě hodně scházelo. Silnější emoce, živější děj... atd. Jinak však poctivá a kvalitní práce a hlavně s přesahem. Snad se i díky takovým snahám dokáže něco změnit k lepšímu a pomůže se tak lidem usnadnit život i v těch nejzákladnějších potřebách.

    • 5.9.2020  12:57

    Mno..., popravdě jsem čekal daleko lepší filmový zážitek, který se bohužel nedostavil. Každý den nemůže býti svátkem. Neříkám, že to bylo špatné, to rozhodně nikoliv, ale slova průměrné a ničím výrazné definují můj postoj nejlépe. Ostatně ústřední motiv nebyl ničím novým, což by určitě nevadilo. Ono, co je dnes opravdu originální a předtím nikde nepoužité přímo, či v různé modifikaci? Moc toho vskutku nebude. Takže poté záleží nejvíce na způsobu vyprávění a celkovém provedení. Tak lze z ničeho vytvořit skvělou věc a nebo nechat vstupní hodnoty bez velkých změn, ovšem s týmže nepřekvapivým a očekávaným výsledkem. Nezbylo mi tedy nic jiného než sledovat osudy postav a těšit se na konec. To celé bez výrazných emocí, vnitřního prožitku a tolik potřebného zaujetí pro cokoliv z viděného. Kartik Aaryan je dozajista sympaťák a herecky se mi líbil nejvíce. Bhumi Pednekar nějak nemohu přijít na chuť a mám k ní poměrně výrazný odstup. Nikoliv jako k herečce jako takové, ale hlavně jako k ženě. Prostě mi nesedí. Třeba se to časem změní, ale nyní je to tak. Nový a mladý přírůstek do světa indického filmu Ananya Panday má pohled plaché laně a hezky se na ni dívá, což bez mučení přiznávám. Na druhou stranu se mi zdá, že musí ještě herecky dozrát, nebo pozměnit svůj projev. Chybí mi tam prostě něco navíc, čím by se pro mě stala mimo svého vzhledu nezaměnitelnou a zajímavou. Třeba časem... Po stránce hudební takový lepší průměr v rámci celku, ale výraznější skladby a momenty v nich přítomny byly, takže... V hodnocení nebylo nad čím dlouho váhat. Po celou dobu jsem se nepohnul z mety tří hvězd. Škoda té neproměné šance na lepší výsledek. S příběhem, zápletkou a postavami se dalo pracovat určitě lépe a záživněji. Chvil, kdy jsem se bavil tak bylo o poznání méně, než těch hluchých až nudných, tvořících kompaktní rozpačitý dojem.

    • 5.9.2020  01:15
    Chori Chori (2003)
    ****

    Klasická bollywoodská podívaná se vším všudy, takže si není třeba na nic stěžovat. Nyní se zaměřující na téma „Tak dlouho se láska předstírá, až nakonec skutečně přijde“. Nejedná se o snímek s velkolepou výpravou a opulentním provedením. Vše je civilní, příběh jasně předvídatelný již od samého začátku, takže žádný „šokující“ zvrat neočekávejte, což však není nic proti ničemu, aneb v jednoduchosti (nikoliv prostotě ducha a mysli) je krása. Ideální odpočinková a nenáročná podívaná pro všechny romantiky. Jako návdavek dostaneme ještě nádherné přírodní scenérie. Veškerou pozornost na sebe strhlo sympatické a usměvavé „sluníčko“ Khushi (Rani Mukherjee), jasně nejlepší postava plná živelnosti a přirozenosti. Její mužský protipól Ranbir (Ajay Devgan) byl rovněž sympatický pohodář, avšak energii své partnerky postrádal, což ovšem vyplývá z celkového hereckého projevu A. Devgana. Je prostě svůj, stačí si pouze zvyknout. Nyní s ním již nemám žádný problém a řadím ho mezi své přední oblíbence. Po dlouhé době jsem konečně narazil na herečku z téže kategorie - Sonali Bendre. Zde bohužel hrála jen druhé housle. Na větší a hlubší emoční i celkově herecký projev nedostala mnoho prostoru. Působila převážně chladným a odměřeným dojmem, přítomna spíše tak nějak do počtu, škoda... Však oko mé dozajista potěšila, takže jsem ji z ryze mužského hlediska odpustil. Jak to už bývalo v době vzniku tohoto filmu zvykem, tak hudba je velmi příjemná a kvalitní. S klidem si drží svůj vysoký standard, ale k nejvyšším metám nedosáhla. Postrádal jsem výraznější skladbu/y. V hodnocení se žádné překvapení nedostavilo a žádný výkyv jakýmkoliv směrem se nekonal. Proto uděluji jasnou a zaslouženou čtyřhvězdu. Na nic si nehrající vyprávění nepřekračující své hranice a možnosti mělo dozajista své mušky hlavně v propracování příběhu samého, s čímž jsem však žádné větší problémy neměl. Jinak musím potvrdit spokojenost.

    • 23.8.2020  17:53

    Poutavé vyprávění o cestě jednoho „malého“ člověka za svým snem. Ovšem ve světě a navíc v prostředí obchodníků to nebude mít vůbec jednoduché. Má totiž v sobě jednu velmi „špatnou“ vlastnost - poctivost. S tou se sice prý nejdál dojde, což souhlasím, ale jsou v životě situace, kdy se vlivem negativních okolností musí lehce improvizovat, aby je bylo možno zavčas odvrátit. Tak učinil i hlavní hrdina H. S. Bedi (R. Kapoor). Zůstal stejný, ale aby „přežil“ a mohl volně dýchat, tak si musel najít svoji cestu, jak naplno využít svůj um a již zmiňovanou poctivost k lidem - svým zákazníkům. Ta se rozhodně mezi jeho penězi posedlými kolegy a vedením vůbec nenosila. Kdo nenasedne do kolotoče plného lhaní, podvádění, šizení, intrik, manipulace a všech možných křiváren musí z kola ven. Těmto obchodníkům nikdy nešlo o skutečné potřeby lidí (aneb lidé jsou jen čísla) a dobře odvedenou práci, ale jen a jen o jejich vlastní zisk, s kterým příchází i moc. Vím jistě, že bych takovou práci a ještě v takovém kolektivu dělat nemohl. Neměl bych na to žaludek a nervy. I když byl hlavní hrdina šikovný chlapík, tak ani on by nezvládl prorazit bez svých kolegů táhnoucích za jeden provaz, se kterými utvořil tajnou prodejní skupinu uvnitř jedné velké organizace, pro kterou pracovali. Rád bych zmínil jednu větu z rozhovoru k zamyšlení, která mě zaujala: „Ve skutečnosti jsem nikdy neviděl Sardara někoho podvést, vezmi si to.“ Ano, takto to má vypadat naprosto všude. Jít osobním příkladem jako jednotlivec, z kterého se posléze stává skupina stejně smýšlejících lidí. Jaký to rozdíl od neustálého stěžování si všech možných menšin, že za jejich problémy můžou vždy a jen ti „druzí“. Sami však o změnu myšlení a chování ve svých vlastních řadách nestojí, protože...?, ano protože ti „druzí“...! Jaká to magická mantra, že? Žel zástupci těch „druhých“ je v tom jen utvrzují a navíc podporují. Kor plné koryto dělá divy a nic jiného tyto bídné lidi nezajímá - jaká to ostuda! R. Kapoor jako vždy výtečný, aneb kdo umí, ten umí. Všechna čest, jen by mohl točit více filmů, abych si ho mohl tak i více užívat. Hudební stránka byla v tomto snímku upozaděna, což mi osobně trochu vadilo, škoda... Hodnocení složité nebylo a drželo se po celou dobu na jasných čtyřech hvězdách. Pěkný a zajímavý příběh ve spojení s dobrými herci celek drželi pevně a neotřesitelně. Musím však zmínit i drobný nedostatek - scházelo mi více emocí, romantická linka, živější děj a spád.

    • 13.8.2020  22:56

    Aarav (E. Hashmi) je zámožný majitel sítě luxusních hotelů. Jednoho dne se seznámí s citlivou květinářkou Vasudhou (V. Balan), která na něj udělala dojem svojí nesobeckostí a upřímností. Proto jí nabídne práci v jednom ze svých hotelů v Dubaji. Ovšem Vasudha má malého chlapce a již několik let čeká na návrat svého násilnického manžela Hariho (R. Rao), který náhle zmizel a je navíc obviněn z terorismu. Nejdříve lukrativní místo odmítne, ale vlivem okolností nakonec souhlasí. Z počáteční jiskry vzplane mezi oběma oheň pravé lásky. Vše směřuje ke světlým zítřkům, když tu se náhle na scéně objeví Hari, jako předzvěst temnoty, která hodlá vše krásné zničit. Sny a plány se počínají bortit..... Milé, cituplné ovšem i zároveň smutné vyprávění o osudu tří lidí, kterým do života vkočila bolest, ale zároveň i láska, která je osvobodila, změnila a dala jim naději a procitnutí. Ovšem svět je někdy hodně krutý a s lidskými bytostmi a jejich sny si nehezky pohrává. Musím pochválit autora za zajímavý nápad. Rovněž množství moc krásných a dojímavých momentů mě po emoční stránce dozajista oslovilo. I když ne vše bylo ideální, bohužel... Cílím tím hlavně na celkové zpracování a vyprávění samo, jenž nedokázalo ze sebe vytěžit více. Jsem si jistý, že kdyby se toho chopil někdo šikovnější, výsledek by musel být daleko lepší, živější, plný ještě hlubšího procítění na mnohem silnější škále emocí. Potenciál byl daleko větší, daleko! Takže byla přítomna i místa hluchá a nevýrazná. Stačilo je jen uchopit jinak a mohlo být vše vynikající, žel se tak nestalo. E. Hashmiho a V. Balan mám moc rád a moc jim to spolu slušeno. R. Rao mezi mé favority nepatří, ale pro takovéto role se hodí parádně. Hudba příjemná a povedená. Výborně tak doplňovala děj celého snímku. Moje jednoznačně nejoblíbenější píseň je Zaroori Tha, moc krásná. Hodnocení se drželo od samého počátku na čtyřech hvězdách, ovšem nebylo to vůbec jednoznačné a právě díky někdy nepřesvědčivému zpracování sklouzávalo níže. Čtyři slabší hvězdy jsou myslím plně odpovídající. Byl jsem spokojený v mnoha ohledech, ale přeci jen ne v celku jako takovém.

    • 12.8.2020  16:55
    Befikre (2016)
    ***

    Vskutku vykutálený páreček, o kterém mohu říci, že na klasicky prezentované chování Indů v Indii má morálku jinou a vychování taky, asi tím, že jsou na nemorálním Západě, tak přestávám věřit na zázraky. A to mi mělo říci jako co? Že Západ je jen zkažené doupě plné blbečků? Nebo jako člověku žijícím v tomto zkaženém světě se mi to má líbit? Chování postav a celkově takových lidí se mi rozhodně příčí a bylo mi po celou dobu nesympatické. Jejich smysl pro zábavu opravdu nesdílím a cestu jsem k nim nenašel. Chápal jsem je, ale odměřeně, jen jsem je sledoval, byli mi v podstatě ukradení... Nevěděli co chtějí, vlastně věděli - jen se bavit a zítřek je jako co? Asi sprosté slovo. A co se nestalo... a pozor velký šok, který nikdo nečekal - zamilovali se! Ale pozor podruhé. Nebylo by to tak „zábavné“, kdyby to zjistili a přiznali si to ihned, kor pomalejším lidem docházejí věci později, ale buďme rádi, že to dochází i jim a samozřejmě na další generaci těchto „zmoudřelých pařičů“ se můžeme jen a jen těšit. Přesně takové migrantská uvadající Francie „potřebuje“ a vyhledává. Inu dobrá, postavy bídné..., příběh..., ale ano, přiznávám se, že nebyl špatný, jen mnohdy nezáživný a nepřesvědčivě vystavěný, odbytý... Pokusy o humor někdy vyšly, většinou však vyšuměly do naprostého ztracena. I místo určení - Paříž, u mě nevyvolalo patřičný efekt. R. Singh dokáže ztvárnit role vážné i totální „super cool borečky“ dobře, prostě umí. Osobně se mi jeho výkon líbil, hrál jen to, co mu někdo jiný napsal. Další problém jsem našel v obsazení hlavní hrdinky. V. Kapoor není špatná herečka, ale co naplat, když mi nesedla jako žena. Jediné, co se mi vskutku líbilo, byl jejich společný tanec, tam všechna čest - poprvé jsem mohl konstatovat, že je to moc hezký pár. Seklo jim to, což byl ale asi jediný světlý bod v utrápeném celku. Hudba ucházející, nesoucí se spíše v průměrných až lehce nadprůměrných klidných, pozvolna tekoucích vodách. Jelikož se jednalo o snímek nevýrazný, nemohu ani hodnotit jinak, než za jasné tři hvězdy. Přítomost snahy jsem cítil, což nepopírám, leč to nestačí. Děkuji a jdu dál...

    • 9.8.2020  02:32

    Další z řady výborných romantických snímků, který měl nápad, vtip a samozřejmě nepostradatelné kouzlo přirozené a čisté lásky. Ze začátku jsem byl více než nadšen z vývoje a všech postav nám představených. Příběh byl výborně sestaven a moc se mi líbilo spojení aktuálně viděného s počítačovou hrou a postupem na další úroveň. Bohužel se tento nápad nepodařilo řádně dotáhnout a vyšel do prázdna, škoda... Detektivní hledání osudové ženy jen díky několika fotografiím slibovalo rovněž bezbřehé možnosti, ale ani tento námět nebyl dostatačně rozvinut dle mých představ. Na čistě chlapské úrovni mě potěšilo pevné přátelství mezi hlavním hrdinou B.K.N. (D. Salmaan) a jeho nejbližším „spolubojovníkem“ Ummarem (S. Menon). Ti se spolu snaží najít dle nemnoha indícií totožnost dívky (N. Menon), kterou B.K.N. jednoho deštivého dne uzřel v taxíku a okamžitě se do ní zamiloval. Jak tomu už tak bývá, nebude to mít vůbec lehké, ale... Snímek obsahoval řadu výborných scén a já se osobně nejvíce bavil při té opilecké á la „Joker“ vyznávající své city. Žel se tvůrci nevyhnuli mnoha zbytečným odbočkám, které jinak výborně nahromaděné emoce odhodily zpět a energii z již vytvořeného tak zazdili do prázda. Došlo tudíž k nevyhnutelnému pádu a budování již tak slibného odznovu, ovšem na velmi kvalitním základu. Pro mě osobně vše s přehledem a dominancí odtáhl D. Salmaan, jednoduše neměl chybu! N. Menon sice není jasná prvoligová kráska, ale o to více sympatická žena pro skutečný život. Abych byl upřímný, tak písně mě příliš nezaujaly, jedinou vyjimkou je černobílá „Hridayathin Niramayi“, jenž příliš indicky nezní, ale zato je dle mého nejsilnější po všech směrech. Hodnocení v tomto případě naštěstí nepředstavuje žádný tvrdý oříšek. Po celou dobu mě nenapadla jiná možnost než plné a zasloužené čtyři hvězdy. Osobně jsem nikdy nedělal rozdíl mezi různými státy a jazyky v Indii. Některý jazyk se mi líbí více, jiný méně, ale co se týče kinematografie neznám rozdílů. Ano, je to země plná kontrastů a podivností, ale co naplat, propadl jsem jí a je vskutku silně návyková a hlavně maximálně originální! Nebojte a zkuste i něco jiného než jen Bollywood, bude to stát za to, věřte mi!

    • 7.8.2020  00:20

    Příjemné překvapení, které jsem nečekal, ale ono přišlo, což vždy potěší! Nevím, jestli je ten nápad se zápletkou odněkud převzatý, ale mně se velmi líbil a v mnohých momentech skvěle pobavil. Ano, žádné složité a hlubokomyslné veledílo plné nezářivějších hereckých hvězd a srdcervoucího děje se nekonalo. Příběh byl celkem jasně nalinkovaný a žádný šokující zvrat nenastal, ale proč by měl? Není v jednoduchosti ono kouzlo opravdového? Křehké a zranitelné, ale přitom upřímně milující lidské bytosti, co je krásnějšího? V takovémto svěžím provedení dozajista a musím autorovi vyseknout poklonu, protože mě si tento snímek dozajista získal. Jen škoda, že nebylo naplno využito všech možností, které nabízely nádherné přírodní scenérie, to by byl poté zážitek ještě mnohem silnější. R. Rao je velmi zajímavý herec. Osobně z něj cítím, že se hodí spíše do role psychicky nestabilních jedinců až psychopatů, než milovníků, ale proč by ne? R. P. Singh si mě získala již v jiných filmech a i nyní mě jasně přesvědčila. Vskutku pohledná a sympatická herečka, kterou nyní zařazuji do svého širšího okruhu oblíbenců, zaslouží si to zcela poprávu. Moc příjemně působila i herecká legenda H. Malini, které to i přes její věk stále sekne. Písně zcela určitě povedené a musím pochválit i jejich propracované vizuální provedení a rovněž podkresovou hudbu celkově. Výsledné hodnocení v tomto případě nebylo vůbec složité. Od samého začátku až po samý konec jsem neuvažoval o ničem jiném, než jsou čtyři silné hvězdy. Nápad, humor, příběh a postavy byly krásně vyvážené, počestné a nezbývá mi nic jiného, než tento film doporučit všem, kteří si chtějí již tak pěkný den zpříjemnit něčím nenáročně pozitivním. Myslím, že nebudou zklamáni. Tedy pod podmínkou, že mají indickou kinematografii v oblibě. Koneckonců, jiným osobám mé recenze ani určeny nejsou.

    • 5.8.2020  20:02
    Kadamban (2017)
    ****

    I když rozhodně nepatřím mezi novodobé levicové ekoteroristy, kteří řadí život zvířete nad ten lidský, tak všechno má své hranice. Nesdílím myšlenky s některými lidmi, kteří, když například uteče nějaká šelma, mají jen jedinou starost - aby se jí nic nestalo. Že může zabít člověka je jim jedno. Ale zase naopak, když neuhasitelná touha lidí po penězích a zážitcích končí devastací přírody a vybíjením zvířat, tak v obou případech nemám problém říci - pal! Problém lidí je v jejich množství a neohleduplnosti jak k životu svému, tak životu všeho ostatního, který tvoří vzájemně propojené klubko jménem Země. Rozhodně si nemaluji, že zvířata jsou ta hodná a čistá stvoření, kdežto lidstvo je proti nim jen zákeřné a démonické „panstvo“. Jedeme v tom všichni společně a svět je plný vzájemných bojů o dominanci, takže rozhodně žádný ráj tu nikdy nebyl a nebude. Snažit se musí ale každý jedinec, což v mnohých zemích ještě nestačili pochopit. Tento příběh tedy nepřináší nic nového či originálního. Boj jednoho indického kmene proti velké společnosti, která chce zničit jejich domov kvůli obrovských zásobám vápence zaujme hlavně nádherným vizuálem. Efekty byly lacinější, ale na to se opravdu v těchto filmech nehraje, takže já s tím nemám žádný problém. Začátek se mi moc líbil, jakožto i pozvolné sbližování ústředního páru, avšak poté se mi zdálo, že se vše roztříštilo do jednotlivých kapitol, které měly různou kvalitu. Několik zvratů a situací jsem úplně nepochopil, ale budiž. Občasné rozpaky mi vynahradila závěrečná vyvražďovačka padouchů. Jen jsem si říkal, na co tak dlouho čekali? Žijí v divočině a nemají ani žádné zbraně? Ty jsem tak nějak spatřil až ke konci. Do té doby na mne působili jako naprostí břídilové. Arya vypadal jako pralesní kulturista dobře, jen mohl dát najevo více emocí. C. Tresa je nejen hezká, ale i sympatická herečka, což bylo příjemné plus. Hudba pěkná, takový lepší průměr, přičemž výsledný prožitek hodně umocňoval již zmiňovaný úchvatný vizuál v podobě čisté přírody, což jí rozhodně přidalo na zajímavosti. Hodnocení postupně klesalo ze čtyř na tři hvězdy a zpět, dle aktuálně viděného. Dát pouhé tři hvězdy by však bylo hodně kruté, takže zůstanu na slabších čtyřech. Ano, bylo to místy naivní, podivně kostrbaté a neohrabané, tam by se dle mého dalo hodně zlepšovat. Avšak samotná myšlenka, dějový základ, příroda a boj proti zlu si mě nakonec získaly na svou stranu.

    • 3.8.2020  23:33
    Batla House (2019)
    *****

    Tak to byla docela síla! Už jsem si myslel, že jsem toho viděl dost, abych byl alespoň malinko v „obraze“ v tom, jak to v Indii chodí, ale oni mě dokáží hodně překvapit i nyní. Nevěděl jsem, jestli sleduji obrázky s příběhem odehrávajícím se v dalekých končinách, nebo jestli sleduji dění ve „svaté“ EU. Musím přiznat, že mi to řádně hnulo žlučí. Má se tedy cenu vůbec snažit proti teroristům bojovat? Ano, zase ti mírumilovní muslimové, vděční a plní lásky. Úplně jsem si říkal, jakou měla Indie velkou příležitost to v roce 1947 vyřešit a „něco“ s tím udělat, ale systémově se nedělo nic, takže problém trvá dodnes. Naprosto nechápu myšlení tolik uctívané v našich končinách (jak vidno, tak nejenom u nás), že je-li v patnáctihlavé smečce pět psů, kteří trhají ovce a dalších pět tomu přihlíží a hlasitým štěkotem je povzbuje, tak to je jen a jen vinou pasáčka, že nezahájil vyšetřování a složitě a nákladně neprošetřuje, který pes je ten slušný, a který ten „psychicky unavený“. Není to chyba psů, kteří by sami ze své společnosti tyto členy odsunuli a odstranili, ale je to chyba vždy někoho jiného. K tomu se přidají protesty jiných psů a organizací „ziskově neziskových“ na ochranu zvířat, stěžující si jen na špatný pohled doprovázející ono hledání těch „možných zlých“. Těch, kteří za to nemohou, ale byli k tomu donuceni těmi ostatními „vrčícími“ ovcemi. To aby se z toho pasáček opravdu ... Jednoduché řešení se zbavit všech psů není na pořadu dne, možná se on sám i ovce nudí. Samotní psi ani neznají slova své „knihy knih“, ale proč taky, že? On jim je někdo rád vysvětlí, bohatě stačí mít jenom zuby, mozek netřeba. Do toho ještě samy ovce prostřednictvím médii a politiků bečí ku prospěchu psů - z tuposti, pro peníze, moc a slávu. Stačí přeci žít uprostřed stáda a ti na okraji..., takový je život. Skvělý argument, že se jednalo o „nevinná štěňata“ mě vážně uzemnil. Řeší někdo (ano, řeší bohužel...) věk psa, který vám zadáví ovci? Nestačí jen provedný skutek? Psi se prostě řídí a budou vždy řídit jen svým zákonem a ovce mohou jen doufat, že budou vždy tam „někde uprostřed“. Opravdu jsem netušil, zda se jedná o Brusel, nebo Dillí, jak smutné zjištění. J. Abraham se na takové role hodí parádně. Emočně to příliš „rozbalit“ neumí, ale tam, kde to není vyžadováno, umí být bez problémů přesvědčivý. Příjemně zaujala i herečka M. Thakur, i když neměla v příběhu mnoho prostoru, tak byla radost ji sledovat. Rozhodně se budu na další setkání s ní těšit. Hudba spíše doplňková a až na jednu vyjimku mě ničím výrazným neoslovila. V hodnocení musím jít na plný strop, nebylo zbytí. Toto zákulisní „loutkohraní“ bylo ukázáno moc krásně ve všech možných barvách, které byly řádně emočně vyhrocené. V takovém případě nemohu jinak. Jen pozor pasáčku zdejší, aby smečka psů nenašla v ovcích tvých zalíbení.

    • 28.4.2020  17:45

    Zajímavé, svojské, ujeté i zároveň dostatečně psycho s myšlenkou odkazující na nejznámější starověký indický epos. Vítejte do světa, jenž je díky „tak trochu jiné“ mysli hlavní hrdinky Bobby (K. Ranaut) vskutku „výživný“ a není jí po této stránce co závidět. Právě díky tomu bylo pro mě na mnohých místech její chování i značně otravné. Zápletku a celkový nápad hodnotím určitě na výbornou, rozhodně nepatří mezi tuctové záležitosti, se kterými se setkáte x-kráte v tom samém, či jen lehce pozměněném kabátku. První část mi připadala o mnoho lepší a tajemnější než následující dění po té „jisté“ události. Cítil jsem, že vše nadějné, včetně napětí posléze odešlo a už se nevrátilo. Naopak nám byly představeny ve větší míře různé vize pronásledující už tak ztrápený vnitřní svět Bobby (degradující dosavadní způsob vyprávění) a jako by to nestačilo, tak se k pádu přidalo i pozvolné vytrácení doposud tolik efektivního napětí mezi ústřední dvojicí. Právě v těchto okamžicích se počala dostavovat pozvolná, leč směrem k náplni vyprávění přímo úměrná a sílící nuda. Samotné finále bylo sic působivé, ale opět jsem pociťoval jakési neurčito a nezájem. K. Ranaut je dozajista dobrá herečka, ale mám s ní stejný problém jako s R. Rao. Ten spočívá v tom, že si k mnohým jejich ztvárněným postavám nedokáži vytvořit hlubší vztah. Zde se mi sešli pěkně oba naráz a s totožným výsledkem - odstup, nezájem. Hudba je situována spíše jako vedlejší a doprovodná k právě viděnému a příliš mě neoslovila. Hodnocení nebylo těžkou záležitostí a není jiné volby než přisoudit klasickou trojhvězdu. Můj šálek indického čaje to úplně nebyl, ale zkusit i jiné chutě není občas na škodu.

    • 28.4.2020  14:51

    Jaké to nemilé překvapení! Opět po delší době nastal čas, kdy jsem přemýšlel, je-li viník této splácaniny pouhým diletantem, nebo má-li jeho tvůrčí exploze svůj základ v konzumaci nějakých zvláště vykutálených medikamentů ovliňujících soudnost jinak mentálně zcela zdravého člověka. Nejhorší na tom je fakt, že námět, ač sám o sobě nebyl nijak převratně originální, se mi opravdu líbil. Já osobně mám tyto filmy ve velké oblibě a než jsem se setkal s tímto „výtvorem“, tak mě ani nenapadlo, že bych mohl být někdy nespokojený až do takové míry, jako se stalo právě zde. Ale stejně jako v každé práci platí pravidlo, že chceme-li dosáhnout úspěchu a požadovaného cíle, musíme své řemeslo dobře ovládat. Pokud tedy není hranice naší spokojenosti posunuta na pouhé ušmudlané a odfláknuté „něco“. Přesně v tomto ohledu se koleso v mohutném soukolí zasekávalo, až po dlouhodobém působení sil na něj směřujících vypovědělo poslušnost natrvalo. Jako divák zocelený mnoha podobnými snímky (hlavně z akčního žánru) nemám žádný problém přijmout takřka cokoliv, ale přec i já mám své hranice snesitelnosti nastaveny s důrazem na smysl a způsob sdělení, jehož poměrným nedostatkem byly notně překročeny. Velké množstvích parádních až brutálních bitek jsem si skutečně užil, i když oznámení hlavního hrdiny, že zabil 100 mužů, když se ptal na cestu, dalších 100, když se o cestě dozvěděl, k čemuž přidal znovu 100 cestou k cíli, bylo už moc. Nutno poznamenat, že desítky dalších efektivně zlikviduje před vašima očima (k tomu už výhrad nemám). Zpracování příběhu samého, včetně podivných až šílených zvratů bych z přehledem označil za zcela stupidní a nepoživatelný guláš, okořeněný ryzím amatérismem. Plno zbytečných odboček, scén a linií mě nakonec řádně otrávilo. A raději ještě jednou připomenu a zdůrazním - základní myšlenka byla vážně povedená! Právě kvůli tomu mě to upřímně mrzí. Zkazili si to sami a ani bezproblémový herecký výkon R. Charana tomu nedokázal zabránit. Hudební stránce není co vytknout, byla přesně taková, jaká má být. V těchto místech jsem nabíral sílu na to co přijde po nich. Na začátku jsem byl schopen udělit i čtyři hvězdy, v prostřední části už jen tři, ale v poslední šly již žerty stranou a musím pálit za pouhé dvě silné hvězdy. Krásná ukázka toho, jak z něčeho nápaditého lze vytvořit rozpačitý maglajz.

    • 27.4.2020  23:16
    Taxiwala (2018)
    ****

    Jaké to milé překvapení! V současné době si již o filmech, které chci vidět příliš informací nezjišťuji. Vybírám si dle herců, jednotlivých žánrů, několika záběrů, roku výroby a indických států v nichž vznikly. Mám tedy už jakousi hrubou představu o tom, co očekávat. Poté již záleží hlavně na převedení oné tvůrčí vize za pomoci všech zúčastněných do „živých obrázků“. Někdy je nápad vyjimečný, ale zpracování to nedokáže správně prodat, či naopak z něčeho nenápadného se může stát kultovní záležitost. K tak vysokým metám se zde určitě neblížíme, ale i tak jsem byl spokojený. Nápad s autem, se kterým není něco v pořádku, mě více než zaujal a napjatě jsem hltal každou další minutu. Musím říci, že osvětlení celé té záhady v druhé části příběhu dokázalo překvapit (i když příliš nešokovalo). Ta drobná odlišnost od mé představy byla velmi oživujícím prvkem. S něčím takovým, co by mělo podobný či stejný základ, se i ve snímcích ze Západu nesetkávám často, i když je to poměrně známá věc. To dávkování jemného tajuplného mrazení z neznámého a místy praštěného humoru se mi líbilo rovněž. Ovšem musím přiznat, že mnohdy tu navozenou atmosféru tímto roztříštily a vrátily zpět do neutrálního pociťování. Na druhou stranu, přestanu-li se na to dívat jen z vážného pohledu, uznávám, že se mnohé vtípky a situace vskutku povedly a já se od srdce zasmál. Co ti nevymyslí?! Ale ano, beru to. Rovněž mám výhrady k dění v závěrečném střetu, jenž předchozí viděné přeci jen krapet znehodnocuje, ale úplný konec mi to plně vynahradil. V. Deverakonda je skutečný sympaťák a nadaný herec. Od této doby patří do mého užšího okruhu oblíbenců a budu se na další setkání s ním těšit. Na hudbu, stejně jako na romatnickou dějovou linku není kladen velký důraz, ale když už se tyto prvky objeví, jsou příjemné a hezky doplňují nosný příběh. Hodnocení se po celou dobu nehnulo ze čtyř poctivých hvězd. Vím, že to nebylo dokonalé, ale ani nemuselo být, abych si to mohl náležitě užít.

    • 26.4.2020  15:11

    Rahul (G. A. Kaura) je sirotek, ale v životě se rozhodně neztratil. Živí se jako úspěsný bojovník v zápasech odehrávajících se v kleci. Na pravou lásku nevěří a své známosti střídá bez většího zájmu. To se však jednoho dne změní, když spatří mladou studentku Ruby (D. Chawla) a ihned se do ni zamiluje. Ta sice matku i otce má, ale ti se více než o ni zajímají o své obchody, neštítící se použít ke svému úspěchu i nekalých praktik. Ruby přehlížení ze strany rodičů trápí a zároveň se cítí osaměle. Rahul se ji začne dovořit a přes počáteční odmítání jeho city začne opětovat. Idylka však nebude mít dlouhého trvání a vše se značně zkomplikuje. Překoná jejich vzájemná láska všechny překážky a nástrahy kladené jim životem?..... Velmi průměrný snímek jak svým provedením, tak i hereckými výkony všech zúčastněných, do kterého jsem poměrně dlouhou dobu vkládal naději, ale marně. Příběh sám o sobě špatný nebyl a byl jsem mu schopen i hodně odpustit, ale tím, co nám tvůrci přichystali na závěr mě totálně otrávili a definitivně si zavřeli i ty poslední dveře, které jsem nechal v naději pootevřené. Oba hlavní představitelé by se hodili spíše do rolí vedlejších, kde by jim to slušelo rozhodně více. Jak vidno, tak G. A. Kaura přišel - zahrál - odešel. To D. Chawla toho stihla o něco více, však ani u ní to nevypadá nijak slibně, ale sympatická mi byla, ne že ne. Nyní je na řadě pochvala. Ano, také se divím, ale je to tak. Jedná se o klasicky silnou složku většiny indických filmů - hudbu. Dokázala zaujmout a jedna z písní měla i krásnou výpravu a exteriéry. V tomto ohledu si mě jednoznačně získali. Ale co naplat, když zbytek klopýtá, padá a někde i sotva leze. Ze tří hvězd jsem musel postupně ubírat a díky již zmíněnému závěru není jiné cesty, než krutý úděl dvou hvězd. Snahu nelze upřít, ale popravdě v tomto případě se mimo silné hudby nikdo nesnažil více, než musel.

    • 25.4.2020  16:38

    Akční hořké drama o nájemných zabijácích plné intrik, klamání a zrady vystavěné na syrovém příběhu. V popisu zmíněných komediálních prvků tam není věru mnoho (snad jen ta snaha o zničení sandálu skutečně pobavila). Když se člověk do těchto osidel zaplete, není úniku, protože karma si najde každého. Dnes, zítra, někdy... Jen bláhoví pošetilci si mohou myslet, že se jim ji podaří oklamat. Stačí si jen sednout a čekat, věřte, že přijde, už dávno jste ji pozvali. Snímek je opravdu dobře zpracován a může se též opírat o silné postavy, takže po této stránce nemůžete být zklamáni (tedy neměli byste být). Vlastně až do samého závěru přesně nevíte, jak se osudy zúčastněných nazvájem propojovávaly a jakým směrem se vše dál vyvine. Bohužel i tak mi v příběhu něco scházelo. Postavy byly totiž všechny tak nesympatické a bídné, že jsem si chtěl přinést kbelík, abych se nad tou lidskou spodinou mohl vyzvracet. Když se vše točí jen okolo peněz a vzájemné pomsty, tak mi to prostě k dobrému prožitku nestačí. Sleduji kvalitní vyprávění, herce a mohu ocenit ten odkaz na karmické kolo, ale jinak... Každopádně N. Siddiqui hraje jako vždy zcela s přehledem a přesvědčivě. Kdo umí, ten umí. Většinou dostává role různých podivínů až výslovných zlosynů. Pravda, typově se přímo do rolí milovníků nehodí, ale i tak bych ho chtěl v nějaké takové vidět. Jestli bych mu to po všech těch filmech co jsem viděl uvěřil. Hudba je v tomto případě brána spíše jen jako doplňková, bez většího důrazu na provedení. Jedna taneční píseň mě zaujala, jinak jako celek spíše průměrné. V hodnocení jsem musel zohlednit všechny kousky celé skládačky. Za poctivou řemeslnou práci přiděluji čtyři hvězdy, které musím v zápětí snížit na tři silné. Důvodem jsou charaktery a jednání všech těch bídných lidí a občasná nevýrazná místa.

    • 25.4.2020  14:51
    Kill Dil (2014)
    ***

    Šéf místního podsvětí Bhaiyaji (Govinda) najde dvě odložená mimina, ujme se jich a vychová je. Dev (R. Singh) a Tutu (A. Zafar) tak vyrostli v prostředí plném násilí. Nyní jsou už dospělí a dělají pro svého adoptivního otce špinavou práci, jako nájemní zabijáci. Oba jsou nerozluční a skvěle sehraní. Vše tedy šlape jako švýcarské hodinky, ale jen do doby, než Dev potká sympatickou Dishu (P. Chopra) a zamiluje se do ní. Díky upřímné lásce se rozhodne přehodnotit svůj život a starého řemesla, o kterém nemá Disha ani ponětí, okamžitě zanechat. To se ovšem vůbec nelíbí Bhaiyajimu, který nehodlá přijít o jednoho ze svých nejlepších mužů. Je tedy jasné, že se situace pořádně zkomplikuje a bez pomoci Tutua nebude vůbec řešitelná, neboť v této práci se „výpověď“ na zřetel nebere..... Pohodový a zároveň nenáročný film, ideálně se hodící pro chvíle, kdy si chcete od všeho odpočinout a vypnout. Já jsem se na něj osobně moc těšil, a to hlavně kvůli A. Zafarovi, který patří mezi mé nejoblíbenější herce a mé očekávání nezklamal. Ač jinak tyto věci u chlapů neřeším, tak musím poznamenat, že mu ty vlasy a vousy vážně sekly. To o R. Singhovi říci nemohu. Jeho podivný účes i hladce oholená tvář příliš lichotivé nebyly. Samozřejmě to mu vůbec nic na hereckém umu neubírá. Govinda hraje normálně, což jsem si oddychl. Jeho „pitvořící se opičáky“ vskutku nemusím. P. Chopra příjemná a sympatická. Prostě velmi chutný koktejl plný akce, humoru i dramatičtějších chvil. Hudba se skutečně povedla a skladby jsem si oblíbil ihned po prvním poslechu. Provedení rozhodně nezůstávalo pozadu, zkrátka vydařené, a tak to má být. Hodnocení se přelévalo mezi čtyřmi slabými a třemi silnými hvězdami. Nakonec jsem zvolil nižší možnost, neboť se s mnohým v příběhu dalo naložit lépe. Samozřejmě nároky na snímek kladené nebyly vysoké, šlo zkrátka jen o to příjemně pobavit, což se podařilo. Ještě přidám osobní přání a žádost, aby se A. Zafar vrátil k natáčení filmů do Indie, chybí mi.

    • 25.4.2020  13:02
    Guddu (1995)
    ***

    O tom, že mezi mé nejoblíbenější období v indické kinematografii patří léta devadesátá a počátek tisíciletí, jsem se už mnohokráte vyznal. Jsou specifická pro svoji atmosféru a styl natáčení. Jsou plná skvělých herců a doslova napěchovaná výtečnou hudbou. Jsou mé stěžejní, i proto, že jsem na nich začínal. Proto se k nim velmi rád vracím a pozvolna si je dávkuji, protože nových překladů z tohoto období přibývá jen velmi poskromnu. Ano, někomu se mohou zdát již značně přežité, rozvláčné a zpracováním naivní. Tak prosím..., hledejte v jiných vodách. Je to jiný svět a dnes již žel značně opomíjený, ale chápu. Trh i chutě se u lidské masy vyvíjejí a mění, nyní směrem západním. Já osobně nesleduji to, co je mi dnes nabízeno a v kurzu. Jdu si pěkně v klidu po své cestě. Právě Guddu je představitel oné „staré“ školy, který ovšem není pouhou a čistou romancí, ale po završení první hodiny vše notně zhoustne. Ona odlehčená a romantická hodina je nahrazna neveselým dramatem. Hlavní úlohu v ní hrají zdravotní problémy obou hrdinů. Salina (M. Koirala) při nehodě přijde o zrak a Guddu (SRK) bude muset čelit těžké nemoci. Na řadu přijde i téma řešení malých i zásadních životních problémů ukázené na přístupu rodičů Guddua. Otec se spoléhá pouze na úroveň materiální a lidskou, kdežto matka je naopak silně věřící a pomoc hledá u Boha. SRK a M. Koiralu mám moc rád a nezklamali (snad ani nemohou, pokud máte rádi jejich styl hraní). Moc krásně se mi na ně koukalo, i když jejich postavy neměly zrovna na růžích ustláno. U hudby mohu opět použít své oblíbené slovo klasická = výborná. V hodnocení jsem se pohyboval v rozmení čtyř a tří hvězd, ale postupem čas obrušoval stupínky k vyšší pozici, takže jsem musel zůstat na klasických třech hvězdách. I když se mi snímek líbil, přeci jen několik množících se nešvarů a občasný nevýrazný děj výsledný prožitek narušily.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10